Placentační a fetální oběh anatomie a funkce

Během intrauterinního života zajišťuje matka dokonalou výživu plodu. Placenta je ústředním orgánem této výživy. Krevní oběh plodu je modifikován tak, aby docházelo k výměně krevních plynů mezi tělem plodu a placentou, placenta tedy nahrazuje plíce plodu. Krev se zde obohacuje kyslíkem a živinami a zbavuje se odpadních látek (CO2). Fetální hemoglobin se zde sytí kyslíkem na 60 %, nedosahuje tedy hodnot saturace adultního hemoglobinu v plicích (98 %).

Krev z těla plodu je odváděna párovými aa. umbilicales (větve a. iliaca interna, po porodu jejich větší část zaniká - tzv. chordae arteriarum umbilicalium seu ligg. umbilicalia medialia), tyto tepny vstupují do pupečníku (spojení mezi plodem a placentou). Po okysličení a výměně metabolitů je krev z placenty vedena do těla plodu opět pupečníkem ve v. umbilicalis (ta je nepárová - pupečník tedy obsahuje jednu umbilikální žílu a dvě umbilikální tepny). V. umbilicalis probíhá v těle plodu jako dolní okraj lig. falciforme od pupku k játrům (po porodu se v. umbilicalis mění v lig.).

Při průchodu plodu placentou a po okysličení se krev vede dále a napojuje se na vena cava inferior přes ductus venosus Arantii (průtok krve je regulován sfinkterem). Díky tomu obchází játra a část krve směřuje do jater, část do dolní duté žíly. Po porodu se ductus mění v lig. Ductus venosus. Přes foramen ovale a následně do levé síně a komory a dále do aorty proudí nejlépe okysličená krev z vena umbilicalis.

Fetální oběh a jeho klíčové adaptace

Během placentárního oběhu zajišťují plicní oběh a krevní tok plicními tepnami specifické adaptace. Před porodem plíce nemají plně provzdušněné sklípky a krev v plicních sklípcích má nízký obsah kyslíku. Hypoxická plicní vazokonstrikce způsobuje, že malé tepénky v plících se zužují a odklání krev do systémové cirkulace, čímž se udržuje dostatečný krevní tok do mozku a dalších orgánů plodu. Krevní tlak v plicní tepně je vysoký a nutí krev, aby procházela z pravé síně do pravé komory a dále do plicních tepen, přičemž část krve prochází foramen ovale do levé síně a levé komory.

U plodu se nacházejí čtyři hlavní adaptační mechanismy pro přizpůsobení se životu v děloze:- foramen ovale umožňující proud krve z pravé do levé síně;- ductus venosus Arantii, spojující umbilikální žílu s dolní dutou žílou a obcházející játra;- ductus arteriosus (Botalli), spojující plicní tepnu s aortenou a umožňující tok krve obejít plíce;- nízký odpor placenty (low placental resistance), která preferenčně odvádí krev, a tedy i významně ovlivňuje průtok krve do placenty jako hlavního od síťového místa výživy plodu.

Po porodu se mění tlakové poměry v cévním systému: plíce se začínají prozdušňovat, plicní tlak klesá a krev začíná proudit významněji do plic pro výměnu plynů. Bradykinin má vazokonstrikční vliv na ductus arteriosus a pupeční cévy, vazodilatační vliv na plicní cévy a tím snižuje odpor v plicním řečišti. Ductus venosus Arantii se uzavírá a krev putuje prostřednictvím jaterních sinusoid do venae hepaticae a dále do vena cava inferior. Ductus arteriosus postupně uzavírá díky vlivu svaloviny, kyslíku a poklesu prostaglandinů; uzavření anatomické nastává do dvanáctého týdne po porodu a část duktu se mění v ligamentum arteriosum. Foramen ovale uzavírá poté, co se tlak v levé síni stane vyšším než v pravé, čímž se vypudí klapna a krev teče do levé síně a komory, odkud je vypuzována do aorty.

Neuzavření ductus arteriosus (ductus arteriosus patens) bývá vrozenou poruchou a může být idiopatické, či vyvolané faktory jako předčasný porod, chromozomální abnormality či fetální infekce. Většinou však ostaní adaptační mechanismy vedou k uzávěru a změně krevního toku na postnatalní režim. Vzhledem k různým faktorům je tato porucha častější u některých skupin populace a vyžaduje lékařský dohled a intervenci.

Placentární struktura a její role

Placenta vzniká diferenciací z fetálního základního plodových obalů, především z chorionu. Zralá placenta je diskoidního tvaru o průměru 15-20 cm a tloušťce 2-3 cm, váží kolem 500 g a kryje 15-30 % vnitřního povrchu dělohy. Od čtvrtého měsíce gravidity lze rozlišit pars fetalis (chorion frondosum) a pars materna (decidua basalis). Mezi nimi jsou intervilózní prostory vyplněné mateřskou krví. Kotyledony jsou zásobovány spirálovitými arteriemi, které pronikají deciduální ploténkou. Krev proudí pod tlakem hluboko do intervilózních prostorů a omývá klky. Postupně dochází k ztenčování vaziva a cytotrofoblastu, čímž se endotel dostává do těsného kontaktu se syncytiální membránou a umožňuje vyšší stupeň výměny látek mezi krví matky a plodu.

Krvetvorba a transport: krev bohatá na živiny a kyslík je do plodu přiváděna umbilikální žílou. Játra jsou částečně obchájena bypassem ductus venosus. Krev dosáhne srdce přes vena cava inferior a dále smíšená krev proudí do pravé síně a dále do pravé komory a plic. Po narození se plíce začínají samostatně dýchat a placentární oběh končí. Endokrinní funkce placenty zahrnují produkci hormonů, zejména progesteronu a estriol, a umožňují luteo-placentární zkrat, který zajišťuje regulaci těhotenství až do postnatálního období.

Endokrinní a vývojové aspekty placenty

Placenta produkuje hormonální látky jako DHEA, DHEA-S, která se dále metabolizuje na estrogeny. Hormonální komunikace placenty s plodem zahrnuje plodový laktogen (HPL) a CRH, které ovlivňují růst prsní tkáně, průtok placentou a počet receptorů pro oxytocin, a tím se podílejí na regulaci délky těhotenství a porodu. HPL stimuluje anabolismus bílkovin a lipolýzu a podporuje projevy placentární laktace a metabolismu.

Postnatální adaptace a význam placenty

Po porodu se placenta odklání od krevního oběhu a plíce získají plnou odpovědnost za výměnu krevních plynů. V prvních minutách a hodinách po porodu se děje řada změn: uzavření ductus venosus, uzavření foramen ovale a uzavření ductus arteriosus. Tyto změny navazují na rozšíření alveol po prvním nádechu a ztenčení plicního řečiště, které snižuje plicní odpor a umožňuje průtok krve plícemi. Dýchací centrum CNS reaguje na hypoxii a hyperkapnii, což vede k dechovým pohybům novorozence.

Všechny uvedené procesy ukazují, jak plod dokáže přežít v děloze díky efektivnímu přenosu kyslíku a živin z placenty a jak během porodu dochází k rychlé reorganizaci oběhu na postnatální režim, který umožňuje plíce plně fungovat jako zdroj výměny plynů.

Obr. Adaptace fetálního oběhu: foramen ovale, ductus venosus, ductus arteriosus a placentární lůžko

Fetální oběh (před a po porodu) Mateřství Ošetřovatelství Srdeční shunty NCLEX

Tabulka shrnuje hlavní adaptace a jejich funkce:

AdaptaceFunkce
Foramen ovalePřevod krve z pravé do levé síně - zajištění průtoku do levé komory.
Ductus venosusObcházení jater a doprava okysličené krve do dolní duté žíly.
Ductus arteriosusPřesměrování krve z plicní tepny do aorty - snížení krevního tlaku v plicním řečišti.
PlacentaNízký odpor umožňuje krevnímu toku směrovat se k placentě pro výživu a výměnu plynů.

tags: #placentarni #a #fetalni #obeh