Péče o nedonošené novorozence: strategie, péče o rodinu a významní milníky vývoje

Předčasný porod uvádí dítě do pro něj nefyziologického prostředí jednotek intenzivní péče a i při sebelepší péči toto prostředí významně ovlivňuje neurofyziologický, neuropsychický a psychosociální vývoj nezralého dítěte. Autonomní systém představuje především stabilitu a pravidelnost srdeční akce, dechové frekvence a další parametry dýchání. Získání kontroly nad autonomním systémem a jeho parametry je klíčovou aktivitou, neboť na ní závisí stabilita, přesnost, vyváženost dalších mechanismů a subsystémů. Pro tzv. na vztahu založenou péči o předčasně narozené jedince je klíčová role rodičů a rodiny.

Je důležité být svému dítěti nablízku, povídat si s ním a pečovat o něj, i když je v inkubátoru. Je na nás, ošetřujícím personálu, abychom byli v tomto důležitém procesu průvodci a byli pro rodiče oporou. Podpora rodiny se týká všech členů rodiny, včetně sourozenců dítěte. Tzv. Ochrana spánku (respektování cyklu spánku a bdění) - sjednocení lékařské a ošetřovatelské péče. Péče zaměřená na rodinu (family centered care) vytváření vztahu mezi rodiči a jejich dítětem, ale i vztahu mezi rodiči a ošetřujícím personálem. Rodiče jsou aktivními účastníky v procesu vývoje svého dítěte. Dodržování těchto principů redukuje stres a bolest, respektuje potřeby dítěte, podporuje neurologický vývoj dítěte, zkracuje délku pobytu dítěte v nemocnici, zahrnuje v maximální míře do péče rodiče.

Pro personál znamenají tyto principy značné změny v ošetřovatelské péči a změnu dosavadní praxe vůbec, kdy ošetřovatelskou péči do značné míry přejímají rodiče, personál přejímá roli trenéra, učitele. Dotek je jedním ze základních vjemů, kterým je novorozenec po porodu vystaven a kterým vnímá okolí a osoby. Extrémně nezralé děti vnímají drtivou většinu dotyků negativně. Novorozenec je schopen si pamatovat místo doteku rodičů, je vhodné, když si rodiče zvolí místo na těle dítěte, kterého se vždy před začátkem jakékoliv práce s dítětem dotknou - tzv. Tímto dotekem dáváme miminku najevo svou přítomnost. Je vhodné, abyste se svého miminka dotkli na vámi vybraném místě, a to celou dlaní. Dotyk by měl být klidný, provedený celou plochou ruky s mírným tlakem. Pokud od miminka odcházíte, je vhodné zopakovat tento dotek na stejném místě.

Intervaly koupání, frekvence, nejsou přesně určeny. Koupel se provádí ve večerních hodinách a neměla by být delší než 5 minut. Teplota vody by měla být 37 °C. Při koupeli a osušování tělíčka se používají jemné materiály z bavlny či vaty. Koupel není vnímána jako očistná záležitost, ale jako relaxační epizoda, která dítě uklidní a zlepší jeho spánek. Koupel nezralého dítěte se provádí v prvních týdnech v inkubátoru, který je vybaven regulací teploty a vlhkosti, čímž vytváří ideální podmínky pro dítě. Tělo je v tomto případě omýváno vatovými tampóny namočenými ve vodní lázni. V pozdějším věku dítěte se koupel provádí ve vaničce mimo inkubátor.

Pro dítě je velmi důležité mít definované hranice v prostoru. Koupel se provádí se zavinutím dítěte do pleny, které pomůže dítěti udržet normální tělesnou teplotu a sníží jeho stresové reakce. Koupel obvykle probíhá na JIP 1× týdně, 2× týdně na IMP (oddělení intermediární péče). Během nitroděložního života dítě vnímá hranice okolí dané děložním prostorem, tyto hranice hledá při pohybu v plodové vodě, reaguje na ně pohyby končetin a trupu. Po porodu je dítě umístěno v inkubátoru, je maximálně vhodné a doporučené zajistit mu hranice umístěním do hnízda (nesting), do pelíšku. Takto mohou být do společného lůžka uložena i dvojčata. Je prokázáno, že definováním hranic v prostoru se děti zklidňují, stabilizuje se jejich srdeční akce, mají méně epizod potíží s dýcháním. Hnízdo (pelíšek) poskytuje pocit jistoty a bezpečí, umožňuje optimální polohování dítěte, zajišťuje ideální teplotu a celkový komfort dítěte. Svým tvarem připomíná dělohu, jeho součástí jsou pomůcky, které napomáhají ke správnému polohování dítěte - polohovací srdíčko pod hrudník, polohovací kostička pod krční páteř.

Inkubátory je vhodné a potřebné překrývat speciálními přehozy, které tlumí nejen světlo, ale výrazně snižují i úroveň hluku. Děti narozené s porodní hmotností pod 1 500 g a narozené před 31. gestačním týdnem jsou zařazeny do screeningového programu vyšetření oční sítnice. Pro toto oční vyšetření aplikujeme dětem speciální oční kapky, které umožní rozšíření zornice dostatečné pro vyšetření sítnice. Oční lékař k vyšetření někdy použije oční rozvěrač. Je nutné ztišovat na minimum hlasitost alarmů všech používaných přístrojů. Ideální polohou je pro nezralého novorozence uvolněná poloha, vždy musí dítě mít volné ruce, samozřejmě s výjimkou medicínsky indikované situace, kdy je nutno pohyby končetin alespoň částečně omezit. Při kojení nikdy nesvazovat dítěti ruce do pleny či zavinovačky.

Polohou dítěte v hnízdě (pelíšku) se snažíme napodobit polohu plodu v děloze. Pomocí již zmíněných pomůcek se snažíme zmenšit oblast kolem hlavičky, zajistit správnou polohu krčku dítěte. Nožičky se snažíme přitáhnout k bříšku tak, aby se plosky nohou a kolínka dotýkaly. Záda dítěte by měla naznačit lehký kočičí hřbet. Ručky by měly zůstat volné, aby jim bylo umožněno se dotýkat úst a tváří. Jsou upřednostňovány polohy na bocích a na bříšku, kdy umožníme dítěti dotek rukou úst a uvolnění zádového svalstva. Při polohování a přesunech dítěte je velmi zásadní nezvedat dítě do výšky, ale vždy udržet neustálý kontakt s hnízdem (pelíškem).

Jedná se o metodu, kdy je dítě přikládáno přímo na hrudník matky (mezi prsy). Tímto přímým tělesným kontaktem je dítěti simulováno bezpečné prostředí, které mu připomíná prostředí dělohy. Klokánkování má pozitivní vliv na vývoj dítěte. Při této metodě mají děti stabilnější srdeční rytmus, pravidelněji dýchají, jsou lépe okysličené, mají stabilnější tělesnou teplotu, méně pláčou. Děti při téhle poloze vnímají matčin hlas a tlukot srdce. Při tomto aktu lze dětem číst, zpívat a povídat si. Klokánkování může trvat různě dlouho, jeho délka se odvíjí od zdravotního stavu dítěte. Fyzický kontakt dítěte s matkou lze také realizovat systémem ATEKK - podpora časného bondingu -, vede ke zdravým reakcím a vytvoření vazby mezi rodiči a právě narozeným dítětem. Princip spočívá ve snížení výšky inkubátoru, vysunutí jeho horní části, otevření bočních dvířek, spuštění tepelné clony a přivinutí dítěte do náručí matky v prostředí inkubátoru. Díky tomuto systému dojde jakoby k „položení“ maminky do inkubátoru - foto? Důležité je při tomto aktu na dítě mluvit v tichých tónech, sledovat jeho projevy chování. Známek stresu a bolesti je velmi mnoho, vizuálně jsou dobře rozpoznatelné např. silně sevřená oční víčka, svraštění brady, čela, sevření ruček v pěst, roztažení všech prstů, ale také např. opakované zívání. Vždy preferujeme nefarmakologické přístupy, jako je nenutritivní sání, podání sladkých roztoků (sacharóza), klokánkování, kojení, kontakt - svinutí, klubíčkování.

Pro předčasně narozené dítě je mateřské mléko tou nejideálnější výživou. Edukace o výhodách mateřského mléka pro předčasně narozené dítě je zajišťována již před porodem, kdy se po kontaktu s laktační poradkyní odstříká kolostrum, které je podáno dítěti po jeho narození. Výživa je zpočátku zajištěna gastrickou (žaludeční) sondou. Po stabilizaci zdravotního stavu a dosažení určitého gestačního věku je naší snahou přiložit dítě k prsu. Zpočátku se jedná jen o olíznutí bradavky, což je pro dítě důležité si uvědomit chuť a vůni mléka. Vždy je nutné se řídit celkovým zdravotním stavem a individuálními schopnostmi dítěte.

Přiložení k prsu je velmi intimní záležitostí. Tento proces poskytuje vzájemné dotyky a sblížení. Odběry krve probíhají vždy v přítomnosti minimálně dvou osob, přičemž jedna je odpovědná za zklidnění dítěte. Maminka si pro své dítě donese šátek (šálu), který jeden den nosí kolem krku bez použitého parfému a poté jej vložíme k dítěti do inkubátoru. Dítě je do šátku „zachumlané“ a má možnost cítit svou mámu neustále, i když není u něj.

Nedonošená miminka jsou ohrožena řadou komplikací - infekce, dechové či srdečně-cévní potíže. Za delší dobu od porodu se mohou projevit neurologická onemocnění v podobě autismu či dětské mozkové obrny. Předčasný porod samotný a následný vývoj dítěte v nemocničních podmínkách s sebou nese riziko odchylek vývoje. Syndrom dechové tísně (RDS) postihuje většinu novorozenců do 34. týdne a bývá způsoben nedostatkem surfaktantu. Léčba zahrnuje CPAP, případně intubaci a podání surfaktantu. Apnoické pauzy, BPD a další komplikace vyžadují komplexní přístup včetně inhalací, kortikoidů či diuretik.

Výživa bývá zahajována co nejdříve; nitrožilní vstup může být postupně nahrazován krmením mateřským mlékem. U nejmenších dětí často bývá nutná císařská operace a následné sledování specialisty. Po propuštění je důležitá pravidelná lékařská kontrola, koordinace péče v centrech a podpora bondingových metod. Klokánkování a kontakt kůže na kůži pokračují i po návratu domů a podporují další vývoj dítěte. Dětí narozených pod 1000 g a s váhou 429 g v roce 2014 se týkají specifické statistiky a postupy, které ukazují význam spolupráce zdravotnického systému a rodiny.

Infografika: Fáze péče o nedonošené dítě

Příprava na propuštění předčasně narozeného dítěte z nemocnice

  • Klíčové principy: family centered care, bonding, klokánkování
  • Podpora rodiny: rooming-in, zapojení rodičů do péče
  • Fyziologické a neurologické rizika: RDS, BPD, ikterus, DST
  • Výživa: od nitrožilní až po kojení a odstříkávání
  • Screening a prevence: oční sítnice, RSV, vakcinace
StavRizikoIntervence
RDSvysokéCPAP, surfaktant, ventilace
BPDnízké až středníomezení tekutin, kortikoidy, inhalace
Hyper/hypoglykemiestřednínitrožilní výživa, monitorování glykémie
ROPplynně rizikováoční vyšetření, laser, kryokoagulace

Významná je i podpora maminky po porodu. Odstříkání mléka, dotek, teplá koupel a jemná masáž stimulují tvorbu mateřského mléka. Dítě bude sledováno na perinatologických centrech a následně koordinovaně v centra následné péče. Na oddělení se podporuje rooming-in a kontakt s rodiči, protože blízkost a komunikace významně napomáhají rozvoji dítěte a snižují stres rodičů. Nedonošená miminka vyžadují speciální péči a často je nutné pečlivé sledování v inkubátoru, kde se nadále vyvíjejí.

Narození nedonošeného miminka je emočně náročná zkušenost. Rodiče procházejí řadou emocí a podpora okolí a otevřená komunikace s lékaři je klíčová. Z pohledu vývoje je zrak velmi důležitý; dítě se vyvíjí po částech a v prvních letech se rozvíjí vizuální vnímání až do šestého roku věku. Správný vývoj zraku je podpořen pravidelným kontaktováním s světlem, hračkami a interakcí s rodiči.

tags: #pece #o #nedonoseneho #novorozence