Sepse je velice vážný stav, který vzniká v důsledku infekce. V organismu probíhá systémová zánětlivá reakce, která může vést k selhávání vnitřních orgánů a v nejhorším případě i k úmrtí. Pacient musí být co nejrychleji hospitalizován a léčen. Sepse organismu představuje hlavní příčinu úmrtí na infekční choroby. Definice sepse se v průběhu let několikrát změnila. Nejnovější definice z roku 2016 (SEPSIS-3) říká, že sepse je život ohrožující orgánová dysfunkce způsobená deregulovanou odezvou hostitelského organismu na přítomnost infekce. Mezi laickou veřejností pak bývá sepse označována jako otrava krve. K sepsi může dojít i u doposud zdravého člověka. Existuje ale několik určitých skupin osob, které jsou ve vyšším riziku, například pacientů se zavedenými katetry.
Sepse je komplexní zánětlivý proces způsobený infekcí. Může se jednat o různé druhy infekcí, od bakteriálních až po mykotické. Zároveň platí, že ne každá infekce se rozvine v sepsi. Obecně jsou za nejčastější původce infekcí vedoucích až k sepsím považovány bakterie. Často se objevuje sepse způsobená streptokoky či stafylokoky, případně meningokoková sepsis. U imunokompromitovaných pacientů se lze ovšem setkat i s mykotickými sepsemi, například u onkologických pacientů, osob s AIDS, diabetiků a pacientů užívajících imunosupresiva, kteří jsou náchylnější ke kandidózám.
U novorozenců je sepse kritickým stavem, který vyžaduje okamžitou pozornost. Sepse u novorozenců, známá také jako neonatální sepse, je závažná infekce, která se může objevit během prvních 28 dnů života. Je charakterizována přítomností bakterií nebo jiných patogenů v krevním řečišti, což vede k systémové zánětlivé reakci. Tento stav se může rychle rozvíjet a pokud není včas léčen, může být život ohrožující. Mezi nejčastější patogeny patří streptokok skupiny B (GBS), Escherichia coli (E. coli) a další.
Novorozenecká sepse se dělí na časnou a pozdní formu. Časná sepse se objevuje během prvních 72 hodin po narození, často v důsledku infekcí získaných během porodu. Pozdní sepse se objeví po 3.-7. dnu života a může být spojena s nozokomiálními infekcemi. Prognóza časné neonatal sepsis bývá velmi špatná, mortalita může dosahovat 30-60 %, často s dlouhodobými následky u přeživších. U novorozenců s nízkou porodní hmotností a nezralým imunitním systémem je riziko sepse zvýšené.
Průběh puerperální sepse (sepse po porodu) závisí na stavu ženy a na tom, zda došlo k infekci děložního lůžka po porodu. Nejčastějšími místy infekce bývá děloha (endometritida) a pobřišnice, ale může se šířit i na vaječníky a vejcovody. Projevuje se horečkou, zimnicí, třesavkou, zhoršeným celkovým stavem, bolestmi v podbřišku a discharge z děložního hrdla. Pokud se infekce rozšíří do svaloviny dělohy, hrozí vznik abscesu a další komplikace. S rozvojem sepse dochází k širší zánětlivé odpovědi a ohrožení životně důležitých orgánů.
Klíčové jsou okamžité kroky v léčbě. Primární terapie by měla být zahájena co nejdříve, nejpozději do šesti hodin od podezření na sepsi. Prvním krokem bývá odběr krevních kultivačních vzorků (hemokultura) pro identifikaci původce infekce, následně širokospektrá antibiotika, která se nasazují do doby zjištění citlivosti. Tekutinová resuscitace se zahajuje při nízkém krevním tlaku a zvýšené hladině laktátu, aby se stabilizoval krevní tlak a perfúze orgánů. Pokud je zdrojem infekce ložisko (např. absces), je nutná jeho chirurgická dekontaminace.
U těžké sepse může být nutná podpora umělého dýchání a ventilační asistence. Pokud selhávají ledviny, zahajuje se hemodialýza. Pro poporodní infekce je důležitá i prevence a hygienická opatření, například včasná výměna hygienických prostředků, očisty a tělesná péče po porodu. Včasná antibiotická terapie a podpora vitálních funkcí mohou výrazně snížit riziko vážných komplikací a úmrtnosti.
Novorozenecká a poporodní sepse vyžadují specifické postupy v diagnostice a léčbě. Diagnóza sepse u novorozenců začíná důkladným klinickým vyšetřením a zahrnuje krevní kultury, kompletní krevní obraz a další testy. Léčba obvykle zahrnuje intravenózní antibiotika, tekutiny a podpůrnou péči. Předcházet sepse lze důkladnou prenatální péčí, hygienickými návyky, očkováním a kojením. Pro děti narozené předčasně je zvláštní pozornost věnována rizikovým faktorům, jako nezralost imunitního systému a vrozené predispozice.
Historické pozadí a preventivní opatření: sanity a asepsa porodního prostředí byly klíčové pro snížení rizik sepse. Po porodu se děloha kontroluje, zda nezůstaly zbytky placenty, a v případě potřeby jsou odstraněny. Zánět dělohy, zánět vejcovodů či vaječníků mohou vyžadovat systémovou antibiotickou léčbu a další podpůrné terapie. Jednotlivé kroky léčby by měly být koordinovány gynekologickou a infekční kartou s důrazem na časné zahájení terapie a prevenci komplikací.
