Orgasmický porod je často s posměškem brán jako mýtus - jak bys mohla zažít orgasmus při tak extrémní bolesti?
Ale v článku Sex Talk Realness, Cosmopolitan je rozhovor 3 žen, které všechny měly orgasmický porod.
Musely jste hodně studovat, jak u porodu orgasmovat?
Žena A: Ne, jen jsem to četla.
Žena B: Nějak moc jsem nestudovala, ale přečetla jsem si knihu Orgasmický porod, což je víceméně o tom, že porod je sexuální a smyslný proces, který by měl být tak i brán.
Žena C: Oh, ano.
Řekly jste ještě v těhotenství někomu, že budete mít orgamiscký porod?
Jaký je postup?
Žena B: Nesnažila jsem se mít orgasmus.
Žena A: Hlavní příčinou mého orgasmu u porodu bylo to, že jsem se při každé kontrakci dívala do očí mého partnera a říkala: “miluji tě, miluji tě, miluji tě,” s každou vlnou.
Podle mého názoru toto produkovalo velké množství oxytocinu, který pomáhal porodu postupovat a udržovalo mě to uvolněnou a spojenou a ne ve stresu a bolesti.
Žena B: Ne. Bolest porodu není to, co si většina lidí myslí, když myslí na bolest například ze zranění.
Existuje nějaká hranice, kdy už není možné mít penetrační sex, např.
Žena C: Oh, ano.
Kolik orgasmů jste v průběhu porodu měly?
Žena B: Měla jsem jen jeden, ale byl velmi odlištný od obvyklého orgasmu.
Byl to velmi hluboký, celoplošný orgasmus.
Máte pocit, že to ve skutečnosti snížilo bolest nebo se jednalo jen o příjemné rozptýlení?
Žena B: Protože jsem byla doma a jediní lidé, kteří byli přítomni byli můj manžel a dvě porodní asistentky, tak jsem se cítila velmi dobře.
Orgasmovala jsem většinou potichu a řekla jsem jim o tom až později.
Cítila jsem se velmi dobře.
Žena C: Plánovala jsem domácí porod do vody s RN (pozn. Řekly jste lidem, že jste měly u porodu orgasmus?
Žena C: Řekla jsem to jen blízkým přátelům, o kterých jsem věděla, že budou můj zážitek brát jako posvátnou zkušenost.
Žena A: Podívejte se na OrgasmicBirth.com (orgasmický porod), mají film a nějaké knihy.
Žena C: Buďte otevřená všem možnostem a snažte se, abyste to cítila co nejpřirozeněji.
ߺֵù>#E¡XK¦›¶[»-’Ý̱!;väI´³ÁÀÀ=ñÎ_Å}&s¦Xø“OŒÝu•›�L[�9Ç$>ƒui|=¶žæËPñ-êº×.|ð»²Rùb\ûŸÆ˜-Ò¢¸yÖÞF·�%œ)1¤�±Y»Ø8úàý*_ÒŒÐ-h¾4ñLj5-gL²Ó4¨îí%‰%.
Narození dítěte je jedním z nejsilnějších a nejkrásnějších zážitků v životě ženy.
O tom, jak dokáže proměnit ženské zdraví, se ale příliš nemluví a to ani mezi odborníky.
Mnoho žen se tak stydí vyhledat odbornou pomoc a raději rezignují, než by o svých potížích mluvily s lékařem.
Následky však mohou být velmi vážné a ženu doživotně handicapovat.
Tým zdravotníků z Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) ale hledá způsoby, jak poruchy pánevního dna nejen efektivně léčit, ale i jak jim předcházet.
Právě v Podolí vzniká unikátní rozsáhlá studie, která by měla pomoci gynekologům a porodníkům a hlavně ženám samotným.
S nepříznivými následky porodu se vyrovnává i drobná Andrea.
I když překročila jen třicítku, musela řešit pokles pánevního dna a ním spojenou stresovou inkontinenci.
„První problémy nastaly už po prvním porodu.
Tehdy mi bylo doporučeno cvičení na posílení pánevního dna a také elektrostimulační kůra.
Uspokojivé výsledky se ale nedostavily,“ vzpomíná.
Lékaři jí tehdy nabídli operační řešení stresové inkontinence, které spočívá v „podepření“ svalů pánevního dna a močového měchýře pomocí tenké polypropylénové pásky.
Tento zákrok se ale obvykle provádí u žen, které už neplánují další těhotenství.
„V době, kdy jsem zvažovala operaci, jsme s manželem plánovali druhé dítě, a tak jsem chirurgické řešení svých problémů odložila,“ vypráví Andrea.
Potíže na sebe ale nenechaly dlouho čekat.
„Už v posledních týdnech druhého těhotenství jsem pociťovala značné zhoršení poklesu pánevního dna, což se při předporodní kontrole potvrdilo.
Došlo i k mírnému zhoršení stresové inkontinence,“ vzpomíná mladá matka dvou malých dětí.
Po druhém vaginálním porodu tak opět následovala rehabilitace a elektrostimulační kůra.
„Nikdy by mě nenapadlo, že by porod pro mě mohl znamenat takové problémy.
Inkontinenci a pokles pánevního dna jsem měla spojené s ženami ve vyšším věku,“ přiznává Andrea.
Poškození pánevního dna v jejím případě znamená i to, že se nemůže věnovat dříve oblíbeným sportům, jako je běh, fitness nebo tenis.
Také by neměla zvedat těžké předměty nebo se vydávat na dlouhé procházky, aby se oslabené tkáně ještě více nenamáhaly.
To ale vzhledem k tomu, že má dvě malé děti, dost dobře nejde.
Andrea je jednou z mnoha žen, které byly zapojeny do rozsáhlé a dlouhodobé studie zaměřené na vliv způsobu porodu na prevalenci symptomatické dysfunkce pánevního dna.
Tým zdravotníků, ve kterém jsou porodníci, urogynekologové, porodní asistentky, sestry i rehabilitační pracovníci, zkoumá, co přesně se během porodu děje ve strukturách pánve a jak tyto změny ovlivňují zdraví žen.
„To, že vaginální porod ovlivňuje měkké porodní cesty, tedy svaly, vazivo a cévy, a znamená pro ně extrémní zátěž, není žádnou novinkou.
Díky novým diagnostickým metodám jsme ale schopni podrobně popsat a zdokumentovat funkční i morfologické změny.
Důvod, proč se následky vaginálních porodů zkoumají právě tady, jsou podle něj zřejmé.
V ÚPMD se každý rok uskuteční zhruba pět a půl tisíce porodů, i když zhruba 40 % z jich je operačních.
To je mimo jiné způsobeno tím, že se zde řeší komplikované případy nejen z Prahy a okolí, ale velké části Česka.
Do studie, která probíhá od roku 2011, se zapojilo 3 741 žen.
Ty byly sledovány během 1. trimestru, následně šest týdnů, šest měsíců a jeden rok po porodu.
Při každé z těchto návštěv absolvovaly vedle běžného gynekologického vyšetření také speciální 3D a 4D ultrazvukové vyšetření, které je schopné odhalit změny v oblasti pánevního dna.
Ve spolupráci s katedrou biomechaniky Západočeské univerzity v Plzni také lékaři vytvořili počítačový model podle pánve ženy, které ještě nerodila, a také model hlavičky dítěte.
Dokáží tak nasimulovat průchod dítěte porodními cestami i namáhání jednotlivých partií.
„Aby mohl porod zdárně proběhnout, je nezbytné enormní roztažení příčně pruhovaného svalu, které je způsobeno velkými tlakovými změnami.
Je otázkou, zda u všech žen sval zatížení, při nimž se až trojnásobně protáhne do délky, zvládne,“ vysvětluje docent Ladislav Krofta, jeden ze spoluautorů studie.
Podle průběžných výsledků studie je vaginální porod oproti porodu císařským řezem jednoznačně spojen s vyšším rizikem rozvoje stresové inkontinence a poklesu pánevního dna.
Před těhotenstvím byl výskyt problémů s udržením moči u obou skupin sledovaných žen prakticky stejný a pohyboval se mezi 4-8 %.
Ke konci těhotenství už inkontinenci řešila více než čtvrtina budoucích matek.
„Samotné těhotenství spolu s rostoucí hmotností dělohy, plodu, plodových obalů a plodové, vede ke změnám pánevního dna.
Tyto změny jsou ale u většiny žen samovolně vratné,“ popisuje Krofta.
Po vaginálním porodu došlo u 25,2 % žen k poškození pánevního dna, u žen, které rodily císařským řezem toto poškození prokázáno nebylo.
Příznaky stresové inkontinence udávalo 31,9 % žen po vaginálním porodu.
Značnou roli hrál také věk rodiček.
U žen, které vaginálně porodily před třicítkou, v čase příznaky poklesu pánevního dna ustupovaly nebo se alespoň neměnily, u žen starších 30 let pak problémy byly častější, déle přetrvávaly a také se zhoršovaly.
„Naše studie potvrdila, že odkládat těhotenství do pozdějšího věku je z pohledu zdraví ženy jednoznačně chyba,“ konstatuje Feyereisl.
Naopak do jisté míry preventivně před poškozením pánevního dna může působit udržení normální hmotnosti a také péče o svaly těchto partií.
„Starat se o svaly pánevního dna by mělo patřit k běžné součásti péče o sebe.
Vhodné jsou jak speciální Kegelovy cviky, tak cvičení jógy nebo pilates, které posilují svaly pánevního dna,“ popisuje porodní asistentka Julie Denci.
Podle ní je vhodné se cvičením začít ještě před otěhotněním.
A stejně tak se brzy po porodu vrátit ke cvičení svalů pánevního dna, aby se co nejdříve dostaly do lepší formy.
Stav svalů porodního dna přitom mohou snadno prověřit i obvodní gynekologové během běžné prohlídky.
Postačí, když pacientku požádají, aby během vyšetření sevřela prst.
Současné výsledky studie otevírají jednu ze zásadních otázek moderního porodnictví a to, zda je moudré, že přibývá žen, které rodí císařským řezem.
Podle autorů studie je nesmysl tvrdit, že všechny ženy musí rodit pomocí operace, aby se ochránilo jejich pánevní dno.
Na druhé straně považují za velmi důležité, aby ženy samotné byly více informovány o možných rizicích, které s sebou přináší vaginální porod.
„Jsme svědky bouřlivé diskuse mezi zastánkyněmi přirozených porodů a těmi, kdo naopak prosazují císařský řez na přání.
I když je přirozený porod zpravidla nejoptimálnějším zakončením těhotenství pro matku i dítě, je podle autorů studie na místě, dopředu vytipovávat žen, pro které by mohl znamenat problém a jim nabídnout možnost císařského řezu.
„Pokud určíme skupiny žen podle míry rizika, můžeme upravit i míru péče.
Mezi významné rizikové faktory patří věk nad 30 a zejména 35 let, nadváha, přenášení, vyšší odhadovaná hmotnost dítěte, některé polohy plodu i delší II. porodní doba.
Těmto ženám tak můžeme nabídnout jiné řešení než je vaginální porod,“ dodává Krofta.
„Porod je šílená zkušenost. Neskutečně bolí a nejspíš budeš ráda, jestli ho vůbec přežiješ.“
Něco podobného jste možná slyšely - doma, od známých, nebo z médií.
Ale orgasmus při porodu existuje, a to je téma dalšího zkoumání v moderním porodnictví.
Orgasmický porod je často spojován s uvolněnými hormony jako oxytocin a endorfiny, které napomáhají zvládání bolesti a prožívání kontrakcí.
Během porodu a kojení se uvolňují hormony podobné těm, které se uvolňují během intimních hrátek, a mozkové okruhy pro reprodukci, vazbu a potěšení jsou aktivovány.
V obou případech dochází k utlumení neokortexu, a mozek se přepíná z režimu myšlení do režimu bytí.
„Porod je sexuální, je to vyvrcholení oplodnění. A to není vše,“ uvádí prožitky některých žen a odborníků.
„Pokud se matka cítí v bezpečí a nemá žádný důvod ke strachu, její tělo je v průběhu porodu zaplaveno vlnou endorfinů a oxytocinu, tedy přirozenými relaxanty.“
„Aby mohl porod zdárně proběhnout, je nezbytné enormní roztažení příčně pruhovaného svalu, které je způsobeno velkými tlakovými změnami.“
Podle průběžných výsledků studie je vaginální porod oproti porodu císařským řezem jednoznačně spojen s vyšším rizikem rozvoje stresové inkontinence a poklesu pánevního dna.
Orgasmus při porodu je reálně zkoumán v rámci různých studií a projektů zaměřených na reprodukční zdraví a porodní péči.

Klíčové poznatky studie o porodu a pánevním dnu
- Vaginální porod má vyšší riziko poklesu pánevního dna a stresové inkontinence než císařský řez, podle průběžných výsledků studie.
- Věk nad 30-35 let a vyšší hmotnost plodu jsou významnými rizikovými faktory pro postporodní dysfunkce.
- Preventivní péče o svaly pánevního dna a cvičení typu Kegel, jóga či Pilates mohou pomoci snížit rizika.
- Diagnostické metody jako 3D/4D ultrazvuk a počítačové modely umožňují podrobně dokumentovat změny v pánevním prostoru.
Doporučení pro praxi a prevenci
- Informovat ženy o rizicích vaginálního porodu a o možných variantách vedení porodu, včetně císařského řezu na vyžádání.
- Podporovat intimní a klidné prostředí během porodu pro lepší uvolnění a tvorbu oxytocinu a endorfinů.
- Zahrnout pravidelný tréning svalů pánevního dna do standardní péče o těhotné i po porodu.
Současné souvislosti s médiemi a veřejným diskursom
Porod je šílená zkušenost a nabízí se i otázka, jaké jsou veřejné názory na orgasmus při porodu a jak se k tomu staví odborná veřejnost.