Opravdu jsou potraty tak časté? Statistiky, trendy a kontext

Potrat je ukončení těhotenství odstraněním nebo vypuzením embrya či plodu z dělohy, což vede k jeho smrti nebo je jí způsobeno. K potratu může dojít spontánně v důsledku komplikací během těhotenství, nebo může být vyvolán. Termín potrat nejčastěji - a ve zde uvedených statistikách - označuje umělé přerušení těhotenství, zatímco spontánní potraty se obvykle nazývají samovolné potraty. „Letošní rok“ označuje období od 1. ledna 00:00 do současnosti.

Globální rozsah: kolik potratů se děje na světě?

Data o potratech zobrazená na počítadle Worldometeru jsou založena na nejnovějších odhadech celosvětových potratů publikovaných různými zdroji, včetně Světové zdravotnické organizace (WHO). Podle WHO se na světě ročně provede přibližně 73 milionů umělých přerušení těhotenství. To odpovídá přibližně 200 000 potratům denně. WHO uvádí, že 6 z 10 nechtěných těhotenství a 3 z 10 všech těhotenství končí umělým potratem.

Infografika: Globální odhad počtu umělých přerušení těhotenství ročně (73 milionů)

Bezpečnost a nebezpečné potraty

Nebezpečný potrat, který představuje 45 % všech potratů, je zvláště akutním problémem v rozvojových zemích, kde dochází k 97 % těchto potratů. Nebezpečný potrat může mít fatální následky včetně úmrtí matky a zdravotních komplikací, které vedou k fyzickým i duševním problémům. Kromě toho je nedostatečný přístup k bezpečné, včasné a respektující potratové péči závažným problémem veřejného zdraví a lidských práv, WHO, 2024.

Potraty v USA - údaje a trendy

V USA, kde je téměř 30 % těhotenství nechtěných a 40 % z nich je ukončeno potratem, dochází denně k 1 500 až 2 500 potratům. Téměř 20 % všech těhotenství v USA (s výjimkou samovolných potratů) končí potratem. Guttmacher Institute hlásí 930 160 potratů provedených v roce 2020 ve Spojených státech, s mírou 14,4 na 1 000 žen. CDC hlásí 629 898 potratů v roce 2019, s mírou 11,4 potratů na 1 000 žen (nezahrnuje CA, MD, NH).

Potraty v Česku: dlouhodobé trendy a současný stav

V Česku každoročně ubývá umělých přerušení těhotenství. Proti roku 1990 se jejich počet snížil pětkrát. Zatímco na začátku 90. let bylo ročně přes 100.000 zákroků, loni jich ženy podstoupily 20.300. Od devadesátých let minulého století navíc počet uměle přerušených těhotenství klesá. Zatímco mezi lety 1987 a 1991 statistici evidovali nad sto tisíc interrupcí ročně, vloni jich podle předběžných dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR bylo 15 333. Dalších zhruba 9,4 tisíce potratů bylo samovolných. V loňském roce jich bylo 27 a půl tisíce, vůbec nejméně od roku 1956.

Na stovku narozených dětí připadlo loni zhruba 32 potratů. V roce 1990 jich bylo 96. Číslo každoročně klesalo. V roce 1990 statistici evidovali celkem 126.055 ukončení těhotenství, z nich 111.268 umělých přerušení. Ta tak představovala 88 procent všech potratů. Loni bylo interrupcí 20.300, všech potratů pak 35.899.

Graf: Vývoj počtu umělých přerušení těhotenství v Česku 1960-současnost

Důvody poklesu počtu umělých přerušení

Podle demografů je za snižováním počtu umělých přerušení těhotenství dostupná antikoncepce i sexuální výchova. Trendy ukazují na postupný pokles počtu provedených potratů, což je důsledek lepšího přístupu k antikoncepci a sexuální výchově. Mezi důvody vedoucí k úbytku umělých přerušení těhotenství patří i změna celkového populačního klimatu v Česku spojená mj. se značným rozšířením moderních hormonálních antikoncepčních prostředků, současně pravděpodobně i se zavedením povinného příspěvku ženy na provedení potratu z jiných než zdravotních důvodů.

Rozšíření antikoncepce v Česku od 70. let bylo významným faktorem v úbytku umělých přerušení těhotenství od roku 1990. V roce 1970 užívalo antikoncepci jen kolem 4 % žen a jednalo se spíše o nitroděložní antikoncepci, která převažovala do roku 1993. Ale poté docházelo k zásadnímu nárůstu užívání hormonální antikoncepce, kterou od roku 2000 využívá více než 30 % žen. V roce 2007 užívalo antikoncepci téměř 55 % žen, kdy 48 % žen užívá hormonální antikoncepci a 6,5 % nitroděložní.

Demografie a rozdíly podle věku, vzdělání a regionu

Se samovolným potratem se v nejvyšší míře potýkají vdané a svobodné ženy ve věku 30 až 34 let, významnou skupinu tvoří ale také ženy mezi 25 a 29 lety a ženy ve věku 35 až 39 let. Umělé přerušení těhotenství se ve více než polovině případů týká svobodných žen a téměř ve třetině případů žen vdaných. Stejně jako u samovolných potratů se jedná především o ženy ve věku 30 až 34 let a o něco méně o ženy ve věkových kategoriích 25-29 let a 35-39 let.

Asi největší rozdíl mezi samovolným a umělým přerušením těhotenství vidíme v počtu živě narozených dětí před potratem. S umělým přerušením těhotenství se totiž nejčastěji setkávají matky dvou dětí, a to téměř ve třetině případů, následují bezdětné ženy a matky jednoho dítěte. Z hlediska vzdělání se umělý potrat týkal nejčastěji, téměř ve třetině případů, absolventek středních škol, téměř ve 20 % žen se základním vzděláním a následovaly ženy se střední odbornou a vysokou školou.

Mapa: Legální status potratů v různých zemích (WHO Globální databáze zásad potratů)

Mezinárodní rozdíly: Evropa a další regiony

Srovnání potratovosti v evropských zemích ukazuje značné rozdíly. V grafech sledujeme míru potratovosti (počet potratů na 1000 žen v reprodukčním věku) v letech 2013-2021 ve vybraných státech Evropy. Nejvyšších hodnot dosahuje Bulharsko, Estonsko a Maďarsko v celém sledovaném období, naproti tomu nejnižší hodnoty byly evidovány v Polsku, v Albánii a v Chorvatsku.

Historicky ve východních zemích, kde byla umělá přerušení těhotenství povolena dříve než antikoncepční prostředky, dosahovaly hodnoty indexu vysokých úrovní, zatímco v západních zemích, kde byly antikoncepční prostředky dostupné dříve, byly nižší. Zároveň z pohledu využívání umělých přerušení těhotenství patří ženy ze států jižní Evropy tradičně k těm zdrženlivějším. Nicméně ve sledovaném období se tyto historické rozdíly postupně stírají a například Itálie i Španělsko mají vyšší hodnoty než Česko.

Právní a finanční aspekty přístupu k interrupcím

Přístup k umělému přerušení těhotenství je klíčovou politickou otázkou odrážející rozmanitost sociokulturních a právních kontextů. Napříč zeměmi existují rozdíly v pokrytí interrupčních služeb, kdy v některých, jako například ve Švýcarsku, v Dánsku nebo ve Francii, je model jednotného pokrytí ve všech legálních kategoriích. Oproti tomu například v Maďarsku jsou potraty hrazeny pouze ze zdravotních důvodů nebo fetální anomálie. V některých zemích je interrupce na žádost legálně povolena, ale krytí je omezeno na lékařské indikace (např. v Rakousku, Bulharsku, Číně, Litvě, na Slovensku a ve Vietnamu).

V Česku je umělé přerušení těhotenství zpoplatněno v případě, že je interrupce prováděna na žádost ženy. V případě, že je těhotenství uměle přerušeno ze zdravotních důvodů, hradí zákrok většinou zdravotní pojišťovna, kdy relevantní zdravotní důvody jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb.

Zdravotní a psychické dopady

Komplikace nebezpečných potratů také zatěžují zdravotnické systémy v rozvojových zemích, mimo jiné i finančně. Prodělání potratu může mít na ženu také emocionální dopady, které mohou být obecně podceňovány. Častým důsledkem této zkušenosti bývají depresivní a úzkostné symptomy a poruchy. Výskyt psychických potíží u žen se snižuje v průběhu času, přesto u značné části z nich může přetrvávat i po roce.

Bezpečné přerušení těhotenství v Česku: metody a dostupnost

Ženy mají ale v průběhu těhotenství možnost ukončení i vlastní volbou. V Česku lékaři nabízí dva způsoby přerušení těhotenství - užitím léku nebo chirurgickým zákrokem. „Obě možnosti jsou velice bezpečné, obě mají výhody a jistá rizika. Zatím převažuje chirurgické ukončení těhotenství, ale pozvolně narůstá farmakologická možnost,“ řekl Dvořák. Cena umělého potratu se pohybuje mezi třemi a pěti tisíci. Rozdílná je pak ale doba, do které žena potrat může podstoupit. Zatímco chirurgický zákrok je podle české legislativy možný až do dvanáctého týdne těhotenství, ukončit život plodu podáním léku lze pouze do sedmého týdne.

Odhady a epidemiologie samovolných potratů

Odhaduje se, že až 26 % všech těhotenství končí potratem a 10-20 % klinicky potvrzeným těhotenstvím. Navíc k 80 % samovolných potratů dochází v prvním trimestru a riziko potratu klesá po 12 týdnech těhotenství. Riziko potratu se liší i s věkem, kdy v rámci norské studie bylo u žen ve věku 25-29 let naměřeno na asi 10 % a rychle se zvýšilo po 30. roce věku a dosáhlo 53 % u žen ve věku 45 a více let. Podle dat ČSÚ dochází při každém jedenáctém těhotenství k přirozenému potratu. Takových případů bylo v roce 2022 skoro deset tisíc.

Sociální a ekonomické souvislosti

Rozhodnutí zda a kdy mít dítě je zásadní pro ekonomický blahobyt ženy, přičemž může mít důsledky pro její další vzdělávání a zapojení do pracovního procesu. Přístup k interrupční péči může mít bezprostřední dopady i na zdraví a na ekonomickou situaci ženy. Finanční a socioekonomické faktory patří k velmi častým důvodům pro vyhledání potratu. Restriktivní politiky potratů mohou také zvyšovat stigma a úzkost spojenou s potraty, což vede k dalším negativním důsledkům pro ženy a dívky.

Historie legislativy v Česku

Do roku 1958 nepovolovaly české zákony uměle vyvolaný potrat. Z toho důvodu neexistují oficiální statistiky pro toto období a odhaduje se, že indukované potraty byly prováděny potají. Podle zákona č. 68/1950 Sb. byly vedle spontánních (samovolných potratů) umožňovány pouze interrupce ze zdravotních důvodů. Možnost umělého přerušení těhotenství (indukovaného potratu) na žádost ženy byla v Česku možná od roku 1958 a byla upravena zákonem č. 68/1957 Sb. Avšak podmínky interrupce byly omezovány zejména zřízením tzv. interrupčních komisí, které oprávněnost každé žádosti o interrupci posuzovaly. Od roku 1987 je zákonem č. 66/1986 Sb.

Interpretace dat a co si z statistik odnést

Při interpretování dat je nutné upozornit, že Česko patří k zemím, které potraty evidují kompletně, což není běžné. Celkový počet potratů v Česku či Československu nikdy nepřesáhl počet porodů. Nízká porodnost je v posledních letech fenoménem v řadě evropských zemí. Nízký počet narozených dětí má za následek zářez ve věkové struktuře obyvatelstva, který v budoucnu povede k úbytku osob v ekonomicky aktivním věku a prohloubí stárnutí populace.

Užitečné zdroje a odkazované studie

  • Potraty - Světová zdravotnická organizace (WHO) - Statistiky potratů od Světové zdravotnické organizace
  • Umělé přerušení těhotenství ve Spojených státech - Guttmacher Institute
  • Odhady nechtěných těhotenství a incidence potratů pro jednotlivé země: BMJ Global Health (2015-2019)
  • Nechtěné těhotenství a potraty podle příjmu, regionu a právního statusu potratů: odhady z komplexního modelu pro období 1990-2019, Lancet Global Health, 2020
  • Shah, I.; Ahman, E. „Nebezpečný potrat: globální a regionální incidence, trendy, důsledky a výzvy“, Journal of Obstetrics and Gynaecology Canada, 2009
Ukazatel Hodnota / poznámka
Globální roční počet UPT ~73 milionů (WHO)
Průměr denně globálně ~200 000 potratů
USA (rok 2020, Guttmacher) 930 160 potratů, míra 14,4 /1000 žen
Česko (poslední roky) Interrupce: mezi ~15-20 tis. ročně; celkem potratů ~27,5 tis. (nejnižší od 1956)
Procento nebezpečných potratů ~45 % všech potratů, 97 % v rozvojových zemích

Málo nově narozených dětí bylo i v předchozích letech. „Nízká porodnost je v posledních letech fenoménem v řadě evropských zemí. Nízký počet narozených dětí má za následek zářez ve věkové struktuře obyvatelstva, který v budoucnu povede k úbytku osob v ekonomicky aktivním věku a prohloubí stárnutí populace,“ popsala jev vedoucí oddělení Rodinné politiky Výzkumného institutu práce a sociálních věcí Jana Paloncyová.

tags: #opravdu #jsou #potraty #tak #caste