Oplodnění lidskými a zvířecími články DNA: informace, fragmentace a reguace

Nežádoucí zlomy DNA, kde je uložená genetická informace, mohou vést k řadě potíží. Na druhou stranu jsou však regulované zlomy a následné spojení molekul DNA zásadní pro vývoj dozrávajících spermií. Proto jsou důležité úseky DNA pohlavních buněk chráněny genem Prdm9, který směřuje zlomy do méně důležitých úseků DNA. „Čeští myšáci ale na rozdíl od jiných myší nepotřebují gen Prdm9 pro produkci spermií,“ sděluje Zdeněk Trachtulec z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, který působil na Institutu Maxe Plancka v Německu i na Univerzitě v Miami. Ve spolupráci s výzkumníky z USA identifikovala skupina Zdeňka Trachtulce možnou příčinu plodnosti myších samců z ČR zbavených genu Prdm9. Ukázalo se, že čeští myšáci opravují zlomy DNA v samčích pohlavních buňkách lépe než myšáci, kteří nemohou být plodní bez funkčního genu Prdm9. Jelikož existuje přinejmenším jeden plodný člověk, který nepotřebuje gen Prdm9, myší samci z ČR jsou svou nezávislostí na Prdm9 podobnější člověku.

Histone methyltransferase PRDM9 is not essential for meiosis in male mice.

chtěla bych se zeptat, zda u spermií s fragmentovanou DNA 33% je vyšší šance na geneticky poškozený plod? Selským rozumem si říkám, že pokud má každá třetí spermie poškozené DNA, tak musí vytvořit poškozené embryo a to pokud se uchytí poškozený plod. Do jaké míry lze metodou MACS tyto poškozené spermie vychytat?

Při fragmentaci 33% doporučuji určitě použití kombinace selekčních metod MACS+PICSI, máme s nimi dobré výsledky u takových vzorků. Případně lze při dobrém pohybu přidat i mikrofluidní separaci spermií. Přibližně jedno z 5000 dětí se ve Velké Británii narodí s mitochondriálním onemocněním, které se dědí po matce. Britští vědci našli způsob, jak problém vyřešit. Jejich postup kombinuje vajíčko a spermie od matky a otce s druhým vajíčkem od dárkyně, píše server BBC.

Infografika: Průřez genetikou a dědičností

Během procesu jsou vajíčka matky i dárkyně v laboratoři oplodněna spermiemi otce. Embrya se vyvíjejí, dokud se v nich nevytvoří struktury, které obsahují kompletní genetické plány pro stavbu lidského těla, jako je například barva vlasů nebo budoucí výška. Tuto genetickou informaci pak z embrya rodičů odborníci přenesou do embrya vzniklého z vajíčka dárkyně, které má zdravé mitochondrie. Děti narozené metodou tří osob zdědí většinu své DNA od rodičů, jen nepatrně malé množství, asi 0,1 procenta DNA, získají od dárkyně.

Podle zprávy v časopise New England Journal of Medicine procesem prošlo 22 rodin. Narodili se čtyři dívky a čtyři chlapci, včetně jednoho páru dvojčat. Jedna žena je nyní těhotná. Kritici varují před dopadem na další generace. Technika však není dokonalá, připomíná server Sky News. Zákrok podstoupilo celkem 22 žen, ale otěhotnělo pouze sedm (jedné z žen se narodila dvojčata). Pět z osmi dětí se narodilo bez známek nemoci. Testy u zbývajících tří však odhalily, že během zákroku bylo přeneseno malé procento mutovaných mitochondrií. I když jsou jejich hladiny příliš nízké na to, aby způsobily mitochondriální onemocnění, děti budou vyžadovat pečlivé sledování, aby se zajistilo, že se budou i nadále normálně vyvíjet.

Mutace v mitochondriálních genech jsou spojeny s některými chorobami přenášenými po maternální linii. Mitochondrie pocházející ze spermie jsou totiž při oplodnění vajíčka ničeny. Z toho důvodu všechny mitochondrie v našem těle dědíme od matky. Jde o nepříliš častý typ dědičnosti, kdy je daný znak podmíněn přítomností nebo naopak nepřítomností pouze jednoho genu, respektive jeho alely. Jde tedy o geny velkého účinku, jinak také majorgeny, kterými jsou děděny tzv. kvalitativní znaky. Tímto způsobem jsou často děděny nejrůznější choroby jako například Tay-Sachsova choroba nebo galaktosemie.

Polygenně vázaná dědičnost je typická pro naprostou většinu děděných znaků. To znamená, že každý fenotypový znak, například výška postavy, je ovlivněn působením mnoha různých genů a jejich konkrétních alel. Jedná se tudíž o geny malého účinku aneb minorgeny. U člověka i živočichů tvoří naprostou většinu všech genů. Tímto způsobem je děděna i celá řada běžných i méně běžných chorob, například ischemická choroba srdeční. Mnoho z nich je navíc tzv. multifaktoriálních, což znamená, že o jejich rozvoji rozhoduje kromě genetické složky i složka negenetická, tedy vlivy prostředí, životního stylu apod. Tato skutečnost poněkud ztěžuje možnost predikce rozvoje příslušných poruch a chorob.

Jelikož je člověk diploidní organismus, nese v každé své buňce vždy dvě alely od každého genu. Pokud jsou obě tyto alely shodné, označujeme takového jedince jako homozygotního pro daný znak. Můžeme rozlišovat dominantního a recesivního homozygota dle toho, zda se jedná o dominantní nebo recesivní alelu daného genu. Všichni potomci takového jedince zdědí vždy jednu z těchto totožných alel. Pakliže se v genomu jedince vyskytují dvě různé alely daného genu, mluvíme o heterozygotovi v daném znaku. To znamená, že je nositelem jak dominantní, tak recesivní alely. Fenotypový projev pak bude odpovídat dominantní alele, neboť dominantní alela zcela potlačí projev recesivní alely, eventuálně bude její projev pouze částečný, pokud se jedná o případ tzv. minoritních situací.

DNA a RNA: klíč k pochopení dědičnosti a proteosyntézy. RNA je tvořena vláknem ribonukleotidů a hlavní funkcí je přenos informace z DNA do proteinů. Transkripce je proces přepisu DNA do molekuly RNA, zatímco translace probíhá na ribozomech v cytoplazmě, kde se z mRNA skládá polypeptidový řetězec. Mezi mechanismy regulace patří methylace DNA, epigenetické změny, které mohou snižovat nebo úplně potlačovat exprese genů, a jejich reversibilita umožňuje vyměnit methylovaný cytosin za nemethylovaný.

Genom zahrnuje jadernou DNA i mitochondriální geny. V mitochondriích se nachází malá sada genů, přičemž většina genů pro chod mitochondrií je kódována jaderně. Mutace v mitochondriálních genech jsou spojeny s některými chorobami přenášenými po maternální linii, a spermie jejich mitochondrie bývají zničeny při oplodnění vajíčka. Relativně malá, ale důležitá skupina genů se nachází mimo jádro, v mitochondriích.

Polygenní dědičnost a multifaktoriální choroby uvádí, že výška, ischemická choroba srdeční a další znaky jsou výsledkem interakce mnoha genů a prostředí. Genetické polymorfismy, včetně SNP, přispívají k rozdílnostem mezi jedinci a mohou být spojeny s různými chorobami. Promotory a regulační sekvence hrají klíčovou roli v regulaci genové exprese a v transkripci je klíčová role methylace CpG dinukleotidů.

V závěru lze říci, že oplodnění a vývoj embrya zahrnují komplexní soubor genetických a epigenetických mechanismů, kde regrese a opravy DNA, selekce spermií a mitochondriální dědičnost hrají významnou roli. Výzkum zjišťuje, jak jsou tyto mechanismy zodpovědné za plodnost, vývoj a neurologické i mitochondriální poruchy, a ukazuje cesty, jak tyto procesy optimalizovat pro lepší výsledky v medicíně a reprodukci.

ProcesPopisKlíčové komponenty
Fragmentace DNA spermiíRozklad DNA v spermiích může ovlivnit plodnost a kvalitu embrya.MACS, PICSI, mikrofluidní separace
Mitochondriální dědičnostDědičnost mitochondrií je materská; mutace mohou vést k poruchám, potenciálně eliminovaným novými technikamimitochondrie, oplození, dárkyně
Epigenetická regulaceMethylace CpG mění expresi genů a je vratnáDNA methylace, CpG, promotor

Vědci dále zkoumají, jak jsou jednotlivé typy dědičnosti ovlivněny environmentálními faktory a jak lze genetické a epigenetické informacní vlivy využít pro lepší diagnostiku a léčbu.

tags: #oplodneny #kristovym #dna