Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu, která zpřístupní asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) předložil zákon o přístupu k umělému oplodnění pro nezadané ženy navzdory tomu, že se k němu zatím nevyjádřila etická komise ministerstva. O její stanovisko zažádal Vojtěch, komise ale záležitost kvůli neshodám odložila. Po předložení zákona tak není jasné, jestli se poradní orgán nakonec k návrhu vyjádří, píše server iRozhlas.
Doposud totiž zůstávala přítomnost partnera na klinice a jeho podpis podmínkou. To vedlo řadu žen k tomu, aby podstupovaly zákrok k zahraničí. Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu, která umožňuje podstoupit asistovanou reprodukci i ženám bez partnera. Zatímco v minulosti stála v centru pozornosti bezpečnost odběru a úspěšnost léčby, dnes se situace mění. Evropa se posouvá od regulace zdravotního výkonu k regulaci jeho celoživotních důsledků.
Politické rozpory a obavy koaličních partnerů
Povolit „děti ze zkumavky“ i pro ženy bez partnera? Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch je pro. Naráží ale u stranických kolegů i zbytku vládní koalice. S tím návrhem přišla původně předsedkyně poslaneckého klubu ANO a zmocněnkyně vlády pro lidská práva Taťána Malá. Proti změně zákona, kterou následně předložil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), se ale nyní staví část vládní koalice. Šéfové některých resortů se obávají většího zatížení sociálního systému pod rostoucím počtem samoživitelek i nevyřešeného otcovství.
Právní kontext: judikatura a současná úprava
Léčba v centru asistované reprodukce je, dle platné legislativy, vždy párovou terapií. Z tohoto důvodu je při léčbě vyžadována účast obou partnerů (účast obou partnerů není zapotřebí při všech návštěvách), kteří musí být rozdílného pohlaví. O umělé oplodnění tedy může požádat pouze heterosexuální, i nesezdaný, pár. Otcem dítěte počatého umělým oplodněním, které se narodí neprovdané ženě, je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.
Žena, která zahájila spolu s manželem proces umělého oplodnění před jeho smrtí, se stížností u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) neuspěla. Podle zákona proces po smrti muže skončil. Stát nepřekročil prostor pro úvahu a neporušil právo, když odmítl umožnit posmrtně oplodnit ženu zmrazenými spermiemi zesnulého manžela. Stěžovatelka Hana Pejřilová narozená v roce 1983 žije v Bernaticích.
Případ se týká zamítnutí její žádosti o použití zmrazených spermií jejího zesnulého manžela v procesu asistované reprodukce, který spolu s manželem zahájili před jeho smrtí. V roce 2014 nechal manžel své spermie kryokonzervovat za účelem léčby a podepsal souhlas, že před každým rozmrazením pro pomocnou reprodukci bude vyžadován další souhlas a že spermie po jeho smrti nebudou dále skladovány. Dne 7. září 2015 stěžovatelka požádala o oplodnění vajíček spermatem zesnulého manžela. Centrum odmítlo s tím, že takový postup je v rozporu se zákonem, a navrhlo zahájit soudní řízení, aby mohlo dojít k eventuální dohodě.
Rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Plzni s tím, že zákon umožňuje léčbu neplodnosti jen partnerům, nikoli jedné ženě bez partnera. Dovolání zamítl i Nejvyšší soud ČR s tím, že právo na respektování rodiny vyžaduje existenci rodiny. Nejvyšší soud rovněž odkázal na legislativu některých členských zemí Rady Evropy, z nichž některé posmrtně oplodnění povolují, jiné nikoli. V roce 2018 zamítl stížnost Ústavní soud. ÚS poukázal na fakt, že v této věci neexistuje evropský koncensus.
Ochrana dítěte, otcovství a společenské důsledky
Stát chrání svobodnou vůli muže, když vyžaduje souhlas a právo nenarozeného dítěte znát rodiče. Soud se dále opřel o srovnávací studii z roku 1998 ve třiceti devíti státech, včetně třiceti pěti státech Rady Evropy, o lékařsky asistovaném rozmnožování a ochraně lidského embrya. V šestnácti členských zemích včetně ČR je použití embrya po manželově smrti zakázáno.
Nejvyšší soud také zopakoval, že v nejlepším zájmu dítěte je narodit se do úplné rodiny a mít oba rodiče. Soudy nižších stupňů i NS dospěly k závěru, že otcovství nelze v tomto případě popřít. Zákon jasně říká, že pokud žena otěhotní pomocí asistované reprodukce se souhlasem muže, je tento muž právně považován za otce - bez ohledu na to, čí genetický materiál byl použit. Protože matka nebyla schopna identifikovat údajného biologického otce ani nabídnout důkazy, že početí proběhlo jinak než umělým oplodněním, soudy její návrh zamítly. NS potvrdil závěry soudů nižších instancí a zamítl dovolání matky.
Anonymita dárctví a nové technologie
Dárcovství pohlavních buněk, jak vajíček, tak spermií je v ČR oboustranně anonymní. Vzájemná identifikace dárkyň/dárců a příjemkyň není možná. Ještě několik let zpátky stála debata tak, že na straně zachování anonymity padaly argumenty poukazující na ochranu soukromí dárce, stabilitu rodiny vychovávající dítě a omezení nežádoucích zásahů do rodinných vztahů. Masivní rozšíření komerční genetických testů, genetické genealogie a obrovské genetické databáze úplně změnily debatu.
Patřila jsem mezi výrazné zastánce anonymity. Chápu, že už ji nemohu obhajovat. Nemyslím si, že se změnila psychosociální argumentace. Dárci pohlavních buněk by proto měli dostat jasnou informaci, že jim anonymitu již nelze zaručit. A to ani tehdy, pokud jim to garantuje zákon. I oni mohou být v budoucnu konfrontováni s neočekávaným objevením genetických sourozenců, nových zdravotních informací nebo biologických vazeb, o jejichž existenci dosud nevěděli.

Zkušenosti z praxe: případ dárce 7 069 a napříč evropská spolupráce
Potřebu řešit toto téma přitom vyburcoval takzvaný případ donora 7 069. Ten před 20 lety daroval své sperma v dánské spermobance. Odtud se pak vzhledem k celoevropskému nedostatku dárců spermií jeho sperma dostalo do 14 evropských států a vedlo k narození přinejmenším dvou stovek dětí. Díky spolupráci klinických genetiků z několika států se povedlo zjistit, že děti, které se navzájem neznaly a vyrůstaly v různých zemích a rodinách, spojuje biologický původ.
Případ ovšem upozornil na to, že evropský systém nedokázal rychle propojit informace napříč státy a předat je rodinám. Problematika zároveň bezprostředně souvisí s otázkou anonymity dárcovství pohlavních buněk. Evropská společnost pro lidskou reprodukci a embryologii proto doporučuje, aby všichni účastníci dárcovských programů měli přístup ke kvalitní psychosociální podpoře před léčbou, během ní i po narození dítěte.
Psychosociální podpora a odpovědnost systému
Světová sít psychologů zaměřených na poradenství v oblasti asistované reprodukce IICO ovšem upozorňuje, že v tuto chvíli doporučení vesměs zůstávají jen na papíře. V Česku je navíc tato debata úplně v plenkách. Novela zákona o specifických zdravotních službách ji zcela pomíjí. Podle Konečné by ovšem debatě o rozšíření přístupu k asistované reprodukci měla předcházet právě diskuze o tom, zda je český systém připraven převzít odpovědnost.
Diskuse o tom, komu má být asistovaná reprodukce dostupná, bude nepochybně pokračovat. Je správné, že se vede otevřeně a s respektem k různým hodnotovým pohledům. Současně však musíme akceptovat, že se doba naprosto změnila. Zatímco ještě před několika lety byla hlavním tématem bezpečnost zdravotnického výkonu, dnes se stále více hovoří o celoživotní odpovědnosti vůči všem osobám, jejichž život je jedním darováním gamet ovlivněn.
Bioetika: Právo, medicína a etika reprodukčních technologií a genetiky | HarvardX na edX
Tabulka: Klíčové právní a etické otázky navrhované novely
| Otázka | Současný stav / judikatura | Dopad navrhované novely |
|---|---|---|
| Přístup nezadaných žen | Asistovaná reprodukce povolena pouze párům | Umožnění léčby ženám bez partnera |
| Otcovství | Souhlas muže zakládá právní otcovství | Nutnost řešit právní status otců/neexistence otců |
| Anonymita dárců | Oboustranná anonymita v ČR | Potřeba informovat dárce, anonymita je ohrožena genetikou |
| Psychosociální podpora | Doporučení existují, ale neimplementována | Nutnost systémového zajištění dlouhodobé podpory |
Co dál? Otázky k veřejné diskusi
- Je český systém připraven převzít celoživotní odpovědnost za důsledky rozšíření přístupu k asistované reprodukci?
- Jak vyřešit právní status dětí počatých bez přítomnosti partnera a ochranu jejich práv?
- Jak informovat dárce o riziku ztráty anonymity v důsledku genetických databází?
- Jak zajistit kvalitní psychosociální podporu před léčbou, během ní i po narození dítěte?
Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu, která reaguje na společenskou změnu, k níž od napsání původní podoby zákona o specifických zdravotních službách došlo, avšak opomíjí jiný zásadní aspekt související s asistovanou reprodukcí. Zatímco debata se soustředí na rozšíření přístupu k léčbě, odborníci varují před zásadním opomenutím. Diskuse bude muset propojit legislativní úpravy, ochranu práv dětí, informovanost dárců a kapacitu systému poskytovat dlouhodobou péči a podporu.