Placenta společně s pupečníkem propojuje tělo matky a plodu. Některé látky přes placentu procházejí, jiným naopak v prostupu k plodu brání. Jaké jsou konkrétní funkce placenty a co se stane, když tyto funkce selhávají? Je pojídání placenty prospěšné nebo naopak nebezpečné?
Funkce placenty
Plod pro svůj zdravý vývoj potřebuje stejně jako již narozené miminko živiny a kyslík. A právě ty získává od matky prostřednictvím placenty. Na ni je napojen pupečníkem. Stejné je to s odpadními látkami, zplodinami metabolismu miminka, zvláště „vydechovaným CO2“, které se opačnou cestou dostávají z těla plodu do placenty. „Placenta je dýchací a vyživovací spojnicí mezi vyvíjejícím se plodem a mezi organismem matky,“ shrnuje její funkci profesor Roztočil.
Hormony placenty hrají klíčovou roli v udržení těhotenství. hCG (humánní choriový gonadotropin) vzniká již několik dní po oplodnění a udržuje funkci žlutého tělíska, které by bez oplodnění zaniklo. Dalším hormonem je placentární laktogen (chorionsomatomammotropin), který má lehce diabetogenní účinky na matku a zajišťuje dostupnost glukózy pro plod.
V placentě nedochází k přímému kontaktu mateřské a fetální krve; krev mateřská a plodová krev jsou odděleny placentární bariérou. Výměna látek probíhá skrze jejím prostřednictvím, a to díky vyvinuté síti cév a buňkové vrstvě, která umožňuje transport živin, vitamínů a imunoglobulinů.
Placenta a imunitní ochrana
Přes placentu procházejí protilátky typu IgG, čímž plod získává pasivní imunitu proti řadě infekcí. Endokrinní a metabolické funkce placenty ovlivňují také imunitní prostředí a vývoj plodu v různých fázích těhotenství.
Vliv placenty na vývoj a rizika
Růst plodu a výživa probíhají prostřednictvím placenty a pupečníku; placentární trofoblast a cévní endotel fungují jako semipermeabilní membrána s aktivním transportem látek. Třetím až čtvrtým měsícem těhotenství vznikají struktury, které umožňují efektivní výživu a okysličování plodu. Ochranná funkce placenty roste společně s jejím vývojem.
Nepřímé okolnosti mohou ovlivnit placentu a tím i plod. Mezi rizikové faktory patří věk matky, vysoký krevní tlak, vícečetné těhotenství, kouření a užívání návykových látek. Poruchy placenty mohou vést k předčasnému porodu, hypoxickému postižení plodu, nebo k abrupci placenty, tedy předčasnému odloučení od děložní stěny.
Poruchy placenty
Mezi běžnější patologie patří placenta praevia (vcestná placenta), placenta accreta/increta/percreta, či nedostatečnost placenty (placentární insuficience). Placenta praevia znamená nízké uložení placenty, které může bránit průchodu porodu. V krajních případech může centrální umístění placenty vyžadovat císařský řez. Případné komplikace zahrnují krvácení a ohrožení plodu i matky.
Adherující placenta (placenta adherens) je situace, kdy placenta zůstává přirostlá k děložní stěně po porodu a vyžaduje zásah. Placenta accreta, increta či percreta popisují růst placenty do děložní svaloviny a riziko krvácení a nutnosti chirurgického řešení.
Nedostatečnost placenty znamená, že placenta není schopna dodat dostatek živin a kyslíku, což je hlavní riziko pro plod. Infarkt placenty může být asymptomatický, ale rozsáhlý infarkt zvyšuje riziko selhání placenty.
Podrobný pohled na porody placenty a její kontrolu
Porod placenty nastává po narození dítěte a obvykle trvá do 30 minut. Odloučení placenty je řízeno nově vzniklým hematomem, který tlačí placentu od děložní stěny a umožňuje její vy‑vynutí. Pokud plod porodí a placenta zůstane v děloze, hrozí infekce či krvácení, a často se používají prostaglandiny k vyvolání kontrakcí dělohy nebo kyretáž k odstranění.
Automatická kontrola placenty ultrazvukem po porodu není povinná, ale bývá běžnou praxí, aby se potvrdilo, že placenta je kompletní a že nebyla ponechána přídatná placenta či fragmenty. V některých arg erotických případech může být nutná manuální lýza - ruční odstranění placenty v průběhu porodu.
Pojídání placenty (placentofagie)
Názory na pojídání placenty se různí. Někteří rodiče uvádějí pozitivní motivy - obohacení o živiny, minerály a hormony - ale vědecké důkazy o prospěšnosti jsou nejednoznačné. Z hlediska legislativy existují regulační postupy, které řeší povolené vychytávání placenty doma či v nemocnici po porodu prostřednictvím informovaného souhlasu a zabezpečení likvidace biologického materiálu.
Poznámky a inspirace
Placenta je důležitým orgánem během těhotenství a plní více funkcí než kterýkoli jiný orgán - endokrinní, dýchací, výživa a imunita. Její správná funkce a identifikace rizik mohou zásadně ovlivnit průběh těhotenství a zdraví dítěte i matky v dlouhodobém horizontu.

Pochopení placenty: klíč ke zdravému životu
Metodologie výzkumu placenty zahrnuje studium endokrinní funkce, transportérů a enzymů, které regulují hladiny hormonů a jejich vliv na vývoj plodu. Fetální programování ukazuje, že expozice různým faktorům v raném těhotenství může mít dlouhodobé důsledky na zdraví dítěte v dospělosti.
Hlavní souhrn a klinické implikace
- Placenta začíná plnit klíčové funkce velmi brzy po oplodnění; již v prvních týdnech těhotenství vzniká placenta a v 4.-5. měsíci je její vývoj zdárný a plně funkční.
- Výměna živin, kyslíku a odpadních látek probíhá prostřednictvím placentární bariéry; plod získává pasivní imunitu díky IgG.
- Hormonální funkce placenty (hCG, placentární laktogen, estrogeny, progesteron) udržuje těhotenství a připavuje tělo matky na porod.
- Rizika spojená s placentou zahrnují vcestnou placentu, placenta accreta/increta/percreta, placentární insuficienci, abrupci placenty a další poruchy, které mohou vyústit v komplikace pro matku i plod.
- Pojídání placenty je kontroverzní téma; legislativní rámec upravuje její odnos a likvidaci s ohledem na bezpečnost a hygienu.