Směsi jsou dvě nebo více látek smíchaných dohromady mechanicky. Mohou se vyskytovat ve všech třech skupenstvích hmoty a snadno se dělí na homogenní a heterogenní. Pokud pouhým okem nevidíme rozdělení složek ve směsi, je směs homogenní . Pokud jsou složky směsi vizuálně rozlišitelné, jedná se o heterogenní směsi. První může být voda s olejem , v tomto případě se jedná o směs dvou kapalin, které se ani při třepání nemísí a kapičky oleje lze snadno vidět plavat na hladině vody. Dalším typem heterogenní směsi je prášková křída ve vodě . Je to pevná látka vložená do kapaliny, která se v ní nerozpouští.
Jedná se o zvláštní typ směsi, která se skládá minimálně ze dvou složek, z nichž jedna se nazývá rozpouštědlo a ostatní látky v něm rozpuštěné . Když se smíchají dvě kapaliny nebo dva plyny, rozpouštědlo, jinak známé jako disperzní fáze, je obvykle látka, které je v roztoku více. Látka v menším množství je ta, která je v ní rozpuštěna. Rozpuštěné látky se také nazývají dispergovaná fáze a v roztoku jich může být více. Na denní bázi se nejčastěji setkáváme s roztoky různých látek ve vodě, případně v organických rozpouštědlech. k dezinfekci ran používáme peroxid vodíku, tj. Příklady roztoků v jiných skupenstvích zahrnují vzduch, což je směs hlavně dusíku, kyslíku, vodní páry a oxidu uhličitého, a bronz, roztok v pevném skupenství tvořený mědí a cínem.
Existuje několik dělení řešení v závislosti na uvažovaných parametrech. Nasycený roztok je takový, který byl získán rozpuštěním maximálního možného množství látky v rozpouštědle. Nenasycený roztok je jeden na 100 g, z nichž je při dané teplotě a tlaku ještě možné rozpustit větší množství rozpuštěné látky. Zředěný roztok je roztok, ve kterém je množství rozpouštědla výrazně větší než množství rozpuštěné látky. Přesycený roztok je specifický systém, ve kterém je přídavné množství látky, které nelze za daných tlakových a teplotních podmínek rozpustit. Tento typ roztoku lze snadno získat opatrným ochlazením nasyceného roztoku. Ke zvýšení nasycení roztoku lze použít několik metod - zvýšit množství rozpuštěné látky, odpařit část rozpouštědla a v případě pevných látek se nasycení také zvýší snížením teploty. V opačné situaci, ke snížení nasycení roztoku, je nejjednodušší přidat do systému více rozpouštědla nebo v případě pevných látek zvýšit teplotu roztoku. Teplotní manévry jsou účinné pro systémy kapalina-pevná látka, protože přímo ovlivňují rozpustnost látky v disperzní fázi. Základní podmínkou pro vznik roztoku, tj. opticky homogenní směsi, je vznik procesu zvaného rozpouštění . Zahrnuje průchod molekul látky do roztoku. Opakem tohoto procesu je vznik pevné krystalické fáze, tj. krystalizace látky. Každá látka má svou specifickou rychlost rozpouštění a účinnost. Můžeme říci, že jedna látka je velmi rozpustná například ve vodě a jiná je ve vodě velmi špatně rozpustná. Rozpustnost je na druhé straně počet gramů látky, která se musí rozpustit, aby se získal nasycený roztok za použití 100 gramů rozpouštědla za daných podmínek tlaku a teploty. Znalost pojmů rozpustnost nebo úroveň nasycení roztoků umožňuje řešit jednoduché výpočty usnadňující každodenní práci každého chemika.
Rozpustnost látky X ve vodě při dané teplotě je 45 g. Vypočítejte, kolik gramů rozpouštědla je obsaženo v 600 g nasyceného roztoku. Víme, že rozpustnost je 45 g, což znamená, že 45 g látky se rozpustí ve 100 g vody a vznikne nasycený roztok. Vypočítejte, kolik gramů chloridu amonného se musí dodatečně rozpustit ve 100 g vody, pokud roztok zahřejete z 50 oC na 80 oC tak, aby roztok zůstal stále nasycený. Jaký roztok vznikne, připravíme-li při 60 o C roztok sestávající ze 100 g vody a 50 g chloridu amonného? Pomocí křivky rozpustnosti víme, že při 60 o C je rozpustnost chloridu amonného: R = 55 g. To znamená, že když se při této teplotě přidá 50 g chloridu amonného do 100 g vody, dalších 5 g se může rozpustit.
používat objem. zředěním 8 cm3čistého butanolu vodou. roztoku. m-3. (50,1 obj. ml 12% (obj.) roztoku a 150 g 16% (obj.). hustotu ρ = 0,972 g . cm-3. Následující tabulka by se vám mohla občas hodit. Odpověď 12: Objemový zlomek má dvě hlavní nevýhody. teplotě. látky reagují různě na stejnou tepelnou změnu. toho je změna objemového zlomku směsi. spočívá v tom, že 1 + 1 nemusí být objemově nutně dvě. Ano, je to tak. airsoftových zbraní. bychom měli mít 40 dm3směsi. přeci 40. než očekáváme. . expanze. litry.
(např. Za těch pár týdnů, co se mi snažíte vnutit protokoly týkající se objemové kontrakce (ve vašem případě při ředění koncentrované kyseliny sírové vodou), jsem se dozvěděl nespočetnou řadu skutečně bizardních teorií. Velice často převládá názor, že objemová kontrakce souvisí s tím, že jsme roztok ochladili a proto se zmenšil jeho objem. Tato teorie je ale nedomyšlená, uvědomte si, že směs ochlazujete proto, že se při ředění kyseliny uvolnilo teplo. Ale ochlazujete ji na tutéž teplotu, při níž jste kapaliny odměřovali. Tedy izolované kapaliny měli při 20 °C objem 15 cm3 a 35 cm3, tedy celkem 50 cm3, po jejich smísení a ochlazení opět na 20 °C byl však celkový objem o několik cm3 nižší. Zcestná je i myšlenka, že díky zahřátí se část kapaliny odpařila. Aby se za tak krátkou dobu odpařil tak značný objem vody, musel by roztok viditelně v celém objemu vřít (a to tedy skutečně nevřel). Dalším z návrhů byla možnost, že dochází k chemické reakci. Otázka pak zní, co je tedy jejím produktem?!
Ve své podstatě to možná nebylo myšleno tak špatně, ale není to dotaženo dokonce. Odpovědi stylu "k objemové kontrakci dochází při míšení roztoků o různých hustotách" jsou sice pěkné, ale nevystihují podstatu děje. Navíc nemusí to být vždy pravda. Pokud stále netušíte, zkuste se podívat do nějaké vhodné literatury (ne všechna literatura je vhodná) nebo si pročtěte následující text, kde je vše popsáno (jde o to najít to spávné místo a dobře to přeložit).
Because the properties of real fluids (gases and liquids) and solids are difficult to accurately describe mathematically, we often use idealized mathematical models of them that capture much of the properties that we want to use, but are simple enough that we can manipulate them algebraically. We formulate ideal systems to work with because they are mathematically simple. One must always be aware, however, that these idealized systems may not be accurate for the particular conditions or chemical compound that we are using. We can also measure deviations from the idealized system and model those deviations. Real systems are composed of molecules that interact through intermolecular forces. These forces of repulsion and attraction constitute the difficulties in modeling the fluid or solid. Generally we take as the ideal reference system, a fluid in which these forces are assumed to be simpler than they actually are. For example, we speak of an ideal gas in which there are no intermolecular forces between the molecules. In gas and liquid mixtures, we assume that all of the intermolecular forces are the same independent of the compounds that comprise it. We reiterate that one must be careful to apply these idealizations only in situations where they are warranted.
Let's take a look at liquid and solid mixtures first. We know that mass is conserved. This means that when a mixture of components 1 and 2 is formed, the mass of the mixture is just the sum of the mass of the individual components; i.e., m1 + m2 = m. But, the same is not true for volume. There are two reasons for this. First, the temperature of the outlet stream may be different from the temperature of the inlet streams. Fluids expand with increasing temperature and contract with decreasing temperature. Therefore, the volumes will not be additive if the temperatures are not the same. Second, even if the temperatures of all of the streams are the same, the volume of the mixture can be different than the sum of the components. where VE is the excess volume. The excess volume represents the contraction or expansion that occurs when the mixture is formed. It is due to the difference between unlike molecular interactions. For example, consider what happens when 50 ml of water are mixed with 50 ml of ethanol. The final volume of the mixture is actually less that 100 ml because the attractions between the highly polar water molecules and the ethanol molecules is strong due to the formation of hydrogen bonds stronger than those between ethanol molecules. Excess volumes are difficult to estimate, but they are small for most liquids and solids. It is therefore convenient to define an ideal mixture as one in which all the interactions are equivalent between the various components. This means VE = 0 and that the mixture volume is the sum of the pure components at the same temperature. In this course, we will assume liquids and solids mix ideally, i.e., VE = 0.
Kolik mililitrů roztoku získáme smícháním 500 ml vody a 500 ml ethanolu neboli lihu? Bude mít roztok objem větší, menší nebo bude mít přesně 1000 ml? Menší molekuly vody se naskládají mezi větší molekuly ethanolu a podle toho bude vypadat výsledek. Jaké pH má roztok vitamínu C a vody? A jak tento roztok obarví indikační lakmusový papírek? Vitamín C je tvořen kyselinou askorbovou, Tudíž jeho pH je kyselé. Experiment, při kterém je dokázáno, že oxid uhličitý je kyselinotvorný. Do zásaditého roztoku, který obsahuje fenolftalein, je vpraven oxid uhličitý. Co se stane, když do roztoku šťávy z červeného zelí přilijeme limonádu? Roztok zrůžoví.

Kolik mililitrů roztoku získáme smícháním 500 ml vody a 500 ml ethanolu neboli lihu? Bude mít roztok objem větší, menší nebo bude mít přesně 1000 ml? Menší molekuly vody se naskládají mezi větší molekuly ethanolu a podle toho bude vypadat výsledek.

3.5 SublimaceNěkteré sloučeniny (např. jod, chlorid amonný, naftalen) při zahřívání za běžného tlaku sublimují, tedy přecházejí ze skupenství pevného přímo do skupenství plynného. Ochlazením vzniklých par dochází zpětně k přechodu látky do pevného skupenství (desublimaci). Této vlastnosti se často využívá při čištění těchto látek.
Do kádinky nasypeme 2 g jodu a kádinku postavíme na keramickou síťku ležící na trojnožce. Na hrdlo kádinky postavíme varnou baňku naplněnou studenou vodou. Zapálíme kahan a kádinku začneme zespodu zahřívat. Pozorujeme vznik fialových par. Po chvíli odejmeme varnou baňku z kádinky a všimneme si krystalků jodu na jejím dnu. Poté baňku vrátíme do ústí kádinky a zahřívání ukončíme.
Ve zkumavce smícháme 1 ml síranu měďnatého CuSO4 (w = 10 %) a 1 ml síranu železnatého FeSO4 (w = 10 %). Připravíme si proužek filtračního papíru o rozměru, aby se svoji šířkou vešel do kádinky a výškou ji o 2 cm přečníval. Papír v jeho výšce 2 cm přehneme a připevníme ho pomocí kancelářské sponky ke špejli. Na druhou stranu filtračního papíru uděláme obyčejnou tužkou 1 cm od kraje čáru a do jejího středu naneseme pomocí skleněné tyčinky kapku připravené směsi ze zkumavky. Do kádinky nalijeme aceton tak, aby v něm byl ponořen začátek filtračního papíru, ale nesplýval s naneseným vzorkem.