Objemová kontrakce směsi vody a etanolu: vysvětlení a důsledky

Začneme trochu ze široka. Pokud smícháme dvě látky, vznikne směs. Látka, která je ve směsi v nadbytku, se obvykle nazývá rozpouštědlo. My si pod tímto pojmem představíme nejčastěji kapalinu, ale může to být i plyn nebo pevná látka. Po přidání látky do vody může dojít ke dvěma situacím: látka se ve vodě buď nerozpouští, nebo rozpouští. Nás zajímá druhá možnost. Abychom pevnou látku rozpustili, musíme nejdříve rozbít vazby v její krystalové mřížce. K tomu je nutné dodat energii, kterou nazýváme mřížková energie. V případě chloridu sodného musíme dodat asi 776 kJ na 1 mol. Druhým významným krokem během rozpouštění je hydratace iontů (či molekul). Při hydrataci dochází k obalení iontu molekulami vody. Molekula vody je takzvaně polární - má částečný kladný náboj na atomech vodíku a částečný záporný náboj na atomu kyslíku. Při hydrataci se uvolní takzvaná hydratační energie. Odkud se bere? O tom, zda se během rozpouštění energie celkově uvolní, nebo spotřebuje, rozhoduje rozdíl mezi mřížkovou a hydratační energií. V našem příkladu je mřížková energie NaCl +776 kJ/mol, hydratační energie iontů jsou −381 kJ/mol (pro Cl−) a −390 kJ/mol (pro Na+). Po sečtení nám vyjde, že celková energie je +5 kJ/mol. Nemusíme mít tedy strach, že by se nám polévka při solení příliš ochlazovala. Jeden mol NaCl (přibližně 58 gramů) by se nám sice v talíři horké polévky rozpustit podařilo, ale ta by pak určitě nebyla poživatelná.

V případě míchání ethanolu s vodou také dochází k energetickým změnám - mimo jiné i k takzvané objemové kontrakci, kdy je součet původních objemů větší než objem výsledné směsi. Největší energie (teplo) se uvolní, když vznikne asi 7% roztok ethanolu ve vodě. Pro srovnání uveďme například hydroxid sodný, který při rozpouštění uvolní 44,2 kJ/mol. Tepelné změny při rozpouštění velmi pěkně ilustrují také pravidlo ředění kyselin. Ve škole jsme asi všichni slyšeli poučku, že se vždy musí lít kyselina do vody, nikdy obráceně. Kyseliny jsou silně polární látky, které při styku s vodou disociují - odštěpují kationty H+. Tyto ionty se ve vodě hydratují, přičemž se uvolňuje velké množství energie ve formě tepla. V případě kyseliny sírové jde o 94,5 kJ/mol, což je asi dvakrát více než při rozpouštění hydroxidu sodného. Nebezpečí tkví právě v prudkém zvýšení teploty při disociaci. Pokud bychom postupovali opačně a do koncentrované kyseliny přidali trochu vody, došlo by v daném místě k prudkému zvýšení teploty.

Existují ovšem také látky, jež při rozpouštění teplo spotřebovávají. Běžným příkladem je dusičnan amonný, který na rozpuštění jednoho molu potřebuje dodat 25,4 kJ energie. Jinými slovy to znamená, že dusičnan amonný odebírá energii (teplo) vodě, čímž ji ochlazuje. Jeden mol dusičnanu amonného může v ideálním případě ochladit 100 ml vody z 60 °C na nulu. Za těch pár týdnu, co se mi snažíte vnutit protokoly týkající se objemové kontrakce (ve vašem případě při ředění koncentrované kyseliny sírové vodou), jsem se dozvěděl nespočetnou řadu skutečně bizardních teorií. Velice často převládá názor, že objemová kontrakce souvisí s tím, že jsme roztok ochladili a proto se zmenšil jeho objem. Tato teorie je ale nedomyšlená, uvědomte si, že směs ochlazujete proto, že se při ředění kyseliny uvolnilo teplo. Ale ochlazujete ji na tutéž teplotu, při níž jste kapaliny odměřovali. Tedy izolované kapaliny měli při 20 °C objem 15 cm3 a 35 cm3, tedy celkem 50 cm3, po jejich smísení a ochlazení opět na 20 °C byl však celkový objem o několik cm3 nižší. Zcestná je i myšlenka, že díky zahřátí se část kapaliny odpařila. Aby se za tak krátkou dobu odpařil tak značný objem vody, musel by roztok viditelně v celém objemu vřít (a to tedy skutečně nevřel).

Dalším z návrhů byla možnost, že dochází k chemické reakci. Otázka pak zní, co je tedy jejím produktem?! Ve své podstatě to možná nebylo myšleno tak špatně, ale není to dotaženo dokonce. Odpovědi stylu "k objemové kontrakci dochází při míšení roztoků o různých hustotách" jsou sice pěkné, ale nevystihují podstatu děje. Navíc nemusí to být vždy pravda. Pokud stále netušíte, zkuste se podívat do nějaké vhodné literatury (ne všechna literatura je vhodná) nebo si pročtěte následující text, kde je vše popsáno (jde o to najít to spávné místo a dobře to přeložit).

Because the properties of real fluids (gases and liquids) and solids are difficult to accurately describe mathematically, we often use idealized mathematical models of them that capture much of the properties that we want to use, but are simple enough that we can manipulate them algebraically. We formulate ideal systems to work with because they are mathematically simple. One must always be aware, however, that these idealized systems may not be accurate for the particular conditions or chemical compound that we are using. We can also measure deviations from the idealized system and model those deviations. Real systems are composed of molecules that interact through intermolecular forces. These forces of repulsion and attraction constitute the difficulties in modeling the fluid or solid. Generally we take as the ideal reference system, a fluid in which these forces are assumed to be simpler than they actually are. For example, we speak of an ideal gas in which there are no intermolecular forces between the molecules. In gas and liquid mixtures, we assume that all of the intermolecular forces are the same independent of the compounds that comprise it.

Vytvoření ideálního a reálného popisu - Uvedeme příklady a definice. We reiterate that one must be careful to apply these idealizations only in situations where they are warranted. Let's take a look at liquid and solid mixtures first. We know that mass is conserved. This means that when a mixture of components 1 and 2 is formed, the mass of the mixture is just the sum of the mass of the individual components; i.e., m1 + m2 = m. But, the same is not true for volume. There are two reasons for this. First, the temperature of the outlet stream may be different from the temperature of the inlet streams. Fluids expand with increasing temperature and contract with decreasing temperature. Therefore, the volumes will not be additive if the temperatures are not the same. Second, even if the temperatures of all of the streams are the same, the volume of the mixture can be different than the sum of the components. where VE is the excess volume. The excess volume represents the contraction or expansion that occurs when the mixture is formed. For example, consider what happens when 50 ml of water are mixed with 50 ml of ethanol. The final volume of the mixture is actually less that 100 ml because the attractions between the highly polar water molecules and the ethanol molecules is strong due to the formation of hydrogen bonds stronger than those between ethanol molecules. Excess volumes are difficult to estimate, but they are small for most liquids and solids. It is therefore convenient to define an ideal mixture as one in which all the interactions are equivalent between the various components. This means VE = 0 and that the mixture volume is the sum of the pure components at the same temperature. In this course, we will assume liquids and solids mix ideally, i.e., VE = 0.

Praktické dopady a příklady

  1. Kolik mililitrů roztoku získáme smícháním 500 ml vody a 500 ml ethanolu neboli lihu? Bude mít roztok objem větší, menší nebo bude mít přesně 1000 ml?
  2. Jaké pH má roztok vitamínu C a vody? A jak tento roztok obarví indikační lakmusový papírek? Vitamín C je tvořen kyselinou askorbovou, tudíž jeho pH je kyselé.
  3. Experiment, při kterém je dokázáno, že oxid uhličitý je kyselinotvorný. Do zásaditého roztoku, který obsahuje fenolftalein, je vpraven oxid uhličitý. Co se stane?
  4. Roztok šťávy z červeného zelí a limonádu - co se stane?
  5. Pokus, ve kterém smícháme 50 ml benzínu s 50 ml vody. Dojde k vytvoření nemísitelné směsi.
  6. Extrakce barviva pomocí lihu vede ke vzniku zeleného roztoku.
  7. Jak si doma vypěstovat velký krystal kuchyňské soli? Do nasyceného roztoku vložíte větší krystalek soli přilepený na niti. Po týdnu nebo dvou krystalek vyroste.

V praxi se často setkáváme s objemovou kontrakcí při ředění silných kyselin nebo při míchání vodných roztoků s etanolem. Je důležité si uvědomit, že objemová kontrakce nemusí být vždy konzistentně predikovatelná a že intenzita změny závisí na konkrétních látkách a podmínkách. Obrat k ideálnímu modelu VE = 0 je užitečný v teoretické chemii a inženýrství, ale realita často ukazuje malé odchylky, které je potřeba měřit a korigovat při praktických aplikacích.

Infografika: ilustrace objemové kontrakce při míchání vody a etanolu

Metabolismus – o přeměně látek – NEZkreslená věda III

Sumární poznámky k objemové kontrakci

  • Objemová kontrakce nastává, když výsledný objem směsi je menší než součet objemů jednotlivých složek.
  • Hodnoty mřížkové a hydratační energie určují, zda rozpouštění teplo uvolní, nebo odbere.
  • Při míchání vody a etanolu je hlavní důsledek často kontrakce, ačkoliv lze narazit i na kontrakce v dalších směsích.

tags: #objemova #kontrakce #voda #a #ethanol