Většina žen otěhotní mezi 20. a 40. rokem. Takto vymezená věková kategorie je také hlavní skupinou, v níž bývá zaznamenán největší nárůst výskytu žloutenky typu C. Každá žena by se měla podrobit vyšetření na hepatitidu C před početím dítěte a v průběhu těhotenství. Dítě v ohrožení? Riziko přenosu viru hepatitidy C z matky na nenarozené dítě je spojováno se sérovými hladinami RNA v krvi matky a také existuje souvislost s HIV pozitivním onemocněním. Je-li matka HIV negativní, neužívá-li drogy injekční cestou a nepodstoupila krevní transfuzi, je nebezpečí přenosu na dítě u matek se žloutenkou typu C mezi 0 a 18 %. Přenos viru na plod je pravděpodobně nejvyšší u žen s hepatitidou C, kde titr virové RNA v krvi je více než 1 milion kopií/ml. Těhotenství samo o sobě obvykle neovlivňuje průběh virové hepatitidy, výjimkou jsou ženy se žloutenkou typu E.

Fyziologická a riziková novorozenecká žloutenka
Novorozenecká žloutenka postihuje takřka 50 % dětí po porodu a představuje nejčastější onemocnění novorozenců. Nejčastější příčinou vzniku tzv. fyziologické novorozenecké žloutenky je rozpad velkého množství erytrocytů a vznik bilirubinu. Dítě v děloze má bezmála dvojnásobný počet červených krvinek a speciální typ hemoglobinu; po narození dochází k masivnímu rozkladu a uvolnění bilirubinu. Játra novorozence ještě nejsou plně zralá, a proto se bilirubin zpracovává pomaleji.
Hemolytická nemoc novorozenců, tedy náchylnost k hemolýze krevních krvinek z důvodu nesouladu krevních skupin či Rh faktorů mezi matkou a dítětem, patří mezi jednu z nejzávažnějších příčin. Rh negativní matka s Rh pozitivním plodem může vést k extrémním hodnotám bilirubinu. Dalšími faktory bývá nahromadění krve při porodu, případně porušení vazby volného bilirubinu na albumin. Hyperbilirubinémie bývá definována jako hladina bilirubinu vyšší než 25 µmol/l; prakticky je žloutenka viditelná při hodnotách nad 85 µmol/l. Maximální hodnoty u fyziologické žloutenky nepřesáhnou 205 µmol/l.

Diagnostika a sledování žloutenky u novorozenců
Fyziologická žloutenka se obvykle objeví kolem 24 hodin po porodu a maximum bilirubinu bývá mezi 3. a 5. dnem. Pro posuzování žloutenky se používá transkutánní bilirubinometr, který měří bilirubin v podkoží a má přesnost ±25 µmol/l. Pokud jsou hodnoty vysoké, koncentruje se pozornost na krevní testy. Důležité je dítě rozbalit na denním světle a sledovat zbarvení kůží. Fototerapie (FT) se aplikuje jako nejběžnější léčba pro urychlení odbourávání bilirubinu. V některých případech je nutná výměnná krevní transfuze (přímá výměna krevní hmoty dítěte s vysokým obsahem bilirubinu).
Fyziologická žloutenka je obvykle neškodná a sama odezní. U nízké porodní hmotnosti, nezralého novorozence, dalších krevních skupin matky/dítěte, či při styku s kyslíkovým nedostatkem může dojít k závažnějším projevům. Dříve se zvažovalo riziko jaderného ikteru (kernicterus), ale moderní sledování a zrakové vyšetření rizikových skupin snižuje toto riziko.
Prevence a léčba:
- Kojení a časté vyprazdňování stolicí zvyšuje výstavbu střev a pomáhá zvládat bilirubin.
- Fototerapie pod modrým světlem v inkubátoru urychluje rozklad bilirubinu na netoxické produkty.
- Kontrola krevních skupin a Rh faktoru, zejména u Rh-negativních matek a Rh-pozitivních dětí, a podání anti-D imunoglobulinu na konci těhotenství či po porodu pomáhá redukovat riziko hemolytické nemoci.
- V případě potřeby je možné využít výměnnou krevní transfúzi, kde se bilirubin snižuje o 60-75 %.

Očkování a infekční rizika během těhotenství
Infekční onemocnění mohou ohrozit těhotnou i plod. Žloutenky A, B, C a další infekce vyžadují zvážení očkování. Žloutenka A se šíří hlavně fekálně-orální cestou a riziko je spojeno s hygienou a životním stylem. Důležitá je diskuse o očkování proti hepatitidě A, zejména pro osoby s rizikem nákazy či pro ženy plánující cestování.
Očkování během těhotenství je otázkou pečlivého posouzení rizik a prospěchu. Živá vakcína je v těhotenství obecně kontraindikována, avšak inaktivované vakcíny a některé vakcíny s důsledky na ochranu plodu mohou být podány v některých situacích. Je třeba zvážit očkování proti chřipce, pertusi, RSV a dalším nemocem, které mohou mít vliv na průběh těhotenství a stav novorozence.
Studie: Očkované těhotné ženy přenášejí protilátky na děti
Chřipka během těhotenství zvyšuje riziko hospitalizace i úmrtí; očkování proti chřipce se doporučuje pro těhotné ženy v každém trimestru a je bezpečné. Očkování proti pertusi (Tdap) se doporučuje v každém těhotenství mezi 27. a 36. týdnem gravidity, aby se mateřské protilátky přenesly na plod a chránily novorozence v prvních měsících života. RSV vakcíny se doporučují v období 24-36 týdnů gravidity s cílem zajistit pasivní imunitu pro novorozence do 6 měsíců věku.
Důležité je, že očkování neznamená zaručený ochranu proti každé infekci, ale významně snižuje riziko a závažné průběhy. Před zahájením vakcinačního plánu by měla být vyhodnocena rizika a konzultováno s lékařem.
Praktické poznámky pro těhotné ženy a kontakt s novorozenci
V těhotenství se zvyšuje riziko závažných infekcí a imunitní odpověď je ovlivněna hormonálními změnami. Očkování žen v těhotenství snižuje riziko infekce i pro novorozence, jelikož protilátky procházejí placentou. Přenos protilátek se začíná objevovat zhruba dva týdny po očkování a zajišťuje ochranu v raném období života, kdy dítě ještě nemůže být očkováno.
V případě RSV očkování se doporučuje pro těhotné ženy, aby se chránily i jejich děti po narození. Důležitá je koordinace očkování s ostatními vakcínami, mezi nimiž může být doporučeno dodržet interval dvou týdnů mezi Abrysvo a Tdap, v závislosti na pokynech SPC.

U těhotných žen, které nebyly očkovány proti pertusi během gravidity, se doporučuje podat jednu dávku vakcíny proti pertusi ihned po porodu, aby se minimalizovalo riziko nákazy novorozence. Všechny uvedené vakcíny by měly být podávány s ohledem na aktuální epidemiologickou situaci a individuální rizika.