Novorozenec, teorie Daniela Sterna a interpersonální svět kojence: vývoj dítěte skrze pozorování nemluvňat

Method Infant Observation (IO) - tedy pozorování dětí od narození po dobu dvou let - je praktikována v četných zahraničních institutech jako součást výcviku psychoanalytických terapeutů. V Čechách byl uskutečněn pilotní projekt v rámci dětské sekce ČSPAP. Autorky v článku popisují některé klinické poznatky z průběhu IO a zabývají se souvisejícími úvahami při skupinové práci pozorovatelů. Reflektují klíčovou roli raného věku pro psychický vývoj dítěte a upozorňují na možné důsledky při deficitu péče. V článku je též zdůrazněn význam IO pro profesní výcvik a zmíněna velká škála přínosu pro klinickou práci.

Co je Infant Observation a proč je důležité pro pochopení raného vývoje

Tímto článkem zamýšlíme představit zajímavou metodu, která nám přímo umožňuje sledovat raný vývoj dítěte od prvního dne po narození. Tato disciplína nese název Infant Observation a spočívá v systematickém sledování novorozence, resp. malého dítěte, po dobu dvou let. Tento odborný termín je do češtiny zpravidla překládán jako „Pozorování nemluvňat a malých dětí“. První základy položila v roce 1948 Esther Bicková, když v rámci tavistockého kurzu v dětské psychoterapii sledovala novorozence a malé děti v preverbální fázi.

Podle dalších autorů (Clarke a Hogget 2009) je důležité, že IO rozšiřuje kapacitu prožitků a vnímání terapeuta. Tento fenomén se pak uplatňuje i v psychoanalýze dospělých, zejména při současném důrazu na protipřenos. Dnešní rozvoj neurověd potvrzuje, že myšlenky a pocity mají neurologické a tělesné koreláty. Objevené zrcadlové neurony potvrzují, že už dvacet minut po porodu napodobují novorozenci výrazy matek.

Formy a uspořádání IO v praxi

Uspořádání a průběh Infant Observation: pozorovatel dochází pravidelně jednou týdně na jednu hodinu do rodiny s novorozencem, případně se s rodinou seznámí ještě před narozením dítěte. Po absolvování hodiny si co nejdříve zapíše, jak hodina probíhala, aby zachytil co nejvíce faktů a pocitů. Pozorovatel zásadně do dění v rodině nezasahuje, neposkytuje rady a nedává najevo svoje názory. Je neutrální a prostě „jen přítomen“. Zaujímá nevtíravou, neinterferující pozici soustředěnou na dítě, ale zároveň sleduje i interakce dítěte s matkou, ev. s dalšími členy rodiny. Kromě toho jde také o vnímání a popis vlastních pocitů. Tento proces by se dal přirovnat ke sledování protipřenosů v psychoanalýze.

Pozorovatelé primárně pracují s běžnými rodinami, ale během IO se mohou vyskytnout vývojové či jiné problémy. Úskalím sledování nemluvňat může být to, že při sledování vidíme jen to, co předpokládáme a očekáváme, že uvidíme. Tím se také zabývá skupinová a supervizní práce. Skupinové semináře jsou přínosné i v tom, že se mohou rozvíjet různé hypotézy o tom, co probíhá. Během IO sledujeme dítě ve vztahu s matkou, případně s dalšími každodenními vztahy.

Rozdíl IO a terapie a role pro skupinu a supervizi

Pokud se zamyslíme nad rozdíly mezi terapií a IO, pak se dá říci, že pacient v psychoanalýze přináší problém, který je v popředí terapeutického zájmu. IO ale umožňuje zachytit komplexní procesy v raném vývoji, kdy subjektivní zkušenost dítěte vzniká v interakci s prostředím a matkou. O projektu jsme v rámci dětské sekce ČSPAP přemýšlely delší čas, měly jsme řadu pochybností a nejistot, ale stále nás přitahovalo přání tento způsob práce zavést i u nás, protože o významnosti IO jsme vůbec nepochybovaly. Zpočátku jsme se pokoušely získat zahraniční lektory, kteří by nám začátek usnadnili svým vedením. Narazily jsme ale na řadu organizačních, osobních, ale nutno podotknout, že především finančních obtíží. Nakonec nám ale odvahu zásadním způsobem dodala Lydie Tischlerová a podpořila nás ve snaze zahájit tento způsob terapeutické práce. Vznikla skupina kolegů z Dětské sekce ČSPAP, kteří do pionýrského projektu s velkou odvahou vstoupili.

Klinické úseky IO a jejich výklad

Probíhaly úvodní schůzky a diskuze, ale zásadním úkolem bylo nalézt vhodnou rodinu, respektive rodinu, kde se očekává narození dítěte. Nakonec se podařilo šesti kolegům najít „své dítě a rodinu“. Proces získání možnosti v rodině realizovat pozorování byl sám o sobě poučný a zajímavý. Jak se ukázalo, najít „své dítě“ bylo nejsložitější. Díky odhodlání kolegů se však několik rodin našlo. Jedna kolegyně popsala, že krmení bylo sledováno jako ilustrativní ukázka široké škály podnětů k úvahám a zamyšlení, které IO vyrůstá.

Konkrétně sledování krmení bylo popsáno jako proces, který může být krásný, ale i hluboce zneklidňující. Při krmení se sleduje, zda je dítě kojeno či krmeno z lahvičky, tělo dítěte a matky, ruce a paže obou, hlas matky, vokální doprovod dítěte, zraková komunikace a atmosféra prostředí. V některých kazuistikách se ukazují komplexy protipřenosu a jejich zvládání skupinovou podporou. Případ novorozené holčičky, kterou byl celý proces krmení provázen stresem a restriktivními pravidly, ukazuje, jak matčina zkušenost a prožitky mohou ovlivnit interakce s dítětem a jak skupina usiluje o kontingentní, neutrální postoj pozorovatele.

Ve výkladech IO se objevují také rodinné dynamiky, například vliv zvířecího „člena rodiny“ na prožívání interakcí, a to jak v období krmení, tak při pozorování každodenních situací. Na konci druhého roku IO lze pozorovat, že některé rysy chování vyvolávají otázky o tom, jak rané zkušenosti a deficity péče ovlivní budoucí vývoj dítěte. V zahraniční literatuře (Reid, 1997) nacházíme kazuistiku s obdobnou tematikou: jemné okamžiky radosti z krmení mohou být nahrazeny kontrolou a nedůvěrou ke změnám.

Interakce, narušené zrcadlení a transgenerační vlivy

Jedním z klíčových témat IO je narušené zrcadlení: matka při krmení nevnímá potřeby a náladění dítěte, krmí mechanicky a s nedostatkem empatie. Skupina pozorovatelů analyzuje, jak protipřenos a kontejnuící objekt ovlivňují proces a jak se vyrovnávají jednotliví pozorovatelé s potřebou neutrality. Zajímavým jevem je, že i dočasně i tříselná či zvířecí interakce (např. pes jako člen rodiny) může působit na dynamiku interakcí. Z hlediska transgeneračního vlivu může dojít k tomu, že matka reprodukuje vzorce chování svých rodičů; otázky směřují k tomu, zda a jak se tyto vzorce přenášejí a ovlivňují vývoj dítěte. V kazuistice o dvojčatech se ukazuje, že i když děti vychovávali stejná pravidla, rozvíjel se jejich emoční vývoj různě; rozdíly mohou být dáné temperamentem a vnímáním matky, která se následně zapojí do různých rodičovských taktik.

Souvislost IO s teoriemi vývoje a přínos pro praxi

V diskusi IO se otevírají otázky o rozumném vyvážení mezi exogenními a endogenními faktory vývoje. Teoretický rámec zahrnuje koncepce interakční teorie, která kombinuje vlivy prostředí a biologické predispozice; Sternova koncepce konvergentní teorie a její vliv na kontinuitu vývoje. Jako zásadní dílo bývá uváděn Sternův pohled na to, že dítě je aktivní činitel v sociálním dění, a že vývoj probíhá skrze interakce a subjektivní zkušenosti, které se mohou proměňovat v průběhu života. Stern také zdůrazňuje, že psychoterapeutické poradenství a interpretace by měly vycházet z narrative origin a integrace různých zdrojů poznání; klinické příklady ukazují, jak lze z IO vyvodit nové porozumění dynamice mezi matkou a dítětem. Tímto způsobem IO rozšiřuje tradiční pohled na vývoj dítěte a poskytuje bohaté podněty pro klinickou práci i výcvik terapeutů.

Autor: Langmeier a Kolektiv představují základní koncepce rodinné a dynamické vývoje, kde rodina hraje klíčovou roli při formování psychických funkcí a celé osobnosti. Význam IO pro profesní výcvik a pro klinickou práci je zdůrazněn včetně logistiky projektu, skupinové supervize a reflexe nad tím, jaké učící se momenty IO přináší terapeutům i rodičům.

Infografika: Schéma IO - časový horizont 0-24 měsíců, role pozorovatele, interakce s rodiči a dítětem

The Significance of Mother-Infant Observation for a Better Understanding of our Patients

Přínosy pro klinickou praxi a výzkum

  • Podpora porozumění ranému vývoji a významu rané péče pro psychické funkce.
  • Možnost studovat interakční vzorce mezi kojencem a matkou, včetně protipřenosu a kontejnuujícího objektu.
  • Vytváření skupinových hypotéz a strukturálního rámce pro interpretaci pozorování.
  • Podpora profesionality a reflexe v rámci dětské sekce ČSPAP a mezinárodních standardů výcviku.

V programech IO se objevují i otázky etiky, neutrality a limitů přímé intervence - důraz na „jen přítomnost“ a respekt k rodině zůstávají kritickými principy. Z dlouhodobého hlediska IO ukazuje, jak rané zkušenosti mohou ovlivnit pozdější adaptaci a symptomatiku, a to i tehdy, když rodiče uvádějí pozitivní vývoj dítěte. Kromě klinických poznatků IO nabízí i významný teoretický rámec pro pochopení interakcí a vývoje v rámci rodinného systému a pro reflexi terapeutických přístupů.

Tematická oblast Klíčové poznatky IO Potenciální dopad na vývoj
Protipřenos a kontejnující objekt Nepřímé zpracování pocitů ze strany pozorovatele, neutralita Podpora emoční regulace a integrace pro dítě i matku
Krmení a signály dítěte Analýza interakcí během krmení, vliv rodinné atmosféry Identifikace rizik a ochranných faktorů v raném období
Transgenerační vlivy Přenos vzorců chování a jejich reflexe v IO Porozumění vzorcům rodinné dynamiky a jejich dopadu na dítě

tags: #novorozenec #teorie #stern