Novorozené bez štítné žlázy a poruchy štítné žlázy u dětí a dospívajících: přehled současných poznatků

Článek přináší základní přehled aktuálních poznatků o příčinách, projevech, diagnostice a léčbě nejčastějších poruch funkce štítné žlázy u dětí a dospívajících. Onemocnění štítné žlázy jsou v dětském a dorostovém věku vůbec nejčastějším typem onemocnění žláz s vnitřní sekrecí. Časné rozpoznání a odpovídající léčba poruchy funkce štítné žlázy má pro příznivý tělesný a duševní vývoj dítěte zcela zásadní význam.

Stručný anatomický a hormonální úvod

Štítná žláza je endokrinní orgán - žláza s vnitřní sekrecí. Tvoří ji dva spojené laloky, které leží na přední straně krku před průdušnicí. Za normálních okolností není štítná žláza na krku viditelná ani hmatná. Její hlavní funkcí je tvorba hormonů, především tyroxinu (T4). Funkci štítné žlázy řídí hypofýza (podvěsek mozkový), který produkuje hormon tyreotropin (TSH). Pokud štítná žláza nefunguje dostatečně, hormon TSH se zvyšuje a snaží se tak štítnou žlázu podnítit ke zvýšení činnosti.

Vrozená hypotyreóza: nejčastější endokrinní porucha u novorozenců

Vrozená nedostatečnost štítné žlázy (vrozená, kongenitální hypotyreóza) je nejčastější vrozená endokrinní porucha, která postihuje asi 1:3000 až 1:4000 novorozenců. Diagnóza bývá dnes stanovena již v prvních dnech života díky celoplošnému novorozeneckému screeningu. Nejčastější příčinou vrozené nedostatečnosti štítné žlázy je dysgeneze - porucha vývoje a růstu štítné žlázy během nitroděložního života (80-85 %). Ve zbývajících 20-25 % se štítná žláza vyvine správně, ale není schopna tvořit dostatečné množství hormonů (dyshormonogeneze), a štítná žláza bývá zvětšená (struma).

Vrozená nedostatečná činnost je ve většině případů trvalá (permanentní). U některých dětí s vrozenou hypotyreózou a normálně vyvinutou štítnou žlázou může jít o poruchu tranzientní, například u dětí mateřské autoimunitní hypertyreózy (Hashimotova tyreoiditida) či vliv nedostatku či nadbytku jódu. U novorozence bývá nejčastějším projevem déletrvající žloutenka; dnes se díky screeningu rozpozná a zahájí léčba dříve.

Diagnóza vrozené hypotyreózy potvrzena z vyšetření hladiny TSH a volného tyroxinu fT4. Po potvrzení se ihned zahajuje substituční léčba syntetickým levotyroxinem. Dávkování se přizpůsobuje podle hladin fT4 a TSH a pravidelně se monitoruje krevní obraz. U kojenců se léčba podává nejlépe ráno před dětským kojením; u starších dětí se podává 20-30 minut před snídaní. Cílem je co nejrychlejší normalizace hladin hormonů a stabilizace růstového a duševního vývoje.

Infografika: Průběh diagnostiky a léčby vrozené hypotyreózy

Hlavní aspekty léčby a dlouhodobé sledování

Pravidelnost podávání a správné dávkování levotyroxinu jsou klíčové pro udržení vyrovnaných hormonálních hladin, což je zásadní pro zdravý vývoj dítěte. Známky a hodnoty fT4 a TSH se pravidelně sledují krevním odběrem; zvýšené TSH znamená nízkou dávku nebo nepravidelné užívání, snížené TSH znamená nadměrnou dávku. U novorozenců je cílem rychlá normalizace hormonů. Dlouhodobé sledování zahrnuje monitoraci růstu a duševního vývoje, stejně jako ultrazvukové kontroly štítné žlázy a děložně-srdce a ledviny, pokud je to potřeba.

Nadhodnoty: nadprodukce hormonů štítné žlázy u plodu a novorozence

Pokud štítná žláza novorozence produkuje zvýšené množství hormonů, hovoříme o vrozené hypertyreóze či tyreotoxikóze. Ohroženy jsou zejména děti matek s Graves-Basedowovou chorobou. Přechod protilátek proti TSH receptoru přes placentu může započítat zvýšenou funkci štítné žlázy již v nitroděložním životě. Příznaky zahrnují zrychlenou srdeční činnost plodu, nitroděložní růstové opoždění, zvětšenou štítnou žlázu a u novorozence dráždivost, rozednění, časté řídké stolice, neprospívání, nespavost a exoftalmus. Léčba zahrnuje tyreostatika a případně beta blokátory; úprava se často provádí v rámci víceoborové péče, včetně očního a kardiologického vyšetření. Dlouhodobý průběh je nutné pravidelně sledovat.

Graf: Diagnostika a léčba tyreotoxikózy u novorozenců

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy u dětí a dospívajících

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy jsou nejčastějšími získanými poruchami štítné žlázy u dětí a dospívajících, výskyt 2-3 %. Dívky bývají postiženy častěji než chlapci. Chronická lymfocytární tyreoiditida (Hashimotoova tyreoiditida) vede zpočátku k normálním fT4 a TSH, ale bývá pozitivní protilátkou proti tyreoidální peroxidáze (aTPO) a tyreoglobulinu (aTG). V časném stádiu může štítná žláza fungovat normálně, ale postupně vzniká hypotyreóza. Příznaky hypotyreózy zahrnují zácpu, únavu, svalovou slabost, suchou kůži, suché a lámavé vlasy, změny menstruačního cyklu a ve škole pokles výkonů.

Hypotyreóza u dětí vyžaduje léčbu levotyroxinem, obdobně jako u vrozené hypotyreózy. Dávkování se upravuje podle hladin fT4 a TSH a léčba bývá dlouhodobá, často celoživotní. Gravesova-Basedowova choroba je druhým, méně častým typem autoimunitního onemocnění. Způsobuje nadměrnou produkci hormonů štítné žlázy a typické příznaky hypertyreózy: zrychlená srdeční činnost, vyšší krevní tlak, nespavost, podrážděnost a další. Diagnostika zahrnuje vysoké hladiny fT4 a fT3, nízké TSH a pozitivitu TRAK (protilátky proti TSH receptoru). Ultrazvuk štítné žlázy obvykle ukazuje strumu. Léčba zahrnuje tyreostatika (například thiamazol) a často i beta blokátory; další vyšetření bývá prováděno očním lékařem a kardiologem.

Infografika: Autoimunitní onemocnění štítné žlázy u dětí

Těhotenství, plod a poporodní období

Štítná žláza má významný vliv na plodnost, průběh těhotenství a psychický vývoj dítěte. Poruchy funkce štítné žlázy, zejména hypotyreóza, mohou ovlivnit plodnost a průběh těhotenství. Před otěhotněním a během ní je doporučeno sledovat hladiny hormonů štítné žlázy a v případě potřeby zahájit léčbu či ji upravit. Uzly v těhotenství mohou být benigní, avšak je nutné pravidelně sledovat ultrazvukem a v některých případech provést FNAB. Poporodní tyreoiditida bývá zánětem štítné žlázy vzniklým po porodu, která může mít přechodný projevy hyper- i hypotyreózy. U některých žen bývá nutné definitivní řešení, například chirurgie nebo radioaktivní jod.

Schematický obraz hormonálního vlivu štítné žlázy na těhotenství

Jód a jeho význam pro vývoj štítné žlázy

Jód je nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy a je klíčový pro správný vývoj centrálního nervového systému u plodu a kojenců. Nedostatek jódu býval příčinou endemického kretenizmu a endemických kognitivních poruch. Od roku 2000 je v ČR jódový stav populace na normální úrovni, i když monitorování je nadále důležité, zejména u těhotných a kojících matek. Potraviny bohaté na jód a doplňky stravy v těhotenství jsou doporučovány dle Tabulek (Tab.1-Tab.3) a lékař vyhodnotí vhodnost suplementace podle potřeb ženy.

Infografika: Jód a jeho zdroje pro těhotné ženy

Další poznámky a praktické poznámky pro rodiče

Je důležité, aby ženy s autoimunitními onemocněními štítné žlázy byly během těhotenství pečlivě sledovány endokrinologem. Léčba hypothyreózy a hypertyreózy vyžaduje individuální přístup a dávkování podle těhotenského stavu a hladin hormonů. Po operacích štítné žlázy zůstává nutnost pravidelného užívání náhradních hormonů po zbytek života. Životní styl, správná výživa a pravidelné kontroly funkce štítné žlázy hrají klíčovou roli v kvalitě života lidí s touto problematikou.

Štítná žláza, hormony a problémy se štítnou žlázou, animace

Článek upozorňuje, že informace nejsou náhradou odborné zdravotní péče. Konzultace s lékařem a endokrinologem je nezbytná pro konkrétní diagnózu a léčbu.

Příčina Popis Dopad na dítě
Dysgeneze Nedostatečný vývoj štítné žlázy během vývoje vnitřního orgánu Permanentní hypotyreóza, nutná léčba po celý život
Dyshormonogeneze Nerozvinutá funkce štítné žlázy navzdory normální anatomii Hypotyreóza, vyžaduje léčbu

tags: #novorozene #bez #stitne #zlazy