Kolébka vs. vertikální vázání šátkem na nošení dětí: detailní průvodce kolébkou a jejími úvazy

Upozornění:Tento článek je starší a některé informace v něm již nemusí být zcela aktuální. Nejnovější poznatky a doporučení o nošení dětí najdeš ZDE.

Úvazy elastických šátků si nosič většinou upevňuje dítě na své břicho a hruď.

Prakticky je kvůli pružnosti šátku nutné používat jen vícevrstvé úvazy, podle zdravotního stavu, živosti, povahy a preferencí dítěte se volí buď nošení vertikálně v kříži s kapsou venku nebo s kapsou uvnitř, nebo nošení v tzv. kolébce.

Vždy je ale třeba miminko při nošení umístit do správné ergonomické polohy a úvaz mít dostatečně dotažený.

Kříž s kapsou venku nebo s kapsou uvnitř

Tento typ vertikálního úvazu je vhodný již od narození, protože velmi dobře obepíná a fixuje tělíčko i malého miminka a přetažením pruhu látky lze zafixovat miminku hlavičku.

Kolébka do kříže s kapsou

Tento úvaz je vhodný již od narození, ale pouze pro miminka se správně se vyvíjejícími kyčlemi a je třeba při nošení střídat strany, jak kvůli motorickému vývoji dítěte, tak kvůli jednostranné zátěži zad nosiče.

Existují ale i miminka s dobrým vývojem kyčlí, která je možné nosit pouze ve vertikálních úvazech, protože umístění do kolébkového úvazu nesnášejí, jedná se především o miminka trpící refluxem nebo kolikami a miminka s vyšším svalovým napětím.

Podmínky pro kolíbky a kolébkový úvaz

Použité zdrojeMgr. Jaké úvazy označujeme jako kolíbky? Mají nějaká omezení? Na co si dát pozor a jak miminko lépe napolohovat?

Update: článek je ještě z dob, kdy se kolíbky běžně používaly. Dnes už se od narození nosí primárně ve vertikálních úvazech.

O polohování miminek při nošení v kolíbkách Jako "kolíbky" se v šátkovém světě označují všechny úvazy, ve kterých miminko leží ve vodorovném klubíčku podobně, jako ho nosíte v náručí na předloktí.

Kolíbky jsou úvazy, kterými se zpravidla začíná a maminky je většinou volí pro svá čerstvá miminka jako první, právě kvůli té podobnosti s nošením v náručí.

Kolíbky jako takové se nehodí pro děti s vadami kyčlí.

Už v porodnici prohlédne miminko ortoped, na ultrazvukové kontroly se pak jde ještě minimálně 2x.

Miminka se rodí se nedozrálými kyčlemi, úkolem ortopeda je zjistit, zda se vyvíjejí standardně (fyziologicky) nebo zda nemají nějakou vadu, která by se měla léčit, korigovat.

Pokud ortoped odhalí nějaký problém, ve většině případů nařídí široké balení, dečku, třmínky - všechny tyto pomůcky mají za úkol držet nožičky miminka široce roztažené od sebe, kolínka pokrčená a stejně vysoko jako zadeček, je to pro kyčle nejšetrnější poloha.

Kolíbky ale takovouto polohu kyčlí neumožňují, při poloze bokem je vždy jedno kolínko zapřeno o vás a druhé je přitlačováno látkou šátku.

Pokud je tedy právě vašemu miminku třeba s vývojem kyčlí pomoci, kolíbky přeskočte a začněte vázat vertikálně, jakoby v sedě - v takové poloze se právě snažíme nožičky miminka napolohovat přesně podle doporučení lékaře, tedy kolínka výš jako zadeček, nožičky roztažené od sebe.

Na druhé straně je v ČR stále silné prokolíbkové prostředí, které má obavy naopak z předčasného vertikálního nošení.

Jen pouze na vás, co pro své miminko vyberete.

Více o rozhodování mezi vertikálním nošením a kolíbkami zde.

Pokud se miminku kyčlíky vyvíjí fyziologicky, můžete vyzkoušet kolíbky.

Dají se vázat do mnoha úvazů a velmi u nich záleží na vás, jak do nich miminko umístíte a jak šátek dotáhnete.

Miminko může více ležet nebo může být v tzv. vyvýšeném klubíčku, kdy již jakoby polosedí a hlavička je mnohem výš než zadeček.

Může být bokem k vám s ručičkami před sebe, nebo k vám může být natočeno bříškem a jednou ručičkou vás objímá jako při kojení.

Může mít nožičky složené jakoby v tureckém sedu, nebo je může mít volně a mohou mu koukat ze šátku.

Může mít hlavičku schovanou celou v šátku, nebo může mít dokonalý rozhled.

Může být nízko až u vašeho pasu, nebo můžete vázat tak vysoko, že má miminko hlavičku až u vašeho ramene.

Ať už navážete jakkoliv, je dobré u kolíbek hlídat několik momentů:

Asi největším nešvarem kolíbek je prohnutí miminka do strany, právě kvůli němu jsou maminky zpočátku z vázání nesvé, vidí, že je miminko divně stočené a zkřivené a neví co s tím.

Jde o to, že pokud miminko vložíte do kolíbky bokem k vám s ručičkami dopředu, často mu šátek přitáhne příliš hlavičku k vašemu rameni a stejně tak se i nožičky stočí podle vašeho trupu.

Když se pak na miminko podíváte svrchu je stočené podle vašeho těla jakoby do písmene C.

Jak tomu zabránit? hlavička, tělíčko i nožičky jsou v jedné ose hlavička je přitlačená k rameni, nožičky se stáčí k boku, miminko je prohnuté podle mého těla.

Základem je napolohovat miminko co nejlépe už ve fázi, kdy ho držíte na ruce a chystáte se ho vložit do šátku, obalit ho látkou.

Stočte ho do klubíčka a hlídejte především natočení jeho ramínek.

Někdy se stane, že se během vsouvání do šátku ramínko blíží u vás vytočí směrem nahoru, vnější ramínko naopak klesne, bříško míří směrem od vás a už tím se miminko prohne do strany.

Pokuste se tedy udržet miminko stále bokem k vám, obě ramínka ve stejné výšce podobně i kyčle by měly být stejně vysoko, aby se nevytáčel směrem ven zadeček, tělíčko miminka může být spíše mírně natočeno k vám.

Aby šátek tolik netlačil na nožičky a netlačil je k vašemu boku, můžete malým miminkům polohovat nožičky jakoby do tureckého sedu.

Novorozeňátka obvykle sama zaujímají podobnou polohu nožiček, kolínka přitažená k bříšku.

Větším dětem, kterým se už jen těžko nožičky do šátku vejdou, může šátek podpírat jen zadeček a stehýnka, od kolínek dále jim nožičky můžeme nechat volné.

Nejvíce ale většinou maminky bojují s polohováním hlavičky.

Při vkládání miminka do látky nejprve šátek roztáhněte pod zadečkem a nožičkami. V této oblasti látku vytáhněte opravdu vysoko, zadeček může být v polovině šíře šátku nebo může být zapadlý ještě více.

Kolem hlavičky stačí látku roztáhnout jen málo, hlavička by měla ležet u okraje šátku.

Dítě tak bude mít rozhled, ale šátek nebude přitahovat hlavičku tolik k vašemu tělu.

Dobrá rada je také roztahovat pod miminkem látku tak, že přes něj budete vytahovat lem, který máte na rameni dál od vašeho krku. Hlavička má pak ještě větší volnost, začátečníkům nehrozí její přílišné zapadnutí do látky.

Můžete také regulovat výšku hlavičky - pokud necháte všechnu látku na rameni, bude hlavička výš, pokud ji stáhnete s ramene trochu dolů, hlavička klesne.

A konečně pokud se vám stále nedaří polohu miminka v kolíbce vylepšit, můžete ho do šátku vložit podepřené.

V USA se k látkovým nosítkům ring sling prodávají speciálně vycpané válečky, které se podloží pod miminko, podpírají mu záda a hlavičku a fungují jako výztuha, drží dělíčko a hlavičku v jedné linii a hlavičku i podpírají, takže šátek nemá šanci hlavičku přitlačit k rameni, dokonce nemusí hlavičku podpírat vůbec, látka může končit jen nad ramínky miminka.

V našem prostředí můžete miminko zabalit do zavinovačky, do složené dečky, do čehokoli, co ho trochu Podepře. Můžete také vyzkoušet podepření srolovaným ručníkem. Přehněte ho tak, aby byl vysoký přibližně jako tělíčko a hlavička miminka, z obou stran ho směrem doprostřed srolujete. Miminko na takto srolovaný ručník položte a nasuňte ho do šátku i s ručníkem pod zády a hlavou. Hlavička bude hezky držet v prohybu mezi dvěma válečky ručníku v jedné ose s tělíčkem.

Ne vždy se podaří navázat miminko úplně rovně, je to normální a nemusíme na sebe být tolik puntičkářské. I když se nám navázat rovně daří, je v každém případě dobré při nošení střídat strany, na které je dítě uvázáno.

Jednou navážeme hlavičkou k levému rameni, jednou k pravému.

Pro většinu maminek je to problématické, často preferujeme jednu ruku, na kterou jsme šikovnější a na opačnou stranu je nám vázání nepříjemné.

Musíme si však uvědomit, že pokud nosíme miminko delší časové úseky, umožňuje mu kolíbka rozhled jen na jednu stranu, pokud se chce podívat po okolí, může hlavičku vytočit jen na jednu stranu.

Malá miminka mívají také často jednu stranu oblíbenější, příklad ve spánku na zádech otáčí hlavičku jen k jedné straně.

Z hlediska psychomotorického vývoje je však dobré, pokud procvičují strany obě, měli bychom kontrolovat, zda si nevytvořili výraznou preferenci jen jedné strany a motivovat je k procvičování obou polovin těla.

Doporučuji i v kolíbkách střídat strany, aby se svalíky miminka mohly vyvíjet rovnoměrně.

Miminko můžete navázat více do lehu nebo naopak více do sedu, kdy má hlavičky výrazně výš jak zadeček. Ani jeden způsob není špatný, jde jen o to, co se vašemu miminku líbí a co se vám dobře nosí.

Někdy se stává, že má miminko až příliš přitlačenou hlavičku k hrudníčku, hlavička je v předklonu. Říká se, že by mezi bradičkou a hrudníčkem měl být alespoň centimetr volného prostoru tak, aby miminko mohlo dobře dýchat.

Pokud chcete hlavičku napolohovat níž, většinou stačí stáhnout lem, který hlavičku podpírá, trochu z ramene dolů. Výborně to jde právě v případě, kdy vážete miminko hlavičkou k lemu dál od vašeho ramene - při vsouvání miminka přes něj vytahujete látku za lem dál od vašeho ramene.

Někdy je problém v tom, že při vázání sjede miminko zadečkem příliš nízko, vlastně až k vašemu boku, tělíčko má pak v nejnižším bodě a látka zvedá až hlavičku. Při dalším vázání se pokuste nespouštět zadeček tak daleko, bude to jistě lepší. Zadeček se při vázání dostal až k boku. Záda jsou téměř rovná, ale hlavičku už látka zvedá. Panenka nemá tolik ohebný krček, u reálného miminka by bylo prohnutí v oblasti krku ještě zřetelnější.

Zpočátku je třeba experimentovat a zkoušet různé úvazy, způsoby vkládání miminka. Je možné, že se vám povede uvázat výborně a pohodlně hned napoprvé, ale je také možné, že bude chvíli trvat, než najdete pohodlnou polohu jak pro vás tak pro miminko.

Hodně maminek s kolíbkami zápasí, zvlášť, pokud právě s vázáním začínají a jsou nejisté. Pokud jste dočetly až sem, jste jistě dostatečně trpělivé a několik méně vydařených pokusů vás neodradí. J Nebojte se, jistě si časem najdete svůj styl tak, jako jsem si ho našla já a tak, jak si ho našly i jiné maminky.

Vázání se vždy účastní dva lidé - nosící osoba a malé miminko.

Pokud zjistíte, že kolíbky nejsou pro vás a pro vaše miminko to pravé ořechové - miminko pláče a kolíbky neakceptuje - jsou tu pak ještě vertikální úvazy, můžete vyzkoušet je.

Věra Kalousková nosenideti.cz diskuze ke článku zde zkoušíte kolíbkovat a nejste si jisté? vložte foto do galerie nebo založte diskuzní vlákno s vloženými fotografiemi a nechte se zkontrolovat :)

Butejte první, kdo okomentuje "O polohování miminek při vázání kolíbek"

Pole označené hvězdičkou jsou povinná. Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou (tj. budou Vám zobrazovány v rámci našich webů iDNES Premium bez reklam. Tyto pravidla prosím berte jako orientační.

Velmi záleží na konkrétních příměsích, typu vazby a také na konkrétním výrobci. Pokud se chystáte k nám na prodejnu, tak na prodejně naleznete vše, co máme skladem na webu. Je možné si šátky prohlédnout, osahat a naučit se základní úvaz. Žakárová vazba vs. Žakárová vazba je měkčí, poddajnější a dobře se dotahuje.

Keprové šátky jsou většinou tužší a méně poddajné (musí se více zanosit, hůře se dotahují) a proto nejsou úplně vhodné pro začínající šátkující rodiče. Keprové šátky neumožňují vytvářet obrázky, ale pouze barevné pruhy. Jsou levnější.

Na miminko (cca do 8 kg) je nejlepší zvolit na začátky šátek s žakárovou vazbou a nebo tenčí keprový šátek (gramáž cca do 250 g/m2).

Pak existují šátky, které jsou cenově dražší, ale jsou vhodné na celé celé nosící období - tj. od narození pro velké děti. Níže jsou vypsané pouze ty, které jsou vhodné pro začínající šátkující rodiče.

Na batole (nad 9 kg) je vhodné volit žakárovou vazbu. Když se naučíte vázat, můžete začít zkoušet i příměsové šátky - vlna, konopí, len. Pro maličká miminka některým rodičům víc vyhovují elastické šátky. Jsou to netkané šátky z pružného úpletu. Je třeba s nimi vázat jiný úvaz - kříž s kapsou VEN.

Jejich výhoda je v tom, že z nich lze miminko vyndat a nandat bez netnosti znovu šátek vázat.

Velikost šátku na nošení dětí se udává v číselných údajích, které označují délku šátku. Nejuniverzálnější je velikost číslo 6 (4,6 - 4,7 metru) - s touto velikostí uváže šátek většina lidí.

Pokud jste menší a drobnější postavy, je lepší mít šátek kratší, bude se Vám s ním lépe vázat. Pro začátečníky je ideální úvaz kříž s kapsou uvnitř.

Jak se váže? Má označený střed, kontrastní švy, zúžené konce? Jak náročná je údržba? Dá se prát v pračce a rychle schne?

Co když nejsem šátkový typ? Typický příklad je manduca Twist: šátkové nosítko, který je ideální na první měsíce.

Pořídili jste šátek na nošení dětí a přemýšlíte, jestli začít kolébkou nebo vertikálním úvazem. Pojďte se se mnou tedy podívat blíže na téma „kolébka nebo vertikál“, které, jak je vidět z Vašich častých dotazů, ještě stále hýbe českým nosičským světem.

Možná že jste totiž ještě před porodem byli na kurzu vázání. Možná dokonce na několika kurzech vázání. Velmi záhy jste nejspíš zjistili, že názory na správné nošení se mezi našimi odborníky liší.

A to Vás hnalo číst další a další články a knížky a navštěvovat další a další kurzy. Asi Vás nepotěším (a nebo naopak ano?) informací, že tohle dilema za Vás nikdo nevyřeší, že konečně rozhodnutí je jen a jen na Vás. Nakonec, tohle je jen začátek.

Témat kolem dětí, která naši společnost rozdělují na dva zcela protichůdné proudy, je totiž nespočet a během vývoje dítěte budou už jen přibývat. Až do doby vlády anglické královny Viktorie v letech 1837-1901 bylo v Evropě normální, že se děti nosily.

Teprve královna Viktorie zavedla na svém dvoře kočárek jako prostředek pro transport dítěte. Vzhledem k absenci zpevněných cest mimo velká města se kočárek na dlouhou dobu zabydlel jen mezi vyšší vrstvou obyvatel, pro kterou byla tou dobou obvyklá distance mezi matkou a dítětem.

O děti se jim staraly chůvy a kojné a kočárek se stal symbolem péče o děti ve vyšších vrstvách. A později symbolem tzv. Jsou toto ale skutečně potřeby novorozence? Abychom totiž identifikovali skutečné potřeby novorozence, museli bychom zajít mnohem dál do historie.

V tu dobu byly děti odkázány na trvalý fyzický kontakt se svými pečovateli a jejich tělo se plně adaptovalo na nošení.

I krátkodobé odložení znamenalo pro dítě riziko, že nepřežije. Naše děti žijí po genetické stránce ještě dnes v době kamenné.

Cca. 4,5 mil. let trvající adaptace na nošení nemůže být vymazána zanedbatelným počtem desetiletí nebo století, kdy rodiče své děti transportují bez tělesného kontaktu v kočárku a dávají je spát do samostatného pokoje. Při zohlednění fylogenetického vývoje předchůdců rodu Homo můžeme hovořit dokonce o 50 mil. Jako společnost to pomalu začínáme chápat.

Prof. Dr. Bernhard Hassenstein, behaviorální biolog, pojmenoval už v roce 1970 kategorii mláďat, která se nazývá „nošenci“ a přiřadil k ní i naše děti.

Naše děti se sice kvůli velké hlavičce rodí v době, kdy hlavička ještě projde porodními cestami a další vývoj probíhá až po narození.

Jakékoliv odložení dítěte u něj často spouští tzv. kontaktní pláč, který nemá mít za výsledek nic jiného, než přivolat primárního pečovatele a zajistit si tak bezpečí na jeho těle.

Ano, to je přesně ten důvod, proč se Vaše dítě vzbudí a začne plakat přesně v tom okamžiku, když je napapané, přebalené a uspané v náruči odložíte do postýlky.

Pokud se tak Vaše miminko chová, skutečně není rozbité, ale naopak velmi životaschopné. Strach z vertikální polohy je neodůvodněný, ba přímo naopak je škodlivý.

Děti se rodí se zakulacenou páteří, mluvíme o tzv. totální kyfóze. Jak zakulacená páteř, tak dvojitě zakřivená páteř mají schopnost tlumit nárazy při chůzi, takže páteř dítěte je chráněna.

Navíc ani dvě německé disertační práce nezjistily žádné významné odchylky vývoje páteře u nošených dětí oproti dětem nenošeným.

Kyčle? Teorii vhodnosti vertikální polohy podporuje i fakt, že vertikální poloha s podsazenýma a mírně roznoženýma nožičkama podporuje zdravý vývoj kyčlí.

Národy, které takto nosí své děti od nepaměti, v podstatě neznají pojem dysplazie kyčelních kloubů. Nošení ve vertikální poloze ulevuje i při mnoha dětských potížích jako je reflux nebo tříměsíční kolika.

Nošením se bříško miminka masíruje o břicho matky nebo otce a stimuluje se tak trávicí trakt, který po narození potřebuje ještě minimálně dalších 6 měsíců na dozrání.

Při vertikálním nošení se dítě opírá o tělo rodiče celou plochou břicha, tedy má vliv i na termoregulaci, dýchací a krevní oběh a samozřejmě i na stimulaci taktilního systému, který je spolu s mozkem naším nejdůležitějším orgánovým systémem.

Díky taktilnímu systému získává miminko první informace o světě - jaký je, jestli teplý, jemný, měkký, příjemný, a nebo naopak studený či necitlivý a hrubý.

Častou stimulací kůže dostává miminko velké množství podnětů pro svůj mozek. Miminka jsou nošenci a jako taková jsou přizpůsobena na nošení ve vertikální poloze. Nošení a fyzický kontakt obecně jsou jejich PRIMÁRNÍ fyziologickou potřebou.

Nebojte se, prosím, nosit své děti hned od narození, stejně jako se je nebojíte nakrmit nebo nechat vyprázdnit. Potřeba nošení totiž není o nic podružnější než jiné základní potřeby - ba přímo naopak.

Infografika: Porovnání kolíbky a vertikálního vázání

Jak správně zvedat miminko z podložky?

tags: #nositko #vazani #kolebka