Používáme cookies pro pohodlné prohlížení a zlepšování funkcí webu.
Co je přesun dítěte na záda a kdy ho začít zvažovat
Přesun dítěte na záda je přirozeným vývojovým krokem v procesu nošení, který přichází ve chvíli, kdy váš malý světoběžník začíná vážit natolik, že nošení na břiše se stává pro vás nekomfortním, nebo dokonce namáhavým.
Jak začít? Nejprve se ujistěte, že vaše dítko je připraveno. Musí být schopno samostatně držet hlavičku, aby se cítilo pohodlně a bezpečně.
První pokusy by měly být provedeny s pomocí třetí osoby. Je to jako když se učíte plavat - je dobré mít nablízku plavčíka, dokud se nenaučíte držet na hladině.
Principy správného přesunu a nastavení nosítka
Během prvních pokusů se snažte být co nejvíce uvolnění a komunikujte s dítětem, aby cítilo vaši blízkost a klid.
Přesouvání dítěte na záda se může zdát složité, po chvilce ale jistě chytíte svůj grif a na zádech bude dítko raz dva.
Než se pustíte do samotného přesunu na záda, je důležité seznámit se s několika základními principy a přizpůsobit nosítko tak, aby bylo pohodlné jak pro vás, tak pro vaše dítě.
Bederní pás by měl být umístěn vysoko, téměř pod prsy, tím zajistíme lepší polohu dítěte v části zad, která je prohnutá směrem ven.
Regulaci popruhů nad zádovou opěrkou je třeba stáhnout úplně na maximum stejně tak i ramenní popruhy v podpaží utáhnout co nejvíce to lze, aby dítě sedělo pohodlně a bezpečně ve "vaku" nosítka.
Tipy a zkušenosti z praxe
Naše Nelka s Inuškou, které mají s nošením na zádech bohaté zkušenosti, nám krásně ilustrují, jak na to.
A co když se necítíte na to, abyste dítě na záda naložili sami? Čekání je také umění. Nechte dítě růst a posilovat a zkuste to zase za pár týdnů.
Pamatujte, že nošení dítěte na zádech není jen o technice, ale i o vzájemné důvěře a komunikaci. Nošení na zádech vám otevře nový svět mobility a společně s vaším dítkem budete moci prozkoumávat svět s větší svobodou a radostí.
Druhý pohled na nosítka Lupilu
Nosit miminko na zádech můžete v jakémkoliv z našich nosítek, ať v nosítku od narození Monilu UNI START (pamatujte, na záda doporučujeme přesunout dítko až když jistě drží hlavičku), či ve větším MoniLu UNI, které bude sedět vašemi miminku zhruba od dvou měsíců a vydrží až do 3 let.
Různé typy šátků a jejich fyzikální vlastnosti
Ale! Je to opravdu „šátek na nošení dětí“, či lépe řečeno „šátek skutečně tkaný k nošení dětí“? Nejspíš není. Netuším, zda někdy někdo někomu fundovaně odpověděl na otázku, jakým způsobem je tento šátek (či „šátek“?) tkaný, ale je pravda, že svými vlastnostmi se blíží spíše metráži - tedy tomu, před čím jsou nosící začátečníci varováni, aby v žádném případě nekupovali (to jsou například šátky značky Pentelka, Womar či Medley).
Teoretický pohled na látky a praktické poznámky
Trocha teorie - proč vlastně nezajít do nejbližší prodejny s látkami, nekoupit pár metrů kanafasu a nepoprosit šikovnou babičku, aby ho obšila? Protože narozdíl od obyčejného plátna „skutečné“ kvalitní šátky na nošení dětí diagonálně pruží - tohle je ten základní a naprosto zásadní rozdíl. Lupilu ovšem úplně totálně nepružný a nespolupracující kus hadru není.
Asi ano, ona to metráž bude, a ano, nosící novicku můžou první pokusy s ním vytrestat. Ale že byste mohly dítě nošením v tomto šátku nějak poškodit…? Nebo že by to bylo až tak šíleně nepohodlné, že by byl zcela nepoužitelný?
Praktické hodnocení Lupilu šátku
Lidl šátek jsem testovala nadvakrát. Poprvé přes Vánoce právě před rokem, kdy to byla „žhavá“ novinka. Já jsem v té době byla řekněme plus mínus zkušená, Emilka vážila možná něco málo přes 6 kg a byla tedy stále v kategorii „miminko“ (ve svých 8 měsících hodně živé, ale pořád miminko 😉 ).
Dosti výstižné shrnutí mého celkového dojmu je „jde to, ale dře to“. Uvázat se Lupilu dá, a to při troše snahy i do velmi slušně vypadajícího úvazu. Dotahování žádná hitparáda není, ale okraje šátku navzdory mým očekáváním netrčely kolem dítěte jak u kusu nepoddajného plechu; přijatelně dotáhnout se mi podařilo jak u 6kilového, tak u 9kilového dítěte.
Jenom tedy ta potvora málo - opravdu hodně málo - klouže; skoro až drhne (a ještě u toho drhnutí trochu vrže). Dokonce až tak málo, že jsem měla problém dotáhnout druhý uzel, prostě to po sobě neklouzalo - přičemž ale, světe div se, mi na jednom uzlu šátek nedržel!
Pohodlnost v úvazu není bůhvíjaká, to nezastírám. Už i těch 6 kg bylo na Lupilu v jednovrstevném úvazu příliš a při focení s v té době 9 kg vážící Emilkou jsem na roztažení popruhů čekala jako na smilování.
Závěr a praktické doporučení
Základní problém tohoto šátku je prostě to, že velmi málo pruží - a ve spojení s nizounkou gramáží se prostě s větším (a nedejbože k tomu ještě hodně živým) nákladem zařízne do ramenou jak zubní nit.
Jednoznačná pozitiva? Je super-odolný; jako pracovní šátek na zahradu/do stáje/do lesa na rubání dřeva naprostý ideál. A taky - zabijte mě - tahle šedá variata je fakt pěkná! Mně se líbí jen málokterý pruhovaný šátek, ale decentní Lupilu v jemných odstínech šedé je fakt elegán.
Můj verdikt? Jako záložní kus pro někoho, kdo má doma jen jeden šátek a nerad by v případě nutnosti jeho vyprání trnul hrůzou, kdy už konečně doschne, aby mohl plačící dítko znova navázat, proč ne. Nicméně jako jedinou primární nosící pomůcku bych ho s klidným srdcem doporučit nemohla. A pak samozřejmě jako odolný pracant ke kydání hnoje, u něhož vám bude jedno, když ho zničíte, bude také výborný.
