Preeklampsie u těhotných: rizika, průběh a terciární péče

Preeklampsie samotná vzniká už pár týdnů po oplodnění vajíčka nesprávným vývojem placenty. Nicméně její příznaky se vyskytují vždy až od 20. týdne těhotenství. Čím dříve se nemoc projeví, tím komplikovanější její průběh bývá. Jako časně vzniklá preeklampsie se označuje nemoc, která propukne mezi 26. až 34. týdnem těhotenství. Její příčinou jsou často genetické rizikové faktory. Pozdní preeklampsie se objevuje po 34. týdnu těhotenství a obvykle má mírný průběh. Součástí pravidelných návštěv gynekologa v těhotenství je měření tlaku a vyšetření moči. Preeklampsie se totiž nejčastěji ohlašuje vedle přítomnosti bílkoviny moči právě vysokým tlakem.

Ten sám o sobě nemusí nic znamenat - v těhotenství jím dle dostupných dat trpí každá desátá žena. Měření může vykázat falešnou pozitivitu i negativitu, protože tlak se v průběhu dne mění. U téměř poloviny těhotných s vysokým krevním tlakem se ale preeklampsie objeví, proto jsou pravidelně sledované. Určující je hodnota tlaku po 20. týdnu těhotenství. Pokud přesáhne hranici nad 140/90 mmHg, jde o tzv. gestační hypertenzi, která by měla do tří měsíců po porodu odeznít.

Pokud má žena vysoký tlak už před 20. Těhotné by měly věnovat pozornost subjektivním příznakům, kterými se preeklampsie ohlašuje. Některé z nich se ale objevují i u zdravých těhotných, ženy tak zpočátku netuší, že se něco děje. Jindy mívá nemoc naopak rychlý nástup. Preeklampsie se diagnostikuje na základě potíží těhotné, měřením krevního tlaku a pomocí laboratorního vyšetření. Už během prvních screeningových vyšetření v prvním trimestru těhotenství lze udělat test, zda má žena vyšší riziko vzniku této nemoci. Ke zpřesnění diagnózy slouží také speciální test s názvem sFlt/PlGF. Pokud ukáže vysoké hodnoty, je žena hospitalizována.

Preeklampsie se nedá léčit, ale zmírňují se její příznaky, především vysoký krevní tlak. U matky může v nejhorších případech dojít k poškození ledvin, krvácení do hlavy či předčasnému odloučení placenty. Některé zdravotní problémy se mohou projevit až po letech. Jde zejména o chronickou hypertenzi, ale také postižení ledvin. Eklampsie = Záchvat, který navazuje na předchozí těžkou preeklampsii (ale může se objevit i bez ní). Projevuje se křečemi nebo ztrátou vědomí, připomíná epileptický záchvat. HELLP syndrom = Velmi závažná komplikace preeklampsie, která ohrožuje život matky i dítěte. Symptomy jsou rozpad krvinek, zvýšené jaterní testy a nízký počet krevních destiček.

Klíčové kroky včasného rozpoznání a prevence

Klíčové je v případě preeklampsie včasné rozpoznání nemoci. Proto je důležité chodit pravidelně na gynekologické prohlídky kvůli kontrole krevního tlaku a vyšetření moči. A také podstoupit screening v prvním trimestru. WHO i NICE definují diagnózu na základě nově vzniklého krevního tlaku alespoň 140/90 mmHg po 20. týdnu. Ke zpřesnění diagnózy slouží test sFlt-1/PIGF a testy krevního obrazu. U žen se zvýšeným rizikem se jako prevence doporučuje podávání kyseliny acetylsalicylové v dávce 100-150 mg denně do 36. týdne gravidity, zahájení co nejdříve - ideálně před 16. týdnem.

Screening rizika preeklampsie a růstové restrikce plodu se provádí v I. trimestru na specializovaném pracovišti. Zahrnuje anamnézu, krevní tlak, laboratorní testy krevních faktorů a ultrazvukové hodnocení průtoku krve děložními tepnami. Pozitivní screening neznamená jistotu vzniku preeklampsie; umožňuje však cílenější sledování a preventivní opatření.

V Repromedě se na těhotenství díváme komplexně. Jednou z moderních možností, jak odhalit skrytá imunogenetická rizika, je vyšetření KIR genů. Pollock a spoluautoři potvrzují, že souhra mezi KIR geny matky a imunitními znaky embrya je klíčová pro správné cévní zásobení a vývoj placenty. Nejde však o test, který by preeklampsii jednoznačně předpověděl, ale může být důležitou součástí individuálního posouzení rizik.

Postup léčby je vždy velmi individuální a závisí na závažnosti a stádiu těhotenství. U mírné preeklampsie se často snaží navrátit stav do normy ambulantně a kontrolovat tlak. Při těžších formách se hospitalizace a intravenózní podávání antihypertenziv stanou nezbytností. Prevence křečí bývá zajišťována podáním síranu hořečnatého. Porod je definitivním „lékem“ na preeklampsii; načasování závisí na závažnosti a stavu plodu. V ideálním případě se porod odkládá na 37. týden, pokud je to bezpečné pro matku i dítě, jinak se rozhoduje dříve.

V závažných případech se používá indukce porodu a v některých situacích cesarský řez. Po porodu tlak postupně klesá a příznaky odeznívají, ale maminka zůstává sledována. Miminko bývá krátce sledováno kvůli adaptaci na prostředí mimo placenta. Díky moderní medicíně a mezioborové spolupráci dnes probíhají většina porodů s preeklampsií bezpečně.

Rizikové faktory a dlouhodobé důsledky

  • Vysoké riziko bývá u prvností, u těhotenství s dvojčaty, u obézních žen či u GDM.
  • Genetika a imunogenetické faktory mohou ovlivnit riziko vzniku placentárních komplikací.
  • Po prodělané preeklampsii je potřeba dlouhodobé sledování, protože vzrůstá riziko chronické hypertenze a renálních problémů v budoucnu.

Podle populárních údajů se preeklampsie vyskytuje u cca 5 % těhotných žen po 20. týdnu, může se však objevit i po porodu. Dříve bývala označována jako „těhotenská toxikóza“. Klinický obraz se může velmi lišit; některé ženy mají jen mírné příznaky, jiné zažívají závažné komplikace vyžadující okamžitou lékařskou pomoc.

Infografika: mechanismus vzniku preeklampsie a vliv placenty na cévní systém matky

Preeklampsie a eklampsie - příčiny, příznaky, diagnostika, léčba, patologie

tags: #nemoc #tehotnych #preeklamsis