Když jsme v roce 2005 ocenili prvních pět těchto skvělých krav málokdo tušil, že po necelých patnácti letech budeme muset ustoupit z předávání těchto ocenění na setkání na Seči a hranice oceňovaných posunout na 125 000 a 150 000 kg mléka. Ke konci posledního kontrolního roku máme 1009 krav s více než 1009 krav s více než 100 000 kg nadojeného mléka (157 nových za poslední rok), z toho 65 krav (10 nových) překročilo 125 000 kg mléka a pět krav (letos nově ZERAS MAMBA - Mascol x Titanic ze ZERAS a.s. Radostín) dokonce hranici 150000 kg mléka. Ze žijících krav k 30. září nejvíce nadojily HALINA (Econom x Fenykl) ze ZAGRY Kyjovice, Kraliky MARCELA (Isidorus x Mike) z Rolnické, a.s. Králíky a Zahori GABINKA (Oman x Buckeye) z Agro, družstva Záhoří, a.s., všechny přes 140 000 kg mléka. Posledně jmenovaná zahájila svou 11. laktaci (otelená 26. 7. 2020) produkcí přes 50 kg mléka za den. Krávy s CU nad 100 000 k 30. 9. ZERAS MAMBA (ZERAS a.s. Luděk Stádník, František LoudaČZU Praha, AF, Katedra chovu skotu a mlékařství Dosažení výrazného pokroku v produkci mléčného skotu v tomto století může být připisáno aplikaci vědeckých poznatků managementu stáda.
Bylo ho dosaženo díky sladění požadavků dojnic na výživu, metod genetického šlechtění a jejich aplikace i vylepšení technologií řízení zdraví zvířat. Vztahy hlavních fyziologických systémů, které významně ovlivňují mléčnou produkci jsou známé, přesto neexistuje jistota o celkovém přehledu všech faktorů ovlivňujících mléčnou užitkovost. V jednotlivých zemích jsou patrné velké rozdíly mezi jednotlivými zvířaty, stády a průměrem populace. V celosvětovém měřítku lze zjistit výrazné odchylky v průměrných výsledcích užitkovosti populací, ale nemusí přímo představovat velké odlišnosti v genetickém založení a systémech krmení. Pro porovnání uvádíme například rozdíly publikované v USA a na Novém Zélandu.
V podmínkách Nového Zélandu jsou dojnice plemene Holstein menší a lehčí přibližně o 200 kg živé hmotnosti než v jednotlivých částech Ameriky. Podobně dosahují o 35 - 40 dnů kratší délku průměrné laktace. Je-li pojednáváno o vysokoprodukčních dojnicích, zpravidla jsou za tyto elitní krávy označované dojnice produkující více než 20 kg mléka za laktaci na kg živé hmotnosti. Pro holštýnskou krávu v našich podmínkách s průměrnou hmotností kolem 600 kg to znamená, že hranice produkce je přibližně 12 000 kg mléka za laktaci.
Efekt živé hmotnosti na úroveň užitkovosti dojnic již byl mnohokrát publikačně potvrzen a prozkoumán. Některé fyziologické systémy limitující produkci mléka souvisí úzce se zmiňovanou živou hmotností. Velký podíl variability produkce mléka připisované živé hmotnosti dojnice je způsoben utvářením mléčné žlázy, která se zvětšuje v souvislosti se zvětšující se metabolickou úrovní dojnice.
Uvádí se, že průměrná produktivita žláznaté tkáně mléčné žlázy odpovídá přibližně produkci 1,9 kg mléka /1 kg tkáně /den. Což naznačuje, že zvyšující se množství sekreční tkáně a s tím souběžně zvyšující se počet sekrečních buněk je jedním z mechanismů, které ovlivňují zvýšení produkce mléka. Bylo zjištěno, že dochází k postupnému zmenšování objemu vemene v průběhu laktace, jsou však i výsledky opačné.
Podle některých výsledků bylo genetického pokroku v užitkovosti dosaženo především šlechtěním mléčné žlázy na její kapacitu a žláznatost. Jiné výsledky naznačují, že genetického zlepšení lze dosáhnout pouze při měření a zvyšování produktivity tkáně mléčné žlázy. Nicméně je obecně velikost a utváření mléčné žlázy považováno za jeden z nejvýznamnějších znaků utváření organismu dojnice a určujících úroveň mléčné produkce.
Jak již bylo uvedeno, v průběhu laktace dochází k výrazným změnám v utváření vemene. Po dosažení vrcholu laktace se velikost a objem mléčné žlázy začíná významně zmenšovat. K nejvýraznějším změnám dochází mezi 10. - 25. týdnem laktace. Tyto změny souvisí podle některých autorů s 50% redukcí DNA ve vemeni a postupným snižováním produkce mléka.
Z hlediska efektivity mléčné žlázy existují dva významné faktory ovlivňující ukazatele ztráty sekrečních buněk z vemene - jedná se o nedostatečnou výživu a nevhodné nebo nepravidelné dojení. Vliv podvýživy byl studován, ale podle některých studií nejsou výsledky zcela průkazné a ztráty sekrečního parenchymu souvisí spíše s rozdílnou úrovní výživy v jednotlivých fázích laktace.
Dalším vztahem je vliv frekvence dojení na funkční kapacitu vemene. Tento ukazatel determinuje maximální objem mléčné žlázy a přímo vychází z vnitřního povrchu vemene. Kapacita vemene je spojena s jeho velikostí a je pravděpodobně lepším znakem počtu sekrečních buněk a určuje velikost jejich povrchu.
Produkce mléka na vrcholu laktace a v pozdějších fázích je také vysoce korelována s funkční kapacitou mléčné žlázy. Při pokusu zaměřeném na vyhodnocení vlivu dojení pouze jednou denně byl zjištěn rychlejší úbytek funkční kapacity neodpovídající pouhé regresi mléčné žlázy involucí sekreční tkáně a zániku sekrečních buněk (apoptóza).
Činnost sekrečních buněk epitelu mléčné žlázy je závislá na množství endokrinních stimulů, endokrinních a autokrinních inhibitorů a samozřejmě zdroji jednotlivých prekurzorů složek mléka.
Prvním prvkem variability jejich produkce je vlastní individualita sekreční buňky a druhým je odlišná velikost sekrečního parenchymu a rozdílný způsob zásobení složkami. Výsledná produkce je regulována různými způsoby. Lokální mechanismus regulace zahrnuje vnitrovemenný tlak a autokrinní inhibitory v mléce.
Systémové mechanismy jsou představovány především zásobením sekrečních buněk substráty pro syntézu mléka. Byly zjištěny těsné vztahy mezi úrovní mléčné produkce a příjmem krmiva určujícím výživný stav organismu a současně úroveň vývinu a funkce mléčné žlázy. Je zřejmé, že dojnice s větším - objemnějším nebo produktivnějším vemenem přijímá častěji krmivo a je potvrzeno, že zvýšení schopnosti produkovat mléko je způsobeno zvýšeným příjmem krmiva.
Velký význam má také zlepšování konverze krmiv. Tento vztah odráží výraznější podíl nákladů na záchovu zvířete na fixních nákladech než vliv změn ve výkonnosti využití metabolizovatelné energie pro záchovu a produkci. V případě, že se u dojnice příjem krmiva nezvyšuje v závislosti na vyšší produkci společně s vyšší využitelností krmiv, dochází k negativní odezvě především v oblasti reprodukce a zdraví dojnic.
Uvedený vztah je nejdůležitější především v počátečních fázích laktace při dosažení maximální denní produkce mléka. Výše zmíněné fyziologické relace mléčné žlázy jsou také v jednotlivých obdobích laktace významně ovlivňovány výživou.
Z hlediska produkce mléčného proteinu je nejvýznamnějším ukazatelem dostupnost aminokyselin. Některé důležité návaznosti existující při tvorbě mléka mohou být podrobně studovány s využitím transgenních technik.
V průběhu tvorby mléka je odlišný podíl (20-60%) syntetizovaného proteinu ještě před sekrecí zpětně degradován. Variabilita v obsahu laktózy v mléce mezi jednotlivými plemeny vychází ze dvou faktorů. První - zvýšený obsah laktózy ve vztahu k relativnímu obsahu tuku a bílkovin v “řídkém” mléce zkracuje dobu pro naplnění mléčné žlázy mezi dojením.
Rozdíl v délce období od dojení do naplnění vemene v závislosti na složení mléka činil mezi hodnocenými plemeny až 11 hodin. Některé krmné dávky nebo systémy krmení nemusí poskytovat dostatek jednotlivých prekurzorů pro tvorbu mléka a tím limitovat jeho produkci. Uvedená skutečnost může být ovšem způsobena také interakcí genotyp - prostředí.
Současné znalosti v některých oblastech tvorby mléka jsou omezené. Některými z těchto oblastí jsou například hormonální regulace růstu mléčné žlázy, výživa působící na mechanismy mezi vazivovou a sekreční tkání vemene nebo vnitrobuněčné systémy řízení tvorby mléka.
19.08.2001 | 10:08 Autor: Kategorie: Štítky: Přirozený laktační cyklus se odráží v laktační křivce, která stoupá v časné fázi laktace až do svého maxima a pak pravidelně klesá po zbytek laktace.

Perzistence laktace jako cíl šlechtění a managementu
Definice pro perzistenci laktace je obecně známá, ale je stále velkou neznámou z hlediska popisu a kvantitativního určení. Perzistence je index efektivnosti nebo produkčního potenciálu vyjádřeného procentem z vrcholné fáze laktace nebo jako relativní pokles vzhledem k maximu. Perzistence popisuje mléčnou produkci mezi dvěma body v rozdílném čase, většinou rozdíl mezi maximem a nějakým bodem po jeho dosažení.
Maximální nádoj je dominantním faktorem působícím ze 66 až 80 % na celkovou mléčnou užitkovost, kdežto perzistence se zde uplatňuje pouze z 8 až 12 %. První odhady perzistence provedené (Sturtevant, 1886, citovaný Shanksem a kol., 1981) potvrzují že se mléčná užitkovost během laktace měsíčně sníží přibližně o 9 % oproti předchozímu měsíci. Dnes se uvádí, že toto snížení je jen kolem 8 % a u nezabřezlých krav jen kolem 6 %.
V některých dobře řízených vysokoužitkových chovech může být perzistence vyšší než 96 % měsíčně u nejlepších dojnic a průměr celého stáda může být vyšší než 94 % měsíčně. V případech, kdy je v chov založen na pastevní výživě se sezónním telením jako na Novém Zélandu, může perzistence poklesnout až o 20 % měsíčně.
Hlavní faktory ovlivňující perzistenci jsou definovány pomocí laktační křivky. Mezi nejvýraznější patří měsíc otelení, parita a vliv otce. Existuje zde negativní závislost mezi březostí, výškou maximálního nádoje a perzistencí laktace.
Koeficient perzistence laktace je vzhledem k metodám jejich stanovení rozdílný. Hodnoty perzistence získané na základě prvních 200 dní laktace se pohybovaly v rozmezí 0,12 až 0,18 a hodnoty získané na základě 305 dní laktace byly 0,17 až 0,22. Genetické korelace mezi laktacemi byly vyšší (0,79 až 0,95) pro všechny metody zjištění perzistence. Ferris a kol. (1985) vyzkoušel strategie selekce podle tvaru laktační křivky a shledal, že plochá křivka indikuje celkovou ztrátu v produkci mléka.
Průměrná heritabilita perzistence naznačuje to, že selekce touto cestou je možná a může vyvolat určitý zisk v mléčné produkci. Byl zjištěn průkazný vliv genotypu AA na průběh perzistence laktace ve srovnání s genotypem BB.
Perzistence má na mléčnou produkci malý vliv do pátého měsíce, pak se tento vliv březosti zvyšuje a v osmém měsíci je silně negativní. Vliv stádia březosti na laktaci je patrný změnami ve výši nádoje a složení mléka, obsah sušiny, obsah tuku a obsah ostatních složek.
Relativně nejnižší vliv je u vysokoprodukčních dojnic. Ačkoli vliv těchto vnitřních faktorů je tak malý, podmiňují odolnost vemene k depresivním vlivům vznikajícím během březosti v závislosti na stadiu laktace a březosti samé. Perzistence je genetickým projevem mléčné užitkovosti, a tudíž studium výživy vztažené k celkové nebo průměrné denní produkci mléka je méně významné.
Nicméně je jasné, že výživa může mít vliv na perzistenci a tím přímo i na výši produkce, částečně podvýživou po dosažení maximálního denního nádoje, tak jako k tomu dochází při vlivu sezónního telení. Nové studie ukázaly, že krmné dodatky, speciálně tuk, mohou vylepšit perzistenci. Krmný tuk podávaný během časné fáze laktace zvýší produkci po celou dobu laktace. Pokles denní produkce ve středu laktace je samozřejmý.
Také nemoci mohou mít vliv jak na mléčnou produkci, tak na perzistentenci. Výskyt akutní mastitidy zkracuje dobu do dosažení maximálního denního nádoje, sníží jeho výši a zkrátí dobu laktace, ale nesníží denní produkci po dosažení svého maxima. Výskyt mastitidy v pozdější fázi laktace má jen malý vliv na celkovou produkci.

Faktory ovlivňující perzistenci během laktace
Existují rozdílné fyziologické změny související s postupem laktace, které mohou přispět k typickému snížení produkce mléka. Mléčná žláza má nižší prioritu přísunu živin s postupující laktací oproti jiným orgánům. Tento proces je patrnější u březích krav, u kterých požadavky na růst plodu se zvyšují se vzrůstají březostí.
Ačkoli jsou tyto požadavky relativně malé ve srovnání s požadavky na mléčnou produkci, stále představují jistou konkurenci ve spotřebě živin. Tendence snížení přísunu živin do mléčné žlázy po dosažení maximálního nádoje se snižuje. Průvodním jevem uvedených změn je snižování počtu buněk sekrečního parenchymu, které začíná při zahájení regresních změn v mléčné žláze.
U koz dojde k zániku téměř všech sekrečních buněk. Toto je předpokládáno i u skotu, že dojde k rozpuštění DNA sekrečních buněk v období mezi dosažením maximálního nádoje a koncem laktace. V pozdějším období laktační sekreční aktivity buňky sekrečního epitelu zaniknou.
Mezi mléčnou žlázou a mléčnou produkcí existuje jednoduchý vztah a to počet a aktivita sekrečních buněk obsažených ve vemenu. Z toho je zřejmé, že při snížení produkce mléka po dosažení maxima musí dojít k involuci sekrečních buněk mléčné žlázy.
U krav se počet jejich sekrečních buněk snižuje v období mezi dosažením maxima a koncem laktace. S tímto předpokladem se stává snadné určit strategii pro zlepšení perzistence založenou na prevenci před ztrátou nebo kompenaci za ztracené sekreční buňky. Cílem je udržovat počet buněk a prodloužit jejich životnost. Zajistit kompenzaci za ztracené buňky náhradou přes proliferaci zbývajících buněk.
Ačkoliv se dlouho myslelo, že proliferace sekrečních buněk ustává během laktace kvůli dosažení úplné diferenciace buněk tzv. „sekreční fenotyp“, bylo zjištěno, že se sekreční buňky mohou dělit i během laktace. Získané výsledky potvrzují, že je možno touto cestou ovlivňovat perzistenci laktace.
Těsný vztah mezi snížením denního nádoje po dosažení vrcholu laktační křivky a ztrátou sekrečních buněk u mléčné žlázy přežvýkavců je znám. Vliv STH (somatotropního hormonu) na tvar laktační křivky je průkazný. jeho aplikací se pokles laktace oddálí až o 10 týdnů.
V dalším období je další pokles obdobný, jako u krav, kterým nebyl STH aplikován, menší o 7 až 8 % měsíčně. Další příklad možnosti manipulace s výší laktací vychází účinnosti z účinku estrogenu, popřípadě estrogenu a progesteronu u dojného skotu a ovcí. Estrogen stimuloval mléčnou produkci v pozdním stádiu laktace, zvýšení až o 30%, kdežto v časné fázi laktace nezjistili žádný vliv.
Jiní autoři uvádějí obnovu laktace u krav, u kterých byl aplikován estrogen nebo estrogen s progesteronem. Nejvýraznější zvýšení produkce bylo zjištěno u krav s nízkou úrovní mléčné užitkovosti. Ačkoli se dojnice mohou lišit od toho laktačního normálu, tak je nutno připustit, že provokace obnovy sekrece mléka jsou slibné.
Nové poznatky procesů spojených s proliferací a řízeným zánikem sekrečních buněk nám otevírají určité možnosti manipulace s produkcí mléka v průběhu laktace. Například lokální řízení involuce mléčné žlázy bylo zjištěno u myši pomocí inhibujícího genu AP-1.
Dalším kandidátem je bcl-2, gen B-lymfocitů, který je známý taky jako inhibitor. Tento gen byl zkoumán humánní medicínou v souvislosti s nádorovým onemocněním mléčné žlázy. Cyklin A má také určitý inhibiční vliv na zánik sekrečních buněk v mléčné žláze.
Perzistence laktace a možnosti jejího ovlivnění představují pro chovatele šlechtitele jednu z významných cest při intenzifikaci mléčné užitkovosti.

Praktické kroky pro zvýšení mléčné užitkovosti na 5. laktaci
Chovatel by se měl při výběru býků pro připařování ve stádě zajímat o to, jakou měly perzistenci dcery připařovaného býka ve 2. a 3. laktaci. Zajistit optimálním odchovem jalovic růst mléčné žlázy v období dospívání a zabřezávání, kdy dochází k intenzivnímu vývoji mléčné žlázy -11%, po zabřeznutí pak 41%, další vývoj mléčné žlázy nastává s nastupující laktací.
Odolná dojnice je dojnice, která se úspěšně vyrovná s tranzitním obdobím a tím zvyšuje šance na projevení veškerého svého genetického potenciálu k produkci mléka. Odolné dojnice mají méně každodenních výkyvů v produkci mléka a pomalejší pokles produkce mléka. V důsledku toho dosahují vrcholu laktace mezi 50 a 70 dny.
Studie ILVO v Belgii ukázaly, že pokud farma zvýší svou průměrnou produkci z 27 na 30 kg za den, emise metanu na kg vyprodukovaného mléka klesnou až o 8,4%. Přirozená délka života krav je až 20 let. Dnes je průměrná produkční životnost americké dojnice asi 3 roky. U českých dojnic je průměrné pořadí laktace 2,4.

Graf č. Ve 30. letech 20. století byla běžná produktivní životnost 5 až 10 let po otelení (celkem 7-12 let). Tento věk se minimálně od 60. let 20. století změnil. Změny v reprodukci - „Nezabřeznutí“ bylo historicky hlavním kritériem pro vyřazování laktujících krav. Po několika desetiletích ploché až klesající reprodukci došlo v posledních 2 desetiletích ke zdravému zlepšení chovatelských úspěchů.
DeVries za pozitivní změnu připsal změny v řízení a genetické selekci za zlepšení plodnosti. Genetický pokrok - DeVries citoval předpovědi. Dlouhá laktace má smysl i v kontextu širších environmentálních a welfare aspektů.
Anatomy of Mamery gland 13 (3D Animation)
Je třeba chápat, že prodlužování produktivního života snižuje dopad produkce mléka na životní prostředí, protože stáda s mladšími zvířaty vypouštějí více skleníkových plynů.