Nejstarší dítě po umělém oplodnění a historie IVF: od první zkumavky k současnosti

Ačkoli dnes laici i odborníci považují mimotělní oplodnění za zcela běžnou a hojně používanou metodu léčby neplodnosti, není to tak dávno, co se ženy, kterým se nepodařilo otěhotnět přirozeně, musely smířit s životem bez dětí, nebo je adoptovat.

Podobně jako Neil Armstrong vstoupil do historie kosmonautiky jako první člověk na Měsíci, bylo pro léčbu neplodnosti převratné narození Louise Brownové. Když před více než čtyřiceti lety - přesně 25. července 1978 v 11.45 hodin - spatřila světlo světa, média po celé zeměkouli psala o zázraku. Louise Brownová je totiž prvním dítětem ze zkumavky.

Rodiče Louise usilovali o miminko velmi dlouho. Stále se nedařilo, až po devíti letech lékaři objevili příčinu - neprůchodnost vejcovodů. V té době naprosto neřešitelný problém. Lesley Brownová však měla štěstí. Gynekolog Patrick Steptoe a fyziolog Robert G. Edwards z britské Oldham General Hospital se rozhodli zařadit pár do svého výzkumu a vyzkoušet zcela novou metodu.

Lesley Brownové nejprve laparoskopicky odebrali z vaječníků její vajíčka, která v Petriho misce laborant Jean Purdy spojil se spermiemi jejího manžela. Jedno embryo se zdárně vyvíjelo, lékaři se proto rozhodli vložit jej matce do dělohy. Tam se embryo uchytilo a dál rostlo. Vědci z toho prý byli velmi mile překvapeni. Bylo to poprvé od zahájení výzkumu před deseti lety, kdy se jim podařilo udržet embryo ve vývinu.

Lesley Brownová plod úspěšně donosila a koncem července roku 1978 pak mohli lékaři poprvé spatřit malou Louise, výsledek jejich dlouholetého bádání. Louise se narodila pomocí císařského řezu a vážila 2 600 gramů. V porodnici společně s maminkou zůstala dvanáct dní. Lékaři miminko důkladně vyšetřili - chtěli mít jistotu, že je vše v naprostém pořádku.

O tom, že se narodila pomocí mimotělního oplodnění (IVF), se Louise dozvěděla od svých rodičů. Ti tehdy čtyřleté dcerce prý pustili film, jak přišla na svět a řekli jí, že se narodila trošku jinak než ostatní děti. A ujistili ji, že když bude mít někdy nějaké otázky, ať se nebojí za nimi přijít. Nedlouho poté se narodila i její sestra Natalia. Opět díky IVF. Byla celkově 40. dítětem na světě, které se narodilo pomocí IVF.

V roce 1999 se Natalia stala prvním takto počatým dítětem, které porodilo vlastního potomka, syna Caseyho. Matkou už je také Louise, a to dvojnásobnou. Všechny tři děti sester Brownových byly počaté přirozenou cestou. Nepotvrdily se tak obavy některých vědců, že děti ze zkumavky se při snažení o vlastní potomky neobejdou bez pomoci lékařů.

Tehdejší laborant Jean Purdy je dnes považován za prvního embryologa na světě a profesor Robert G. Edwards zase za nejlepšího odborníka na plodnost. V roce 2010 získal za rozvoj metody IVF Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Za více než čtyřicet let se pomocí IVF na celém světě narodilo podle odhadů přes šest milionů dětí. V tehdejším Československu přišlo první dítě ze zkumavky na svět 4. 30. 6. Před třiceti lety se narodila Louise Brownová, první dítě, které bylo počato metodou mimotělního oplodnění. Za pár dní oslaví kulaté narozeniny, podle všeho se jí daří dobře a přednedávnem sama porodila zdravé dítě, při jehož početí se obešla bez pomoci lékařů.

I česká historie asistované reprodukce se již počítá na desetiletí. Dlouhodobé studie hovoří jednoznačně, děti počaté metodami IVF jsou na tom stejně jako děti počaté přirozeně. Jedinou výjimkou může být intracytoplazmatická injekce spermie (ICSI), metoda, při které se spermie vpravuje jehlou přímo do cytoplazmy vajíčka. Zde bychom mohli říci, že jde o určité obcházení přírody, protože k výběru jedné jediné spermie dochází volbou embryologa a nikoli na základě složitých fyziologických procesů, kterým ještě ne zcela rozumíme. Tady se na velkých studiích ukazuje mírně zvýšené riziko drobných vrozených vad.

Z pohledu asistované reprodukce už vícečetné těhotenství dávno není úspěch, ale komplikace. Počet vícečetných těhotenství se nám podařilo významně snížit. Hlavně tří‑ a čtyřčetná těhotenství vidíme skutečně ojediněle. Je ale třeba počítat s tím, že mnohočetná těhotenství vznikají i při pouhé hormonální stimulaci nebo po inseminaci. Pokud jde o IVF, vývoj jednoznačně směřuje k tomu, že ve většině center se nepřenáší více než dvě embrya.

K přenosu jediného embrya přistupujeme častěji u mladých žen a při prvním cyklu, naopak tři embrya se někdy přenášejí, pokud byla předem zamražená, a už dopředu tedy počítáme s menší šancí na úspěch. Můžeme k tomu přistoupit u starších žen, které mají za sebou několik neúspěšných pokusů. Tlak ze strany rodičů je ale možné snížit úpravou úhrady za IVF. Například v Belgii byl systém podobný jako v České republice - pojišťovny hradily tři cykly mimotělního oplodnění. Na základě finanční analýzy zjistily, že když budou schopny eliminovat vícečetná těhotenství, a ušetřit tak na perinatologické péči, budou moci hradit dvojnásobný počet cyklů.

Infografika: Vývoj IVF od 1978 po současnost

Nyní se tedy alespoň v prvních cyklech přenáší jedno embryo a hradí šest cyklů. Když něco takového vyšlo jako ekonomicky výhodné v Belgii, u nás by to nemělo být jinak a já bych takovou úpravu uvítal. Situace je různá v různých centrech a jistě jde mnohdy o prestiž. To možda hraje svou roli, i proto se stále častěji uplatňuje tzv. K těm dochází už zcela ojediněle, a když už, tak obvykle jde o redukci ze dvou embryí na jedno, dříve to bylo i ze čtyř na dvě. Jsou k tomu medicínské důvody, kdy je třeba žena po císařském řezu a dvojčata u ní zvyšují riziko ruptury dělohy, a někdy i osobní motivace, kdy si rodiče netroufají mít dvě děti třeba kvůli své ekonomické situaci.

Moje vnitřní přesvědčení bývá redukovat počet embryí na jedno, protože to je stav, na který je ženský organismus nastaven. Už jste zmínil narůstající andrologický faktor. Občas lze i v médiích zaslechnout chmurné vize, že někdy kolem roku 2050 normální spermie prakticky nebudou existovat. Změnila se proto i kritéria pro tzv. fyziologický nález, dříve byla norma více než čtyřicet milionů spermií na mililitr ejakulátu, dneska je to dvacet milionů. Záleží přitom samozřejmě ještě na jejich pohyblivosti, přičemž dobře pohyblivých by měla být alespoň polovina. Trend je tedy negativní, ale podle mě se tyto katastrofické vize nenaplní.

Obecně si nemyslím, že by neplodnost výrazně narůstala. Sice se zvyšuje andrologická složka, ale celkový počet neplodných párů dramaticky nestoupá. Na stále vyšším zájmu o léčbu neplodnosti se ale jistě podílí i to, že ženy odkládají mateřství do vyššího věku. Když pak v 35 letech zjistí, že se těhotenství nedostavuje, je dobré už nenechávat nějaké okno na působení přírody a zahájit příslušné kroky. Pokud neuspěje konzervativní léčba, je namístě některá z metod IVF.

U mladších žen by se čas na přirozené početí nechal běžet déle. Souvisí to i s dostupností center. V době, kdy jich dost nebylo, tak páry déle se zahájením léčby otálely. Svoji roli hrají i psychologické faktory. Hodně zajímavé jsou nové metody zamrazování vaječníkové tkáně a oocytů. Zatím byla těhotenství po takovém postupu naprosto raritní. Nyní nastoupila tzv. vitrifikace, kdy se z biologického materiálu nejprve odstraní tekutina, a pak se tkáň prudce zmrazí. Zde už se úspěšnost u zmrazených oocytů pohybuje kolem deseti procent, což sice na první pohled není mnoho, ale přesto to představuje zřetelný pokrok.

Největší boom je ale v možnostech genetického vyšetřování embryí. Pro páry, kde jeden nebo oba mají genetickou dispozici pro vrozenou vadu, to znamená velké možnosti. Pokud jde o vlastní vajíčka, je takovou nejzazší hranicí 45 let, pak už je šance na úspěch velmi malá, navíc s vysokou pravděpodobností chromosomálních aberací. U darovaných oocytů jsou i u nás matky starší padesáti let. Pokud se embrya nezamrazují, úspěšnost se blíží až k padesáti procentům. Je to hlavně tím, že jako dárkyně přicházejí zdravé ženy. To, že jsou příjemkyně většinou starší ženy, nehraje až tak zásadní roli, důležitějším kritériem je věk dárkyně.

Graf se sekvencí IVF procesů a jejich kroků

Z technického hlediska není celý proces složitější než běžné IVF, je jen náročnější na organizaci, protože je nutné sesynchronizovat mnoho aspektů týkajících se jak příjemkyně, tak dárkyně. Dárkyně podstupuje poměrně složité vyšetření, včetně genetické konzultace a testu na přítomnost genové odchylky přenášející cystickou fibrózu. Nejvíce dárkyň přichází z řad blízkých pacientky. V našem zařízení to probíhá tak, že pokud pacientka přivede dárkyni, je v pořadníku posunuta dopředu. Oocyt od této dárkyně ale nedostane ona, aby nedošlo k průlomu anonymity mezi dárkyní a příjemkyní. Jediné, co dárkyni můžeme říci je to, zda se přenos podařil a těhotenství se zdárně vyvíjí či ne.

Nedává smysl dohromady, že dárkyně by se často pokoušely anonymity prolomit. Dárkyní, které by přišly samy od sebe, je naprosté minimum. Souvisí to i s osvětou. O možnosti darovat krev nebo kostní dřeň ví již téměř každý. Ze zákona není možné dárkyni poskytnout za darovaný oocyt finanční odměnu. Náleží jí jen příspěvek na úhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s darováním oocytu.

Fotografie z rodinných setkání center asistované reprodukce

Chodbu vašeho centra zdobí fotografie z každoročního setkání rodin, kterým jste pomohli. Je vidět, jak jich kontinuálně přibývá - na několika prvních snímcích lze ještě rozeznat tváře rodičů i dětí, na obrázcích z posledních let je už jen trochu nepřehledný dav. Chodím tam každý rok a chodím tam rád. Naposledy jsme byli v ZOO, a o to byl obzvlášť velký zájem.

Uvažuje se i o etických limitech - preimplantační diagnostika by teoreticky mohla umožnit volbu genetiky embryí, v praxi ale zákony a etika tuto možnost zatím nepovolují. Zakazuje to zákon 227 z roku 2006 o výzkumu na lidských embryonálních buňkách. Dárcovství spermií a vajíček je přísně anonymní. Dárce neví, komu a zda vůbec byly jeho buňky přeneseny, a příjemce neví, kdo je dárce. Veškerá dokumentace je vedena s ohledem na ochranu této anonymity.

Veřejnost a zdravotnické systémy řeší financování. Pojišťovna hradí tři cykly ženám do 39 let. Pokud do té doby nedojde k otěhotnění, musí si žena další pokusy platit sama (jeden cyklus přitom stojí 25 až 30 000 Kč). Po čtyřicátém roce ale rychle klesá schopnost organismu otěhotnět a kolem 45 let bývají už metody asistované reprodukce neúspěšné. To ovšem neplatí pro těhotenství z darovaného vajíčka, kde je hlavním limitujícím faktorem věk dárkyně, nikoli příjemkyně.

Centra asistované reprodukce pracují vždy s heterosexuálním párem. Náhradní mateřství by bylo řešením pro ženy, které mají normálně funkční ovaria, ale jejich děloha není pro těhotenství způsobilá. Oplodněné embryo se přenese do dělohy druhé ženy, ta je donosí a porodí. Po porodu je dítě předáno biologické matce.

I když to zákon přímo nezakazuje a z medicínského hlediska jde o schůdný postup, v ČR se tento neprovádí vzhledem k obtížím s přímou adopcí dítěte. Datum publikace: 08. 11.

Historická cesta: Revoluce IVF

První československé úsvity a lokální vývoj

Bůh stvořil Adama a Evu a brněnský gynekolog Ladislav Pilka zase první československé dítě ze zkumavky. Byl to chlapec a na svět přišel před 35 lety. 4. listopadu 1982 se v brněnské porodnici narodilo první dítě počaté metodou umělého oplodnění nejen v Československu, ale i v celém tehdejším východním bloku. Tehdy se dělal zázrak na koleně - bez moderní infrastruktury a světového zázemí.

Počátky byly obtížné: “První embryo po umělém oplodnění skončilo v roce 1980 potratem, v roce 1982 už ale bylo umělé oplodnění úspěšné. Pacientka ležela celé těhotenství u mě na oddělení. Porod byl plánovaný na 4. listopadu, ale já jsem si předtím zvrtl kotník. Sádru jsem měl, a tak jsem doběhl na porodní sál,” vzpomínal prof. Ventruba. Žena však nikdy nestála o zveřejnění své identity.

Ve FN Brno se od devadesátých let nabízejí zmrazení spermií a embryí, oplození vajíček injekčním zavedením spermie (ICSI) a program na darování vajíček a embryí. V novém tisíciletí asistované reprodukci pomáhá také výběr lepších spermií pomocí magnetu nebo monitorování embryí v inkubátoru. Podle doc. Crhy se v Brně ročně rozhodne pro umělé oplodnění asi 1000 párů a z toho přibližně 60 % otěhotní.

Věk hraje roli nejen v množství a kvalitě vajíček, ale také s ohledem na výskyt dalších nemocí. Obecně s věkem plodnost u žen i mužů klesá. V ČR je věková hranice pro umělé oplodnění 49 let. Dříve se transferovalo více embryí, nyní se doporučuje jedno embryo a mnohdy se zamrazí kvalitní embrya pro budoucí pokusy. To snižuje riziko vícečetných těhotenství a zátěže perinatální péče.

Podle MUDr. Lenky Mekiňové se v centru reprodukční medicíny ročně rozhoduje pro IVF kolem 1000 párů a úspěšnost je kolem 60 % u žen, které otěhotní. Lidé odkládají rodičovství do vyššího věku, což zvyšuje poptávku po moderních technikách a řešeních. Z technického hlediska se IVF posunulo dopředu především díky vitrifikaci vajíček a embryí a genetickému vyšetřování embryí.

Na závěr si připomeňme, že Louise Brownová, první dítě ze zkumavky, dnes slaví 45 let a stala se symbolem možného překonání bariér neplodnosti. Po smrti byla ukončena éra původních průkopníků, kteří stáli u zrodu IVF, a Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství v roce 2010 získal Robert Edwards. Dnes je IVF standardní součástí moderní medicíny a umožňuje milionům párů založit rodinu.

Klíčové milníky a související poznámky

  • První dítě ze zkumavky na světě - Louise Brownová (1978, UK).
  • První československé dítě ze zkumavky - chlapec narozený v Brně (1982).
  • ICSI a významné zvýšení úspěšnosti IVF díky technologiím.
  • Pokrok v mrazicích technikách (vitrifikace) a genetickém vyšetřování embryí.
  • Etické a legislativní limity kolem darování gamet, náhradního mateřství a preimplantační diagnostiky.
  • Ekonomické modely a veřejné financování IVF (pojištění, cykly, počet embryí na transfer).

tags: #nejstarsi #dite #po #umelem #oplodneni