Jako teratogeny obecně označujeme vnější faktory, které jsou schopné zapříčinit vznik vrozené vývojové vady, nebo riziko takovéto vady významným způsobem zvyšují. Patří sem zejména různí původci infekčních onemocnění. Mezi prokázané teratogeny patří viry (Rubivirus (zarděnky), Cytomegalovirus, Herpesviry, Parvovirus B-19, virus chřipky, HIV aj.), bakterie (Treponema pallidum (syfilis)), ale i například prvok Toxoplasma gondii (toxoplasmosa). Mezi teratogeny chemické povahy patří řada látek užívaných v průmyslu či zemědělství (organická rozpouštědla, polychlorované bifenyly, těžké kovy atd.). Významnou skupinou jsou léčiva a léčivé přípravky. Mezi významné teratogeny patří cytostatika (např. Do této skupiny patří hlavně různé typy ionizujícího záření (RTG záření, gama-záření atd.), dále i vysoká teplota a mechanické teratogeny (např. Vliv teratogenů je komplexní a rozhodně neplatí zjednodušení mutagen = teratogen. Dávka teratogenního agens je často rozhodující. Citlivost k účinku jednotlivých teratogenů není v průběhu celého těhotenství stejná. Obecně nejhorší prognózu má působení teratogenů v průběhu prvního trimestru gravidity, ovšem nepříznivý efekt má i působení teratogenů ve druhém a třetím trimestru.
V rámci jednotlivých teratogenů se časový faktor uplatňuje jako "kritická perioda", po kterou je plod na určitý teratogen citlivý, respektive kdy se vyvíjí orgán/soustava - jejíž vývoj je účinkem teratogenu nepříznivě ovlivněn. Jako pravidlo "Vše nebo nic" je označována reakce časných stádií embrya (v období embryogeneze) na působení teratogenů. V tomto období nevznikají vrozené vývojové vady - embryo buď dokáže veškeré poškození zreparovat ad integrum - nebo zanikne. Citlivost k působení jednotlivých teratogenů je ovlivněna i genetickou výbavou konkrétního jedince. Ačkoliv v rámci jednoho druhu nemusí být tato variabilita významná - mezidruhová variabilita může být významná.
Kritické periody vývoje plodu
- 1. období blastogeneze. Probíhá od okamžiku početí až do 17. dne těhotenství. Dochází ke vzniku zygoty, jejímu rýhování v morulu, přeměně moruly v blastocytu, až po diferenciaci zárodečných listů. Časově se jedná o období začínající několik hodin po oplození a trvající až do konce 2. týdne. Platí princip „všechno nebo nic“ - při větším poškození blastocysta odumře, anebo poškozenou část nahradí intaktní buňky. Nastávající matka o svém těhotenství ještě neví.
- 2. období embryogeneze. Kritickým obdobím, v němž řada žen o svém těhotenství ještě neví, je embryogeneze, jež probíhá mezi 19. dnem a 8. týdnem těhotenství. Tehdy se tvoří orgány a orgánové soustavy a napojují se na krevní oběh matky, diferencuje se placenta. V tomto období vznikají rozsáhlé malformace, např. defekty neurální trubice nebo srdeční a cévní anomálie. Škodlivě se zde uplatňují např. alkohol, antikonvulziva (hydantoiny, barbituráty, valproát), deriváty retinolu nebo virové infekce. Je to nejrizikovější období na působení teratogenu.
- 3. období fetogeneze. Od 9. týdne až do porodu (2. a 3. trimestr) navazuje vývojové stadium fetogeneze. Diferenciace orgánů je ukončena, plod dozrává. V tomto stadiu již obvykle nedochází ke vzniku malformací, ale cytotoxické účinky léků mohou způsobit různé funkční poruchy (např. fetální alkoholový syndrom, deficit inteligence po expozici těžkým kovům, vznik renální insuficience po expozici ACE inhibitorům, nebo behaviorální vady, případně biochemické abnormality).
Teratogeny fyzikální povahy zahrnují ionizující záření (RTG, gama záření), vysokou teplotu a mechanické faktory. Dopady závisí na dávce a na době expozice. Povšimněme si, že ultrazvukové vyšetření nemá známý teratogenní efekt, zatímco vysoké teploty či horké koupele mohou představovat riziko během citlivých period. Zvláštní význam má tzv. kritická perioda pro vznik konkrétního orgánu nebo soustavy.
Prevence a řízení rizik teratogenů
- Prevence zahrnuje vyhýbání se nebezpečným látkám - alkoholu, rozpouštědlům a některým lékům.
- Všechny léčivé látky se řadí do kategorií podle vlivu na vývoj plodu; léky ze skupin D a X mají jasně prokázaný nepříznivý vliv. Před užitím je vhodné konzultovat lékaře.
- Rentgenové vyšetření v těhotenství by mělo být minimalizováno; ultrazvukové vyšetření neovlivňuje vznik vývojových vad.
- Vysoká teplota a saunování zvyšují riziko - vyplatí se vhodně se chránit a vyvarovat se horkých procedur během citlivých období.
- Očkování proti infekčním agens jako rubella (zarděnky) je důležité; očkování proti neštovicím je doporučované v některých případech.
- U rizikových těhotenství se doporučují doplňky kyseliny listové ještě před početím a v prvních třech měsících - zejména pro snížení defektů neurální trubice.
- V případě genetické zátěže mohou nastávající rodiče podstoupit vyšetření (ultrazvuk, plodovou biopsii). Pro páry s vysokým rizikem může být vhodné PGD (preimplantační genetická diagnostika).
V rámci kulturních i občanských souvislostí se zdůrazňuje, že příčiny vzniku vývojových vad bývají různorodé a často zůstávají neznámé. Povědomí o rizikových faktorech a včasná diagnostika mohou významně ovlivnit průběh těhotenství a následnou péči o dítě.
Praktické příběhy a jejich ponaučení
Každí nastávající rodiče, kteří čelí diagnostice vrozené vývojové vady, čelí mimořádně náročným rozhodnutím. Pětiletý Vítek se narodil s vrozenou vadou srdce a musel podstoupit operaci krátce po narození. Janě byla teprve čtyřiadvacet, když v čtvrtém měsíci potratila; vyšetření plodu ukázalo velmi závažnou formu rozštěpu páteře. Lenka čekala dítě s Downovým syndromem, který byl důsledkem nadpočetného chromozomu. Tyto příběhy ilustrují, že umožnit těhotenství a připravit se na možné vývojové vady je velká výzva, a vyžaduje to kromě medicínských znalostí i citlivý a trpělivý přístup rodiny i zdravotnických profesionálů.
Jaké byly hlavní poznatky o příčinách vývojových vad u těchto případů? U Lenčina těhotenství sice víme, že Downův syndrom způsobil nadpočetný chromozom, ale proč se tak stalo, se pravděpodobně nikdo dopátrá. Přenašečství vrozené genetické odchylky bylo vyloučeno, opravdová příčina zůstane nezodpovězená. U Jana a Víta šlo spíše o vliv časného embryonálního vývoje na vznik defektů - v jejich případech šlo o rozštěp páteře a srdeční či cévní abnormality.
Nelze zapomínat, že celá řada vývojových vad vzniká právě v prvním trimestru, kdy plod klade základy všech orgánů a orgánových soustav. Rizikové jsou zejména první tři měsíce těhotenství, ale dopady se mohou projevit i později. Proto je důležitá časná prenatální diagnostika, která může zahrnovat ultrazvukové sledování, krevní testy a případně invazivní metody (odběr plodové vody, amniocentéza) při zvýšeném riziku.
Prenatální screening a diagnostika
- Včasná diagnostika vývojových vad je nesmírně důležitá.
- Invazivní diagnostické metody - odběr plodové vody, amniocentéza, choriové klky - jsou rizikovější, a proto se provádějí cíleně při zvýšeném riziku.
- Všechny nové a důležité informace o rizicích teratogenů a genetických vad je vhodné konzultovat s odborníky a využít genetické poradenství.
V naší republice existuje vysoce propracovaný screenningový program prenatální péče, který zahrnuje metody bezpečné pro matku i plod a slouží k odhalení vývojových vad co nejdříve. V rámci rozhodovacího procesu o dalším postupu hraje klíčovou roli podrobné genetické vyšetření, které může vyloučit přenašečství vrozené vady, nebo napovědět rizika pro budoucí těhotenství. V některých případech je využita i technika umělého oplodnění s PGD.
V případě vážných vrozených vad lze vyhodnotit vhodnou ranou péči v porodnici a, podle potřeby, provést chirurgické zákroky během či krátce po narození. Pokud je nutné rozhodovat o ukončení těhotenství, legislativa umožňuje takový krok do určitého období, avšak takové rozhodnutí je vždy náročné a vyžaduje pečlivé zvážení všech informací a možností.

tags: #nejrizikovejsi #obdobi #vyvoje #embrya