Nehybná Eliška po porodu: příběh rodiny, touha po rehabilitaci a boj za lepší budoucnost

Elišce je 32 let, vystudovala počítačovou grafiku a až do odchodu na mateřskou dovolenou byla úspěšnou propagační grafičkou. V roce 2015 se vdala a rok nato se narodil vytoužený syn Kryštůfek. Eliška podřídila všechno péči o chlapečka, téměř se od něho nehnula, do dvou let ho kojila. Kryštůfek byl velmi šťastné dítě a Eliška velmi šťastná maminka. Společně s tatínkem Petrem se moc těšili na narození druhého chlapečka (na fotografii je Eliška v sedmém měsíci těhotenství). Druhý syn Štěpánek se narodil 19. března 2019 v půl šesté ráno. Vše proběhlo hladce a Elišku i chlapečka si mohl Petr odvézt ten samý den odpoledne domů, kde se na ně těšil dvouletý Kryštůfek. Oba kluky společně si mohla Eliška užít jen pár hodin - toto je fotografie z jejího mobilu, kterou pořídila v den porodu.

Eliška měla v hlavě nádor - meningeom o velikosti více než 5 cm, o kterém se nevědělo. Zřejmě vlivem tlaku při porodu došlo ke krvácení z nádoru a velkému otoku mozku. Eliška v noci upadla do kómatu. Po půlnoci byla záchrankou převezena do liberecké nemocnice a tam urgentně operována. Několik týdnů ležela Eliška v bezvědomí na anesteticko-resuscitačním oddělení, poté byla převezena na JIP v Liberci. Zde prodělala těžkou sepsi celého těla a lékaři odhalili silnou epileptickou aktivitu mozku. Po měsíci byla převezena na oddělení následné intenzivní péče v nemocnice v Tanvaldě. V současnosti je dočasně opět v liberecké nemocnici, kde podstupuje terapii v hyperbarické komoře a pečuje o ni skvělý tým lékařů a sester. Je při plném vědomí, intelektuální schopnosti jí zůstaly. Eliška dokáže číst a prstem na tabulce s abecedou napsat krátký vzkaz. Pohybem prstu levé ruky dokáže odpovědět ano - ne. Její obličej přišel o mimiku. Nemůže otevřít ústa, mluvit, jíst, polykat, usmát se na svoje děti. Je vyživována sondou „PEG“ - tedy hadičkou skrz břišní stěnu přímo do žaludku. Dýchá sama, ale má tracheostomii. Obě „hadičky“ jí vadí. Od začátku má trochu pohyblivou levou stranu těla, díky čemuž může mírně komunikovat. Pravá strana byla dlouho zcela nehybná, ale Eliška ji cítí a nyní se začíná trochu pohybovat.

U Elišky jsou vidět sice malé, ale velmi důležité pokroky. Eliška nemůže vidět, že se Štěpánek už směje a začíná brebtat. Zdá se, že pro pacienta s potřebou takto intenzivní péče neexistuje v našem systému zdravotnictví možnost umístění na rehabilitačním oddělení. Rodina proto hledá soukromá zařízení a doufá v možnost další intenzivní rehabilitace v lázních, až se Eliščin stav ještě zlepší. Eliška bude nepochybně potřebovat i speciální pomůcky. Rodina také musí vyřešit bydlení, zatím žili u Petrových rodičů, ale to není se dvěma dětmi a v Eliščině stavu již možné. Rodinný rozpočet tvoří nyní Eliščina nemocenská a Petrova mateřská.

Tříletá Eliška žije se vzácnou vadou. Nesměje se ani nepláče. Tříletá Eliška Štěpánka z Horního Benešova se nesměje, nepláče a ani se nepohybuje. Narodila se totiž s vadou, která zapříčinila problémy se vstřebáváním kyslíku do mozku. Eliška Štěpánka se narodila na konci června 2018. Zpočátku se zdála zdravá, několik hodin po porodu se ale ukázalo, že nepláče a nehlásí se k jídlu. „Mysleli jsme si, že je vše, jak má být. Eliška ale pořád spala a probudit ji na krmení bylo opravdu těžké,“ napsala na sociální síti rodina holčičky. Po deseti dnech hospitalizace pustili zdravotníci novorozenou Elišku domů. Rodiče si vyslechli přesnou diagnózu jejího onemocnění až v květnu roku 2019, tedy téměř po roce. Za zdravotními problémy stojí porucha genu nezbytného pro tvorbu proteinů, které mozku pomáhají při vstřebávání kyslíku. „Eliška ze začátku pásla koníčky, kopala nožkami, dokonce si i broukala. Ale to je všechno pryč. Naše holčička je moc krásná, vlasatá, okatá, ale také nehybná a tichá. Eliška bojuje v souvislosti s vrozenými problémy také s epilepsií a spasticitou, která způsobuje svalové napětí a stahuje dýchací cesty. Kvůli svému zdravotnímu stavu musí se svými rodiči neustále dojíždět k doktorům. Měsíčně tak v autě najedou přibližně 1 500 kilometrů. Cestování v obyčejném voze ale představuje značný problém. Z tohoto důvodu se rodina rozhodla ve spolupráci s nadací Znesnáze21 uspořádat sbírku, pomocí které se snaží vybrat peníze na bezpečné a komfortní auto pro její přepravu.

Michaela přišla do redakce CNN Prima NEWS v roce 2021 během svého studia na Vyšší odborné škole publicistiky. Ahoj, jmenuji se Eliška a jsem sedmiletá krásná holka. Narodila jsem se na podzim roku 2016 jako nechtěné miminko. Měla jsem štěstí, že moje biologická maminka byla v těhotenství zodpovědná a nekouřila, nepila alkohol, nebrala drogy. Po mém porodu spolupracovala s úřady, abych mohla co nejdříve do nové rodiny. Narodila jsem se jako lehce nezralé miminko, asi ve 37 týdnu těhotenství, po porodu jsem byla bledá, apatická, hypotonická, nepravidelně jsem dýchala, dali mě do inkubátoru a napojili na kyslík. Apgar score 7-7-7. V nemocnici jsem pobyla tři týdny, a pak jsem byla předána na několik měsíců do péče pěstounky na přechodnou dobu, která mě chovala, pusinkovala, mazlila a navštěvovala se mnou spoustu odborných lékařů. Tato diagnóza způsobuje to, že se nerozvíjím, tak jak bych měla. Ve svých sedmi letech jsem na úrovni ročního dítěte, nemluvím, jsem celodenně na plenách, nemám prostorové vidění, chodím jen po rovném terénu a nevnímám překážky, na procházky jezdím v kočárku nebo vozíku. Maminka se mnou absolvuje každý rok několik neurorehabilitací a terapií, které mě po malých krůcích rozvíjí. Odměnou mamince, tatínkovi a sourozencům je můj nakažlivý smích a věčně dobrá nálada. Doma mi říkají sluníčko, zlatíčko, štěstíčko. Maminka se kvůli mně nemohla vrátit do práce, neurorehabilitace a specializované terapie jsou velice finančně náročné. Neproplácí je zdravotní pojišťovna, takže ani s finanční dopomocí nejbližší rodiny, nezvládáme všechno financovat.

Dlouho čekala na vymodlené miminko, jenomže jí nebyla dána šance, aby se z vytouženého daru mohla někdy radovat. Jednačtyřicetiletá Eliška Monari - Dubšíková z Habartova na Sokolovsku zemřela osm dní po narození syna Radečka. Kvůli poporodním komplikacím vedoucím k masivnímu krvácení podlehla mozkové mrtvici, která byla způsobená nedostatkem krve. K takovým závěrům došli lékaři ve Fakultní nemocnici v Plzni. Tam se snažili mladou ženu zachránit, operace ale nebyla bohužel úspěšná.O malého Radečka, který se v karlovarské porodnici narodil v pondělí 7. srpna večer, se nyní stará jeho otec Radek Dimitrov. Ten ale například není uveden ani v synově rodném listě.„Pro Elišku bylo těhotenství opravdu vymodlené, nakonec nám přálo štěstí, a na konci loňského roku se to podařilo, otěhotněla. Radeček byl jejím jediným dítětem… V pátek 4. srpna jsme byli na kontrole v karlovarské nemocnici, trochu špinila, ale na porod to ještě nevypadalo. A tak jsme jeli do Varů,“ vypráví smutný příběh partner Elišky Radek Dimitrov.

Až do pondělka 7. srpna se nic nedělo. Přirozený porod se i přes odtok plodové vody neblížil, a tak gynekologové rozhodli, že ho vyvolají léky. V pondělí v 18.19 se pak přirozenou cestou narodil malý Radeček.„Chvilku jsem s Eliškou a synkem pobyl a odjel domů. Pak mi pozdě večer z nemocnice volali, že Elišku převezli na ARO, protože masivně krvácí. Ležela v kómatu, přišla prý o dva litry krve. Když jsem pak za ní přišel a ona se probrala, ani si nepamatovala, že už je Radeček na světě. Povídá mi: „Budeme rodit.“ A já jí vysvětloval, že už to máme za sebou a ukazoval jí fotky. Za okamžik si už zase nic nepamatovala,“ pokračuje tatínek novorozeného chlapce.

Foto: Rodina Elišky Monari Dubšíkové. Lékaři podle něho nakonec rozhodli, že Elišku letecky transportují do Fakultní nemocnice v Plzni. Zde se podrobila náročné operaci hlavy. „Utrpěla vážnou mozkovou mrtvici, oči jí přestali reagovat, z operace se už neprobrala. Nedostatek krve zapříčinil mozkovou mrtvici,“ vysvětluje. V těžké životní chvíli se pak dostal do situace, že informace nebyly sděleny jemu, ale jen otci Elišky jako zákonnému zástupci. „Eliška nevyplnila formuláře a ani podklady pro rodný list, v němž tak nejsem uveden jako otec. To musím nyní vyřešit,“ prozrazuje Radek Dimitrov, kterému velmi pomáhají jeho rodiče a celá rodina. Roli matky převzal on.

Jeho příběh je hodně podobný tomu, co zažila rodina Svobodových z Březové u Karlových Varů. Na jaře roku 2021 se Kačce Svobodové narodila po několika neúspěšných pokusech o umělé oplodnění dvojčata. I ona ale začala masivně krvácet a také ona byla transportována do Plzně, kde se podrobila operaci hlavy. Kačka ji přežila, bojovala ale o svůj život, vážně ochrnula. Musela se znovu učit mluvit i chodit. Roli pečující matky za ni převzala babička, maminka otce Marta Svobodová. Redakce požádala o vyjádření Karlovarskou krajskou nemocnici v Karlových Varech. „Ačkoli bychom Vám rádi informace poskytli, nemůžeme tak učinit s ohledem na povinnou mlčenlivost dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Na základě zákona o zdravotních službách je Karlovarská krajská nemocnice a.s. jakožto poskytovatel zdravotních služeb povinna zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb dozví.

Když loni v létě zjistila Eliška, že s Petrem čeká miminko, radostnou zprávu svému příteli řekla po návratu z práce. „Na stole byla láhev a vedle panák. Říkal jsem, co se děje? Vzápětí se dozvěděl, že to, o co se delší dobu pokoušeli, se konečně podařilo. Byl jsem šťastný. Bylo to jak z pohádky, vše dokonalý, idylický,“ vypráví mladý automechanik. Během těhotenství neměla Eliška žádné problémy, pár řešil pouze jméno a také svatbu. „Po šesti měsících se u Elišky objevil vysoký tlak. Musela zůstat v nemocnici na pozorování. Po čase se její stav zlepšil a šla domů. V důsledku toho se lékaři rozhodli přivést holčičku na svět předčasně tzv. císařským řezem. Ještě u maminky v břiše prodělala navíc slabou mrtvičku a hrozilo, že by mohla zemřít. „Dali jí do inkubátoru. Naštěstí už měla téměř dovyvinuté plíce, tak to zvládla výborně,“ popsal Petr. Několik dní vše klapalo. Novopečení rodiče jezdili za Sofinkou třikrát denně, trávili u ní každou volnou chvíli. Nic nenaznačovalo jakýkoliv problém. Až do 9. února, kdy měl Petr narozeniny. „Byli jsme za malou a ještě před odjezdem domů ji šla Eliška nakojit. Pak se jí ale udělalo z ničeho nic zle. Dala mi Sofinku, že si potřebuje natočit vodu a jít na vzduch. Doma si šla žena lehnout. Po chvíli ale vyšla z ložnice s bolestí hlavy a zhoršeným mluvením. To už jsem volal záchranku. Elišku odnesli k sanitce, kde ji museli uvést do umělého spánku. Během večera zazvonil telefon, na jehož konci byl lékař. Petrovi sdělil, že Elišku prasklo aneurysma, výduť cévy, a její stav je kritický. Bylo to hrozné, nevěděl jsem, co mám dělat, nemohl jsem jí nijak pomoct, jen čekat. Operaci Petrova přítelkyně přežila, prognóza ale nebyla příznivá. Dlouho byla připojená na dýchací přístroj. Lékaři ji nakonec zkusili odpojit s tím, že je ve stavu mozkové smrti. I přesto zvládala dál dýchat sama a byla převezena do hospicu v Litoměřicích,“ zoufá si muž. Smrtí milované partnerky se Petrovi obrátil svět vzhůru nohama. V práci musel dát výpověď, aby se mohl starat o dcerku. „Nelituju toho, je to moje krev a část Elišky, která v Sofince žije dál. I když jsem měl různé myšlenky, zvlášť po smrti Elišky, nechci to tady vzdát. Pomáhají mu Sofinčini prarodiče i přátelé, kteří pro něj zřídili transparentní účet. Věří, že Petrovi v jeho tragické situaci lidé pomohou. „Nikdy bych si nikomu o peníze neříkal, zvládnu to i tak, ale přesto kamarádům i případným dárcům děkuji. Můžete pomoci?

Infografika: průběh těhotenství a komplikací při porodu

Cévní výduť v mozku, tzv. aneurysma, má v průměru zhruba každý 25. člověk? Většinou nemá příznaky, v případě, že praskne, polovina pacientů zemře. Jak se připravit k porodu? Lékařům a zdravotním sestrám ve Fakultní nemocnici Brno se před rokem podařil malý medicínský zázrak. Téměř sedmnáct týdnů udržovali vitální funkce těhotné ženy, která byla ve stavu mozkové smrti. U podobné diagnózy je to podle dostupných informací vůbec nejdéle. Na svět se jim tak podařilo přivést zdravé děvčátko, které dostalo jméno Eliška.

Eliška se narodila čtyři měsíce poté, co u její matky lékaři konstatovali mozkovou smrt. Skončila se sourozencem v péči samotného otce Vojtěcha.„S Eliškou mi pomáhala moje sestra, která ji ze začátku kojila. Samozřejmě chvíli trvalo, než jsme se nějak sehráli, než syn přijal situaci, než všichni k sobě našli vztah. Díky této situaci jsem si vyzkoušel novou roli v rodině, a opravdu obdivuji roli ženy, matky,“ napsal České televizi. S něčím podobným se lékaři v Brně ještě nesetkali. O matku a její nenarozené dítě čtyři měsíce pečovali zdravotníci z oddělení ORIM. Tam jsou většinou umisťováni pacienti po těžkých nehodách a lékaři mají často za úkol starat se o lidi na hraně života a smrti. „Běžná péče o dárce orgánů trvá dva až tři dny, tady to bylo násobně déle, sto sedmnáct dnů. My jsme se s něčím podobným za několik desítek let práce na této klinice nesetkali,“ řekl přednosta Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) FN Brno Roman Gál. „Vytvořila se tam jistá emocionální vazba mezi personálem, pacientkou a dítětem, i z tohoto hlediska to bylo hodně náročné,“ dodal Branislav Moravčík ve funkci vrchní sestry.

Mapa specializovaných perinatálních center používaných při extrakci a péči o dárce

Náročný byl i samotný porod císařským řezem ve čtyřiatřicátém týdnu těhotenství. To už Elišce fungovaly samostatně plíce, což bylo pro porodníky klíčové. „Nejdůležitější na takové péči je propojení jednotlivých odborností, stmelení týmu a intenzivní spolupráce,“ vysvětlil vedoucí Perinatologického úseku Gynekologicko-porodnické kliniky Petr Janků. Eliška prospívá dobře, úměrně věku. Eliška po porodu putovala na jednotku intermediární péče a po jedenácti dnech domů k otci. „Na kontroly samozřejmě chodíme. Jak standardní u dětské lékařky, tak i do FN Černopolní do poradny pro předčasně narozené. Tam nám paní doktorka vzhledem k situaci doporučila chodit ještě k dětské psycholožce a na rehabilitace. Ale jen aby se nic nezanedbalo a popřípadě podchytilo vše v začátku. Zatím vše vychází dobře a vše je úměrné k věku,“ popsal Eliščin otec.

Mozková mrtvice a Květka, která zase tančí životem

Otci Elišky vyjádřili podporu i jeho kolegové policisté a uspořádali sbírku, která se setkala s oceněním a vděkem.

tags: #nehybna #eliska #po #porodu