Každý zaměstnavatel čas od času musí řešit situaci, kdy mu některá zaměstnankyně oznámí, že je těhotná (nutno doplnit, že sám zaměstnavatel obecně nesmí tuto informaci požadovat). Jaké povinnosti má zaměstnavatel v souvislosti s odchodem zaměstnankyně na mateřskou resp. rodičovskou dovolenou a jejím následným návratem? Na jakou práci je možné zařadit zaměstnankyni po opětovném návratu do práce?
Nástup na mateřskou a její průběh
1. Nástup na mateřskou dovolenou, která obvykle trvá 28 týdnů, si zaměstnankyně určuje sama. O čerpání mateřské dovolené zaměstnavatele nežádá. Postačí, pokud zaměstnankyně předloží příslušné potvrzení od svého lékaře. Pokud zaměstnankyně nemůže vykonávat práci již před tímto datem ze zdravotních důvodů souvisejících s jejím těhotenstvím, je třeba, aby jí lékař vystavil „standardní“ rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Z důvodu ochrany zdraví matky nesmí zaměstnavatel zaměstnankyni před uplynutím 6 týdnů od porodu umožnit výkon práce.
Relativní novinkou je otcovská dovolená, která trvá pouze týden a zaměstnanec na ni může nastoupit pouze v průběhu prvních 6 týdnů od porodu. Jelikož je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou a rodičovskou dovolenou současně, může následně (po uplynutí nároku na mateřskou dovolenou) zaměstnankyně požádat zaměstnavatele o čerpání rodičovské dovolené. Zaměstnavatel má povinnost této žádosti vyhovět a poskytnout zaměstnankyni rodičovskou dovolenou v rozsahu, o jaký zaměstnankyně požádá, maximálně však do 3 let věku dítěte.
Jestliže zaměstnankyně požádá o čerpání rodičovské dovolené přesahující 3 roky věku dítěte, není zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět a může zaměstnankyni vyzvat k návratu do práce v den, kdy její dítě přesáhlo hranici 3 let věku. Upozorňuji, že zaměstnankyně může v průběhu čerpání rodičovské dovolené pracovat pro svého zaměstnavatele nebo i jiného zaměstnavatele. Pro stejného zaměstnavatele však může vykonávat práci výlučně v jiném pracovněprávním vztahu, než ve kterém čerpá rodičovskou dovolenou a rovněž se musí jednat o práci jiného druhu. Z hlediska čerpání dovolené nesmí zaměstnavatel určit čerpání dovolené na dobu, po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené. V případě, že zaměstnankyně dovolenou již čerpá, dovolená zaměstnankyně se nástupem mateřské a rodičovské dovolené přerušuje. V této souvislosti podotýkám, že pro účely dovolené se za výkon práce považuje doba čerpání mateřské dovolené.
Návrat po mateřské a po rodičovské dovolené
2. Otázka, zda je zaměstnavatel povinen přijmout předčasné skončení rodičovské dovolené, není zcela jasná a existují protichůdné názory. Jedna skupina tvrdí, že zaměstnavatel je povinen se přizpůsobit takové změně rozhodnutí zaměstnankyně (AKV). AKV uvedla, že „čerpání rodičovské dovolené je právem a nikoli povinností zaměstnance v jí původně požadovaném rozsahu“ a že tedy „zaměstnavatel není oprávněn na takovém zaměstnanci vyžadovat (nutit ho), aby překážka v práci trvala přesně po tu dobu, o kterou požádal“ a tudíž, „zaměstnanec má právo vrátit se z rodičovské dovolené do zaměstnání i dříve, než uplynula doba, na kterou o čerpání rodičovské dovolené původně požádal“.
3. Úvodem je třeba podotknout, že pokud před návratem zaměstnankyně do práce z mateřské dovolené požádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět. I v případě, že zaměstnankyně o dovolenou nepožádá, může nastat situace, kdy jí zaměstnavatel dovolenou musí nařídit. Při návratu zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené do práce je zaměstnavatel povinen zařadit ji na její původní práci a pracoviště. V praxi to znamená, že je třeba dbát na vymezení sjednaného druhu práce v pracovní smlouvě. Po návratu zaměstnankyně z rodičovské by však tuto povinnost neměl a mohl by ji zařadit na jakékoliv místo prodavačky, které má v daný okamžik k dispozici.
Přesto je zaměstnankyni, která kojí své dítě, zaměstnavatel povinen poskytnout kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení. Přestávky ke kojení náleží nejpozději do 15 měsíců věku dítěte. Pracuje-li po kratší pracovní dobu, avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho věku. Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a přísluší za ně náhrada mzdy. Dále je třeba upozornit na povinnost zaměstnavatele přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k potřebám zaměstnánek pečujících o děti.
Z hlediska pracovněprávních úvah zákoník práce umožňuje zaměstnankyním požadovat kratší pracovní dobu. Zaměstnavatelům doporučuji udržovat přehled v problematice mateřské a rodičovské dovolené, tak i pravidel pro následný návrat do práce. Pokud nastupuje po rodičovské dovolené zaměstnanec, je potřeba posoudit žádosti o kratší pracovní dobu individuálně.
Návrat po rodičovské dovolené a pravidla zařazení
Mgr. Vrací-li se zaměstnanec po rodičovské dovolené (do 3 let věku dítěte) do práce, musí být zaměstnavatelem dle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zařazen na pracovní místo, které odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě. Podle § 47 zákoníku práce nastoupí-li zaměstnanec po skončení mateřské dovolené či rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, je zaměstnavatel povinen zařadit je na původní práci a pracoviště. Není-li to možné, protože původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, je zaměstnavatel povinen zařadit je podle pracovní smlouvy. Na druhou stranu je zaměstnanec oprávněn požádat o zkrácený pracovní úvazek a zaměstnavatel mu v rámci svých provozních možností musí vyhovět, pokud to nebrání vážné provozní důvody.
Dle ust. § 241 odst. 2 zákoníku práce platí, že požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li tomu vážné provozní důvody. V praxi se často setkáme s tím, že zaměstnavatel není ochoten na nové uspořádání přistoupit. Nejvyšší soud ČR v několika rozhodnutích zdůraznil, že vážné provozní důvody je třeba posuzovat individuálně s ohledem na provoz a pozici.
Pokud zaměstnavatel žádosti o zkrácený úvazek vyhoví, lze doporučit stvrzení této skutečnosti písemnou dohodou formou dodatku k pracovní smlouvě. V případě nevyhovění, ačkoliv pro to není zákonný důvod, může zaměstnanec řešit situaci soudně. V praxi ale soudy uznají, že soudní řízení bývá zdlouhavé a pro rodinu zatěžující, a proto je často výhodnější hledat dohodu.
Další situace při návratu a pracovněprávní nároky
Po návratu po rodičovské dovolené je nutné zařadit zaměstnance na jejich původní práci a pracoviště, pokud to není možné, musí být zařazen podle pracovní smlouvy. Zaměstnavatel má povinnost vycházet z konkrétního druhu práce a pracoviště, které byly sjednány. Zaměstnavatel by měl při zařazování zohlednit i potřeby pečujících o děti a eventuálně nabídnout alternativní řešení včetně zkrácení úvazku či změny pracovního vytížení, pokud to neodporuje vážným provozním důvodům.
Pro kojící zaměstnankyně platí povinnost poskytnout přestávky ke kojení, které se započítávají do pracovní doby a náleží jim mzda ve výši průměrného výdělku. Dále je nutné uvážit, že rodiče po návratu po mateřské dovolené či po rodičovské dovolené mohou čerpat dovolenou - a to nejen okamžitě navazující na skončení dovolené, ale i v průběhu jejího čerpání. Pokud by nastala situace, že zaměstnavatel nemá volné pracovní místo odpovídající pracovní smlouvě, má právo poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku až do odpadnutí překážky v práci, nebo rozvázat pracovní poměr dohodou či výpovědí z organizačních důvodů.
Ochranné doby a výpověď
Rodiče po dobu ochranné doby (např. těhotenství, čerpání mateřské či rodičovské dovolené, dočasná pracovní neschopnost) jsou chráněni proti výpovědi. Výpověď v ochranné době je neplatná. Zákaz výpovědi se vztahuje i na dobu po skončení ochranné doby, pokud by šlo o důvod Vyjmenovaný v zákoníku práce. Nadbytečnost jako výpovědní důvod vyžaduje specifické organizační změny a doložení, že šlo o skutečnou nadbytečnost a souvislost s reorganizací. Odstupné náleží v případech rušení zaměstnavatele, přesunu zaměstnavatele či nadbytečnosti.
Postup v případě, že zaměstnavatel má práci, ale zaměstnanec nemůže nastoupit, bývá řešen neplaceným volnem nebo dohodou o změně obsahu pracovního poměru. Pokud dohoda nepřichází v úvahu, mohou nastat jiné překážky na straně zaměstnavatele, za které náleží náhrada mzdy po dobu trvání překážky.
Doklady a administrativní povinnosti
Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vydat potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) a evidenční list důchodového pojištění. Dále lze vydat potvrzení pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a další potřebné dokumenty. Mateřská a rodičovská dovolená jsou právními instituty, které chrání zaměstnance a jejich rodiny a vyžadují spolupráci ze strany zaměstnavatele i zaměstnanců.
Vnitřní předpis zaměstnavatele
Mgr. JUDr. Věra Bognárová připomíná existenci vnitřního předpisu upravujícího postup při čerpání mateřské a rodičovské dovolené, definici pojmů a povinnosti zaměstnavatelů i vedoucích zaměstnanců. Vnitřní předpis řeší zejména definice mateřské dovolené (28 týdnů, případně 37 týdnů pro dvojčata/osamělost), rodičovské dovolené (do 3 let věku dítěte, mohou ji čerpat oba rodiče současně) a pracovního volna k prohloubení péče o dítě.

Jaký je rozdíl mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou?
tags: #navazani #rodicovske #dovolene