Náhradní matce nelze v souvislosti s odnošením, porodem a předáním dítěte poskytnout odměnu, jelikož by šlo o trestný čin svěření dítěte do moci jiného. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel. Za matku dítěte se podle českého práva považuje vždy žena, která dítě porodila, a to i v případě, že dárkyní vajíčka bude jiná žena. Otcovství v případě náhradního mateřství se určuje tak, že se za otce považuje muž, který dal s umělým oplodněním souhlas. V tomto případě se jedná o manžele náhradní matky, nebo případně jiný muž, který tak učinil. Může to být i zamýšlený otec (tj. muž z neplodného páru). Obdobně jako u matky i v případě otcovství nezáleží na tom, kdo byl dárcem spermatu.

Z lásky darované či v lásce koupené ozdobné předměty někdy vyjadřují znaky vysoké symbolické hodnoty, např. symboly mateřství. Na mysli máme různé přívěšky z drahých kamenů, ozdobné svíce apod. Tyto zdobnosti mohou představovat dávné bohyně, síly, chránící mateřství. Pod různými jmény je známe z mnoha současných i minulých kultur světa. Možná přitom trochu vnímáme či aspoň tušíme zjevené vyšší hodnoty, čistě duchovní říši nad námi v prastvoření a v ní zářící ochránkyni mateřství jménem Cella. Každý z nás je můžeme osobně hledat v něčem jiném. Od toho také máme svobodnou vůli. Ovšem i odpovědnost za nesprávné rozhodnutí.
Představa života bez vlastních potomků může být pro někoho tak trýznivá, že si hledá pomoc, jak to jen jde. V lidských dějinách a kulturách nalezneme i známé případy tohoto druhu. V praxi mluvíme o „koupeném rodinném štěstí“. Někdy se také nadneseně hovoří o „pronájmu dělohy“. Matka hostitelka bývá někdy využívána i u mužských párů, homosexuální orientace, u nichž společné rodičovství není z povahy věci možné. Jedná se o v cizině zavedený podpůrčí systém: Men having babies (gay surrogacy).

Svou roli přitom sehrávají podnikatelé ve zdravotních službách na trhu a celý obchod (a „průmysl“) s tím spojený. Předznamenejme, že některé případy náhradního mateřství v praxi mohou již na první pohled vzbuzovat právní pochybnosti o souladu s asistovanou reprodukcí podle § 3 zák. č. Účel asistované reprodukce v právním smyslu, tedy i účel smluvního založení závazku péče o zdraví, totiž spočívá v léčbě ženské nebo mužské neplodnosti (nemoci), tzn. v důvodu zdravotním. Nikoli snad sociálním, politickým apod. Panují proto právní pochybnosti o platnosti některých smluv o péči o zdraví, popř. i o řádném nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění. Definiční ustanovení zákona o specifických zdravotních službách má totiž právní povahu donucující, kogentní, právní normy. Důvod spočívá v tom, že definiční právní normy (výměry) ztělesňují veřejný pořádek, což platí i o legálním výměru asistované reprodukce; srov. § 1 odst. 2 o. z. Zůstává proto otázkou, zda jakékoli právně deliktní jednání, tzn. Kupříkladu v případu použití asistované reprodukce podle přání stejnopohlavního páru a pro jeho cíle, by se již z povahy věci nejednalo o léčbu neplodnosti, nýbrž o jejich vlastní osobní zájem vymykající se této léčbě podle zákona o specifických zdravotních službách.
Úvodem si poukažme na to, že náhradní mateřství je v některých (i s námi kulturně srovnatelných) státech zakázané, popř. i trestné, jinde je naopak upravené (surrogate law), někde zase není řešeno nijak. Většina světa je ale právně neřeší. Každopádně se jedná o téma společensky kontroverzní. V některých zemích patří mezi příčiny náhradního mateřství chudoba, resp. příležitost vydělat si jakkoli. Stát svým právem upravuje jen část chodu lidských životů, chování a poměrů. Mnoho oblastí a jevů zůstává mimo jakoukoli pozornost státního práva, což je rozumné a často jedině možné. Stát si tak hledí své pouze podpůrné role tam, kde to je objektivně nezbytné; např. z důvodu ochrany slabší strany, třeba zdravotně postiženého, nemocného nebo nezletilého dítěte, anebo ochrany důležitého veřejného zájmu na obecně sdílených hodnotách jako je kupř. Mezi oblasti právem záměrně neupravené patří osobní úsluhy, někdy jako společenské úsluhy. Zatímco první výraz používá trestní zákoník (zákaz nucení k osobním úsluhám mezi vojáky), druhý výraz zase občanský zákoník a předpisy, které se jej dovolávají. Máme na mysli § 2055 odst. 2 o. Názvoslovně přesné se jeví hovořit o „osobních úsluhách“, popř. široce i o jiných úkonech podobného rázu. Ne každá osobní úsluha je totiž úsluhou společenskou, zatímco každá společenská úsluha je vždy úsluhou osobní. Obojí výrazy ale můžeme používat střídavě a zaměnitelně.
V některých případech může být osobní úsluha spjata se snížením lidské důstojnosti apod. Pak je brána za morálně záporný jev ponížení, kterému právo čelí pomocí soukromoprávní ochrany osobnosti nebo hlediskem dobrých mravů, popř. Úsluhy se vyznačují nedostatkem úmyslu právně se vázat. Vše, co by zde bylo mezi stranami vyjádřeno, vyložilo by se podle chybějícího úmyslu právně se vázat, pakliže by nedostatek takového úmyslu byl druhé straně znám anebo by o něm musela vědět. „Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.“ (§ 556 odst. 1 o. Druhy a podoby úsluh bývají rozličné. Často se jedná o úslužnosti spočívající v osobní výpomoci, třeba s těžkým břemenem, vařením, úklidem anebo jarní prací na zahradě apod. Může se jednat také o poskytnutí úkrytu, úložiště či umožnění přenocování v nesnázi aj. Některé úsluhy spadají spíše jen do etikety, jiné jsou součástí morálky jakožto dobré skutky, další pronikají obojím. Hodnotový význam jednotlivých druhů úsluh se liší či kolísá; viz též výše. Kupříkladu úslužné obsluze při poskytování stravovacích nebo ubytovacích služeb bývá, někdy i podle místních zvyklostí, o své vůli dáváno spropitné či podobná platba nad cenu služby. Zvláštní postavení, díky svému významu, mívají osobní úsluhy či podobné úkony spojené se zdravím nebo pohlavním životem. Na mysli máme například reprodukční zdraví anebo rozmnožení rodu o potomky vůbec, a to kupříkladu úsluhou oplodnění anebo míníme úsluhu (úkon) pohlavního styku. Patří sem i úsluha, která spočívá v přenechání vlastní tělesné části nebo tělních tekutin či výměšků k použití v cizím těle; např. Pro naše racionálně pojmové roztřídovací účely ponecháváme stranou lásku. Nelze ale opomenout, že osobní úsluha má v některých případech povahu volné služby z lásky. Zvláště u nich absentuje státní vynucení plnění úsluhy pomocí soudu (nárokovost a žalovatelnost).
Dotčené osoby se podle svého zřejmého chování nechtějí vzájemně právně vázat. V opačném případě by se totiž museli potenciálně podvolit státnímu donucení plnění, včetně možné exekuce. Kromě toho bychom museli právně posoudit, zda by konkrétní právní jednání týkající se uvažovaného závazku bylo vůbec platné (§ 574 a násl. o. z.). Jeden z hlavních důvodů neplatnosti právního jednání totiž spočívá v rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. O souladu s dobrými mravy by bylo možno pochybovat zejména u některých druhů či způsobů náhradního mateřství po obchodnicku. Pochybnosti směřují i k hrozbě bezohlednosti na zájem počatého a potenciálně naroditelného dítěte, a to i s možnou vazbou na okolnosti početí a okruh konkrétních lidí.

Je-li něco technicky (racionálně) možné, neznamená to ještě, že to je zároveň objektivně dobré, zejména pro slabšího a pro celý jeho další osobní život. Na náhradní mateřství proto musíme nahlížet především nejlepším zájmem dítěte, se kterým má být takto zacházeno včetně od počátku záměrného budoucího odloučení dítěte od matky a od štěstí mateřské lásky. A zpravidla i od kojení matkou. Nelze se proto na náhradní mateřství dívat sobecky ani jakkoli jinak vlastním osobním zájmem kohokoli jiného, nežli zájmem dítěte jakožto slabší strany. Náhradní mateřství je totiž svým významem způsobilé ovlivnit život takto záměrně počatého, narozeného, odloučeného, resp. Z právního hlediska hovoříme o osobních či společenských úsluhách jako o právních nezávaznostech (liberalitách).
Svobodnou vůli dotčených lidí, jejich projevený úmysl, vázat se právně sice nelze v konkrétním případě vyloučit, avšak právní důsledky by mohly být pro všechny strany možná až nepříjemně překvapivé; viz výše. Stát by neměl lidem zasahovat do ložnice, ani by k tomu neměl být lidmi potenciálně vybízen.
2. Osobní úsluha náhradního mateřství ale do jisté míry stojí na hranici práva. Ovšem jen na hranici, kterou z hlediska plnění nepřekračuje. Ustanovení § 804 o. z. zakazuje osvojení mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí právě v případě náhradního mateřství (věta druhá). „Žena nosnice“ (matka hostitelka), která poskytla své tělo k donošení (nebo i početí) a narození dítěte, se podle českého práva stává matkou porozeného dítěte jako kterákoli jiná žena, jež dítě porodí, (§ 775 o. z.). Dárkyně genetické látky (zájemkyně o budoucí osvojení) je tím pádem geneticky příbuzná s dítětem v přímé linii. Následně pak osvojí narozené dítě (svého genetického potomka), a to po kvalifikovaném souhlasu jeho matky v právním smyslu (hostitelky a rodičky).

Cena úsluhy náhradního mateřství na českém trhu může dosáhnout půl miliónu korun. Zájemci vedle toho obvykle hradí též náklady zdravotních služeb. Na tělesné nebo citové pouto, které se přirozeně (biologicky nebo duševně či duchovně) vytvořilo mezi úslužnou ženou a počatým dítětem v době těhotenství, jakož i při porodu a po narození nebývá brán ohled. Z hlediska dotčenosti osobnostního práva již počatého nebo narozeného dítěte lze proto - podle okolností případu - uvažovat o zlé víře; tj. o zlém úmyslu, popř. alespoň o hrubé nedbalosti v poměru k postavení dítěte (přinejmenším bezohlednosti na jeho právo nebo právní zájem).
Zlo v právním smyslu by zde bylo vyvoláno právě dotčením práva nebo právního zájmu dítěte. Navíc, vedle toho, vyloučit by nebylo lze újmový následek deliktu na osobnostním právu dítěte, a to v podobě možné citové újmy. Všeobecně si poukažme na náš příspěvek Újma na osobnosti dítěte. Dále polemicky zde: Kritický pohled na nález Ústavního soudu: uznání kalifornského rodičovského statusu stejnopohlavního manžela. Na okraj jen podotýkáme, že podle některých cizích předpisů a rozhodnutí soudů platí okruh rodičů podle právní instituce parental order v souladu s tamější právní tradicí, právní kulturou a zejména právní politikou. Naprostá většina zemí světa ale bere tento civilní status za nepřijatelné právně politické řešení rodičovství.
Tam, kde bezduchý, chladný, „předpis nebo rozhodnutí snese všechno“, neznamená to nutně, že i dítě snese všechno anebo má mít právní povinnost doživotně „snášet všechno“ i dle libosti cizích osob a v důsledku většinového politického dorozumění cizích lidí. Těžko říci, proč by rodičovství, jež je samo o sobě faktickým a přirozeným jevem lidí a mnoha jiných tvorů, vůbec mělo být předmětem právně politického (sociálního) konstruktu. Leda z důvodů politicko-mocenských, resp. Klade se proto otázka, zda měl český stát na tento okrajový jev vůbec zákonodárně reagovat, a tím jej přinejmenším nepřímo legitimizovat v očích veřejnosti v obecné rovině právní normy. A to zejména s ohledem na zájmy takto „obstaraných“ dětí, kterých se jinak dovolává.
Praktické a právní odlesky náhradního mateřství
Vše, co jsme si obecně řekli o úsluhách, platí i pro náhradní mateřství, které ovšem patří mezi mimořádné osobní úsluhy. Význam náhradního mateřství pro všechny zúčastněné nebo dotčené lidi nelze srovnávat s pozváním na čaj nebo s pomocí při úklidu bytu. Náhradní mateřství však stále pojmově zůstává úsluhou, která stojí mimo právní řád, a to i mimo soukromé závazkové právo. Úslužnost patří mezi lidské vlastnosti. V některých případech, ať již jsou vedeny soucitem, třeba i falešným, nebo naopak ziskuchtivostí a otrlostí, se úslužnost může projevit i náhradním mateřstvím. Sám pojem náhradního mateřství je ovšem právním pojmem ve smyslu občanského zákoníku. Úslužnost ale nemusí zároveň znamenat láskyplnost. S ohledem na komercializaci náhradního mateřství, s níž se můžeme v současné praxi potkávat, bychom o láskyplnosti matky asi mohli mluvit jen stěží.
Obsah osobní úsluhy náhradního mateřství spočívá v osobní výpomoci týkající se početí dítěte, ať přirozeně nebo dnes spíše pomocí medicínsky asistované reprodukce, a to i bez ohledu na předaný genetický materiál. Dále půjde zejména o donošení počatého dítěte a o jeho porození, popř. i o péči po narození. A to vše na přání a zpravidla na náklady cizí osoby, resp. dvou cizích osob jako potenciálních osvojitelů dítěte po jeho pořízení „na zakázku“. Úsluha tohoto druhu bývá za odměnu, popř. bez odměny, třeba jen z osobní obliby, soucitu nebo touhy pomoci. V posledním, lidumilném a nezištném, případě se ale pohybujeme mimo současný komerční proud, který bývá alespoň nepřímo podporován některými poskytovateli zdravotních služeb, bez kterých by k náhradnímu mateřství v určité skupině případů ani nedošlo; např. Tak či onak, vždy se jedná o citlivou záležitost rodinného a soukromého života. Dlouhá léta, vlastně odjakživa, jsme se obešli bez jakékoli právní zmínky o stavu náhradního mateřství.
4. Řekli jsme si již, že vzájemné dorozumění o osobní úsluze náhradního mateřství (ani o úsluze jiné) nepředstavuje smluvní (ani jiné) založení závazku v právním smyslu; srov. zejména občanský zákoník. Úsluhy zůstávají ve sféře právním řádem záměrně neupravené. Zrovna tento důvod ale zjevně neplatí u úsluhy náhradního mateřství, neboť ta se týká práva na zdraví a nakonec i na život a jeho kvalitu. Český stát tedy neřeší vzájemné dorozumění o osobní úsluze náhradního mateřství, které nemá právní povahu soukromoprávního (natož veřejnoprávního) smluvního závazku, podléhajícího kontraktaci a potenciálnímu státnímu vynucení plnění. Ani z přípravných materiálů k občanskému zákoníku z roku 2012 nelze dovodit, že by stát snad zamýšlel soukromoprávně kodifikovat dorozumění o náhradním mateřství a jeho plnění podrobit státnímu postihu a učinit je soudně vymahatelným. Na tom nic nemění ani povaha plnění, protože výkonem rozhodnutí lze potenciálně postihnout jakékoli dobrovolné neplnění právní povinnosti. Zdá se totiž, že opačný krok by potenciálně vedl k neskonalým právním obtížím a zároveň by se dostával do hodnotového střetu s dobrými mravy, jak je objektivně pociťuje podstatná část slušné společnosti. Připomenout si můžeme také změnu přesvědčení náhradní matky, která by u ní mohla nastat například v době těhotenství, kdy se rodí duchovní, duševní a tělesné pouto mezi ní a počatým dítětem, anebo i v době po porodu, včetně emočního rozpoložení. Nejde ale jen o náhradní matku samu.
K právním úskalím s „řádným plněním“ závazku (a možným emočním rozčarováním) by také potenciálně docházelo při narození nemocného či postiženého dítěte anebo v případě potracení plodu; například i z důvodu nepatřičného či až bezohledného chování matky v době těhotenství. Nemluvě o odvolatelnosti souhlasu týkající se osobních poměrů, resp. o odstoupení od smlouvy. Odhlédnout by nebylo lze ani od závazků z deliktů při vadném plnění či závazků z kvazideliktů jako je bezdůvodné obohacení. Svou roli přitom sehrává i stav veřejné morálky, která nemusí být nakloněna odlidštěné a často komerční „výrobě dětí na zakázku“. Jelikož stát z řady dobrých důvodů záměrně ponechává námi sledované osobní „štěstí či neštěstí“ mimo svůj postih, můžeme proto mluvit o osobní úsluze a o jejím plnění bez právního významu.
5. Svobodná vůle v ... Dobrý den, v České republice není náhradní mateřství zakázáno, nicméně není nijak legislativně ošetřeno, neexistují tedy žádné právní vztahy mezi oběma zúčastněnými stranami - náhradní matkou a biologickými rodiči. Podle současných platných zákonů patří dítě matce, která ho porodila.
VITVAROVÁ-VRÁNKOVÁ, Karolína. Chce tu někdo moji dělohu? In: Respekt. …
Aktuální informace se získají pomocí placených článkových databází. Náhradní mateřství: Nová pravidla, nové možnosti. Náhradní mateřství je jedním z témat, která v současnosti vzbuzují velkou pozornost. Tento proces může být využit v případech, kdy žena nemůže těhotnět či donosit dítě a kdy pár čelí genetickým poruchám. Příprava zákona o náhradním mateřství má změnit situaci a stanovit konkrétní podmínky pro všechny zúčastněné. Cílem zákona je nastavit pravidla, která ochrání všechny zúčastněné straně a řešit etické otázky i komerční rizika.
Klíčové body zákonného rámce a etiky
- Odměna za úsluhu je zakázána; kompenzace pouze za náklady spojené s těhotenstvím.
- Matka porozeného dítěte je dle práva vždy žena, která dítě porodila; dárkyně genetického materiálu nemusí být biologickou matkou.
- Otcovství se určuje podle souhlasu s umělým oplodněním a může být řešeno pro manžela náhradní matky i pro jiného vhodného osvojitele.
- Věk náhradní matky, zdravotní a psychologické posouzení, a ochrana práv dítěte patří mezi klíčové požadavky návrhu zákona.
- Etické otázky zahrnují riziko vykořisťování slabších žen, psychické dopady na budoucí matky a potenciální dopady na děti.
- Zákon má řešit uznání rodičovství před porodem či po něm a postavení dítěte v vztahu k náhradní matce.

Dle připraveného zákona bude vyžadován důkladný zdravotní a psychologický screening náhradní matky a jasně definované právní postavení rodičovství ještě před narozením dítěte, aby byla zajištěna stabilita rodiny a ochrana dětského zájmu. Zdraví náhradní matky a psychické aspekty celého procesu budou klíčovými faktory, které potřebují důkladné posouzení. Důležitým tématem je kompenzace pro náhradní matky; zákon umožní náhradním matkám pouze náhradu nákladů, nikoli finanční odměnu. Kritici varují, že finanční odměna by mohla zpochybnit etiku procesu. Zásadní je také ochrana práv dítěte, identita a informace o biologických rodičích a právní postavení dítěte vůči náhradní matce. Etické otázky zůstávají významné pro veřejnou debatu a politickou odpověď státu.