Monografie nabízí unikátní, multidisciplinární pohled na problematiku tzv. patchworkových rodin, tj. Obsah monografie slouží jako praktický rozcestník, umožňující rychlou orientaci při hledaní odpovědi na konkrétní téma. Soudci či advokáti v ní najdou základní témata, která řeší s rodiči, a také prudký ponor do reality patchworkových rodin v podobě výsledků kvalitativního výzkumu. Kromě toho se mohou seznámit se zkušenostmi a názory mnoha svých kolegů. Přímo o nich je také kapitola věnující se lidskému elementu v rodinném právu, mj. Samotní členové patworkových rodin včetně macech, otčímů a prarodičů zde najdou solidní právní kompendium, které jim může ušetřit nejednu právní konzultaci a zamezit ztrátám finančním a vztahovým. Pracovnici OSPOD, školní psychologové aj. získají unikátní vhled nejen do reality, ve které žije podstatná část jejich klientů, ale i do světa dalších profesionálů, kteří s nimi pracují. Studenti práv využijí všechny části monografie, ale ocení zejména praktické ukázky nejrůznějších stylů právní argumentace, které jim pomohou v tvorbě toho svého. Tvůrci vzdělávacích programů pro právní profese a zákonodárci zde najdou realistický pohled na lidský element v rozhodovacím procesu. Také jasně formulované potřeby soudců a advokátů.
Rodinné právo a lidský faktor
Obsah obsahuje unikátní pohled na lidský faktor v rodinném právu nejen na straně rodin, ale i těch, kteří o nich rozhodují; poukazuje mj. poskytuje právně-psychologický pohled mj. Jakou roli hrály ženy při vzniku psychoanalýzy?
Psychoanalýza a role žen
Psychoanalýza se rychle rozvíjela v první dekádě 20. století, kdy se kolem Sigmunda Freuda ve Vídni shromáždila řada vynikajících myslitelů, včetně některých žen. S mnohými také udržoval rozsáhlou korespondenci. K prvním ženám, které se připojily k psychoanalytickému hnutí, patřila krásná ruská emigrantka Lou Andreas-Salomé. S Freudem se seznámila v roce 1911 na psychoanalytickém kongresu ve Výmaru. Poté začala psychoanalýzu studovat a dvacet let provozovala v Göttingenu terapeutickou praxi. Analyzovala Freudovu dceru Annu. Psychoanalýza zaujala také kněžnu Marii Bonaparte, která překládala do francouzštiny Freudova díla a díky svému bohatství, moci a vlivu přispěla k jejímu mezinárodnímu věhlasu. Zabývala se otázkami ženské sexuality a frigidity, s níž měla údajně určité problémy, které konzultovala s Freudem. V roce 1938 pomohla Freudově rodině odcestovat z Vídně do Londýna. Do pomyslného trojlístku patří také jedna z prvních psychoanalytiček v Rusku Sabina Spielrein. Narodila se v Rostově na Donu v zámožné židovské rodině. Od osmnácti let se u ní projevovaly hysterické příznaky, takže byla v roce 1904 odeslána na psychiatrickou kliniku Burghölzli u Curychu, kde se stala Jungovou pacientkou. Její stav se zlepšil natolik, že úspěšně vystudovala medicínu. Během studií byla dva roky Jungovou milenkou. V roce 1911 se stala členkou Vídeňské psychoanalytické společnosti. O rok později uveřejnila významný článek Destrukce jako příčina vzniku. Ve dvacátých letech se vrátila do Ruska, kde se pokoušela praktikovat psychoanalýzu, kterou ovšem sovětský režim neuznával. Za druhé světové války Sabina Spielrein i její dvě dcery tragicky zahynuly při německé okupaci Rostova. Pokud jde o další významné ženy, k první generaci psychoanalytiček patřily také Helene Deutsch, Karen Horney, Melanie Klein a samozřejmě Anna Freud, dcera slavného otce. Ženy vnesly do psychoanalýzy celou řadu podnětů, důležité se rovněž stalo zaměření na děti a vznik dětské psychoanalýzy. Zakladatelkou dětské psychoanalýzy byla vídeňská analytička Hermine Hug-Hellmuth, která v roce 1920 přednesla na kongresu v Haagu referát K technice dětské analýzy. Uvedla v něm, že dítě nevstupuje do analýzy dobrovolně, onemocnělo kvůli aktuální situaci a nemá zájem se měnit. Mezi posluchači tehdy byly Anna Freud i Melanie Klein. Obě propracovaly metodu terapie hrou, z níž dodnes vycházejí projektivní testy pro děti. Anna Freud se zabývala obrannými mechanismy ega a přispěla k odhalení významu mateřské péče v raném dětství. Během druhé světové války vedla v Londýně dvě školky a zajistila péči šesti sirotkům z terezínského ghetta. V roce 1951 uveřejnila postřehy z jejich sledování v článku Experiment se skupinovou výchovou. Významnou myslitelkou byla rovněž zmíněná Melanie Klein, jejíž teorie znamenaly přechod od Freudovy pudové teorie k teorii objektních vztahů. S ženským světem je někdy spojována takzvaná závist vůči penisu. V čem přesně spočívá?
Oidipský komplex a alternace
Sigmund Freud zavedl tento kontroverzní koncept při popisu ženského psychického vývoje: dívka vstupuje do oidipského komplexu poté, co zjistí, že chlapci mají penis, zatímco ona nikoli. Podle Freuda dívka matce zazlívá, že se narodila tak nedokonalá, a odvrací se od ní k otci. Současně začne toužit po dítěti, které by mělo být - zejména, je-li to chlapec - náhradou za chybějící penis. Na základě snahy překonat závist a pocity méněcennosti se u dívek vyvíjejí kompenzační charakteristiky, kterými jsou pasivita, masochismus, narcismus a závislost. Proti teorii závisti penisu protestovala řada analytiček. Feministická psychoanalýza se zprvu rozvíjela především na základě kritiky tohoto Freudova konceptu. Například Karen Horney zásadně nesouhlasila s tím, že mateřství je pouhou kompenzací za chybějící penis. Podle jejího názoru se jedná o projev vrcholné tvořivosti, což se v mužském nevědomí projevuje závistí mateřství. Muži svou malou roli při vytváření živých bytostí kompenzují velkými výkony ve vědě, technice a umění.
Příběhy a alternativy
Jung se v roce 1915 pokusil nahradit oidipský komplex u žen takzvaným Elektřiným komplexem podle báje o dceři krále Agamemnona, která podnítila svého bratra Oresta, aby zabil jejich matku Klytaimnestru. Ta nechala Agamemnona po návratu z trojské války zavraždit. Tento pojem se však příliš neujal, k čemuž možná přispělo to, že Jung už nebyl členem psychoanalytického hnutí. Hendrika Halberstadt-Freud a další zkoumaly komplex Elektry; Persefona jako alternativa pak byla nárokem Nancy Kulish a Deanna Holtzman. Autoři považují příběh o Persefoně za nejdůležitější mýtus o vztahu matky a dcery, který mívá objasnit obavy dívek z dospělosti, ze sexuality a ze vztahů s muži.
Ženská identita a její teorie
V psychoanalýze se diskutovalo o tom, zda má ženská identita pevné jádro, nebo je odvozena od mužských projekcí a očekávání. Do určité míry je tendence žen přizpůsobit se mužským očekáváním vyjádřena v jejich příjmeních, která zprvu přejímají od otce a pak od manžela. V češtině je to umocněno přechylováním. Psychoanalytici se dnes přiklánějí k názoru, že jaderná ženská identita existuje a že je založena na identifikaci s matkou. Za přínosné pokládám takzvané esencialistické teorie feminity, které ženskou identitu odvozují od symbolizace ženského těla i tělesných procesů a od vztahu dcery k matce. Jacqueline Schaeffer popsala protiklad mezi erotickým a mateřským aspektem ženskosti; dívka se stává ženou na základě opozice vůči mateřskému aspektu feminity své matky.
Chodorowova teorie Reprodukce mateřství (1978) zdůrazňuje, že ženská identita vzniká z prvotního pocitu jednoty s matkou, zatímco otec bývá až později doplněn. Tato teorie ovlivnila pohled na to, jak se ženy identifikují a jak se vyvíjí jejich vztah k mateřství. Autorka Eva Janáčová hovořila s profesorkou Alenou Plhákovou o díle a vlivech těchto teorií na současné chápání ženského já a rodinného práva.
Právní a psychologické souvislosti náhradního mateřství
V České republice se surogace (náhradní mateřství) řeší zákonem č. 29/2012 Sb., občanský zákoník. Zmiňuje výjimky, kdy v případě „náhradního mateřství neplatí vyloučení osvojení mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci“ a umožňuje osvojení cestou právně upravené cesty. Diskuse o surogaci probíhaly v různých obdobích a pokračují, přičemž některé zdroje uvádějí její altruistickou či komerční formu. Surogát může být realizován pro páry s neplodností, kdy děloha ženy není schopna donosit dítě, a používají se metody asistované reprodukce, včetně IVF. Termíny pro označení zájemců o dítě se liší (pověřující pár, genetickí rodiče, přijímající pár). V zahraničí je surogace legální v některých zemích, zatímco v řadě států je zakázána. Výzkum ukazuje, že psychické dopady na náhradní matku a dítě jsou proměnlivé a závisí na konkrétním kontextu a podmínkách spolupráce.
5 n - Rodinné právo a ochrana dětí v České republice
Psychologické a sociální dopady surogace
Empirické studie naznačují, že děti narozené prostřednictvím surogace často mívají perinatální výsledky srovnatelné s dětmi narozenými jinými metodami IVF, a v některých případech vykazují vyšší well-being a lepší adaptaci na rodičovství v raném věku. Dlouhodobé studie ukazují, že vztahy v rodinách z surogace mohou být harmonické a rodiče uvádějí pozitivní zkušenosti s kontaktem s náhradní matkou. U náhradních matek se objevují proměnlivé emocionální reakce po porodu, včetně pocitů viny či ztráty, a úzkosti z budoucího zapojení do života dítěte. Odborníci zdůrazňují důležitost otevřené komunikace a podpory ze sociálního okolí k minimalizaci stigmatizace a zhoršení psychického zdraví. Ve vyspělých zemích, kde je surogace legální a regulovaná, se ukazuje, že principy etiky a péče o práva všech zúčastněných stran jsou klíčové pro udržení bezpečného a harmonického prostředí pro děti i rodiče.
| Klíčové poznatky | Vliv na rodinu |
|---|---|
| Perinatální výsledky dětí | Podobné či lepší než u tradičního IVF |
| Well-being rodičů | Vyšší u rodin ze surogace v prvním roce |
| Emocionální dopady na náhradní matku | Různé, vyžadují podporu a doprovod |
| Právní rámec | Možnost osvojení a uzavření vztahů s dítětem |
Sexuálně- genderové aspekty a identita
Vědomí mužství a ženství ovlivňuje osobnost, sociální identitu a chápaní role v rodině. Studie z české i mezinárodní literatury zkoumají, jaké jsou současné pohledy na genderové role a jak se proměňují v kontextu rodinného práva a psychoanalýzy. Analýzy ukazují, že ženská identita se formuje zejména v identifikaci s matkou, a že společenské očekávání mohou ovlivňovat chování a volby jednotlivců.