Nadmerná velikost plodu a vyvojová vada: diagnostika, rizika a komplikace

Znalost a informovanost pro pocit jistoty. Dobrá znalost je důležitou součástí prenatální péče. Naší snahou je co nejlepší informovanost rodičů o moderních diagnostických metodách v těhotenství. Jen dobře informovaní rodiče se mohou správně rozhodnout a zvolit si nejvhodnější způsob prenatální diagnostiky.

Co jsou chromozomy a jak souvisí s vyvojem dítěte?

Co to jsou chromozomy? Lidské tělo je složeno z buněk. Každá buňka obsahuje totožnou genetickou informaci. Tato informace je uložena v jádře buňky ve strukturách, které se nazývají chromozomy. Chromozomy tvoří stočená vlákna DNA (deoxyribonukleové kyseliny) nesoucí genetickou informaci. Každá lidská buňka obsahuje 46 chromozomů.

  • Pohlavní buňky - vajíčka a spermie - obsahují poloviční počet chromozomů.
  • Karyotyp je soubor všech chromozomů v jádře buňky.

Karyotyp, chromozomální aberace a Downův syndrom

Karyotyp je jeden ze základních objektů cytogenetiky. Lze stanovit z buněk v plodové vodě (amniocentéza-AMC), či choriových klků z placenty (biopsie choria-CVS). Někdy mohou lidské buňky obsahovat odlišný počet chromozomů, nebo mohou mít chromozomy odlišnou stavbu. Tato porucha vzniká při oplodnění - tj. při spojení vajíčka se spermií - a má negativní efekt na fyzický a mentální vývoj postiženého jedince. Celkem je známo asi sto těchto syndromů. K nejznámějším a nejčastějším patří Downův syndrom.

Downův syndrom je chromozomální aberace, u níž je v buňkách přítomen nadbytečný 21. chromozom. Buňky tedy obsahují 47 chromozomů místo 46. Toto onemocnění způsobuje vážné postižení intelektu a často je spojeno s mnohými vývojovými vadami.

Kdy je riziko narození s Downovým syndromem zvýšeno a jak se zkoumá?

Dítě s Downovým syndromem se může narodit každé rodičce. Riziko narůstá se zvyšujícím se mateřským věkem. Ve věku 20 let je toto riziko 1:1500, v 35 letech vzrůstá na 1:360 a v 40 letech je 1:100. Většina těchto onemocnění není spojena s rodinným výskytem a vzniká zcela náhodně - de novo.

Pomocí jakých vyšetření se riziko zjišťuje? Pro účely screeningu Downova syndromu se jednak provádí ultrazvukové vyšetření plodu a jednak se testuje obsah specifických biochemických látek v krvi matky. Mezi ultrazvuková vyšetření patří měření nuchální translucence (NT), ověření přítomnosti nosní kůstky (NB), průkaz trikuspidální regurgitace ev. stanovení dalších UZ markerů. Pro účely screeningu Downova syndromu se tato UZ vyšetření provádějí v 1. trimestru těhotenství. Vyšetření biochemických parametrů v krvi matky zahrnuje stanovení PAPP-A a volné beta podjednotky HCG v 1. trimestru a provedení tzv. triple (AFP, HCG, uE3) ve druhém trimestru.

Výpočet rizika chromozomální aberace - provedení screeningu. Při výpočtu se kombinují známá rizika daná věkem matky, tloušťkou šíjového projasnění (NT), přítomností či absencí nosní kosti (NB) a hladinou biochemických markerů v krvi těhotné. Výsledkem je číslo, které udává riziko narození dítěte s Downovým syndromem.

Co když je výsledek negativní či pozitivní?

Pokud je výsledek testu negativní… Je-li vypočtené riziko nižší než stanovené hraniční riziko, pak je pravděpodobnost narození dítěte s Downovým syndromem nízká. Je důležité si uvědomit, že nízké riziko není totožné s výrazem žádné riziko. I při negativním výsledku nelze zcela vyloučit přítomnost vrozené vývojové vady. Aby toto riziko bylo minimální, je vhodné zvolit takový typ screeningu, který má vysokou senzitivitu při nízké falešné pozitivitě - Integrovaný test.

Pokud je výsledek testu pozitivní… Výsledné riziko testu vyšší než stanovené hraniční riziko, znamená vyšší pravděpodobnost narození dítěte s Downovým syndromem. To samozřejmě neznamená, že dítě má Downův syndrom. Pokud si těhotná bude přát tento syndrom 100% vyloučit, je možno provést invazivní vyšetření (AMC,CVS) a diagnostický test, který zahrnuje genetické vyšetření z buněk plodové vody nebo choriových klků.

Jiné genetické vady a jejich diagnostika

Ano, lze diagnostikovat i další nejčastější chromozomální aberace. Zejména Edwardsův syndrom (trizomie 18. chromozomu) a Patauův syndrom (trizomie 13. chromozomu). Při vyšetření karyotypu z buněk v plodové vodě, či choriových klků z placenty lze odhalit další vzácnější chromozomální defekty (např. změny na pohlavních chromosomech atd.).

Je možné odhalit vady, které nejsou vázány na dědičnost? Ano, samozřejmě součástí screeningového vyšetření je i posouzení morfologie plodu. Tzn. celkové posouzení vývoje plodu a odhalení časných stádií somatických defektů. Vrozené vývojové vada je fenomén, který lidstvo provází již od jeho počátků. Kosterní nálezy nám přinášejí svědectví o výskytu strukturních vrozených vad z dob, kdy o nějakém průmyslovém znečištění prostředí nemohla být ani řeč.

Historie a teratologie v kontextu vyvoje diagnostiky

Downův syndrom byl popsán anglickým pediatrem Johnem Langdonem Downem již v roce 1866, ovšem teprve v roce 1959 francouzský genetik a pediatr Jérôme Lejeune identifikoval jako příčinu tohoto syndromu nadpočetný chromozom 21. Do historie výzkumu vrozených vad i celé moderní medicíny se zapsala nechvalně známá thalidomidová aféra. V souvislosti s užíváním thalidomidu těhotnými ženami se na přelomu 50. a 60. let 20. století po celém světě narodilo minimálně 6000 dětí s vážnými vrozenými vadami. Příčiny vrozených vad mohou být různé a zahrnují genetické faktory i teratogeny z vnějšího prostředí. Teratogeny chemické povahy i infekční agens mohou významně ovlivnit vývoj plodu.

Do této skupiny patří hlavně různé typy ionizujícího záření, vysoká teplota a mechanické teratogeny. Prenatální diagnostika zahrnuje soubor postupů a metod využívaných v diagnostice u dosud nenarozeného jedince. Vývojové vady jsou zřejmě nejvýznamnější skupinou diagnóz, které lze prenatálně diagnostikovat. Časná diagnostika VV umožní upravit prenatální, perinatální i postnatální péči, což může zahrnovat císařský řez či časnou chirurgickou intervenci. V některých zemích je možné i prenatální terapie plodu.

Invazivní a neinvazivní metody

Neinvazivní metody prenatální diagnostiky nejsou spojeny s rizikem ztráty těhotenství a nebyl prokázán žádný negativní vliv na zdraví matky ani plodu. Invazivní metody jsou spojeny s rizikem potratu, které se pohybuje okolo 0,5-1 procenta. Provádí se proto pouze u těhotných žen se zvýšeným rizikem výskytu vrozené vady či onemocnění plodu. CVS, amniocentéza a kordocentéza jsou nejčastější invazivní metody pro získání vzorků k vyšetření.

Jedinou metodou s naprostou jistotou pro vyloučení či potvrzení chromozomální vady je invazivní vyšetření a genetické vyšetření z plodové vody, choriových klků či pupečníkové krve. Při invazivních výkonech je riziko potratu uvedeno kolem 0,5-1 %. Výsledná diagnóza umožní lékařům navrhnout optimální postup péče.

Screening a diagnostické postupy podle trimestrů

Screening Downova syndromu je prováděn různými způsoby. Prvotrimestrální screening považovaný za nejvhodnější zahrnuje NT, NB, PAPP-A a volné HCG. Kombinovaný test v 11. až 14. týdnu umožňuje zachytit až 90 % plodů s Downovým syndromem. UZ multimarkerový test v 11. až 14. týdnu dosáhne citlivosti až 98 %. Neinvazivní test (NIPT) z volné fetální DNA v krvi matky zvyšuje přesnost screeningu, ale není invazivní a není vždy hrazen pojišťovnou.

V 20. týdnu probíhá podrobné ultrazvukové vyšetření plodu k vyloučení strukturálních vad a k posouzení růstu. V 30. až 32. týdnu se opět sleduje poloha plodu, množství plodové vody a stav placenty. Specializované vyšetření lze nabídnout těhotným se zvýšeným rizikem poruch vývoje.

Ultrazvukové vyšetření v polovině gravidity umožňuje detekci okolo 50 % strukturálních vad a je doplněno o laboratorní testy z krve matky. Pokud je potřeba detailnější vyšetření, může následovat magnetická rezonance. 3D/4D ultrazvuk slouží k vizualizaci obličeje a celého těla, nicméně neslouží k diagnostice vrozených vad; může být využito jako komerční vyšetření nebo v rámci detailního genetického ultrazvuku.

Každá těhotná žena by měla pravidelně docházet na prenatální prohlídky. Ultrazvukové vyšetření a laboratorní testy spolu zvyšují šance na včasné zjištění vrozených vad a umožňují lepší plánování péče. Pokud plod trpí vrozenou vadou, porod v centru a specializovaná péče mohou významně zlepšit prognózu.

Vyhledávání a monitorování vrozených vývojových vad

Specializujeme se na vyhledávání vrozených vývojových vad laboratorním, genetickým a ultrazvukovým vyšetřením. Optimálně již v 10. týdnu těhotenství provádíme biochemické vyšetření a po domluvě s pacientkou ve 13. týdnu gravidity i podrobné ultrazvukové vyšetření plodu. Oba tyto výsledky jsou základem pro tzv. prvotrimestrální screening, event. Pokud tento test vyjde jako negativní, tak další vyhodnocování provádíme ve 2. trimestru. Ve 20. týdnu provádíme podrobné ultrazvukové vyšetření plodu se zaměřením na vyloučení ultrazvukem patrných vrozených vývojových vad plodu.

Narodí-li se dítě se závažnou vrozenou vadou, je důležité nabídnout rodičům možnosti řešení a plánování péče. Případné odchylky jsou ohodnoceny a postup je volen dle závažnosti a prognózy. V České republice se asi u tří až pěti procent dětí vyskytne závažnější vrozená vývojová vada.

Fortifikace a meta informace

Většina vrozených vad vzniká multifaktoriálně - genetické faktory a faktory zevního prostředí hrají roli. Základní koncept teratologie zahrnuje teratogeny a disrupce. Z hlediska epidemiologie je důležité hodnotit incidence vrozených vad a jejich změny v čase. Teratogeny zahrnují chemické látky, infekční agens, alkohol a ionizující záření. Populační teratologie sleduje trendy a efektivitu screeningových programů a registrací.

Infografika: proces prenatální diagnostiky a screeningových metod

Jak probíhá prvotrimestrální screening v těhotenství? Natočili jsme ho krok za krokem

tags: #nadmerna #velikost #plodu #vyvojova #vada