Můžu pracovat po IVF a jak to ovlivní práci

Proces umělého oplodnění je náročný - to už jsem psala na blogu několikrát. Stojí to spoustu peněz, je to nápor nejen na fyzickou kondici ženy, ale i na její psychiku. Víme, známe. Dneska se ale budu dívat na IVF jinou perspektivou - časovou. Sama jsem byla překvapená, jak dlouhý proces to je. Od první konzultace na klinice po transfer zmraženého embryjka uplynulo devět měsíců. Ano, ne u každého páru je to takto dlouho - mně do toho zasáhlo řešení endometriózy, rozhodování o operaci a vyloučení stenózy (zúžení střeva následkem endo), než jsem dostala zelenou zkusit otěhotnět. Během těch devíti měsíců jsem absolvovala desítky lékařských vyšetření, kontrol, zákroků, ultrazvuků.

Jako člověk pracující ve školství mám letní prázdniny. Co ale ty zbývající měsíce, kdy chodíte na plný úvazek do práce? Musím říct, že z počátku jsem to nijak drasticky nevnímala. Mám velké štěstí na zaměstnavatele, navíc pro mě bylo dost úlevné, že jsem celou dobu mluvila o své IVF cestě v práci otevřeně. Stimulace vyšla časově příjemně. Kontroly jsem měla pouze dvě a podařily se mi je napasovat během adaptačního kurzu - jedna před začátkem a druhá po skončení, takže mi do pracovních povinností nikterak nezasáhla. Odběrem jsem zameškala jeden den a protože mi bylo dobře, neschopenku jsem si po něm nebrala. Náročnější to začalo být vždy, když se hlídala ovulace (tzn. před vyšetření EndomeTRIO a pak před samotnými transfery). Když se to zprůměruje, na jednu tuto událost vyšlo průměrně 3,5 kontroly včetně zákroku samotného. To znamená cca čtyři omluvenky měsíčně v práci.

To už mi to začínalo být trochu hloupé. Nicméně nikdy mi nikdo neřekl, že hodně chybím, ani nedal najevo, že mu to začíná vadit. Měla jsem oproti učitelům výhodu, že se za mě jako psychologa nesupluje, a tak jsem vedení starost nijak nepřidělávala. Házet vidle mi do toho začaly házet až nemocenské. První byla na přelomu listopadu a prosince - 2,5 týdne doma s covidem. Následoval v lednu první transfer a po něm dva týdny doma. V březnu jsem byla odhodlaná vydržet a rozptýlit si myšlenky prací. Vydržela jsem týden a pak víte, že jsem putovala na nemocenskou znovu - tentokrát na osm dní. Ačkoliv to nikdo nekomentoval, mně tohle nekonečné kolečko nemocenských a absencí v práci začalo dost vadit.

Měla jsem pocit, že se zkrátka nedovedu pořád zadaptovat na pracovní režim. Dva školní roky jsme se potýkali s lockdownem. Tento jel konečně, jak měl, a já na střídačku chyběla. Do práce běžně vstávám 5.30. Když jsem byla na nemocenské, vstávala jsem o dvě hodiny později. Když jsem se vrátila do práce, první dva týdny jsem si zvykala na vstávání a nějakou mentální zátěž. Jakmile jsem si zvykla a práce se začala vracet do normálního režimu, opět jsem na nějaké nemocenské skončila. Žáci si už ze mě dělali legraci, že to není možné, že jsem pořád nemocná (důvod potrasnferové nemocenské jsem vždy zastínila “virózou”.) Musela jsem rušit konzultace na poslední chvíli a pak po návratu do práce nevěděla, kde mi hlava stojí, protože se mi to ve velkém nakupilo.

Přišlo mi, že od listopadu jsem jela pouze ve dvou polohách - z nuly na sto a ze sta na nulu. Hřebíček do rakve tomu zasadil právě březnový transfer, kdy jsem měla v práci malý mentální breakdown. Tehdy jsem si uvědomila, že tu práci školní psycholožky zkrátka dobře nezvládám. Myslím si, že objektivně to vidět nebylo (nebo jsem tu zpětnou vazbu přímo nedostala), ale já si připadala, že běžný pracovní stres, který jsem předchozí roky zvládala poměrně dobře, mi přerůstá přes hlavu. Možná to bylo tím, že jsem nebyla psychicky v pohodě z celé IVF-endo situace, která mi kradla velkou mentální kapacitu. Do toho jsem pár dní v týdnu ještě pracovala po odpoledních v soukromé praxi a začínala být totálně vyšťavená.

Když jsem odešla teda na nemocenskou, rozhodla jsem, že pro mě existují jen dvě cesty: a) otěhotním a půjdu na mateřskou b) transfer se nepovede a já tento rok ve škole skončím. Koketovala jsem s tím v hlavě už po prvním lednovém nezdaru, ale teď jsem si byla jistá. Objektivně jsem věděla, že už jsem za hranou. Doma jsme to probírali horem dolem. Nechtěla jsem si hledat novou práci, protože bych si nijak nepomohla. Když jsem dostala termín v operace až v září, věděla jsem, že budu několik týdnů mimo a kdyby se to zkomplikovalo, může to narůst do řádů měsíců. Navíc po rekonvalescenci budu chtít znovu těhotnět, což znamená další dva týdny potenciální nemocenské. S tím by mě asi nový zaměstnavatel neuvítal s otevřenou náručí.

Měla jsem na vedlejšák slušně rozjetou vlastní praxi, kdy jsem od ledna klienty odmítala. Propočítala jsem finance, výhody, nevýhody a měla jsem jasno. Na konci srpna skončím ve škole a od září jdu na fulltime jako OSVČ. Nikdy jsem po tom netoužila. Být zaměstnancem mi přišlo pohodlné, bezpečné a jisté. Nicméně jestli jsem se něco poslední roky naučila, tak že člověk míní a život mění. Vizí časové flexibility, rozhodování si o náplni práce, koordinace s veškerými vyšetřeními, kontrolami, odjezdy na terapeutický výcvik - zdálo se to být jako značka ideál.

Bojím se neskutečně. Bojím se, jak to finančně zvládnu, jaké to bude nepracovat v kolektivu a vídat vlastně jen klienty. Pak jsem si ale řekla, že kdy jindy to zkusit než teď. Finančně mám polštář a můžu si to dovolit. Když zjistím za rok, že to nepůjde, budu hledat práci na půl úvazek. Jako psycholog se nebojím, že bych práci v dnešní době nenašla. Nutně si potřebuju odpočinout. Pracovat méně. Tolik, kolik budu chtít. Bez výčitek, že věčně někde chybím a omlouvám se, že jsem “nemocná”.

Rozhodla jsem se ale vědomě, že takto to nechci. Chci, aby byl na škole k dispozici psycholog. Chci, aby tam byl od září. A posunování výpovědi o další půlrok se mi nezdálo být vhodným řešením. Ba naopak. Dost by mě to stresovalo. Skončit s koncem školního roku bylo ideální. V červenci končí projekt, který jsem na škole vedla, ukončím rozjeté věci, předám to svému nástupci a s klidným srdcem odejdu. Druhý covid na konci dubna mě utvrdil v tom, že jsem se rozhodla správně. Čtvrtá nemocenská během pěti měsíců. To už snad nebylo ani možné. Po vyléčení jsem šla vedení oznámit, že končím. Bylo to pro mě opravdu náročné. Bylo mi to na jednu stranu hodně líto, vážila jsem si, jak mi celá škola vycházela v řešení neplodnosti vstříc a nejen v tom. Vždy jsem měla tu lidskou podporu. Strávila jsem ve škole spoustu krásných chvil, potkala spoustu prima lidí, prima žáků a naučila jsem se toho tolik za působení na učilišti, že jsem vděčná, že jsem tuto možnost mohla mít. Nemohla jsem si vybrat lepší první práci.

Zároveň se nutně potřebuju posunout v životě dál. Závěrem se vracím k otázce, kterou jsem začala - “Dá se IVF skloubit s prací?” Nemám na to jasnou odpověď. Jasně, že dá, ale je otázkou, jak dlouho to může fungovat. Vstupuje do toho několik faktorů. Jak dlouho to bude vyhovující pro Vás - přelítat mezi prací, reproklinikou a případnými neschopenkami. Jak dlouho to bude v pořádku pro zaměstnavatele, než začne přemýšlet nad tím, jak moc jste pro něj efektivními zaměstnanci. Taky mám obdiv k těm, kteří se rozhodli, že o své IVF cestě zaměstnavateli neřeknou - musí to být náročné vymýšlet zástěrky pro nekonečný kolotoč vyšetření. Já jsem své IVF s prací tento rok skloubit nezvládla. Nemám si to ale za zlé. Věřím, že mě to může posunout dále a po dlouhé době mám pocit, že se těším na něco nového, co nemá s případným otěhotněním nic společného.

Obrázek: Graf plánování IVF v čase a pracovní zátěže

Ahoj holky gynekolog mi řekl ať se objednam do ivf centra vzhledem k tomu že pracuji v casinu denní a nocni 12 h směny sama premyšlela sem jak by sme to dělali ... delam na smeny (jsem sestra na akutnich luzkach) a vsechna vysetreni, pak kdyz jsme zkouseli IUI (ne vzdy se hned zacne s IVF) - chodila jsem na sona - takze prehazovani smen - tohle bylo narocny...

Ahoj, od objednání do transferu to může trvat i několik měsíců, záleží na tom, jaká vyšetření budete muset absolvovat. Do punkce bych asi vůbec neřešila práci, budeš fungovat úplně normálně (pokud nemáš jiné komplikace). Pak bych se v car domluvila na neschopence, aspoň do potvrzení těhotenství. Pak už to záleží na gynekologii. Nevím, jestli zrovna u tohoto typu práce máš nárok na přeřazení na jinou pozici. Případně by tě zaměstnavatel musel nechat doma za průměrný plat. Jestli budeš stimulovat hormony, tak uvidíš, jak bude tělo reagovat. Pro někoho je lepší být doma v klidu a pro někoho zase být v práci, aby přišel na jiné myšlenky. Uvidíš, co s vámi vůbec budou dělat, zda zrovna ivf nebo jen iui. Já jsem celou stimulaci až do 5. měsíce tehu chodila do práce. Dělala jsem s bezdomovci i drogove závislými. Na vyšetření a ultrazvuku jsem si brala buď dovolenou nebo propustky a dalo se to zvládnout.

Teď druhý pokus ivf o druhé dite jsem na rodicaku doma se starším a bylo to celé náročnější, pořád jsem se pozorovala a strašně se mi to táhlo. Nevím přesně jaká a jak moc by se to na tebe vztahovalo. Jake tam jsou oresne podminky nevim, le to by ti rekli asi na urade. Plat by ti nwl zustat stejny a nebo ti ho dorovna stat do puvodniho. Pikud ti zamestnavatel nenuze umoznit jinou praci, tak tw musi nechat doma a stale ti bezi 100procent platu. V praxi to zanestnavatele samizrejmw nechteji delat a tak te natlaci do neschopenky, kterou plati stat a tusim mad jen 60% llatu a vychazky jen 2x denne, tudiz pro tebe nevyhodne. Otazka do jake miry je to vyhodne pro vase buduci vztahy se zamestnavatelem. Za me bohuzel zkusenost, ze po nevydarenem tehu na neschopence nasledoval vyhazovat. Coz uz potom muze, aby predesel tomu, ze te bude muset mit v evidenci jako tehotnou. Tudiz kazda gyn neschopenka je trosku risk. Když mi dali injekce na stimulaci před punkcí tak mi sami napsali neschopenku a byla jsem doma měsíc než bylo jasné že se nezdařilo.

Obrázek: Diagram komunikace s nadřízeným a otevřenost v IVF cestě

Pokud vám to není proti srsti, zkuste být otevření. Varianta, kdy ostatní dělají, že nic neví, ale přitom ví a chodí okolo tématu miminka, jak okolo horké kaše, vám na pohodě nepřidá. Proto to nadřízenému a týmu řekněte. Nemusíte samozřejmě sdílet všechny detaily, každopádně informovat o tom, že projdete léčbou a jak moc je to pro vás důležité, je terapeutickým krokem, jak se o sebe postarat.

Nepředvídatelnost a ztráty kontroly - dvě proměnné, které občas tíží páry páry procházející IVF léčbou. K tomu, abyste získali alespoň část kontroly zpět, plánujte. Rozdělte si pracovní úkoly dle priorit, rozfrázujte si týden tak, abyste ho měli na očích a přesně věděli, co se bude dít. Používejte plánovače, plánovací kartičky nebo diáře více než kdy dřív. Proč? V této životní situaci, kdy se cítíte přeplnění nejistotou, vám struktura poskytuje silný pocit stability. Máte jasné milníky a kroky, které vás vedou k vašemu cíli a vaše psychika je nadšená, protože přece jenom...

Stres je nevyhnutelný, ale dá se zvládat. A to dokonce aktivitami, které jsou extrémně příjemné. Jóga a pilates: Dýchání a protažení, obojí budete potřebovat a zároveň, co do náročnosti, je zvládnutelné i pro ty, kteří fitku jinak neholdují. Procházky v přírodě: Kdykoliv to půjde, koupejte se v zeleni. Nemusíte zamířit do Boubínského pralesa, stačí 15 minut v parku, během kterých nebudete swajpovat, psát či volat. Malujte a tvořte: Zaměřte se přitom na proces, ne na výsledek. A co máme vyzkoušené na sobě: mindfulness. Mindfulness, neboli vědomá pozornost, je technika, která vás učí být plně přítomni v daném okamžiku, přičemž vás odvádí od rušivých myšlenek a obav. Praxe mindfulness zahrnuje zaměření na vaše dýchání, pocity v těle a smyslové vnímání bez soudů a hodnocení. Tato metoda pomáhá snižovat stres, zlepšuje emoční rovnováhu a podporuje větší klid mysli.

Infografika: Jak zvládat stres během IVF a pracovních závazků

Přístup k práci a péči o sebe: Práce, práce, práce a pak čas na sebe? Přehoďte pořadí. Péče o sebe a až poté vše ostatní, obzvláště když je prioritou číslo jedna miminko. Zkrátka stejně důkladně, jako si plánujete povinnosti, si dejte na papír i momenty radosti a pečující rituály. Knížka plus aromalampa, hudba plus bylinkový čaj, Netflix a obyčejné povalování...

Hledejte podpůrné skupiny. Sdílení zkušeností a podpůrné slovo od ostatních, kteří procházejí podobnou situací, je velmi uklidňující. Například v naší uzavřené skupině PRONATALky se můžete podělit o cokoliv, co zažíváte, sami poradit, nebo načerpat inspiraci, včetně té, jak téma IVF vs. Krůček za krůčkem, den za dnem, po-ma-lič-ku se blížíte ke splnění snu, který vás, narodil od jiných, stojí mnoho sil. Ale vaše síla a odhodlání jsou tím, co vás udrží správné cestě. Společně, s trpělivostí a pozitivním přístupem, překonáme cokoliv.

Velkou část pacientek klinik asistované reprodukce zajímá, jestli po přenosu embrya budou muset na neschopenku a následujících 14 dnů proležet. „Některá IVF centra skutečně dávají po transferu embrya automaticky neschopenku. Z mých zkušeností to ale ničemu nepomůže. Pokud je embryo zdravé a životaschopné a žena nemá žádné zdravotní potíže, otěhotní i bez jakýchkoliv režimových opatření. Naopak, po transferu by žena měla dělat všechno tak, jak je zvyklá. Tedy chodit do práce, pokud sportuje, tak dál sportovat, a nestresovat se tím, jestli to vyjde nebo ne,“ konstatuje MUDr. Karel Řežábek, CSc., primář Institutu reprodukční medicíny Unica.

Když totiž žena otěhotní přirozeně, také žádná speciální opatření nedodržuje - a to z toho důvodu, že o svém těhotenství ještě minimálně dva týdny neví. „Snažíme se, aby celé IVF bylo co nejblíže přirozenému procesu. Po přirozeném otěhotnění žena dál sportuje, je aktivní, pije kávu… Po IVF můžete dělat totéž, stačí naslouchat vlastnímu tělu. Pokud máte chuť si zacvičit, zacvičte si. Jestliže máte chuť na kávu, dejte si ji. A jestli se vám chce spát, spěte,“ popisuje lékař. Podle něj závisí úspěšné otěhotnění především na kvalitě embrya a jeho správném vývoji, nikoliv na tom, jestli žena vykonává fyzickou aktivitu či nikoliv.

Podle MUDr. Karla Řežábka naopak některé ženy stresuje, že by po IVF transferu musely jít na neschopenku. „Mají obavy, že jim dá zaměstnavatel výpověď, jestliže budou muset ležet po každém IVF cyklu. Jiná situace nastává, pokud žena vykonává těžkou manuální práci nebo pokud v práci zažívá každodenně silný stres. Pak je samozřejmě pracovní neschopnost na místě.“

Schéma: Kdy a proč je vhodná pracovní neschopenka po IVF

Ani s doplňky stravy to před otěhotněním a během těhotenství není třeba přehánět. „Doporučil bych užívat určitě kyselinu listovou a železo. Kyselina listová působí jako prevence vývojových vad plodu a z přirozeně přijímané zeleniny ji žena těžko pokryje. A železo je dobré užívat hned od začátku těhotenství, aby si žena udělala zásobu pro tvorbu červených krvinek svých i miminka, nebo kdyby například začala krvácet,“ vysvětluje MUDr. Karel Řežábek. Ostatní doplňky stravy pro těhotné už jsou podle něj zbytečné. „Pokud žena nedrží nějakou drastickou dietu, což bych v těhotenství ani při snaze otěhotnět nedoporučoval, žádné dodatečné vitaminy ani minerály nepotřebuje. Tímto tématem se zabývalo několik dlouhodobých studií a žádná z nich nutnost užívat doplňky stravy nepotvrdila,“ uzavírá lékař.

Infografika: Doplňky stravy v těhotenství a jejich doporučení

Společnost CYBEX představuje inovovanou verzi kočárku TALOS S LUX, který je dostatečně odolný pro výlety do přírody a zároveň dostatečně obratný pro každodenní pohyb ve městě. Je navržen tak, aby provázel rodiny při všech dobrodružstvích a pomáhal vytvářet vzpomínky na celý život.

Ostatní pasáže textu pojednávají o tématech jako ceny energií, pojištění, letní recepty, tipy na domácí pohodlí, nebo cestovní pojištění. Tyto bloky nebyly primárně soustředěny na téma IVF a práci, proto je uvádím jen stručně, aby text působil kompaktněji a soustředěněji na hlavní téma článku.

Mapa psychické pohody během IVF a práce

Závěrem se vracím k otázce - Dá se IVF skloubit s prací? Ano, dá. Ale je důležité zvážit časové možnosti, typ práce, podporu zaměstnavatele a míru osobní psychické odolnosti. Vstupuje do toho, jak dlouho bude vyhovující pro vás, pro zaměstnavatele, a jaké věci vás mohou posouvat kupředu. Ne každému vyhovuje nárazová změna pracovního režimu; pro jiné naopak flexibilita může být klíčem k vyváženému zvládnutí IVF cestu a kariéry najednou.

Co z toho plyne pro praktické rozhodování?

  • Buďte otevření se svým nadřízeným, sdílejte, co vás čeká a proč budete potřebovat čas od času vyřizovat vyšetření či lékařské kontroly.
  • Plánujte dopředu a rozdělte si pracovní úkoly dle priorit; používání diářů a plánovačů poskytuje stabilitu v nejisté situaci.
  • Vnímejte signály těla a upravujte tempo práce podle toho, jak to vyhovuje vám i vašemu embryu; sportujte, ale nevyčerpávejte se, pijte kávu s mírou a odpočívejte.
  • Podporujte se ve skupinách a sdílejte zkušenosti s ostatními, kteří procházejí IVF cestou; sdílení pomáhá k normalizaci pocitů.

tags: #muzu #pracovat #po #ivf