Každý národ, každá země, každý kmen, dokonce i vesnice, má své vlastní tradice. Faktem je, že některé zvyky jsou tak silně zakořeněny ve společenském vědomí určitého okruhu lidí, že je z nich nemůže vyhnat ani čas, ani civilizace, ani životní prostředí. Vezměme si například obřady, které patří do tradic první svatební noci. První, mírně řečeno, podivná tradice se udržuje u kmene Berberů. Zde novomanželům není dovoleno být sami o svatební noci. Tradice zahrnuje kolektivní provádění tohoto rituálu lásky. Několik nových párů vejde do jedné velké ložnice, kde se odehrává výuka milostných her. Kmen věří, že dělat něco neslušného poprvé v životě je mnohem zábavnější, když jsou kolem vrstevníci. V těchto kmenech je zvykem oženit děti bez jejich souhlasu. Nevěsta a ženich se navzájem neznají, svatební noc jim samozřejmě způsobuje zvláštní potíže. V tomto případě přichází na pomoc takzvaný somo - jedná se o nejstarší příbuznou ze strany nevěsty. Po celou svatební noc je přímo v posteli mladých novomanželů. A tato stará žena dává mladým rady přímo během jejich milování, všímá si nedostatků, mluví o tom, co by se mělo změnit, jak se chovat. Národ Zulu v Jižní Africe, má rovněž podivnou svatební tradici. Lze to nazvat taneční soutěží, ve které se účastní rodiny ženicha a nevěsty. Poslední fází této soutěže je tanec nevěsty, musí dát nohu co možno nejvýše a zůstat v této pozici tak dlouho, dokud se ženichova matka nepodívá pod sukni a neujistí se, že nevěsta je panna. Další neobvyklá svatební noc, se odehrává na území Namibie. Faktem je, že před svatbou dívka přijde za svým otcem. Ten jí radí, co má dělat se svým manželem. Poté je na hlavu dívky nasazena speciální čelenka, vyrobená z kravské kůže, a je namazaná kravským olejem. Pokud jste slyšeli o africkém kmeni Shona, tak první svatební noc je zde ještě zábavnější. Pro ženicha se tento den stává skutečným překvapením, ale faktem je, že první svatební noc nemá se svatbou nic společného, děje se to mnohem dříve. Protože tento den si vybere dívka. Oblékne si svatební šaty, vezme své příbuzné, a společně se vydají do ženichova domu. Dalo by se říci, že tímto způsobem dívka testuje schopnost budoucí rodiny reagovat na neočekávané události. Radostný průvod na ulici šokuje příbuzné ženicha. Tuto noc žena stráví v domě svého budoucího manžela, a svatba se koná až následující den. Taková je síla tradic a zvyků.
Indie: Víme, že jsi prokletáPokud se narodí žena v Indii v astrologické kombinaci Mangliks, je považována za prokletou, která přinese svému budoucímu smrt. Proto nejdřiv složí svatební slib stromu, a aby kletba zmizela, strom se musí okamžitě zničit. Jakmile z něj nezůstane nic, teprve potom se může začít chystat veselice.Mauritánie: Koukej nabrat!Zatímco hodně nevěst se snaží být do svatebních šatů do nejštíhlejší, v této islámské republice v Africe by si asi na své nepřišly. Jsou totiž posílány svými budoucími muži na tzv.”tukové farmy”, aby nabraly objem a krásu.

Skotsko: Začerníme!Ve Skotsku, resp. jeho některých částech si přátelé ženicha (někdy i nevěsty) na něho počínaji a od hlavy až k patě ho zaneřádí směsí z melasy, vajec, sazí, peří, prachu a podobně. Ten se pak takhle ukazuje v plné parádě ve všech okolních hospodách.Malajsie: Bez WC!Komunita Tindong zakazuje novomanželům v Malajsii po 3dny a 3 noci návštěvu WC i koupelny, protože věří, že při vykonané potřebě v tomhle časovém období by byla žena neplodná nebo by dítě mohlo zemřít.Švédsko:Pusa pro všechny!Ve Švédsku má každý pozvaný host na svatbě právo na políbení nevěsty, avšak jakmile se ona vzdálí, stejného pravidla se v ten moment dostane všem ženám ohledně ženicha.

Francouzská Polynésie:Uvolněte cestu!Na území Francouzské Polynésie nevěsta pravděpodobně nerada oznamuje zasnoubení své rodině. Ta se totiž v den svatby musí složit do jakési cesty z lidských těl, po které ženich prochází.Jižní Korea: Na co sprcha?Takový jihokorejský ženich večer sprchu ve svatební den určitě neřeší. Než se totiž vypraví do svatební lóže, je minimálně dvacet minut plácán po nohách shnilými rybami.Keňa: Tfuj, tfuj.V Keni se vyskytuje jedna z nejpeprnějších svatebních tradic vůbec, a to když nevěsta kvůli sňatku opouští rodnou ves, její otec jí na rozloučenou poplive prsa a hlavu.Kongo:Vtípky stranouV Afričském Kongu berou svatbu jako smrtelně důležitou věc, a tak je během ní zákaz úsměvů.

Mongolsko: Ať řekne kuře!V Mongolsku (i v Číně) se pomocí rozporcovaného kuřete (konkrétně jeho jater) určuje, zda-li je v pořádku stanovit si svatbní datum. Svatební tradice, zvyky a pověry jsou tu už pradávna. Jistě každý z vás některé znáte. Tak pojďme na to. Pověra je víra v jevy nebo bytosti či nadpřirozené jevy a události, jež mají skrytý význam a podle kterých je možné předpovídat budoucnost. Jde o víru prokazatelně mylnou, neodůvodněnou, která se udržuje jako mem lidovou tradicí. Aby mohly nějaké ty svatební tradice a zvyky vůbec proběhnout, musí tomu samozřejmě něco předcházet. Všechen ten kolotoč samozřejmě začíná žádostí o ruku a zásnubami :).
5 bláznivých svatebních tradic z celého světa
Jak jistě všichni tušíte, v minulosti bylo zvykem a také slušností, aby ženich přišel s květinami za budoucí tchýní a o ruku jejich dcery žádal otce budoucí nevěsty. Když už se ten kolotoč roztočí, první tradicí, která se dodržovala, bylo roznášení svatebních oznámení. Dříve toto obstarával výhradně ženich. Postupně se dvěma dalšími mládenci obcházel jednotlivé domy a zval na svatbu. Slušností bylo oznámení roznést osobně všem svým známým a sousedům v ulici, a to rovnou s výslužkou v podobě svatebních koláčků. Jsou jednou z nejznámějších svatebních tradic. Koláčky by podle pověry neměla péct sama nevěsta, aby neměla v manželství nouzi a zlobivé či uplakané děti. Snad nejoblíbenější svatebním zvykem, o kterém se ani nemusím více rozepisovat, je rozlučka se svobodou! 🙂 V minulosti se jednalo o usedlejší oslavu, která probíhala v domě nevěsty a ženicha, a to v předvečer svatby. Ženichovi přátelé připíjeli ženichovi na štěstí. Dříve než došlo ke svatbě, nevěsta byla vyzkoušena. V domě ženicha bylo schválně rozsypáno smetí. Když nevěsta vkročila do domu a chopila se připraveného koštěte, ukázalo se, že bude dobrou hospodyní. Pokud jej překročila, znamenalo to opak.Aby to bylo fér, zkouškou prošel i ženich. Obdobné testování probíhalo se špalkem, sekerou a lahví vína. Co se týče nevěstiných šatů. Podle tradic by ženich nevěstu ve svatebních šatech, ani samotné svatební šaty neměl spatřit dříve než při obřadu, jinak to novomanželům přinese neštěstí. Tento zvyk se často dodržuje dodnes.Nevěsta by si šaty neměla šít sama. Podle pověry by hrozilo, že manželství dlouho nevydrží, neboť by si nevěsta cestu ke štěstí zašila. Zároveň by svatební šaty neměly být modré, zelené či fialové - přineslo by to do manželství násilí. Každý už jste jistě slyšel, že nevěsta by ve svůj svatební den měla mít něco nového, něco starého, něco půjčeného a něco modrého. Něco nového symbolizuje nový začátek, nová etapa života. Něco starého je symbolem zachování rodinné tradice a zanechání starého života. Starou věcí bývá rodinný šperk. Něco půjčeného jako symbol toho, že si bude brát k srdci i rady druhých. Zapůjčená věc by měla být od šťastně provdané ženy, která tak přenese kousek svého štěstí na nevěsta. Modrá symbolizuje věrnost, lásku, čistotu, nevinnost a dlouhý život. Někdy se přidává ještě pátá věc, a sice něco darovaného či stříbrná mince. Závoj je součástí svatebních šatů už ve starověku. Podobně jako družičky nosily podobné šaty těm nevěstiným a v ruce nesly květiny, bylinky či česnek (o tom se můžete dočíst v minulém článku), závoj stejně tak měl posloužit k odehnání zlých duchů, kteří by mohly do nevěsty nosem nebo ústy vstoupit. Dnes se závoj stal pouze módním doplňkem, který může hezky doplnit především jednoduché, minimalistické střihy a typy šatů.
Pokud se pro závoj rozhodnete, myslete však na vhodnou délku (to platí i pro délku vlečky). Krásný dlouhý závoj v zámeckých prostorách či v kostele vypadají úchvatně, ale příliš dlouhý závoj či vlečka Vám může znepříjemnit celý den. Další součástí nevěstina „úboru“ je podvazek. Podvazek může být věcí půjčenou, modrou, starou či darovanou. Podvazky bývají bílé, modré či modrobílé, často mají alespoň krajku, mašličku či korálek v modré barvě. Modrý podle roucha Panny Marie - modrá symbolizuje věrnost a nevěstinu čistotu.A na jakou nohu si podvazek dát? Žádná tradice nenařizuje, na kterou nohu patří. Pokud si plánujete zábavu s podvazkem a chcete, aby si svůj podvazek schovat, doporučuji pořídit podvazky dva.V rámci svatebních her často ženich svléká podvazek z nohy nevěsty, a to pomocí svých úst a zubů. Neměl by si pomáhat rukama. Na ženicha nejsou kladeny žádné extrémní nároky. Ženich by podle tradic neměl mít motýlka, aby nevěstě na poslední chvíli neuletěl. Standardem byl tedy svatební oblek a kravata. Dnes už se na tuto tradice tolik nedbá a outfity různí, a to dle stylu a místa konání svatby. Často tedy můžete vidět ženichy pouze v košilích, kšandách, s motýlky, a to bez saka. Jistě víte, že na svatbách bývají často přítomné družičky. Vývazky, dříve s myrtou, dnes v jakékoliv podobě, si připevňují svatební hosté na klopu. Tím je jasně dáno, kdo patří mezi svatebčany :). Mimo rozeznání svatebčanů mají/ měly ještě další účel, a to rozlišení svobodných a zadaných svatebčanů. Vývazky by se totiž měly připínat zadaným svatebčanům na pravou stranu a na levou těm svobodným. Ženich, otec ženicha a svědek mají na klopě připevněnou korsáž, tedy alternativu v podobě malé kytičky. Korsáž funguje jako odlišující prvek od ostatních svatebčanů. Vychází z květin nevěsty kytice. Tohle propojení symbolizuje jednotu a harmonii páru. Pokud se ženich s nevěstou vidí ještě před obřadem, korsáž připíná nevěsta ženichovi, a to ve chvíli, kdy si pro ní přijde a předá jí svatební kytici. Korsáž se připíná na levou klopu saka tak, aby s ní byla vodorovná. Nevěsta by svou kytici měla vidět až v den svatby. Kytici přináší nevěstě ženich, pokud se vidí před obřadem. Pokud se mají poprvé spatřit až na obřadě, předává kytici tatínek nevěsty.

Po obřadě, kdykoliv během dne nevěsta hází svatební kytici mezi svobodné dívky. Kdo kytici chytí, do roka se vdá. Symbolikou je, že pro nevěstu už kytice není potřebná a předává jí dál, aby se mohla vdát další dívka. Pokud si chcete svou kytici schovat a usušit, objednejte si u floristky házecí kytici. Bude menší, lehčí, takže jí nikoho nezraníte a Vaše kytička zůstane bez úhony. Chcete-li ušetřit pár korun, vytvořte si házecí kytici samy. Mrkněte, co v danou dobu roste, kvete a uvažte si tu svou. Pokud házecí kytici nemáte objednanou a chcete věnovat svou kytici oné šťastlivkyni, doporučuji házení naplánovat ideálně až po samotném focení se svatebčany i párovém novomanželském focení. Pokud toužíte udělat něco trochu jinak než ostatní, házení svatební kytice lze pojmout také tak trochu alternativně. Tzv. vyplétáním svatební kytice. Tato neotřelá, originální a nepříliš tradiční forma zvyku se mi moooooc líbí :). (O tom si můžete přečíst tady.)(Krásnou květinovou výzdobu vám může zajistit Týna z našeho „láskončího“ týmu, kterou možná znáte pod značkou Svět podle Kristin. První a druhá kytička u fotek svatební kytice je její krásná tvorba!
V minulosti, na některých vesnicích ještě dnes mezi jeden ze svatebních standardů patřil i svatební věnec, ozdobený přírodními či umělými materiály, pentlemi, květinami. Takový věnec se umisťoval na dveře nevěstina domu. Symbolizoval slávu, čest a radost. Ačkoliv v dnešní době se to na každé svatbě nosí jinak, dříve se tradovalo, že šťastné manželství si lze pojistit i tím, že nevěsta zůstává ženichovi skryta do poslední chvíle. Než ale ženich svojí nevěstu spatří, na Chodsku si jí musí vyzpívat! Ženich před obřadem přijde pro nevěstu k ní domů a hledá ji. Ženy a dívky od nevěsty dělají drahoty, že v domě žádná nevěsta není. Nakonec řeknou ženichovi, že musí zazpívat, aby mu otevřely. Mladá svobodná dívka v ruce drží džbán s pivem, červenou pentličku a zelenou větvičku. „A to se mi na tobě tuze líbí,že si ode mě žádáš dobrý i zlý.Já ti přeju: hodně dětí, málo peněza tuze zlou ženu, aby si jí musel poslouchat na vteřinu.A íčko se vode mě napí na nevěstino zdraví“. Podává ženichovi džbán, ale ucukne. Poté ženich vejde do domu nevěsty. Přijde falešná nevěsta, bába cikánka s miminem (např. převlečený kamarád), oblečená jako jeho nevěsta. Falešná nevěsta má za úkol otestovat, jak moc pevný vztah snoubenci mají. Přípravy máme za sebou a můžeme tedy pokročit. Svatební tradice a zvyky samozřejmě nekončí. Podle tradice na obřad první přijíždí ženich a poslední nevěsta. Po obřadu pak odjíždějí novomanželé společně, jako první. Dříve svatební kolonu doprovázel velký rámuse - řehtali koně a práskalo se bičem. Bylo to opět z důvodu, aby byly zahnány negativní nadpozemské síly. V dnešní době, pokud se vůbec přemisťujeme na svatbu auty, nekoná-li se celá svatba na stejném místě, a plánuje-li se utvořit kolona, tak se v ní troubí. Občas se stává, že (svobodní) kamarádi přehradí páru cestu na obřad různými překážkami. Překážky odstraní, až když ženich za nevěstu zaplatí výkupné. V dnešní době se výkupné spíše nahrazuje splněním nějakého žertovného úkolu, který přátelé připraví.
Na Chodsku se toto zatahování chystá u obce, kde bydlí nevěsta. Když svatebčané vyjíždějí z obce, místní omladina zatarasí silnici a vybírají od svatebčanů, především od otce nevěsty a ženicha, peníze na útratu do hospody. Svatební obřad zahajuje příchod ženicha s maminkou. Následuje příchod svědků, případně druhých rodičů a družiček. Ty cestou k oltáři či slavobráně rozhazují před nevěstou okvětní plátky. Dříve se tato aktivita nosila až po obřadu, tedy při vycházení z kostela či obřadní síně, malé děti, tzv. Při církevním obřadu je běžné, že v kostele je zapálená svíčka. Svatební svíčka by měla být jak na svatebním obřadu, tak i na hostině. V dnešní době je celkem běžné, že svíčky jsou součástí výzdoby i v případě, že se nejedná o církevní obřad. Svíčka je symbolem světla a ohně. Plamen naznačuje, jaké bude manželství. Prstýnky jsou jednou z mála věcí, která Vám po svatbě zůstane a která Vám i Vaší drahé polovičce bude svatbu a Váš vztah připomínat každý den.
Tato svatební tradice se datuje už od dob středověku. Tehdejší význam byl prakticky stejný jako ten dnešní. Dříve obdarovával prstýnkem pouze muž ženu. Muži snubní prsteny začali nosit prakticky až od poloviny 20. století. A jaká je symbolika snubních prstenů? věčný kruh - kruh je nejdokonalejší tvar, který představuje nerozlučnou lásku, slib věrnosti, bez začátku a konce. věrnost - snubní prsteny patří k sobe, stejně jako dva, kteří si je navzájem navlékají. domov - kruh také symbolizuje domov. Výběr materiálu má další symboliku. Zlaté snubní prsteny většinou vybírají spíše extroverti. Slunečné osoby, které mají dar rozzářit okolí všude, kam vkročí.
Svatební brána/ slavobrána vždy vyzývá k tomu, aby se jí prošlo. Slouží zároveň jako ochrana a symbolicky znázorňuje přechod mezi dvěma světy, mezi světem známým a neznámým. Symbolem vykročení na společnou životní cestu je také vypouštění bílých holubic. Holubice mají po celý svůj život jediného partnera a možná proto se stali symbolem věčné a čisté lásky, věrnosti. Mají do manželství vnést mír, lásku, štěstí a věrnost. Po obřadu svatební hosté utvoří uličku, takzvaný špalír, kterým musí novomanželé společně projít.Přitom na ně svatebčané hází rýži, okvětní plátky, konfety či foukají bubliny z bublifuků. Dříve se používala i čočka, oříšky, různá semínka, rozinky i bonbony. Tato sprška má novomanželům dopřát mnoho potomků a hojnosti. Symbolizuje tedy opět bohatství a plodnost.
Dle zvyků v manželství velí ten z novomanželů, který drží nůž. V některých rodinách se traduje, že nůž by měla držet nevěsta a ženich by jí měl zakrývat dlaň na znak opory. Traduje se, že první kousek musí ochutnat nevěsta a poté ženich, aby manželství vydrželo. Další kousky by měla nevěsta předat mamince ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Dále svědkům a teprve poté ostatním svatebčanům. Žádný ze svatebčanů by neměl dort odmítnout, jinak to jemu, ale i novomanželům přinese smůlu. Aby neměla nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství, neměla by péct ani jinak pomáhat s pečením svatebních koláčů, dortu, ani cukroví.
Které družičce se ukrojený kousek ze svatebního dortu na talířku převrátí, do... Svatební zvyky je název pro zvyky nebo tradice, které se dodržují o svatebním dni či jsou spjaté se samostatnou svatbou. Nedílnou součástí každé svatby jsou svatební koláčky, které si obvykle hosté odnesou jako tzv. výslužku ze svatby. Původně však byly doručovány již s pozvánkou na svatbu.[1] Svatební koláčky by si nevěsta neměla péct sama, aby neměla uplakané děti nebo nouzi v manželství. Tradicím podléhá také oblečení nevěsty, jehož součástí má být něco nového (symbolizuje nový začátek), něco starého (znamená zachování rodinné tradice), půjčená věc (symbolizuje to, že budeme dbát na rady druhých) a něco modrého (modrá je barva věrnosti).
Typické jsou pro české svatby také voničky (vývazek), které dostane každý host do klopy. Před samotným obřadem se občas dělá i tzv. falešná nevěsta. Po odchodu z obřadní síně tradičně zasypávají svatebčané nevěstu a ženicha rýží, čímž jim chtějí přivolat bohatství a plodnost. K poobřadním zvykům pak patří chomout, který dostane ženich na krk jako symbol svázání manželstvím. Dále se také rozbíjí talíř, jehož střepy nevěsta s ženichem zametou. Traduje se, že podle toho, jak se k úkolu postaví, bude jasné, jak jim bude klapat společná domácnost. Střepy navíc nosí štěstí a hluk má zahrnat zlé duchy. To, jak asi budou v domácnosti novomanželé spolupracovat, má ukazovat i další tradiční zvyk, jedení polévky z jednoho talíře. Při něm jsou nevěsta s ženichem svázáni bílým ubrusem a navzájem se krmí jednou lžící.
Krájení dortu je jednou z nejstarších tradic a je dodržovaná dodnes. Dort symbolizuje plodnost a společné zakrojení pak souhru ve společném životě, vzájemnou spolupráci, pomoc a také dělení se. Dle zvyků v manželství velí ten z novomanželů, který drží nůž. V některých rodinách se traduje, že nůž by měla držet nevěsta a ženich by jí měl zakrývat dlaň na znak opory. Tradovalo se, že první kousek musí ochutnat nevěsta a poté ženich, aby manželství vydrželo. Další kousky by měla nevěsta předat mamince ženicha, potom svojí matce, otci ženicha a svému otci. Dále svědkům a teprve poté ostatním svatebčanům. Žádný ze svatebčanů by neměl dort odmítnout, jinak to jemu, ale i novomanželům přinese smůlu.
Aby neměla nevěsta uplakané děti a nouzi v manželství, neměla by péct ani jinak pomáhat s pečením svatebních koláčů, dortu, ani cukroví. Které družičce se ukrojený kousek ze svatebního dortu na talířku převrátí, do... Svatební zvyky je název pro zvyky nebo tradice, které se dodržují o svatebním dni či jsou spjaté se samostatnou svatbou. Nedílnou součástí každé svatby jsou svatební koláčky, které si obvykle hosté odnesou jako tzv. výslužku ze svatby. Původně však byly doručovány již s pozvánkou na svatbu.[1] Svatební koláčky by si nevěsta neměla péct sama, aby neměla uplakané děti nebo nouzi v manželství. Tradicím podléhá také oblečení nevěsty, jehož součástí má být něco nového (symbolizuje nový začátek), něco starého (znamená zachování rodinné tradice), půjčená věc (symbolizuje to, že budeme dbát na rady druhých) a něco modrého (modrá je barva věrnosti).