Zachování plodnosti po chemoterapii: rizika, možnosti a doporučení pro ženy i muže

Onkologická léčba je u pacientů v reprodukčním věku spojena s rizikem vzniku gonadotoxicity a následným ovlivněním fertility. Pacienti v reprodukčním věku s nádorovým onemocněním by měli v procesu plánování léčby obdržet kompletní poradenství týkající se metod zachování fertility před zahájením onkologické léčby a v jejím průběhu a následné možnosti gravidity po jejím úspěšném ukončení. To by mělo zahrnovat diskusi o současném nebo budoucím přání pacienta založit rodinu, o šancích na budoucí početí a výsledcích těhotenství v kontextu navrhované protinádorové léčby a jejího ovlivnění plodnosti. Důležitou součástí by mělo být poučení o účinné antikoncepci v souvislosti se systémovou protinádorovou léčbou. Individualizace plánu by měla vycházet zejména ze zdravotního stavu, charakteru vlastního nádorového onemocnění, jeho rozsahu a prognózy, způsobu plánované léčby a přání pacienta. U pacientů v reprodukčním věku by mělo být doporučení týkající se možností zachování fertility součástí léčebného postupu stanoveného multidisciplinárním týmem (MDT).

U pacientek plánujících graviditu a které jsou léčeny hormonální léčbou nutné její vysazení, pozornost nutné věnovat dlouhému wash out intervalu a teratogennímu účinku tamoxifenu (min. Příčiny mužské neplodnosti zahrnují anatomické, endokrinní, genetické, funkční nebo imunologické abnormality reprodukčního systému. Gonadotoxicita může vzniknout následkem přímého poškození mužských pohlavních buněk, spermatogonií. Nepřímo vzniká gonadotoxicita následkem poškození podpůrných struktur spermatogeneze - Sertoliho a Leydigových buněk. Míra poškození je závislá na koncentraci systémově podaného léčiva nebo dávce radioterapie.

Co způsobuje poškození fertility a jak se projevuje

Nejzávažnější poškození spermatogonií a zárodečného epitelu vyvolávají alkylační látky, zejména cisplatina. Působení radioterapie lokálně na oblast gonád vede již u dávky 0,1 Gy ke krátkodobému zastavení spermatogeneze. Dávky 2-3 Gy způsobují dlouhodobou azoospermii a při dávkách přesahujících 6 Gy dochází k dlouhodobé až trvalé neplodnosti. Nepřímo, po ozáření mozku, může způsobovat radioterapie poruchy spermatogeneze potlačením uvolňování gonadotropinů. Riziko vzniku azoospermie v souvislosti s protinádorovou léčbou je shrnuto v Tabulce č.

Muži a kryokonzervace, proté třicítky šancí uchovat plodnost

Kryokonzervace spermií je široce dostupná a standardní metoda pro zachování reprodukčního potenciálu u mužů pro použití v rámci metod asistované reprodukce. Měla by být nabídnuta před zahájením léčby kvůli možným genetickým abnormalitám ve spermiích po vystavení chemoterapií nebo radioterapií. Úspěšnost využití kryokonzervovaného spermatu v procesu dosažení těhotenství dosahuje hodnot kolem 50 %. Dlouhodobé skladování kryokonzervovaného spermatu nekoreluje s horšími výsledky nebo kvalitou rozmrazeného spermatu. V případě, že nelze nalézt žádné spermie ve vzorku spermatu je možné provést testikulární extrakci spermií (TESE). Jedná se o mikrochirurgický zákrok, v rámci kterého se spermie získají přímo z tkáně varlete.

Ovariální poškození a obnovení plodnosti u žen

Systémová onkologická léčba a radioterapie má dopad na fertilitu a může způsobit ovariální selhání s následnou amenorheou, postmenopauzální stav a infertilitu. Ovlivnění fertility je způsobeno snížením ovariální rezervy v důsledku onkologické léčby, hormonálními změnami nebo anatomickým či funkčním poškozením reprodukčních orgánů. K obnovení ovariální funkce po ukončení onkologické léčby může dojít bezprostředně nebo i v odstupu několika měsíců po jejím ukončení. Menstruace může být přítomna i u pacientek s ovariálním selháním. Ovariální rezerva může být hodnocena pomocí stanovení hladin anti-Mulleriánského hormonu (AMH). Nejvýraznějšími faktory, které ovlivňují riziko vzniku ovariálního selhání, jsou věk pacientky při zahájení onkologické léčby a její typ, respektive složení systémové terapie. Největší riziko (> 80 %) je spojeno s léčbou hematoonkologických pacientek a dále pak s radioterapií. U pacientek s karcinomem prsu ≥ 40 let je vysoké riziko ovariálního selhání a amenorhey spojeno s léčbou 6 cyklů CMF, FEC, FAC nebo TC. U pacientek s lymfomy je střední riziko spojeno s léčbou BEACOP/eskalovaný BEACOP, CHOP nebo DA-EPOCH. U pacientek s kolorektálním karcinomem v reprodukčním věku je obdobné riziko vzniku ovariálního selhání popisováno při léčbě režimem FOLFOX. U pacientek mladších 35 let se většinou riziko vzniku ovariálního selhání a následné amenorhey pohybuje do 20 %.

Jedná se o bezpečnou a účinnou metodu, která je prováděna ve spolupráci s CAR před zahájením onkologické léčby. V případě prezervace oocytů/embryí je třeba počítat s určitým zpožděním v důsledku stimulace s následným provedením odběru oocytů, většinou se jedná o cca 14 dnů. Ovariální stimulace je u pacientek s karcinomem prsu bezpečná, není spojena se zvýšením rizika či zhoršením prognózy onemocnění. Může být prováděna u všech podtypů karcinomu prsu, včetně hormonálně dependentního onemocnění. Ovariální stimulace může být zahájena v jakékoli fázi ovariálního cyklu (random start ovarian stimulation protocols). Používány jsou speciální stimulační protokoly s gonadotropiny, u pacientek s hormonálně dependentním onemocněním je cíleno snížit hladiny estradiolu pomocí inhibitorů aromatázy, což redukuje hladinu estradiolu o více než 50 %.

U pacientek léčených vysoce gonadotoxickými režimy je ke zvýšení účinnosti metod zachovávajících fertilitu možná kombinace kryoprezervace oocytů/embryí s laparoskopickým odběrem ovariální tkáně. Doba potřebná k provedení této kombinované metody je cca 2,5 týdne. Jedná se o dvě možnosti zachování fertility u pacientek před radioterapií na oblast pánve. Před zahájením radioterapie je laparoskopicky provedena transpozice ovarií. Po provedení RT je možné přenést ovaria zpět do původní lokalizace. Stínění ovarií v průběhu RT pomocí olověných bloků je další možnou metodou zachování fertility a redukuje dávku záření na 4-5 Gy.

Cílem použití LHRH analog v průběhu systémové léčby je snížení rizika ovariálního selhání u premenopauzálních pacientek. Zahájení aplikace LHRH analog je doporučeno minimálně 1 týden před zahájením systémové terapie a následně v průběhu celé doby jejího podávání. Data z klinických studií prokazující benefit tohoto postupu u jiných solidních nádorů jsou však limitovaná. Metaanalýza 5 hlavních studií hodnotících benefit podávání LHRH analog u pacientek s karcinomem prsu prokázala snížení rizika vzniku ovariálního selhání z 30,9 % na 14,1 % a zvýšení počtu gravidity po onkologické léčbě (37 vs 20).

Pravděpodobnost gravidity a jejího úspěšného dokončení je u pacientů po onkologické léčbě nižší než u zdravé populace. Gravidita po onkologické léčbě je spojena s vyšším rizikem předčasného porodu, nižší porodní váhou dítěte, vyšší pravděpodobností nutností provedení SC a poporodního krvácení. Riziko těchto komplikací je větší, pokud je krátký interval od ukončení onkologické léčby po vznik gravidity. Z tohoto důvodu je obecně přijímán minimální interval v délce jednoho roku od ukončení systémové terapie. U pacientek plánujících graviditu je, zvláště v případě tamoxifenu a anti-HER2 terapie, nutný wash out interval v délce min. 3 měsíců (tamoxifen) a 7 měsíců (anti-HER2 terapie).

Gravidita po léčbě pro karcinom prsu nezhoršuje prognózu pacientek a není spojena s vyšším rizikem relapsu onemocnění. U pacientek, které jsou léčeny adjuvantní hormonální terapií a které plánují graviditu, je možné a bezpečné dočasné přerušení této léčby (minimálně po 18-24 měsících) a po porodu pokračování a dokončení plánované terapie (POSITIVE trial). Laktace po léčbě pro karcinom prsu je možná, pokud není pacientka aktivně léčena. Použití metod asistované reprodukce po ukončení onkologické léčby je možné, nicméně tento postup je spojen se signifikantně menší efektivitou ve srovnání se zdravou populací. Z tohoto důvodu je jednoznačně preferováno, pokud je to možné, začít s metodami prezervace fertility před zahájením onkologické léčby.

Hereditární nádory a zvláštní situace

U pacientů s hereditárními nádorovými syndromy je fertilita postižena a pravděpodobnost vzniku gravidity je nižší, než je tomu u zdravé populace. Nejsou k dispozici jednoznačná doporučení týkající se pacientů s hereditárními syndromy vzhledem k nedostatku dat u této skupiny nemocných, obecně se ale doporučuje postupovat stejně, jako u pacientů bez patogenních zárodečných mutací. Výzkum ukazuje, že například Hodgkinův lymfom má specifické trendy v ovlivnění plodnosti a její ochrany, a to díky změnám v používání radioterapie.

Gravidita po léčbě pro karcinom prsu je často plánována s ohledem na časový odstup, aby se minimalizovalo riziko návratu. V některých situacích lékaři doporučují odstup minimálně 6 měsíců, nicméně existují situace, kdy je vhodné s těhotenstvím počkat 2 až 5 let (především u hormonálně závislých nádorů, například při rakovině prsu). Hlavním důvodem odkladu je vyloučení návratu onemocnění. Pokud by se totiž rakovina znovu objevila, během gravidity jsou léčebné možnosti dosti omezené.

Neplodnost po onkologické léčbě je častým tématem; chemoterapie či ozařování v oblasti pánve mohou poškodit ovariální funkce a způsobit tak dočasnou či trvalou menopauzu a tudíž neplodnost. Jak se s tím vaječníky vypořádají, to se odvíjí od jejich stavu před léčbou. Důležité je také věk pacientky, množství a typ chemoterapie. Pokud žena plánuje těhotenství, je dobré s lékaři probrat možnosti zachovávající plodnost.

Gravidita po onkologické léčbě může být bezpečná jak pro ženu, tak pro dítě. U českých studií se ukazuje, že těhotné ženy po léčbě rakoviny prsu nebyly spojeny s vyšším rizikem relapsu oproti necílené populaci. Dá se říci, že těhotenství po vyléčení může být bezpečné, ačkoli vyžaduje individuální posouzení každého případu a spolupráci MDT.

Infografika: Přehled možností zachování fertility a rizik

Praktické shrnutí cest zachování plodnosti

  1. Kryoprezervace spermatu pro muže před zahájením léčby; TESE pokud není možné získat spermie z ejakulátu.
  2. Ovariální kryoprezervace a případná transplantace ovariální tkáně; stimulace oocytů s ohledem na hormonální citlivost nádoru.
  3. Transpozice ovarií před radioterapií v pánvi a stínění ovarií při RT.
  4. Rizikovější gonadotoxické režimy a kombinace protinádorových terapií vyžadují důkladný MDT plán.
  5. Ovládání ovariální rezervy monitorováním AMH a individuální rozhodování o pozici hormonálních terapií po léčbě.
  6. U žen s karcinomem prsu: random-start protokoly, inhibice estrogenu letrozolem a možná kombinace s kryoprezervací.

Pedagogický dopad a doporučení lékařů

Je důležité, aby diskuse o zachování fertility byla součástí léčebného plánu a aby MDT zahrnoval reprodukčního endokrinologa, onkologa, radioterapeuta a gynekologa. Gravidita po léčbě pro karcinom prsu je možné a je spojena s několika riziky, která by měla být minimalizována pečlivým plánováním a sledováním. Těhotenství po onkologické léčbě může být bezpečné pro ženu i dítě, ale vyžaduje dobré načasování a individuální posouzení.

Chemoterapie (pohled pacientky)

tags: #muze #zena #otehotnet #po #chemoterapii