Infekční onemocnění v průběhu těhotenství může ohrozit nejenom matku, ale i plod a celý průběh těhotenství.
Těhotné ženy mají zvýšené riziko závažných infekcí.
Důvodem jsou jednak mechanické a patofyziologické změny, jako je nižší dechový objem, imunitní adaptace na plod, pak také samotné imunologické změny.
Imunitní změny v těhotenství a význam pro očkování
V průběhu těhotenství dochází k vzestupu hladin progesteronu, který potlačuje mateřskou imunitní odpověď a mění rovnováhu mezi Th1 a Th2 odpovědí.
Dochází k poklesu počtu T lymfocytů (jak CD3+, tak CD4+ a CD8+), poklesu zánětlivých cytokinů, snižuje se aktivita T a B buněk a přirozených zabíječů.
Očkování v průběhu těhotenství je benefitem nejenom pro očkovanou matku, ale také pro jejího novorozence, který získá od matky prostřednictvím mateřských protilátek.
Kojenec je tak chráněn do doby, než bude moci vzhledem k věku být očkován.
Novorozenci a kojenci v prvních měsících života mají v porovnání se staršími dětmi zvýšené riziko závažných komplikací infekčních onemocnění a v tomto věku je ještě není možné chránit aktivní imunizací.
Chřipka a očkování proti ní u těhotných
Chřipka patří mezi běžné respirační infekce dýchacích cest.
K většině případů chřipky dochází během každoročních epidemií v zimních a jarních měsících.
Těhotné ženy mají větší pravděpodobnost, že budou mít vážné onemocnění chřipkou kvůli změnám imunitních, srdečních a plicních funkcí během těhotenství.
Těhotné ženy mají zvýšené riziko komplikovaného průběhu chřipky a až 7 x vyšší riziko hospitalizace i úmrtí.
Chřipková infekce v těhotenství zvyšuje riziko narození mrtvého dítěte a může způsobit předčasný porod a další porodní komplikace.
Očkování proti chřipce účinně zabraňuje infekci u těhotných žen i u jejich novorozenců a kojenců prostřednictvím přenosu mateřských protilátek.
Inaktivované vakcíny proti chřipce se těhotným ženám bezpečně aplikují již více než 60 let.
Klinické studie a observační studie u těhotných žen, včetně studií, které se zabývaly úmrtím plodu, spontánními potraty a vrozenými malformacemi, nezjistily žádné důkazy o nežádoucích účincích spojených s inaktivovanou vakcínou proti chřipce ani u žen, ani u jejich novorozenců.
Zvýšené riziko závažného průběhu chřipky mají také kojenci.
Všechny ženy by měly být v každém těhotenství očkované proti chřipce s cílem ochrany ženy, těhotenství i dítěte v prvních měsících života.
Očkování se provádí standardní dávkou inaktivované chřipkové vakcíny (IIV‑SD), a to bez ohledu na gestační věk.
Odborné společnosti doporučují, aby těhotné ženy byly očkované vakcínou proti chřipce pro danou sezónu během jakéhokoli trimestru těhotenství.
Optimální načasování očkování představuje aplikaci vakcíny v období od října do prosince daného roku.
Načasování pomáhá chránit těhotnou ženu před tím, než se aktivita chřipky začne zvyšovat, proto je vhodné aplikovat vakcínu již v průběhu měsíce října.
U žen, které jsou již ve třetím trimestru, se očkování provede co nejdříve po dostupnosti očkovací látky pro danou chřipkovou sezónu.
Pokud se bude těhotná žena nacházet v třetím trimestru již v měsíci srpnu a září, je vhodné zahájit očkování co nejdříve, kdy bude vakcína dostupná, protože to může pomoci chránit také její dítě před chřipkou několik měsíců po jeho narození.
Očkování proti pertusi během těhotenství
Pertuse je bakteriální infekce dýchacích cest s celoročním výskytem.
Černý kašel je nebezpečný zejména pro malé děti a chronicky nemocné, přičemž u nejmenších dětí může způsobit závažné komplikace včetně zápalu plic.
Závačnou, nezřídka fatální komplikací pertuse bývá bronchopneumonie a plicní hypertenze.
Plošné očkování dětí umožnilo kontrolu tohoto infekčního onemocnění, ale nevede k jeho eliminaci.
Nejvyšší riziko závažného průběhu pertuse včetně úmrtí mají kojenci v prvních měsících života, kdy ještě nemohou být sami řádně očkováni.
Očkováním těhotných žen proti pertusi se předchází onemocnění nejmenších dětí, které nemohou být vakcinovány kvůli věku (očkuje se od započatého 9. týdne po narození dítěte).
Zavedení očkování těhotných vedlo ke snížení výskytu onemocnění u kojenců.
Vhodně načasovaná vakcinace v graviditě vede k dostatečnému přenosu mateřských protilátek do těla plodu.
Největší přenos protilátek z matky na plod je zaznamenáván ke konci těhotenství.
K přenosu protilátek dochází také v průběhu porodu a při kojení.
Přenos mateřských protilátek je zahájen přibližně za 2 týdny po očkování těhotné ženy.
Po narození je dítě mateřskými protilátkami chráněno před závažným průběhem onemocnění během nejkritičtějšího období prvních dvou měsíců života, kdy ještě nemůže být očkováno.
Výše uvedené odborné lékařské společnosti doporučují, aby těhotné ženy byly očkované vakcínou proti pertusi (Tdap) a uvádějí, že očkování probíhá v kombinované očkovací látce proti tetanu, záškrtu a pertusi, označované zkratkou Tdap (Boostrix nebo Adacel) nebo Tdap‑IPV (Boostrix polio nebo Adacel polio).
Očkování proti pertusi by mělo být provedeno v každém těhotenství.
Aplikace jedné dávky vakcíny je doporučena v 27. ‑ 36. gestačním týdnu, nejlépe během dřívější části tohoto časového období.
V gestačním věku 37+ je očkování též indikováno, pokud nebylo provedeno dříve, ale jeho benefit může být nižší z důvodu kratšího času pro transplacentární přenos protilátek.
Vakcínu lze aplikovat i bezprostředně po porodu, pokud nebyla žena očkována v těhotenství.
Proto je ženám, které nebyly očkovány v těhotenství proti pertusi, doporučeno podání jedné dávky vakcíny s pertusovou složkou ihned po porodu, aby se minimalizovalo riziko přenosu onemocnění na novorozence.
Očkování proti pertusi je bezpečné také pro kojící ženy.
Covid-19 a těhotenství
V případě onemocnění covid‑19 bylo prokázáno, že infekce způsobuje u těhotných žen 15 x častější riziko úmrtí v porovnání s kontrolní skupinou žen, 6 x vyšší riziko závažného průběhu nemoci, 14 x častější potřebu intubace pro dechové obtíže a dokonce 22 x častější riziko předčasného porodu (2).
Infekce SARS‑CoV‑2 v době těhotenství je spojena s vyšším rizikem úmrtí plodu (OR=2,21), předčasným porodem (OR=2,17), preeklampsií/eklampsií (OR=1,55) nebo rizikem nutnosti akutního porodu císařským řezem (OR=1,63).
Vyšší riziko závažného průběhu onemocnění covid‑19 mají těhotné ženy zejména ve třetím trimestru těhotenství.
Odborné společnosti doporučují, aby těhotné ženy byly očkované vakcínou proti covid‑19 pro danou sezónu během jakéhokoli trimestru těhotenství, bez ohledu na gestační věk.
Optimální načasování očkování představuje aplikaci vakcíny v období od září do prosince daného roku.
U žen, které jsou již ve třetím trimestru, se očkování provede co nejdříve po dostupnosti očkovací látky pro danou sezónu covid‑19.
Podobně jako vakcína proti chřipce chrání očkování jak těhotnou ženu, tak její dítě.
Časování vakcinace může být přizpůsobeno aktuální situaci komunitního šíření viru SARS‑CoV‑2 v populaci.
Při nízké úrovni komunitního šíření viru v populaci a tedy nízkém riziko infekce těhotné ženy je vhodné očkování provést až od začátku třetího trimestru s cílem dosažení maximálního transplacentárního přenosu protilátek.
Při vysoké úrovni komunitního šíření viru se vakcinace provede co nejdříve bez ohledu na stadium gravidity.
RSV a význam očkování u těhotných
Infekce RSV je významnou příčinou morbidity a mortality v časném kojeneckém věku, které tvoří téměř 2/3 všech akutních respiračních infekcí u kojenců a malých dětí celosvětově.
Světová zdravotnická organizace odhaduje, že RSV odpovídá za více než 60 % akutních respiračních infekcí u kojenců a malých dětí po celém světě.
Většina kojenců je exponována infekci RSV komunitně při kontaktu s jinými dětmi.
Komunitní přenos infekce RSV je zodpovědný za 54,8 % všech případů.
Nejčastějším zdrojem nákazy pro kojence jsou jeho sourozenci, následované dětmi v blízké rodině, jako jsou bratranci a sestřenice.
Příznaky a závažnost onemocnění RSV u kojenců nelze předvídat, může probíhat v mírné formě až po život ohrožující stavy.
V současnosti není dostupná žádná specifická léčba a k dispozici je pouze léčby podpůrná.
Předpokládá se, že více než 97 % ze všech dětí bude do 2 let věku infikováno RSV.
Vzhledem k tomu, že není dostupná žádná očkovací látka pro aktivní imunizaci kojenců proti infekcím RSV, je jedinou možnou cestou pasivní imunizace.
Očkování těhotné ženy vede k aktivní imunizaci očkované ženy a také k pasivní imunizaci novorozenců a kojenců očkovaných matek, kdy novorozenci a kojenci mohou získat ochranu proti infekci RSV od narození až do 6 měsíců věku.
Mateřská vakcína snižuje riziko hospitalizací a závažné RSV infekce u kojenců po dobu prvních 6 měsíců po jejich narození.
Děti narozené matkám, které dostanou vakcínu proti RSV alespoň 2 týdny před porodem, budou dostatečně chráněny.
Vzhledem k potřebě maximálního možného přenosu mateřských protilátek u očkovaných žen v průběhu těhotenství na plod, respektive kojence, je velice důležité správné načasování aplikace vakcíny.
Odborné lékařské společnosti doporučují, aby všechny těhotné ženy byly očkované vakcínou proti infekci RSV v průběhu těhotenství.
Vakcína proti RSV se doporučuje všem ženám, pokud jsou těhotné v období 24 ‑ 36 gestačního týdne během měsíců září až leden.
Doporučené schéma očkování v sobě zahrnuje aplikaci jedné dávky vakcíny.
Je důležité, aby kojenec měl ochranu před sezónou výskytu RSV, která zpravidla vrcholí mezi prosincem a leden.
Pokud již byla při předchozím těhotenství žena proti RSV očkována, další dávka v současné graviditě není indikována.
Vakcínu Abrysvo lze simultánně podávat v průběhu těhotenství s vakcínou proti chřipce.
Obecně platí, že v případě nutnosti aplikace dalších inaktivovaných vakcín v průběhu těhotenství (proti chřipce, tetanu, černému kašli) není nutné dodržovat žádný interval mezi aplikací různých očkovacích látek.
V SPC vakcíny Abrysvo se nicméně uvádí doporučení intervalu nejméně dvou týdnů mezi podáním přípravku Abrysvo a očkovací látky proti tetanu, záškrtu a i černému kašli (Tdap).
Toto stanovisko vychází z výsledků získaných při očkování netěhotných žen, kterým byla současně podána vakcína vakcína Tdap.
Podobně imunitní odpovědi na RSV, záškrt a tetanus non‑inferiorní k odpovědím vyvolaným samostatně podávanými vakcínami, ale imunitní odpověď na pertusovou složku byla při společném podání nižší.
Klinický význam tohoto zjištění je neznámý, proto jeho praktická využitelnost je minimální.
Další očkování a bezpečnost během těhotenství
Kromě výše uvedených očkování, je možné gravidní ženě v případě rizika vzniku tetanu aplikovat tetanický toxoid, popřípadě i tetanický hyperimunní globulin.
V případě potřeby se např. bezpečnost vakcíny proti virové hepatitidě typu A (VHA) u gravidních žen nemusí stanovena z důvodu chybějících validních dat, nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o inaktivovanou vakcínu, předpokládá se velmi nízké riziko poškození plodu.
Těhotné ženy, které jsou v riziku onemocnění virovou hepatitidou typu B (VHB), měly by být během gravidity očkovány kompletním, třídávkovým schématem.
Bezpečnost vakcín proti pneumokokovým onemocněním během očkování v graviditě nebyla hodnocena, proto chybí potřebná bezpečnostní data.
Dosud ale nebyla hlášena žádná poškození nebo negativní efekt na plod u žen, které byly očkovány náhodně v průběhu těhotenství, kdy se o graviditě nevědělo.
Žádná vakcína proti klíšťové meningoencefalitidě nebyla dostatečně hodnocena z hlediska bezpečnosti během těhotenství; případná aplikace je možná pouze ve specifických případech, kdy prospěch z vakcinace jasně převýší riziko.
Očkování živými vakcínami je v průběhu těhotenství kontraindikováno.
V průběhu těhotenství jsou kontraindikovány vakcíny proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím, proti tuberkulóze, proti japonské encefalitidě, ale také proti planým neštovicím.
V současné době není dostatek validních údajů o bezpečnosti očkování proti planým neštovicím živou VZV vakcínou u gravidních žen a vliv VZV vakcíny na fétus je dosud neznámý.
Proto by gravidním ženám neměla být tato vakcína aplikována.
Zároveň ženy, které byly očkovány, by měly být poučeny o nutnosti adekvátní ochrany před početím po dobu 1 měsíce (dle české příbalové informace u Varilrixu až 3 měsíce) po každé dávce vakcíny.
Očkovaná osoba a šíření vakcinačních kmenů
Očkované osoby nepřenáší vakcinální virus na kontakty, a proto nejsou rizikem pro své okolí ani pro gravidní ženu s kterou jsou v kontaktu.
Přesto se někdy řeší situace, zda je možné aplikovat živou atenuovanou očkovací látku proti planým neštovicím nebo proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám dítěti, jehož matka je těhotná, z obavy o přenos vakcinálního kmene z očkovaného dítěte na těhotnou ženu.
Přenos VZV z očkovaného na vnímavého je velmi vzácný a teoreticky k němu může dojít pouze v případě výskytu makulózní vyrážky u očkovaného.
Vyrážka se může objevit u 1‑5 % očkovaných, zpravidla v období 5‑26 dní po očkování.
Vzhledem k velmi nízkému riziku přenosu vakcinálního viru z očkovaného, vakcíny proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím nebo varicele mohou být bezpečně aplikovány dětem s kontaktem s těhotnými ženami.
Dojde‑li k vakcinaci ženy, o jejíž graviditě se během očkování nevědělo, nebo žena otěhotněla během 4 týdnů po vakcinaci, měla by tato žena být poučena o nutnosti zvýšené sledovanosti vývoje plodu během její gravidity a kontrol v těhotenské poradně.
Specifické poznámky a meta doporučení
Přes to se někdy řeší situace, zda je možné aplikovat živou atenuovanou očkovací látku proti planým neštovicím nebo proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám dítěti, jehož matka je těhotná, z obavy o přenos vakcinálního kmene z očkovaného dítěte na těhotnou ženu.
Očkování živými vakcínami proti planým neštovicím je kontraindikováno během gravidity, stejně jako vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
Když je žena těhotná, je vhodné probrat očkovací plán s lékařem a zvažovat rizika a přínosy jednotlivých vakcín pro matku i plod.

Shrnutí a praktické dopady pro očkování v těhotenství
Navzdory obavám z očkování během těhotenství imunizace budoucích maminek zůstává důležitou a prospěšnou metodou prevence infekčních onemocnění.
Největší význam má očkování proti chřipce, pertusi a covid‑19, které chrání nejen těhotnou ženu, ale i novorozence prostřednictvím pasivní i aktivní imunity.
Očkování během těhotenství je založeno na důkazech a doporučeních odborných společností, jejichž cílem je minimalizovat rizika pro matku i plod.
Očkování živými vakcínami bývá kontraindikováno, a proto je nutné plánovat očkování a diskusi o rizicích a přínosech s lékařem.
Jak očkování během těhotenství chrání dítě
Odkazy na praktické otázky a doporučení
- Očkování proti černému kašli (pertusi) je doporučeno v 27. až 36. týdnu těhotenství.
- Očkování proti chřipce je vhodné v jakémkoli trimestru; optimální načasování od října do prosince.
- Očkování proti covidu‑19 je doporučeno v průběhu celého těhotenství podle aktuální situace komunitního šíření.
- Živá vakcína proti planým neštovicím není v těhotenství doporučována.
- Očkování proti RSV je doporučeno v období 24-36. gestačního týdne s jednou dávkou vakcíny (Abrysvo) a lze ji podávat souběžně s vakcínou proti chřipce.