MUDr. Ph. D. Jiří Kočárek (vpravo) a Prof. Ph. D. Stefan Siemer po unikátní robotické operaci močového měchýře na půdě ÚVN v Praze.
Když se ovšem od lékaře dozvíte, že podstoupíte robotickou operaci, pěkně ve vás hrkne. Ale klid, špičkový operatér a urolog Ústřední vojenské nemocnice Jiří Kočárek rozptýlí vaše obavy.
Urologie je vlastně pánská gynekologie, říká s jistou nadsázkou primář Jiří Kočárek. Ano, týká se i nejvlastnější mužské pýchy, ústrojí, které muži chtějí mít obzvlášť v pořádku, a co možná nejdéle. A propos, sám Jiří Kočárek má syna a čtyři dcery.
Střešovickou pracovnu primáře urologie zdobí výstavka sportovních pohárů, buď lyžařských, nebo tenisových. „Pocházím z Liberce, kde tramvaj jede až ke sjezdovce, takže tam lyžuje každý,“ říká lékař. „Sport mě odjakživa držel v kondici a pomáhá mi zvládat stres. Ještě na škole jsem dělal závodně sjezd a tenis jsem měl v létě jako doplňkový sport. Ale to už se změnilo, dnes jezdím rád i na kole a s nemocniční partou hraju taky fotbal.“
Jiří Kočárek však svou postavou lyžaře nezapře. „Pořádný sjezdař přece musel mít přes sto kilo.“
Inspirace v rodině Jiří Kočárek absolvoval vojenskou medicínu v Hradci Králové. Co ho táhlo k lékařské profesi? A co na vojnu? Medicínou ho prý inspiroval dědeček, praktický doktor, který začínal v Nové Pace a po válce byl přidělen do Liberce mezi sedm německých doktorů. Uměl odoperovat slepé střevo i odrodit dítě. „Mám po něm ještě porodnickou kabelu. Váží asi čtyřicet kilo,“ vzpomíná Jiří Kočárek.„Děda byl rádcem mého života, i když jsem ty příběhy znal spíš z vyprávění. Přestal pracovat až ve svých pětaosmdesáti. Vždycky bral život prakticky, pracoval, pomáhal, a k tomu hodně kouřil a dost pil. A takový doktorský život se mi líbil!“
Sám však, coby sportovec, nekouří a příliš pochopení pro tento zlozvyk dnes nemá. Otce Jiřího Kočárka na medicínu nepustili, ale byl veterinářem. Na konci gymnázia to s medicínou nevypadalo růžově ani pro syna Jiřího, ale ředitel-straník nakonec povolil pod podmínkou, že půjde studovat vojenskou medicínu do Hradce.„Na vojenskou mě pustil a ještě dostal pochvalu a bůhvíco navíc od soudruhů, že mě tam dohodil. Ale na tu školu mám moc pěkné vzpomínky,“ říká Jiří Kočárek, dnes vynikající urolog, chirurg a externí přednášející na LF UK.
Šetrný robot K urologii coby „mužské gyndě“ Jiří Kočárek ještě dodává: „Chlapi se o sebe obecně dost bojí, ale na rozdíl od žen nepříjemné věci spíš odkládají. Ženská přijde k doktorovi třeba s banalitou, ale muži podezřelé věci odsouvají s tím, že to třeba přejde, nějak se to vyřeší… A když konečně přijdou s něčím, co je vážnější, řeší se to už často hůř a složitěji.“
Když už dojde na operaci - a netřeba se děsit - robotický zákrok je v současnosti nejšetrnější způsob. Ačkoli toto označení je nepřesné; operuje vás stále chirurg, operatér, který robota ovládá. „Ano, dobře to zní,“ říká Jiří Kočárek, „ale robot neudělá jediný pohyb sám. Systém umělé inteligence, který by člověka operoval zcela autonomně, tu asi ještě nějaký čas nebude. Technologicky to ale pokročilo hodně a možnosti, které nám robotický systém otevřel, byly před pár lety neuvěřitelné.“
Hovoří-li Jiří Kočárek s budoucími pacienty o operaci (není nadšený z termínu „klient“, ani z komerčního přístupu k člověku, který se s ním pojí) požívá příměr s automobily: klasická „otevřená“ operace je jako škodovka z 80. let, laparoskopický zákrok přirovnává k moderní octavii a roboticky asistovaná operace je nový Mercedes-Benz.
Operatér ovládá dvě či tři operační ramena robota a jedno rameno s kamerou pomocí „joysticků“ konzoly (ne nepodobné herní), což mu umožňuje 3D obraz operačního pole. Ovládací konzola může být umístěna i mimo operační sál. Celá operace probíhá přes miniaturní vpichy do těla pacienta a „ruce“ robota precizně provádějí výkon v jeho nitru. Přesně odpovídají pohybům chirurga, ba co víc, dokážou eliminovat třas rukou.
V nitru pacienta „Robot dnes vlastně prodlužuje věk operatérů. Dřív se končilo v pětapadesáti, zřídkakdy v šedesáti letech. Dnes mohou díky robotu operovat i starší zkušení lékaři,“ říká Jiří Kočárek.
Vzpomínáte na příběhy Macha a Šebestové? Na to, jak spolužáku Horáčkovi čistili mandle? Tak takhle si poprvé při pohledu očima robota připadal doktor Kočárek, tehdy učedník: „Jako bych se ocitl uvnitř těla pacienta, přímo v místě, kde jsem operoval. Obraz tělesné dutiny a orgánů v ní je dokonale prostorový. Navíc si ho můžete až desetkrát zvětšit.“
Práce s chirurgickým robotem vyžaduje cvik, jako všechny lidské dovednosti. Koneckonců, i lžící bagru se dá postavit euromince na hranu… „Jako řízení auta - někomu to trvá déle, někdo si volant a pedály osvojí rychleji. A určitě jsou i lidé, kteří by to prostě manuálně nezvládli,“ připouští Jiří Kočárek.
Sám se začal před lety spolu s dalšími lékaři učit v Paříži na tělech zesnulých. Potom se prováděly operace ve Štrasburku na vepřích. Následovaly návštěvy u klinických operací ve Stockholmu, pak znovu Paříž a Curych a nakonec závěrečné školení v Americe. Doba ale pokročila a s ní i technologie a metody výuky: „Dnes se učí na simulátoru, pak se jde na prase do Štrasburku, což stojí deset tisíc euro, a pak dostanete certifikát, že můžete operovat robotem. Celé to stojí kolem 25 tisíc euro.“
Robot je šetrný, přesný, a na těle pacienta zanechá sotva znatelné jizvy. Má tedy vůbec nějaké nevýhody? „ Možná cena operace, která je o řád výš, než cena operace klasické. Ale pojišťovny už zjišťují, že se jim robotická metoda z hlediska následné péče, recidiv a reoperací už ze střednědobého hlediska vyplatí,“ míní Jiří Kočárek. „ Jde každopádně o velký pokrok, který samozřejmě pokračuje.“
Je ale zajímavé, že oproti představám na začátku - někdy před dvanácti lety - to technologicky neskočilo kupředu mílovými kroky. Pořád mi robot připadá trošku jako monstrum,“ uzavírá urolog s úsměvem a s přesně onou mírou kriticismu, kterou si můžeme dovolit vůči osobě, myšlence či věci, které jsme oddáni.
Na začátku byl armádní výzkum a rozvoj
Původní nápad robotických operací vzešel od americké NASA, respektive armády - uvažovalo se o operacích na dálku, na letadlových lodích, ve válečných zónách, ve vesmíru... Výzkum došel technologicky daleko, až k praktickým pokusům a dálkově asistované operaci ve Štrasburku. Problém byl však s rychlostí přenosu dat. „Pacient se může maličko pohnout a vy už pálíte o milimetr vedle,“ vysvětluje urolog. Systém byl nakonec uvolněn do civilního sektoru, vznikla společnost Intuitive Surgical, která vyvinula a stále zdokonaluje a „upgraduje“ systém Da Vinci, robota, kterého má k dispozici (kromě dalších šesti českých zdravotnických zařízení) i Ústřední vojenská nemocnice. První instalace robota v civilní nemocnici byla provedena v roce 1999.
Ověřujeme pravost všech recenzí, abychom se ujistili, že pochází od pacientů, kteří skutečně navštívili specialistu nebo kliniku. Naprosto odstrašující zkušenost s Mudr. Kočárkem !!! Naprostý nezájem o pacienta, nulový pro - klientský přístup, bez empatie. Kvůli svým neustávajícím urologickým potížím, které mi trvají déle než 1 rok a které dokáží ženu velice potrápit, jsem se konečně dostala do soukromé praxe dr. Pan Kočárek se na mne ani nepodíval a zcela bez skrupulí si po celou dobu mé návštěvy hledal v počítači něco na XXXX. Kdybych nezažila, neuvěřím. Vrchol všeho byl, když si přede mnou, během mého popisu potíží, vyndal kancelářské nůžky a začal si stříhat nehty .... Opravdu za nic. Jsem touto zkušeností znechucena, již nikdy více !!!
Nepopsaný text recenzí pokračuje a uvádí různorodé doplňující názory na současnou praxi a budoucí vývoj robotických operací, včetně názoru pacienta, který operaci podstoupil před deseti lety a dnes hodnotí dlouhodobé výsledky.
Jak funguje roboticky asistovaná chirurgie (vysvětlení chirurga)
Praktické shrnutí a technické aspekty
Robotický systém Da Vinci umožňuje operatérovi pracovat s dvojicí až třemi rameny a jedním ramenem s kamerou prostřednictvím joysticků, s 3D obrazem a možností velkého zvětšení.
Návodné srovnání: otevřená operace je jako škodovka z 80. let, laparoskopický zákrok jako moderní Octavia a roboticky asistovaná operace jako nový Mercedes-Benz.
Robot prodlužuje kariéru operatérů a umožňuje lepší přístup do malé pánve, kde se nachází prostata a močový měchýř. Budoucnost zahrnuje rozvoj ledvinových operací a postupný nástup nových generací robotů, včetně snahy o konkurenci Da Vinci.
Možné nevýhody a ekonomické aspekty
Hlavní nevýhodou bývá vyšší cena operace, kterou vyvažují nižší nároky na následnou péči, menší riziko reoperací a obecně lepší dlouhodobé výsledky z hlediska zotavení pacientů.
- Snazší zvládnutí složitých anatomických struktur v malej pánvi
- Větší přesnost a eliminace tremoru rukou
- Vyšší počáteční investice a náklady na vybavení
„Jde o velký pokrok, který samozřejmě pokračuje,“ říká Jiří Kočárek a dodává, že robotické operace postupně získávají širší akceptaci mezi pacienty i zdravotnickými pojišťovnami.