Potrat je v definicích uvedených na stránkách MZČR definován pod bodem 4 stejně, jako ve vyhlášce 297/2012 Sb., o Listu o prohlídce zemřelého, tj. Pod bodem 5 definic uvedených na stránkách MZČR je řečeno, že umělé přerušení těhotenství provedené po 22. týdnu se nepovažuje za potrat, ale za předčasně vyvolaný porod. Podle mého názoru jsou definice uvedené v bodu 3 (mrtvě narozené dítě) a v bodu 5 (umělé přerušení těhotenství provedené po 22. týdnu) v rozporu s bodem 4 písm. b) (potratem se rozumí mj. umělé přerušení těhotenství dle zákona). Tyto skutečnosti (že došlo k umělému přerušení těhotenství, potratu, spontánnímu potratu) se mají oznamovat Vám - ÚZISu, resp. Národnímu registru reprodukčního zdraví - v rozsahu dle přílohy č. 3 zákona o zdravotních službách.
V kontextu definic a terminologie se objevuje otázka, v jakém dokumentu WHO definovala mrtvě narozené dítě. WHO často rozlišuje živě narozené dítě a mrtvě narozené dítě, avšak přesná definice mrtvě narozeného plodu bývá uvedena v souvislosti s mezinárodními standardy a registracemi. Dále se zmiňuje doporučení WHO týkající se odhadu úmrtí plodu a pohřební praxe, včetně faktoru gramáže a gestace. Porod mrtvého plodu je definován jako vypuzení plodu z dělohy, který nejeví známky života a má hmotnost více než 500 gramů; pokud se hmotnost nedá zjistit, kritériem je gestace (od 22. týdne).
Co znamená mrtvě narozené dítě pro rodiče a zdravotnický personál?
Účel, povaha, předpokládaný prospěch, následky a možná rizika zdravotního výkonu - to vše je klíčové při rozhodování o způsobu vedení porodu a poporodního období. Cílem lékařů je zajistit nekomplikovaný a bezpečný průběh porodu i poporodního období, respektovat osobnost každé rodičky a její představy o vedení porodu a zachovávat co nejvyšší míru soukromí.
V praxi se poporodní péče liší dle evropských i národních pravidel. V České republice existuje historicky specifikum evidence mrtvě narozených dětí; některé zákonné povinnosti ohledně úmrtní evidence nebyly vždy jasné a vedly k odlišnostem v praxi. Přesto moderní perinatální péče usiluje o zlepšení ukazatelů a poskytuje rodičům podporu v procesu truchlení a vzpomínání na ztracené dítě.
Praktické vymezení a typy mrtvě narozeného plodu
Podle některých definic mrtvě narozené dítě je plod, který neprojevuje známky života a má porodní hmotnost 500 gramů a více; nelze-li porodní hmotnost určit, posuzuje se podle gestational age (ve 22. týdnu je hraniční hodnota). Lékaři klasifikují mrtvé narození do tří typů: předčasné mrtvé narození (mezi 20. a 27. týdnem), pozdní mrtvé narození (28. až 36. týden) a termín mrtvé narození (37. týden a dále).
Krátkodobé varovné signály mohou zahrnovat vaginální krvácení v pozdním těhotenství; v takových případech se doporučuje okamžitá konzultace s lékařem. Příčiny mrtvorozených dětí se u jednotlivých případů liší; v přibližně třetinách případů bývá příčina neznámá, v dalších faktorech hrají roli placentární a pupeční šňůrové problémy, infekce, vrozené postižení, nebo životní styl.
Úmrtnost mrtvě narozených dětí a s tím související péče se spolu s kontinuálním výzkumem zlepšují; v některých zemích se vyvíjejí podpůrné programy a Postpartum péče zahrnují i citlivé rozloučení s rodiči a možnost vidět či držet mrtvé miminko podle jejich volby a momentálního rozpoložení.
Možnosti péče po mrtvém porodu
- Rodiče mohou mít soukromí a možnost vidět dítě, pojmenovat ho, případně ho pochovat či vyfotit. Rozloučení může být krátké i delší, podle aktuální potřeby a možností nemocnice.
- Porodní asistentky a zdravotnický personál mohou pomoci obléct dítě, zabalit ho a ukázat jen některé části (např. nožičku či ručičku), pokud si to rodiče přejí.
- V případě vrozených vývojových vad může dítě po delší době v plodové vodě vypadat jinak; rodičům se poskytne podpora a doprovod psychologa či rodinného terapeuta.
Psychologická a společenská podpora
Porod mrtvého plodu je emocionálně náročný a často vyžaduje zapojení odborníků: psychologa, psychiatra, sociálního pracovníka či duchovního. Sdílení bolesti a truchlení se v praxi ukazuje jako důležité pro adaptaci rodičů. Rodiče bývají vedení k realistickému zpracování ztráty a hledání cest, jak pokračovat v budoucím plánování těhotenství a péči o sebe.
Perinatální témata se začala více otevírat koncem sedmdesátých let, když vznikla hnutí pro sdílení a podporu při ztrátě těhotenství a dítěte. Společnosti a organizace v posledních letech prosazují zlepšení perinatální péče a vytvoření sítě zařízení pro lepší podporu rodičů. Česká republika dosahuje vysoké úrovně perinatální péče díky spolupráci perinatologických a gynekologických odborných společností.
Praktické rady pro budoucí těhotenství po ztrátě
- Pravidelná prenatální péče a včasná intervence při rizikových faktorech, jako je cukrovka či vysoký krevní tlak.
- Společná konzultace s genetickým poradcem, zejména pokud se dříve vyskytly genetické faktory.
- V případě krvácení či jiných znepokojivých příznaků okamžitá lékařská pomoc a vyšetření.
- Podpora rodiny a důsledné dohledání psychické pohody; rozhovory a terapie mohou být součástí léčebného plánu.
Další související poznámky a terminologie
Terminologie kolem pojmu potrat a mrtvě narozené dítě může být v různých dokumentech rozdílná. Důležité je sledovat, zda je informační podklad v souladu s platnou legislativou a mezinárodními standardy. Porodnické kleště (forceps) a císařský řez jsou jen některé z možných způsobů vedení porodu v závislosti na zdravotním stavu rodičky a dítěte; rozhodnutí probíhají za spolupráce s rodiči a s ohledem na jejich bezpečí a soukromí.
V závěru je cílem poskytnout přesnou a citlivou komunikaci o situaci, povaze porodu a následném období, aby rodiče i zdravotníci mohli čelit tomto náročnému období s maximální podporou a porozuměním.
