V tomto textu se propojí historické popisy soch a památek s popisem jejich stáří, restaurátorského zásahu a významu pro kulturní dědictví. Propojíme také konkrétní příběhy a detaily o restaurátorském procesu, které vypovídají o hodnotě a zachování těchto děl pro současnost i budoucnost.
Příběh šesti kamenných soch světic a světců
Soubor šesti kamenných soch světic a světců vytvořil pravděpodobně v roce 1764 regionálně působící sochař a řezbář František Ringelhahn. Původně se díla nacházela v Bystřici nad Úhlavou při komunikaci pod ohrazením zámeckého parku, od roku 1976 jsou však umístěna v areálu hradu a zámku Klenová. Před zahájením restaurování se sochy nalézaly již v havarijním stavu, jejich materiál vykazoval hloubkové narušení a rozpadal se.
Restaurování iniciovala Galerie Klatovy / Klenová, která práce financovala ze svých zdrojů, přestože není vlastníkem soch. O spolupráci požádala Ateliér restaurování děl sochařských AVU v Praze. V roce 2021 tak pod dohledem vedoucího ateliéru Jana Kracíka vznikl ve spolupráci se studenty podrobný restaurátorský průzkum a záměr. Jeho součástí byly chemickotechnologické analýzy i četné zkoušky čištění kamene, jeho zpevnění a doplnění, jejichž výsledky se staly základem pro kvalitní restaurátorský zásah v letech 2022-2024.
Pod pedagogickým dohledem jej prováděli studenti v rámci svých praktických diplomových prací v ateliéru AVU v součinnosti se zástupci památkové péče a odborníky z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Bylo provedeno citlivé doplnění modelace či náročná konsolidace kamene, kovové atributy světců a světic pak získaly správnou podobu - např. pro sochu Panny Marie Immaculaty byla zhotovena nová svatozář s odpovídajícím počtem hvězd. Kvalitně provedený restaurátorský zásah umožnil zachovat sochy i nadále v exteriéru. Zároveň se upravilo jejich rozmístění tak, aby odpovídalo původní situaci u zámku v Bystřici nad Úhlavou.
Na cenu NPÚ v kategorii Restaurování je navržena Ing. Hana Kristová, ředitelka Galerie Klatovy / Klenová, a restaurátorský tým, který tvořili pedagogové MgA. Jan Kracík, Ing. Mgr. Ondřej Šimek, DiS. a Ing. Jiřina Přikrylová a tehdejší studenti MgA. Michaela Matoušek Šmídová, DiS., MgA. Filip Matoušek, MgA. Tereza Jeřábková a MgA. Bruselský Manneken pis je asi nejbizarnější památka nejen v Belgii.
Bruselský Manneken Pis a jeho polovičky
Bruselský čurající chlapeček je asi nejbizarnější památka nejen v Belgii, ale možná na celém světě. Málo se ovšem ví, že Manneken pis má ještě drobet vulgárnější polovičku - čurající holčičku. Od malička učíme děti, že vykonávání potřeby je intimní záležitost, kterou je potřeba před veřejností taktně řešit, a to nejlépe útěkem do ústraní. Pak vezmeme dítě do Belgie, obejdeme Grande Place a vydáme se pro suvenýry. Někde v davu turistů se najednou objeví on: Manneken pis. Naprosto veřejně močí do kašny a pózuje turistům s fotoaparáty.
Být živý a o pár let mladší, schytal by za to pár facek, ale že je z bronzu a stojí tady už od 14. století. Soška čurajícího chlapečka je zkrátka symbolem Bruselu. Ani tenhle dvouletý fakan to ale neměl vždy jednoduché. Jeho první kamenná verze tady pravděpodobně stála opravdu už někdy ve 14. století, a to na počest malému hrdinovi. Podle legendy dvouletý vévoda Godfried II. Brabantský podporoval své vojáky tak, že byl zavěšený v košíku na stromě a čural na hlavu nepřátelům.
Další legenda říká, že při útoku na Brusel vymysleli uzurpátoři plán, jehož součástí bylo umístit výbušniny u městských hradeb. Bronzovou sochu chlapečka vytvořil v 17. století sochař Jérome Duquesnoy. Dlouho se ale nad kašnou neohřála. Už v roce 1745 Manneken pis ukradli Angličané. O dva roky později se ho zmocnila další z velmocí - Francie. Ludvík XV. se za své poddané zastyděl a Bruselu daroval kroj ze zlatého brokátu, zdobený křížem svatého Ludvíka. V roce 1817 byl Manneken pis odcizen potřetí.
Ale nebyla to jen ztráta a krádež, ale také lidská tvář. Do třetice všeho dobrého ovšem nebyl za krádeží mocenský boj národů, nýbrž obyčejný zlodějíček a bývalý vězeň Antoine Lycas. Manneken pis - vampír, Brusel. Otevřete doma manželce skříň, vynásobte to stem a budete zhruba na počtu oblečků, které zaplňují městské muzeum v Bruselu. Kam se hrabe malá Suri Cruisová, bizarnost sochy chlapečkovou nestydatou činností nekončí.
Právo převlékat nezletilého chlapečka má pouze jmenovaný ceremoniář, a tím může být jen naprosto bezúhonný krejčí. Součástí jeho pravomocí je i čepovat víno, které při zvláštních příležitostech tryská z kašny. Ano, v zimě mají „problém“ všichni muži, ale Manneken pis zkrátka nemůže. Nemůže čurat, protože hrozí, že voda v jeho útrobách zamrzne a vzácnou sochu roztrhá zevnitř. Strašná představa, že? Skutečně. Manneken pis má svou křehkou polovičku. Je dvakrát tak větší než on, stojí o pár ulic dál, ale pojí je společná záliba.
Jaenneke pis je totiž socha čurající holčičky vyrobená z vápence v roce 1985. Vytvořil ji Denis-Adrien Debouvrie a dva roky nato byla umístěna na konec slepé uličky Impasse de la Fidélité/Getrouwheidsgan, asi 200 metrů severně od Grande Place. Poznávacím znamením, že jste na správném místě, pro vás může být slavný podnik Délirium Café, který stojí opodál. Ale pozor, na noc bývá soška cudně zabezpečena mříží. Zinneke pis (ve vlámštině čurající kříženec) v roce 1998 vtipně doplnil dvojici chlapečka a holčičky. Nejde sice o fontánu, jako v předchozích dvou případech, ale i tak stojí za to.
Socha čurajícího psa s ladně zdviženou nožkou se od roku 1998 nachází na rohu ulic Rue des Chartreux/Kartuizersstraat a Rue du Vieux-Marché/Oude Graanmarkt. Ačkoli je čurající chlapeček (i celá jeho rodina) v porovnání třeba s mohutným Atomiem roztomilá bruselská atrakce, otázkou je, jestli by tohle netradiční umění mělo zajít ještě dál. Manneken pis je slavná soška čurajícího chlapečka, která se stala symbolem Bruselu. Roku 1619 byla na rohu ulic Rue de l´Etuve a Rue du Chêne jen kousek od hlavního bruselského náměstí Grote Markt nainstalována bronzová socha vlámského barokního sochaře Jérôme Duquesnoy. Ztvárňovala chlapečka, vykonávajícího bezostyšně svoji potřebu.
Jedna z pověstí mluví o synovi místního vévody, který byl přistižen, jak uprostřed bitvy močí u stromu, a v této verzi je dítě symbolem odvahy a neotřesitelnosti belgické armády. Další je stejně tak zasazena do 12. století a líčí, jak ozbrojenci pověsili dvouletého vévodu Gottfrieda II. Brabantského v košíku na strom, aby jej tak ochránili a zároveň měli stále na očích, za koho vlastně bojují. Jiná verze zasazuje chlapečka do 14. století, kdy byl Brusel obléhán a útočníci kolem hradeb rozmístili výbušniny. Nenápadná, 30 cm vysoká soška zažila mnohá dobrodružství. Roku 1717 ji unesli Francouzi, o necelých 30 let později Angličané, ale nejvíce škody na ní napáchal propuštěný vězeň Antoine Licas.
Symbolika a současné využití
Manneken Pis si udržuje status ikonické památky v Bruselu, která láká návštěvníky z celého světa. Každý poslední víkend v září slaví Manneken Pis narozeniny a slavnostní oblečení mění vícero významných osobností. Těch má chlapeček kolem 700, přičemž první z nich mu věnoval už roku 1698 bavorský kurfiřt Maximilian II. Emanuel. Čurající chlapeček není v Bruselu osamocen, existuje i varianta čurající holčičky, chlapeček - holčička - pes a další postavičky, které doplňují mozaiku místního symbolického světa.
Restaurátorství a ochrana kulturního dědictví
V návaznosti na restaurátorský příběh šesti soch a návaznost na regionální památkovou péči je důležité zdůraznit, že kvalitní zásah vyžaduje spolupráci akademiků, památkové péče a veřejných institucí. Zásady citlivé obnovy, zpevnění kamene, doplnění chybějících detajů a zohlednění původní situace jsou zásadní pro to, aby historické artefakty obstály v exteriéru i po desítky let. V kontextu těchto příběhů je jasné, že hodnota těchto děl spočívá nejen v jejich estetické kráse, ale i v historickém a kulturním kontextu, který je nutné uchovat pro další generace.
| Socha | Materiál | Stáří | Restaurátorský zásah |
|---|---|---|---|
| Šest světic a světců | kámen | 1764 | 2022-2024, chemickotechnologické analýzy, zpevnění kamene, doplnění |
| Manneken Pis | bronze | 16. století (nainstalována 1619) | opakovaná restaurovací a údržba, ochrana před poškozením |