Ve věku 99 let zemřel v sobotu tanečník a choreograf Miroslav Kůra. ČTK o tom informovala jeho dcera Jana Kůrová. Kůra na divadle ztvárnil více než 50 rolí, další desítky inscenací nastudoval jako choreograf na domácích i zahraničních jevištích.
První taneční kroky se brněnský rodák Kůra učil v tamní baletní škole Iva Váni-Psoty a už jako šestnáctiletý student obchodní akademie začal tančit v baletním souboru Národního divadla v Brně. Za války byl nuceně nasazen v Německu a do rodného města se vrátil po osvobození, krátce před příchodem legendárního choreografa Saši Machova. Ten objevil Kůrův talent a později pro něj vytvořil řadu choreografií.
S přestávkami působil Kůra tři desetiletí v Národním divadle v Praze, kde excelentně tančil Prince v Šípkové Růžence, Romea v Romeovi a Julii, Sólo v České suitě, Černého myslivce ve Viktorce nebo Prince v Labutím jezeře. V Národním divadle byl v letech 1974 až 1978 i šéfem baletu a léta choreografem. V 60. letech působil jako šéf baletu a choreograf v divadle v Brně, s nímž získal Medaili d’Or, cenu Vincente Escudero za nejlepší inscenaci a originální choreografii Labutího jezera ve Španělsku.
Podle muzikologa a publicisty Jiřího Pilky patřil Kůra mezi nejvýznamnější tanečníky v historii českého baletu. „Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr,“ napsal Pilka.
V roce 1940 se stal členem baletního souboru Státního divadla v Brně a roku 1945 byl jmenován sólistou. Spolupracoval s I. V. Psotou. V letech 1941-1942 působil v německém divadle v Katowicích a v následujícím roce v Norimberku v rámci totálního nasazení. Po válce během vojenské prezenční služby v letech 1946-1948 vystupoval ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze se stal roku 1949. Významný český choreograf Saša Machov pro něj vytvořil mnoho pozoruhodných choreografií.
S přestávkami působil Kůra tři desetiletí v Národním divadle, kde excelentně tančil Prince v Šípkové Růžence, Romea v Romeovi a Julii, Sólo v České suitě, Černého myslivce ve Viktorce nebo Prince v Labutím jezeře. „Miroslav Kůra patří mezi nejvýznamnější tanečníky v celé dosavadní historii českého baletu. V době své vrcholné výkonnosti patřil ke světové interpretační špičce. V roce 1992 obdržel od slavného amerického vydavatelství The Marquis (MacMillan Directory Division) čestné uznání za jeho tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace, psychologickou věrnost a výrazovou propracovanost rolí. Miroslav Kůra k tomu ještě připojil vlastní talent a jedinečnou tvůrčí osobnost. Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval komediální postavy. PhDr. …“
Poslední rozloučení se uskuteční v úterý 28. Labutí jezero - 11. 2. První taneční kroky se brněnský rodák Kůra učil v tamní baletní škole Iva Váni Psoty a už jako šestnáctiletý student obchodní akademie začal tančit v baletním souboru Národního divadla v Brně. Za války byl nuceně nasazen v Německu a do rodného města se vrátil po osvobození, krátce před příchodem legendárního choreografa Saši Machova. S přestávkami působil Kůra tři desetiletí v Národním divadle v Praze, kde excelentně tančil Prince v Šípkové Růžence, Romea v Romeovi a Julii, Sólo v České suitě, Černého myslivce ve Viktorce nebo Prince v Labutím jezeře. V ND byl v letech 1974 až 1978 i šéfem baletu a léta choreografem. V 60. Othello - 6. 2. P. I. M. Istar - 29. 5.1964 M. Drottnerová (Istar), M. Dafnis a Chloe - 13. Labutí jezero - 11. Labutí jezero - 26. 1. Podle muzikologa a publicisty Jiřího Pilky patřil Kůra mezi nejvýznamnější tanečníky v historii českého baletu. „Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr,“ napsal Pilka.
Rovněž jako první u nás uvedl baletní představení Giselle v originální verzi podle Mariuse Petipy ve Státním divadle v Brně. Inscenoval mnoho baletních titulů, tvořil choreografie i pro operní, operetní a činoherní představení. Umělecká ocenění M. Miroslav Kůra (1924-2023) patří mezi naše nejvýznamnější tanečníky a choreografy 20. století. Jako tanečník ztvárnil mnoho rolí nejrůznějšího charakteru (klasický repertoár, charakterní a komediální postavy), jako choreograf inscenoval řadu baletních titulů doma i v zahraničí. Miroslav Kůra byl žákem školy Ivo Váni Psoty, jako tanečník působil na mnoha divadelních scénách, například v Brně, Bratislavě, Praze či Košicích. Ztvárnil například Prince v Labutím jezeře, Alberta v Giselle, titulní roli ve Spartakovi, Myslivce ve Viktorce, Jaga v Othellovi, titulní roli v Petruškovi a mnoho dalších. I jako šéf baletu a choreograf vystřídal několik divadel, zásadní bylo jeho působení v brněnském (1964-1966 a 1970-1973) a pražském (1974-1978) souboru. S režisérem Petrem Weiglem vytvořil taneční filmy, například Epizoda ze života umělcova (1965), Bolero (1967), Víly (1970) či Pas de quatre (1967). Během svého života získal řadu ocenění, například Státní cenu II. stupně (1954), Řád práce (1963), titul zasloužilý umělec (1958) a národní umělec (1968), za celoživotní mistrovství získal v roce 1994 Cenu Thálie.
Klíčové momenty kariéry
- První sólo a sólistické role v Brně a Brněnském divadle po válce.
- Talent a podpora Saši Machova, který mu vytvořil řadu choreografií.
- V Praze v 70. letech šéf baletu a významný choreograf Národního divadla.
- Mezinárodní působení a ocenění včetně uznání The Marquis v roce 1992.
- Vydobytí a rozvoj baletní interpretace a drámy v českém i mezinárodním kontextu.
Odkaz a styl
PhDr. Jiří Pilka popsal Kůrovu výjimečnost: Nikdy neměl vymezený svůj obor, vedle klasických rolí interpretoval i charakterní a komediální postavy s výrazovou a hereckou propracovaností. Jeho role vyzařovaly lidský a estetický rozměr a patřily k vrcholu českého baletu dvacátého století.
Baletní première a choreografie
Jeho první choreografií byl baletní triptych Rapsodie v modrém, Bolero, Petruška. Rovněž jako první v Československu uvedl Giselle ve verzi dle Mariuse Petipa ve Státním divadle v Brně. Inscenoval mnoho baletních titulů, a jeho tvorba přesahovala i do operních a činoherních inscenací. Do Brna se několikrát vrátil jako hlavní tvůrce a sólista.
Historie a význam v kontextu českého baletu
Významný český choreograf Saša Machov pro něj vytvořil mnoho pozoruhodných choreografií. Kůra byl žákem Ivo Váni Psoty a působil na více scénách - Brno, Bratislava, Praha, Košice. Ztvárněné role zahrnovaly Prince v Labutím jezeře, Alberta v Giselle, titulní roli ve Spartakovi, Myslivce ve Viktorce a Jaga v Othellovi.
Jeho kariéra byla ukotvena v brněnském a pražském Národním divadle, s významnými roky 1964-1966, 1970-1973 (Brno) a 1974-1978 (Praha). S režisérem Petrem Weiglem spolupracoval na řadě tanečních filmů a získal řadu prestižních ocenění, včetně Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v roce 1994.