Batát s masíčkem? Domácí přesnídávka? Špagety s rajčátky z babiččiny zahrádky? Nic. Rohlík. Dva... Je i tohle denní "gastro biorytmus" vašeho malého nejedlíka? Pak zbystřete. Coby matka malého velkého jedlíka, jsem před lety žasla, jak sousedčino batole bojkotovalo propasírovanou bio zeleninku, kterou mu den co den dusila, jen aby do něj vpravila "nějaké ty živiny". Jenže to s nevděčným capartem nehnulo ani o píď. Denně natahoval ručičky výhradně jen po sladkých piškotech z drogerie.
Margit Slimáková o svačinách do školy: Často stačí ovoce, pár oříšků nebo kousků sýra
Dnes je mému synovi jedenáct a přesto, že mu apetit zaplaťpánbůh pořád zůstal, řešíme jiný nešvar. Jeho monstrózní (tatínkem poděděnou) závislost na sladkém. Na moje nekonečné, prosebné: "Ale Kubi, však to jablíčko je taky sladké!", reaguje politováníhodným pohledem typu: "Ale, matko, jablko se Marsce vyrovnat nemůže, to předs víš..." No jistě, nemůže, když je v něm cukru, který by mi stačil na týden. Jak někdo může mít čokoládu každý den, chápete to? Já opravdu ne. Jenže vysvětlujte to dnešním dětem, na které v obchodech číhá tolik pokušení. Na otázky, které řeší alespoň jednou za život snad každý rodič, odpovídá Mgr. Jitka Ludvíčková. Pracuje jako ergoterapeutka a specializuje se na poruchy příjmu potravy u dětí. Jejím hlavním posláním je pomoci rodičům řešit nejen „co“ dávat svým dětem k jídlu, ale hlavně „jak“ to efektivně a citlivě dělat. Je zakladatelkou a terapeutkou ve Škole papání.
Nejčastější problémy s dětským stravováním a jejich řešení
Dítě jí jen jeden druh jídla dokola
Začněte rozšiřovat jídelníček tím, že pomalu změníte ten jeden oblíbený druh jídla. Pokud jsou děti vybíravé a mají zkušenost s nátlakem k ochutnání dalších jídel, (což myslím mají všechny), tak je potřeba jako první pracovat na snížení úzkosti ze změn. Zjednodušeně řečeno, jen proto, že to vypadá jinak, neznamená, že to není moje oblíbené jídlo. Změny mohou být drobné - například jiný talířek, jinak nakrájený rohlík, změňte značky křupek, nebo místo malých kolínek naservírujte malé vrtulky. A pak je samozřejmě absolutně nezbytné nová jídla servírovat, ale nenutit dítě ani k ochutnání a ani k jezení. Zkrátka všichni u stolu mají trochu. Nové jídlo však vždy servírujte spolu s tím bezpečným, které dítě bude určitě jíst. Je daleko hodnotnější, když se dítě ani nedotkne okurky na talíři a jí zbytek jídla, než když dostane okurku, tu odmítne a místo toho dostane preferované jídlo jako náhradu.
Dítě nechce jíst maso, tudíž zdroj bílkovin
Mám pro vás dobrou zprávu, je velmi vzácné najít dítě, které má nedostatek bílkovin. Na konzumaci masa byste měli dbát spíše kvůli příjmu železa. Pakliže vaše dítě masu moc neholduje a máte o hodnoty železa obavy, doporučuji se poradit s lékařem. Není dobré doplňovat železo, pokud nemáte potvrzený jeho nedostatek. Důvodů, proč dítě maso odmítá, může být několik. Někdy velký tlak ze strany rodičů a typické „tak alespoň sněz to maso“ může mít paradoxně negativní vliv na motivaci dítěte maso jíst. Většinou doporučuji maso servírovat v kontextu texturových preferencí dítěte - mixované v omáčce, „nasucho“ v placce nebo křupavé, obalené ve strouhance a pečené v troubě. Spolu s tím opět neustále servírovat maso v podobě, jako má zbytek rodiny - bez nátlaku k jezení.
Dítě nechce pít neslazenou vodu
Slazené nápoje představují opravdu velký problém, a to jak u nejedlíků, tak i u dobrých jedlíků. Plíživým způsobem výrazně zvyšují příjem cukrů, který může mít negativní vliv jak na prospívání, tak i na apetit v rámci běžné stravy. Tedy, stejně jako různé bonbony a pochutiny, i slazené nápoje výrazně snižují motivaci dítěte konzumovat dostatečné porce běžného jídla. Ideální je představení těchto tekutin co možná nejvíce oddálit. Pokud dítě už běžnou vodu odmítá, snažte se alespoň vybírat nápoje s kvalitnějším složením. Například pokud je aktuální kelímek dítěte naplněn 200 ml džusu a 50 ml vody, po 10 ml snižujte množství džusu a naopak zvyšujte množství vody. Pokud je dítě hodně citlivé a tato změna způsobí odmítnutí, měňte poměr po 5 ml. V úspěšném poměru pokračujte alespoň 2 dny, poté znovu uberte. Nechcete velké změny, spíše trénovat postupnou toleranci na méně sladké tekutiny. A ruku na srdce, děti moc dobře vědí, jak je pro vás pití důležité. A velmi dobře toho umí využívat.
Dítě hází jídlo na zem
Házení jídla je forma komunikace. A bohužel velmi účinná. Ve většině případů děti chtějí naši pozornost. V určitém období se pak jedná i o testování hranic a objevování fascinujícího fenoménu gravitace. Pokud se budete na dítě zlobit, nebo se naopak smát, dítě v házení jídla vlastně podporujete. Žádná reakce také není úplně funkční, protože dítě bude zmatené, když doma házet jídlem může a najednou bude na návštěvě a tato zábava mu bude zakázána. Obzvlášť v případě, kdy vám dítě házením komunikuje, že dané jídlo už vůbec nechce, snažte se zůstat v klidu a modelovat správné chování. Po zvednutí jídlo dejte kousek dál nebo klidně mimo talíř, ale ať zůstane v dosahu dítěte. Je totiž velká pravděpodobnost, že jídlo později vezme na milost. Jestli ale jídlo budete opakovaně zvedat a dítě opakovaně házet na zem, dostáváte se do začarovaného kruhu výborné zábavy pro dítě a stoupajícího vzteku rodiče.
Dítě se dokáže najíst jen u televize nebo tabletu
Problém obrazovek je hodně diskutovaným tématem. Jedním z problémových aspektů je škodlivý účinek obrazovek na vývoj mozku, včetně například řeči. Jestliže dítě pětkrát denně sleduje po celou dobu jídla tablet, bohužel následky mohou být daleko horší, než jen z pohledu stravování. Rozptylování obecně, až už v podobě tabletu, TV, ale i hraček, knížek anebo vyprávění pohádek může dočasně zlepšit chování dítěte při jídle - u jídla déle sedí, nechá se krmit, sní větší porci jídla - ale z dlouhodobého hlediska si tímhle „pomocníkem“ můžete pěkně zavařit. Při jídle se děti neučí jen dovednost jíst, ale učí se i věnovat pozornost signálům hladu, různým chuťovým vjemům a pocitu sytosti. Z mého pohledu je nejúčinnější metoda kompletního odstavení, ale její funkčnost je bohužel naprosto závislá na vůli a mentální odolnosti rodičů. Je velmi pravděpodobné, že se děti stolování bez rozptýlení budou bránit, a to i v podobě několikadenního výrazného omezení příjmu jídla. A to vnímám jako největší kámen úrazu u rodičů, kteří jsou ze stravování svých dětí už tak úzkostní. Musím však zmínit i skutečnost, že některým dětem rozptýlení doopravdy pomáhá jíst. Někdy jsou z jídla natolik úzkostní, že odvedená pozornost je doopravdy jediný způsob, jak se mohou najíst. Toto pozoruji nejen u dětí s poruchou autistického spektra, ale i jiných poruch komunikace nebo hypersenzitivních dětí.
Dítě nechce jíst zeleninu a ovoce
Zelenina je samozřejmě důležitým zdrojem vitamínů, minerálů a vlákniny, které jsou potřebné pro zdravý vývoj dítěte. Nicméně, pro mnoho dětí může být syrová zelenina obtížně přijímána kvůli své chuti, textuře nebo vzhledu. Počítá se i zelenina v polévkách, omáčkách, smoothie nebo v domácím pečivu, jako jsou cuketové placky nebo mrkvová bábovka. Tyto úpravy mohou pomoci dětem zeleninu lépe přijmout. Pokud tedy dítě přece jen v nějaké podobě zeleninu konzumuje, můžete s klidem implementovat již zmiňované pravidlo servírovat, ale nenutit.
Dítě vyžaduje ve velké míře sladkosti
Není důvod, proč by v rozumné míře neměly být i tyto potraviny součástí dětského jídelníčku. Vždy je však potřeba přemýšlet v kontextu celkové stravy dítěte. Nikdy by totiž tyto potraviny neměly nahrazovat běžnou stravu, zejména v případě nejedlíků. Ono, pokud těmito jídly třeba dítě zahání hlad, bude to mít dříve či později dopad na prospívání a celkové zdraví, protože se zkrátka jedná o potraviny s nižší nutriční hodnotou. Další nebezpečí může být zobání dobrot v průběhu dne a jeho vliv na apetit a motivaci jíst běžná, nutričně vyvážená jídla. V tomto případě platí zlaté pravidlo všeho s mírou.
Proč dítě najednou nechce jíst?
Nechutenství u dětí může mít řadu příčin, přičemž nejčastěji je způsobeno tím, že dítě prostě nemá hlad. Možná bylo poslední jídlo příliš syté, nebo dítě jedlo sladkosti či pilo před jídlem sladký nápoj či mléko. I když je žaludek naplněn jen tekutinou, hlad je potlačen. Je důležité dodržovat dobu podávání jednotlivých pokrmů a snažit se odhadnout, jak velkou porci dítě asi sní, neboť velké porce mohou v dětských očích vypadat „nepřemožitelně“. Nezapomínejte také, že děti jedí očima. Citlivé děti mohou odmítáním jídla reagovat na stresové situace. V žádném případě dítě do jídla nenuťte.
Možné příčiny náhlé nechutenství
- Nedostatek hladu: Příliš syté poslední jídlo, konzumace sladkostí nebo sladkých nápojů před jídlem.
- Stresové situace: Citlivé děti mohou reagovat odmítáním jídla na změny nebo nepříjemné události.
- Fyzická nepohoda: Bolest v krku, rýma, kašel, zánět ucha nebo jiné infekce mohou potlačit chuť k jídlu.
- Prořezávání zubů: Bolest dásní a nepohodlí spojené s růstem zubů často ovlivňují příjem potravy.
- Únava: Po náročném dni nebo probdělé noci může být dítě příliš unavené na to, aby jedlo.
- Změny v jídelníčku: Zavedení nových potravin, změna konzistence nebo způsobu přípravy může vést k odmítání.
- Vliv prostředí: Rušivé prostředí při jídle (televize, hračky) může narušit vnímání signálů hladu a sytosti.
- Psychologické faktory: Snaha o autonomii, testování hranic nebo reakce na rodičovský nátlak.
Role rodiče a přístup k řešení
Role rodiče v řešení malého nejedlíka je klíčová. Abyste situaci mohli vyřešit, měli byste zjistit specifika problému vašeho dítěte. Ze začátku může dítě odradit pouhé vystavení se neznámým smyslovým zážitkům při zavedení nových surovin do jídelníčku. Tehdy vám může pomoci zařadit různé hry s jídlem nebo vyzkoušet metodu BLW (Baby-Led Weaning).
Nikdy nenuťte dítě do jídla. Tlak může mít paradoxně negativní vliv a vést k dlouhodobým problémům s příjmem potravy. Místo toho se zaměřte na:
- Nabízení, nikoli nucení: Jídlo nabízejte v klidu a nenuceně.
- Pozorování preferencí: Sledujte, co dítě má rádo, jaké textury a chutě preferuje.
- Postupné zavádění novinek: Nové potraviny nabízejte v malém množství a v kombinaci s oblíbenými jídly.
- Změna prezentace: Experimentujte s různými způsoby krájení, servírování nebo přípravy jídla.
- Zapojení dítěte do přípravy: Nechte dítě pomáhat s vařením, čímž se může seznámit s novými potravinami v hravé atmosféře.
- Pozitivní vzor: Buďte sami dobrým příkladem zdravého stravování. Děti často napodobují chování svých rodičů.
- Konzistentnost: Dodržujte stejná pravidla a přístup k jídlu v celé rodině.
- Vytvoření příjemné atmosféry u stolu: Stolování by mělo být klidnou rodinnou událostí, bez rozptylování.
Je důležité si uvědomit, že vy rodiče nenesete odpovědnost za to, co si dítě vezme z talíře a kolik toho sní. I když je vybíravost v jídle normální a není nutné při ní hned panikařit, neznamená to, že je bezriziková. Pokud se s vybíravostí potýkáte krátkodobě, riziko nedostatku vitamínů není alarmující. Je však potřeba dát si pozor, abyste snahou co nejdříve zabránit nutričnímu deficitu dítěti jídlo nevnucovali a nezpůsobili tak problémy s přístupem k jídlu do budoucna.
Projekt Škola papání
Projekt Škola papání pod vedením Mgr. Jitky Ludvíčkové si klade za cíl pomáhat rodičům, jejichž děti mají z jakéhokoliv důvodu problémy s příjmem potravy. Jedná se o zásadní zdravotní obtíže (např. pooperační stavy), poruchy příjmu potravy u postižených dětí i výše uvedené problémy (odmítání dalších druhů potravin). Cílem je nabídnout rodičům podporu a praktické rady, jak efektivně a citlivě řešit výzvy spojené s dětským stravováním.