Metoda kontrakce‑relaxace (protahování) — PNF, PIR a praktické postupy

Strečink - stretching - je souhrnný pojem pro celou řadu protahovacích cviků, které zvyšují pružnost a tělesnou a duševní pohodu. Správně prováděný strečink pomáhá ke zvýšení ohebnosti a kloubní pohyblivosti, klade důraz na koordinaci pohybů a vede k uvolněnému dýchání. Strečink mohou a měli by provádět všichni, kteří netrpí žádnou závažnou tělesnou poruchou, dětmi počínaje a vrcholovými sportovci konče.

Co je cílem a jaké reflexy využíváme

Metody strečinku jsou postavené a vypracované na základě znalostí nepodmíněných reflexů fungujících v našich svalech a šlachách. Na základě těchto vrozených reflexů funguje ve svalech celá řada jemných nervosvalových mechanismů, které zajišťují svalový tonus, koordinaci pohybů a ochranu pohybového aparátu před poškozením. Receptory proprioceptivních reflexů jsou svalová vřeténka a šlachová tělíska.

Napínací reflex je automatická obranná reakce svalu na jeho rychlé a prudké protažení. Podnětem k podráždění svalového vřeténka je prudké a rychlé protažení svalu (např. uklouznutí) na něž sval vzápětí reaguje svým stahem. Tímto mechanismem je zajištěno, aby se svalová vlákna neprotáhla více, než je jim fyziologicky dovoleno a nedošlo tak k natržení a poškození svalu. Mohutnost této odpovědi je přímo úměrná rychlosti a intenzitě protažení svalu. Protahujeme-li sval pomalu, napínací reflex vůbec nevznikne!

Ochranný útlum je nepodmíněný reflex, který se při strečinku snažíme využít. Po silném svalovém napětí, po silné kontrakci, vysílají šlachové receptory (Golgiho aparát) informaci do centrální nervové soustavy (CNS) o potřebě výrazného uvolnění svalu. Následuje snížení svalového tonu (svalového napětí), které přetrvává přibližně 7 vteřin. V této chvíli je výhodné sval protahovat, neboť je uvolněný a klade svému protažení menší odpor.

Rozdělení a základní metody strečinku

Sportovní trénink má 5 základních metod protahování - statickou, dynamickou, pasivní, aktivní a PNF metodu (proprioceptivní neuromuskulární facilitace).

  • Statická metoda je založená výhradně na pomalém a plynulém pohybu s výdrží. Jedná se o setrvalý stav v krajní poloze, přičemž se snažíme, aby napínací reflex byl co nejmenší. To umožňuje lepší protažení svalu. Metoda je účinnější a měli bychom ji při tréninku zařazovat.
  • Dynamická metoda obsahuje švihové a hmitové pohyby, které snadno vyvolávají napínací reflex ve svalu, ale účinek takového protažení je malý a riziko poranění velké, proto je lépe metodu nepoužívat bez zkušeností. Dynamická cvičení - dosažení krajních poloh švihy nebo hmity (provádí se měkce), tj. založeno na švihových a kmitových pohybech.
  • Pasivní metoda je technika s využitím vnější síly. Využívá se v rehabilitaci nebo se jí dává přednost, jestliže jsou svaly výrazně zkrácené. Je zde ale větší riziko poranění, pokud partner neodhadne sílu protažení.
  • Aktivní strečink se provádí zapojením svalů bez dopomoci. Dělí se na volný aktivní strečink (svaly nejsou omezovány vnějším odporem) a strečink proti odporu (sportovec využívá volní svalové kontrakce proti odporu). Vedou také k rozvoji aktivní a dynamické pohyblivosti. Nevýhodou je zde riziko spuštění napínacího reflexu.
  • PNF (proprioceptivní neuromuskulární facilitace) je technika, která využívá usnadnění protažení svalů pomocí reflexních dějů. Dříve se využívala pouze v rehabilitaci, dnes se využívá i ve sportu. A to především techniky kontrakčně‑relaxační, technika kontrakce‑relaxace‑kontrakce agonisty (Holtova metoda) a technika kontrakce‑relaxace‑protažení (Sölvebornova metoda).

Metody PNF: Holtova metoda a Sölvebornova metoda

Holtova metoda 3‑S (Scientific Stretching for Sport) lze charakterizovat takto: izometrická kontrakce agonisty (svalu, který chceme protahovat), po které následuje koncentrická kontrakce antagonisty. Na utlumení napínacího reflexu zde využíváme hned dva spinálně reflexní mechanismy. Nejprve se snažíme silným izometrickým napětím svalu, který chceme protahnout vyvolat podráždění Golgiho aparátu ve šlachách a tím docílit útlumu a snížení napětí ve svalu. Útlum svalu se dále udržuje dalším spinálním reflexem a to napínáním a aktivním zkracováním antagonistického svalu (koncentrická kontrakce antagonisty). Izometrický stah svalu je prováděn v krajní poloze jeho natažení.

Sölvebornova metoda - postizometrická relaxace: Tato metoda využívá fyziologického poznatku, že sval výrazně snižuje svůj tonus po silné izometrické kontrakci. Přibližně 7 vteřin po kontrakci reaguje sval na protahovací podnět snížením svého napětí. Sval záměrně kontrahujeme proti odporu, poté uvolníme a následně jej plynule a mělce protáhneme. Tato posloupnost zajistí maximální využití nepodmíněných reflexů ve prospěch protažení svalů. Sölvebornova metoda využívá pouze jednoho spinálně reflexního mechanismu. Sölveborn používá ve své metodě výrazně delší izometrické napětí. Doporučuje provádět izometrický stah v pohodlné střední poloze kloubu - sval lze napnout mnohem silněji a kloubní vazivo je méně ohroženo.

Technika postizometrické relaxace (PIR) - praktický postup

Technika postizometrické relaxace PIR je manuální terapeutická metoda založená na kombinaci krátkodobé izometrické kontrakce svalu následované pasivním protažením svalu. Tato jemná a bezpečná technika nezpůsobuje silnou bolest. Má minimum kontraindikací. Provádí se ve 2 fázích: 1) izometrické napětí svalu 5‑10 sekund při nádechu; 2) pasivní protažení svalu 5‑10 sekund při výdechu.

Nejdříve vyšetříme rozsahy aktivního pohybu v segmentech, na které budeme zaměřovat terapii. Na začátku terapie dosáhneme co největšího možného protažení svalových vláken, na které budeme působit - tzv. předpětí. Sval přitom neprotahujeme a nejdeme přes bolest. V této poloze pacient klade odpor proti protažení svalu minimální silou (izometricky) po dobu asi 10 s a zároveň se nadechuje.

Následuje pokyn: „povolte“, který je spojen s výdechem pacienta a relaxací předem aktivovaného svalu. Dochází k fenoménu uvolnění, sval se protahuje dekontrakcí (ne pasivním protažením). Terapeut vyčkává na opravdovou relaxaci pacienta tak dlouho, dokud cítí, že se sval uvolňuje, a tím dochází k dalšímu předpětí. Doba relaxace může trvat i třikrát déle než doba kontrakce. Pokud je relaxace nedostatečná a pro pacienta obtížná, prodloužíme izometrickou fázi a naopak. Tento postup opakujeme, dokud vidíme jeho efektivitu.

Praktický příklad: dolní končetina

Protahovanou dolní končetinu pokrčíme v kyčli a v koleni. Nadechneme se a s výdechem uvolníme koleno protahované dolní končetiny co nejvíce do strany směrem k zemi. Následně nadzvedneme koleno mírně směrem ke stropu, tím aktivujeme adduktory. Po celou dobu kontrakce se pomalu nadechujeme. Následně s výdechem volně uvolníme protahovanou končetinu.

Bezpečnostní zásady a doporučení

  • Svalové skupiny protahujeme vždy po dokonalém zahřátí (alespoň 5 - 10 minut, o intenzitě kolem 50 - 60% maximální srdeční frekvence) a následném uvolnění protahovaných kloubních struktur.
  • Cvičení provádíme pomalu s vyloučením rychlých přechodů z většího zkrácení do maximálního protažení. V jeho průběhu zařazujeme pravidelné prodloužené délky dechu, jejichž výhodou je dostatek času na protahované svalové části (na adaptaci při protažení).
  • Protahovací cvičení nesmí být bolestivé; bolest signalizuje patologickou zátěž, vede ke zvýšenému napětí a snižuje účinek cvičení.
  • Nevhodné jsou cviky, při kterých musí protahovaný sval udržovat polohu proti gravitaci, dochází k jeho kontrakci. Strečink provádíme ve stabilních polohách (nejlépe leh, sed), aby mohl být sval dokonale vědomě zrelaxovaný.
  • Účinek protažení zefektivňujeme využitím postizometrického útlumu, ale pouze u sportovců, kteří tuto techniku dostatečně ovládají.
  • Okamžitý efekt protahování zůstává zachován po dobu 24 hodin, nejvýše pak 48 hodin, proto je třeba opakovat protahování nejpozději každý druhý den.

Dýchání při strečinku

Při protahování nesmí docházet k zadržování dechu. Jestliže je při cvičení dýchání klidné a uvolněné (tzn. výdech je úplný a prodloužený) je svalová relaxace dokonalejší. Je to dáno tím, že všechny svaly v těle - tedy nejen svaly dýchací - zvyšují svůj tonus ve fázi nádechu a snižují jej ve fázi výdechu. Této fyziologické skutečnosti v protahování využíváme tj. v poloze setrváme, pravidelně dýcháme a po odeznění počátečního napětí s výdechem polohu prohloubíme.

Kdy volit kterou metodu a komu jsou určeny

Při výběru protahovacích metod neexistuje pravidlo pro každého. Každý by měl vybrat metodu podle svých dispozic - zdravotní stav, věk, pohlaví, tělesná zdatnost, vrozené dispozice, aktuální stav apod. Sölveborn doporučuje maximální možné izometrické napětí, což však není vhodné pro netrénované lidi. Při výběru a aplikaci PNF technik je třeba zvážit zkušenost cvičence a přítomnost kvalifikovaného terapeuta nebo trenéra.

Využití PIR a PNF v rehabilitaci a sportu

Postizometrická relaxace (dále PIR) spojuje manuální medicínu a vlastní rehabilitaci. Je to technika, která ovlivňuje svalové spasmy a přetížená svalová vlákna, zejména spoušťové body (trigger points). Zároveň eliminuje bolest a připravuje svaly na následnou pohybovou aktivitu. PIR dosahujeme napětí svalu, které je vhodné pro koordinačně náročně pohybové stereotypy. Tím, že upravíme napětí jednoho svalu, ovlivníme i napětí všech svalů tvořících funkční řetězec.

Tyto techniky lze kombinovat s masáží pro zesílení relaxačního a analgetického účinku. Masáž pomáhá zahřát svaly před PIR. S manuální terapií - používá se k přípravě svalů na manipulaci kloubů pro uvolnění ochranného napětí. S léčebnou tělesnou výchovou - cvičení upevňují účinek PIR, obnovují svalovou funkci. Je také skvělá pro samostatná cvičení doma.

Praktické pokyny pro trénink flexibility

  • Polohy musíme volit s ohledem na anatomický průběh svalu; vždy je nutné provést protažení v takovém směru, aby se začátek a úpon svalu od sebe odtahovaly.
  • Svaly s výrazným fasciálním obalem jsou navzájem spojeny fasciálními snopci a vytvářejí dlouhé funkční řetězce. Proto je vhodné protažení lokální kombinovat s protažením několika svalových skupin na sebe navazujících.
  • Nejúčinnější je strečink v napojení na jiné tréninkové programy (např. po rozvoji silových a rychlostních schopností).
  • Vrcholoví sportovci by měli protahovat před, po i během tréninku. A pokud mají určité svaly zkrácené, je dobré se jim ještě individuálně věnovat.
Schéma PNF: kontrakce - relaxace - protažení

Tabulka: Srovnání vybraných metod (stručně)

MetodaPrincipVýhodyRizika
Statický strečinkPomalé setrvání v krajní polozeBezpečný, efektivníNadměrné prodlužování může být bolestivé
Dynamický strečinkŠvihy, hmityOživení svalů a kloubůVyvolává napínací reflex, riziko
PNF (Holt)Izometrie + kontrakce antagonistůVyužití reflexů, silný efektVyžaduje zkušenost
PIR (Sölveborn)Postizometrická relaxaceJemná, bezpečná, účinnáNutná spolupráce pacienta/terapeuta

Užitečná zásada: každý pohyb při strečování by měl být pozvolný a plynulý. Strečování vyžaduje čas a trpělivost. Každý pohyb musí být plynulý. Nikdy se do cviku neopírejte celou vahou svého těla a nikdy nespěchejte. Předem si řekněte, kolik času strečinku věnujete, a tuto dobu dodržte.

Věnujte pozornost tomu, že před samotným protahováním je nutná koncentrace, soustředění se na dech a celkové uvolnění organismu. Dýchání by nemělo být přerývavé, křečovité a nepravidelné. Při protahování nesmí docházet k zadržování dechu.

tags: #metoda #kontrakce #relaxace #protazeni