Mechanismus kontrakce hladké svaloviny: role kalcia, kalmodulinu, MLCK, fosforylace a signální dráhy

Kontrakce srdečního svalu vytváří sílu potřebnou k udržení průtoku krve tkáněmi. Základní mechanismy kontrakce srdečního a kosterního svalu jsou založené na stejném principu. Základní stavební jednotkou příčně pruhované svaloviny srdeční je kardiomyocyt (srdeční svalová buňka) - elongovaná rozvětvující se buňka s jedním či dvěma jádry a velkým množstvím mitochondrií. Kardiomyocyty jsou vyplněny myofibrilami, které jsou paralelně uspořádány. Každá myofibrila je po délce rozdělena na sarkomery (nekontrahovaná měří 2,5 mm), které oddělují Z-linie. Do těchto linií jsou ukotvena aktinová myofilamenta. Úsek mezi Z-linií a začátkem tlustých myofilament se nazývá proužek I (izotropní). Oblast myozinových filament je označována jako proužek A (anizotropní).

Pokynem pro kontrakci myokardu je excitace buněk. AP se v buňce tedy musí „přeměnit“ na svalový stah. Mechanismus, který to zajišťuje, se nazývá spřažení excitace s kontrakcí a zabezpečuje spojení elektrické a mechanické činnosti srdce. Synchronizovaná činnost kardiomyocytů je zajišťována pomocí specializovaných spojů mezi buňkami, interkalárních disků. Interkalární disky obsahují desmozomy (pevné spojení) a nexy (elektrické spojení). Vlna depolarizace se rychle šíří po sarkolemě a cestou systému T-tubulů se dostává i do nitra buňky. Během fáze plató se otevírají Ca2+ kanály (dihydropyridinové receptory) a Ca2+ ionty proudí ve směru svého koncentračního gradientu do buňky.

Toto kalcium by ještě nestačilo vyvolat kontrakci, ale vzestup koncentrace Ca2+ iontů v cytosolu působí na Ca2+ dependentní ryanodinové receptory v sarkoplazmatickém retikulu a díky proudu Ca2+ iontů z SR se cytosolová koncentrace kalcia zvýší zhruba 100krát a může vyvolat svalovou kontrakci. ATP se naváže na myozin a štěpí se, avšak nedochází k uvolnění štěpných produktů. Jakmile se Ca2+ ionty dostanou ke kontraktilním elementům, začnou se vázat na troponin a změna konformace troponin-tropomyozinového komplexu odblokuje na aktinových filamentech aktivní místa pro vytvoření vazby s hlavicemi myozinu (konkrétně se vláknitý tropomyozin zanoří hlouběji do rýhy mezi obě aktinová vlákna, takže přestane aktivní místa překrývat).

Výsledkem je uvolnění energie (aktin působí jako kofaktor pro uvolnění štěpných produktů) a následné ohnutí myozinové hlavice, které způsobí posun aktinových vláken po myozinových. Celý proces vyplavení Ca2+ do cytosolu a následné spuštění svalové kontrakce je velmi rychlý, od počátku depolarizace do zahájení stahu uplyne jen asi 60 ms. Na konci fáze plató ustává proud Ca2+ iontů do buňky a Ca2+ kanály v SR se uzavírají, současně Ca2+ ATP-ázová pumpa ve stěně SR (SERCA 2) začne aktivně přečerpávat kalcium z cytosolu zpět do retikula. Část Ca2+ iontů je z buňky odstraněno prostřednictvím sarkolemového Ca2+-Na+ antipodu (sekundárně aktivní transport). Výsledkem je pokles cytosolové koncentrace Ca2+ a uvolnění Ca2+ iontů z vazby na troponin.

Je zřejmé, že v kardiomyocytech musí fungovat koloběh kalciových iontů, které jsou střídavě k myofibrilám přiváděny a od nich čerpány.

Hladká svalovina jako samostatný typ svaloviny

Hladká svalovina tvoří jeden ze základních typů svalové tkáně. Kromě ní rozlišujeme ještě kosterní svalovinu a srdeční svalovinu. Hladká svalovina obvykle netvoří dobře anatomicky definované struktury, jako jsou velké příčně pruhované svaly a spíše ji najdeme při mikroskopickém vyšetření vzorků orgánů a tkání. Hladká svalovina je přítomna zejména v dutých orgánech a tkáních, kde vytváří jednu nebo více vrstev. Kromě toho můžeme hladkou svalovinu najít uvnitř oka, kde ovládá šíři zornice. (Okohybné svaly mezi hladkou svalovinu samozřejmě nepatří.) Dalším orgánem s výskytem hladké svaloviny je kůže, přesněji řečeno chlupy. Hladká svalovina není řízena naší vůlí a je pod kontrolou vegetativního nervového systému, tedy sympatiku a parasympatiku.

Kromě nervových impulsů nicméně může reagovat i na vliv řady hormonů (typicky kontrakce hladké svaloviny cév některých orgánů vlivem katecholaminů, nebo kontrakce dělohy vlivem oxytocinu) a jiných sloučenin. Základní stavební jednotkou hladké svaloviny je svalová buňka (leiomyocyt). Má vřetenitý tvar s buněčným jádrem uloženým v centru a v její cytoplazmě se nachází tenká filamenta (tvořená aktinem), tlustá filamenta (tvořená myozinem) a intermediární filamenta (část cytoskeletu).

Schéma - struktura intermediárních filament a denzních tělísek ve svalové buňce se zakreslenými vlákny aktinu a myosinu. Hlavní funkcí hladké svaloviny je kontrakce, která je způsobena synchronizovanou kontrakcí jednotlivých buněk hladké svaloviny. Kontrakce má pozvolnější nástup a delší trvání, než je tomu u příčně pruhované svaloviny.

Pro zahájení kontrakce je zcela zásadní vápník, který začne pronikat do cytoplazmy svalových buněk. Vápník se váže na protein kalmodulin a vzniklý komplex aktivuje enzym známý jako myosinkináza. Tento enzym způsobí fosforylaci myosinu (navázání molekul fosfátu na myosin) a takto aktivovaný myosin může reagovat s aktinem. Následně se hlavice myosinových vláken připojí na aktinová vlákna a ohnou se, čímž dojde ke kontrakci. Poté se hlavice odpojí, narovnají a připojí na nové místo aktinu, načež se může proces opakovat.

Velmi zjednodušené schéma kontrakce hladkého svalu: Do buňky proniká vápník, váže se na kalmodulin, vzniklý komplex umožní fosforylaci myosinu, který se pak váže na aktin a tím dochází ke kontrakci. Hladkou svalovinu cíleně ovlivňujeme v řadě případů medikamentózně. Nadměrné kontrakce svalů hladké svaloviny mohou být velmi bolestivé a jsou podstatou tzv. koliky. Efektivní jsou v takovém případě sloučeniny tlumící kontrakce hladké svaloviny, tzv. spasmolytika. V cévách můžeme chtít vyvolat vazokonstrikci pomocí katecholaminů, když je krevní tlak příliš nízký a hrozí selhání oběhu. Na druhou stranu celá řada léčiv cíleně vyvolává relaxaci hladké svaloviny cév, což má antihypertenzní účinek a může mít i antianginózní efekt. V plicním lékařství se podávají bronchodilatancia, léky působící na hladkou svalovinu průdušek. Bronchodilatancia vyvolají relaxaci této svaloviny s rozšířením průsvitu průdušek. V očním lékařství se často aplikují mydriatika, která způsobí rozšíření zornice. Z hladké svalové tkáně mohou vznikat nádory, většinou benigní a označujeme je jako leiomyomy. Hladké svalstvo je jedním ze tří typů svaloviny vyskytující se v těle savců, tedy i lidském těle. Nachází se zejména ve svalových vrstvách stěn orgánů trávicího, dýchacího, močopohlavního či v cévách, dále je roztroušeno v kůži, v duhovce či řasnatém tělese v oku. Je neovladatelné vůlí. Hladké svalstvo se vyvíjí ze splanchnopleury kolem trávicí trubice a zároveň i jejích derivátů. Tímto způsobem tedy vzniká tunica muscularis trávicí trubice, trachey či bronchů. Svalovina cévní stěny se utváří z mezenchymových buněk. Hladká svalovina je složena z jednotlivých buněk vřetenovitého tvaru. Každá buňka obsahuje jedno protáhlé jádro umístěné centrálně v širší části buňky.

Buňky jsou obklopeny sítí retikulárních vláken a bazální laminou. Plazmatická membrána se nazývá sarkolema, na jejím vnitřním povrchu se nacházejí ploténky, tzv. denzní tělíska. Denzní tělíska mají funkci úponu tenkých a intermediárních filament, tvoří je protein α-aktinin, jsou tedy obdobou Z-disků příčně pruhované svaloviny. Sarkolema vytváří četné pinocytární invaginace, jednotlivé buňky propojují nexy. Dále hladká svalová buňka obsahuje nepočetné mitochondrie (přísun energie je zajišťován zejména glykolýzou). Golgiho aparát je umístěn v blízkosti jádra, hojně je zastoupené granulární endoplazmatické retikulum, ale i volné ribozómy. Sarkoplazmatické retikulum je redukované, T-tubuly chybí. Dále zde nalezneme například inkluze glykogenu.

Kontrakce hladké svaloviny je stejně jako u kosterní svaloviny založená na reakci aktinu s myozinem, ale průběh stahu je odlišný. Myofilamenta se navzájem kříží a vytvářejí tak mřížovitou strukturu, nikoliv příčné pruhování charakteristické pro kosterní či srdeční svalovinu. Tenká filamenta jsou tvořena aktinem a tropomyozinem (na rozdíl od příčně pruhovaných svalů chybí troponin), tlustá filamenta pak myozinem. Stah je zahájen vylitím Ca2+, které utvoří komplex s kalmodulinem. Tento komplex následně aktivuje kinázu lehkého řetězce myozinu a dojde k jeho fosforylaci, čím je umožněno vytvoření aktinomyozinového komplexu.

Zásadně upozorňujeme na praktické využití v klinické praxi: nadměrné kontrakce hladké svaloviny bývají vyvolány kolikami, některé léčivé prostředky tlumí kontrakci a působí jako spasmolytika. Např. bronchodilatancia relaxují hladkou svalovinu průdušek, mydriatika rozšiřují zornici, a léčiva cíleně ovlivňující cévní hladkou svalovinu mohou mít antihypertenzní efekt. Svalovina cévní stěny se utváří z mezenchymových buněk a svalové buňky obsahují centrálně umístěné jádro a vyznačují se vřetenovitým tvarem s tenkými a tlustými filamenty, které se spojují přes denzní tělíska.

Schéma kontrakce hladké svaloviny: kalcium -> kalmodulin -> myosinkináza -> fosforylace myozinu -> vazba na aktin

Svalová kontrakce - cyklus Cross Bridge, animace.

Rysy a rozdíly oproti kosterní a srdeční svalovině

Hladká svalovina má pozvolnější nástup a delší trvání kontrakce než svalovina příčně pruhovaná. Kontrakce probíhá synchronně mezi jednotlivými buňkami díky interakci denzních tělísek a sarkolemy. Myofilamenta tvoří mřížkovitou strukturu bez klasického Z-linii, troponin chybí a aktivní místa pro vazbu myozinu jsou regulována kalmodulinem a fosforylací myozinu.

Na závěr doplňující poznámky: společně s mechanismem kontrakce se uplatňují různá terapeutická řešení; např. spasmolytika, bronchodilatancia, mydriatika a další léky ovlivňující funkci hladké svaloviny v různých orgánových systémech. Leiomyomy se vyskytují jako běžné nádory hladké svaloviny, zejména v děloze.

Prvky kontrakcePopis
Kalcium (Ca2+)Proníká do cytoplazmy a spouští proces
KalmodulinVytvoří komplex s Ca2+, aktivuje myosinkinázu
MyosinkinázaFosforyluje myosin, umožňuje vazbu na aktin
Aktin a myosinInterakce vede ke kontrakci svalových vláken
JUNQUIERA, L.

tags: #mechanismus #kontrakce #hladke #svaloviny