Nejedna žena má tíživý pocit, že odpovědnost za chod domácnosti leží z větší části na ní a že její partner je přinejlepším v roli více méně ochotného asistenta. A že to je nespravedlivé. V části případů ale iniciativu svého muže blokuje sama žena, byť třeba nevědomky. Fenomén „strážkyně brány“ není v našich končinách ještě popsán a probádaný, jinde ale o něm píší vědecké studie.
O co jde? O vědomé či nevědomé odstrkování pomocné ruky členů rodiny, zejména ale partnera, který by mohl ženě pomoci při péči o děti, hlavně ty malé, kdyby mu v tom ovšem různým způsobem nebránila. Je to otázka důvěry. „Řekl bych, že je to hlavně otázka důvěry,“ říká terapeut a lektor Jan Vávra, který v Česku propaguje koncept ´výchovy bez poražených´. „Takový ten povzdech Já si to raději udělám sama znamená, že tomu druhému dost nevěříme,“ říká dále a dodává, že to ale není povzdech pouze ženský. A navíc se tahle otázka, otázka důvěry, netýká jen vztahů mezi dospělými. „Velmi často se takto chováme k dětem. Je rychlejší jim zavázat tkaničky, než je nechat, ať se to pomalu učí samy,“ analyzuje problém. „Když dítě nebo partnera k ničemu nepustíme, nenecháme je růst a naše vize jejich neschopnosti se pak opravdu vyplní. V atmosféře nedůvěry učení nevoní nikomu, a tak není divu, že se člověk programově stáhne zpátky.“
„Vybavuje se mi případ páru, který mě navštívil nedávno v poradně,“ říká k tématu dětský psycholog a rodinný poradce Miroslav Hudec. „Nežijí spolu, mají roční holčičku a tatínek by ji chtěl vidět častěji, aby si na něj nemusela zvykat pořád znovu a znovu. Když jsem se maminky ptal, zda si dokáže představit, že by ho třeba nechala jezdit samotného odpoledne venku s kočárkem, odpověď byla ne, já mu nevěřím! Otec je přitom vysokoškolák a pro takovou míru nedůvěry si myslím nebyl důvod,“ říká psycholog. Přesto se veškerý kontakt dcery s otcem odehrává jen v přítomnosti nedůvěřivé matky.
Vědecky podložené poznatky o strážcích bran a jejich důsledcích
Jedna z nejcitovanějších amerických studií z roku 2015 zkoumajících toto chování matek je „Kdo jsou strážkyně brány? Předpoklady pro mateřské strážcovství brány“. Pět amerických vědců (z toho čtyři ženy) se v ní pokusilo zjistit, jaké znaky ženu disponují, aby se stala strážkyní brány, a prokázat spojení mezi tímto chováním a menším zapojením otců do péče o dítě. Výzkum se zaměřil na 182 párů, kde oba rodiče zajišťovali rodinný příjem. V době těhotenství matky vyplnily dotazník o psychickém nastavení, postojích, očekávání ve vztahu k rodičovství. Tři měsíce po porodu autoři oba partnery požádali, aby reportovali chování matek, které by šlo nazvat „uzavíráním brány“: kritizování otce, předělávání úkonů po něm, převzetí rozhodování výhradně na sebe. A rodiče dostali i opačný úkol: zaznamenat vstřícné chování matky vůči otci při jeho zapojení do péče.
Kromě konkrétního chování se studie zaměřila na postoje matek k jejich roli v péči o děti a domácnost. Zkoumali, nakolik si matky myslí, že je jejich zodpovědností určovat standardy péče a domácnosti a nakolik jsou pro ně tyto standardy zdrojem sebepotvrzení jako žen a matek. Výzkum došel k závěru, že strážkyněmi brány se častěji stávají perfekcionistické matky a zároveň matky, které považují partnerský vztah za méně stabilní. Prokázal vztah mezi zvýšenou úzkostností a psychickou nepohodou matky a jejím sklonem demotivovat otce. Ukázalo se, že otcovo chování hraje menší roli než dispozice matky. Nešikovnost některých tatínků sice určitý vliv na zavírání brány měla, ale naopak to neplatilo. Budoucí matky, které vykazovaly větší důvěru ve vlastní rodičovské schopnosti, se „zavírání brány“ dopouštěly častěji než matky méně si jisté.
Autoři se ptají, proč to tak je. Možnou odpovědí je, že matky staví jejich větší náskok v rodičovských kompetencích do pozice experta, zatímco otce jejich deficit do pozice učně. Této mocenské nerovnováze mohou některé ženy vědomě či nevědomě zneužívat. Studie také zpochybňuje, že problém „zavírání brány“ je spjat s tradičním rozdělením rolí; moderní matky nemusí tento problém méně replikovat.
Možnosti nápravy a praktická řešení
Strážcovství brány je velmi rozšířené. Jak se s tím vyrovnat? Pokud je to možné, nechte jít na rodičovskou dovolenou i otce. „Máme se ženou čtyři děti, a vyzkoušel jsem si to teprve u toho čtvrtého, a rozdíl byl obrovský,“ říká Yares. To však není vždy možné. Existují i jiné cesty nápravy.
Maminky, pokud si uvědomujete, že se něco takového ve vás děje, je to dobrý první krok. I když, americké servery jsou plné doznání matek: vím, že bych neměla, ale dělám to - takže jen vědět nestačí. Je třeba vyvinout jemné, ale vytrvalé úsilí o změnu. „Otec houpá mimino jinak, než by měl? Než něco nevhodného řeknete, jděte do vedlejší místnosti a soustřeďte se na své pocity. Dejte si sprchu,“ radí Yares, „a mějte důvěru, že si na správný grif partner přijde sám“. Nebo mu to řekněte jindy a jinak. Zvolte vhodný okamžik.
Je velká šance, že se změnou přístupu do příznivější konstelace přenastaví celý rodinný systém. Často se mluví o tom, že rodina je v krizi. Děti bývají rodiči často rozváděny a rodiče se jich často vzdávají. Krize manželství bývá spojena s emancipací žen, která se do společnosti promítá různě. Hlavní výzva spočívá v sladění rolí a v ochotě obou partnerů zapojit se spravedlivě do domácích prací. Rozdělení domácnosti vede k mnoha pozitivním věcem, např. více času na rodinu, společné výlety a zlepšená pohoda ve vztahu.
Historie a kulturní kontext hrají roli v tom, jak rodiny vnímají rozdělení práce. Čeští konzervativci často vyzdvihovali model patriarchální rodiny, ale realita ukazuje nutnost flexibilního přístupu a zapojení obou partnerů. Emancipace žen nebyla jen o tom, že žena pracuje, ale také o tom, že má právo žádat, aby se její partner podílel na péči o děti a domácnost. Vzájemná podpora a otevřená komunikace o potřebách jsou klíčové pro dlouhodobou stabilitu rodiny.
Praktické kroky pro vyvážené rozdělení domácích prací
- Promluvte si otevřeně o svých potřebách a očekáváních - vyslovte přání, že byste potřebovaly pomoc s domácností.
- Vytvořte harmonogram, kdo co kdy udělá, aby bylo jasné rozdělení úkolů.
- Podpořte zapojení dětí do domácích prací již od útlého věku - rozdělte spravedlivě úkoly mezi syny i dcery.
- Podporujte rovnoměrnou účast otců na péči o děti a domácí práce i bez nutnosti vynechat kariéru.
- Vytvářejte prostředí důvěry a vzájemné respektu, aby otci mohli řešit situace s dítětem bez pocitu selhání.
Rozdělení domácnosti vede k mnoha pozitivním věcem, např. více času na rodinu, společné výlety, a obecně větší pohodu v manželství. Navíc spolu můžete debatovat a žertovat při společném mytí a utírání nádobí. V konečném důsledku, pokud se o domácnost budete starat stejným podílem, podpoří to vaši vzájemnou důvěru i intimitu.

Historický kontext a současná situace v České republice
Širší kontext emancipačního boje žen v minulosti v České republice zahrnuje klíčové milníky - rodinný zákon garantující rovnoprávnost, vstup do platnosti v roce 1950 a následný vývoj, který ovlivnil rozložení rolí doma i v pracovním prostředí. Rozpad tradičních vzorců a tlak na rovnost partnerů v domácnosti se postupně vyvíjí a zrcadlí se i v debatách o tom, jak vyvažovat pracovní a rodinný život. Větší důraz na kvalifikované profese a vyšší mzdy, posilující právo na slušnou kompenzaci a lepší podmínky, může vést k efektivnějšímu sdílení pracovních a rodinných povinností.
V éře moderní společnosti je důležité, aby komunikace mezi partnery a zapojení otců do péče o děti byly normou, nikoliv výjimkou. Podpora otců, včetně možnosti čerpat rodičovskou dovolenou a flexibilního pracovního uspořádání, může významně přispět k lepší rovnováze práce a rodiny a k celkové spokojenosti rodin.
Praktické příklady a doporučení pro rodiny
- Naslouchejte jeden druhému a hledejte společné řešení, které respektuje potřeby každého člena rodiny.
- Vytvořte transparentní systém zapojení do domácích prací a péče o děti, který může být flexibilně upravován podle měnících se okolností.
- Podporujte sdílení odpovědnosti a minimalizujte stereotypy o tom, „co je ženská práce“ a „co je mužská práce“.
tags: #materstvi #a #muzi #nepomahaji