Není-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednáno jinak, pracovní poměr trvá po dobu neurčitou. To je jedním z důvodů zaměstnavatele pro využití možnosti uzavírat pracovní poměry na dobu určitou. Jednak jim to dává možnost prodloužení doby, kdy si mohou zaměstnance vyzkoušet, ale také to pro ně může být praktické z důvodů čistě ekonomických (např. tlak krize na efektivní využití pracovních sil a snaha o minimalizaci nákladů při propouštění).
Pro zaměstnance pak pracovní poměr na dobu neurčitou znamená jednak určitou ekonomickou jistotu, ale může být také např. opakována nejvýše dvakrát. Přičemž za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje i jeho prodloužení. Může se však stát, že mezi jednotlivými opakováními nastane přetržka. Na druhou stranu při kratší pauze je nutné k předchozímu zaměstnání přihlížet. Zákoník práce stanoví výjimky, kdy pravidlo „3× a dost“ nemusí platit. Podmínkou pro opakované uzavírání smluv na dobu určitou je písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací.
Speciální úpravy a výjimky pro dobu určitou
Další výjimkou jsou pracovní poměry, u kterých se aplikuje postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen na určitou dobu - tj. zvláštní právní úprava pracovního poměru na dobu určitou má od 12. 1. 2016 po novele zaměstnávání pedagogických pracovníků. Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou pedagogického pracovníka mezi týmiž smluvními stranami činí nejméně dvanáct měsíců a může být opakována nejvýše dvakrát.
Zákoník práce nestanoví způsob, jakým se má sjednat doba trvání pracovního poměru v pracovní smlouvě. Do určitého dne - např. do trvání a ukončení nějaké skutečnosti - např. uvedením počtu dní, týdnů, měsíců, let - např. pokud definujeme dobu určitou trváním nějaké skutečnosti - tedy např. zástup za konkrétní zaměstnankyni po dobu její mateřské a rodičovské dovolené, je vhodné uvést i horní limitaci - tedy maximálně na dobu tří let.
Zaměstnavatel či zaměstnanec mohou řešit situaci i soudně - konkrétně uplatnit u soudu návrh na určení, zda se splnily podmínky doby určité dané zákonem. Jedním z důvodů ukončení pracovního poměru je také uplynutí sjednané doby. Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň tři dny předem. Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Specifické období pro pedagogy
Zvláštní úprava platí od 1. 6. 2025 pro náhrady za dočasně nepřítomné zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené - pracovní poměr na dobu určitou lze sjednávat bez omezení počtu opakování, a to do celkové doby 9 let mezi týmito stranami.
Mateřská, otcovská a rodičovská dovolená - zvláštní překážky v práci
Mateřská dovolená ve smyslu zákoníku práce je překážkou v práci, kdy je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost ženy v zaměstnání z důvodu porodu a následné péče o dítě. Na mateřskou dovolenou žena nastupuje zpravidla 6 týdnů před očekávaným dnem porodu, nejdříve 8 týdnů před tímto dnem. Délka mateřské dovolené je 28 týdnů pro jedno dítě, 37 týdnů pro dvojčata či vícerčata. Minimální mateřská dovolená činí 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů po porodu.
Rodičovská dovolená - překážka v práci - náleží po skončení mateřské dovolené a může být čerpána matkou i otcem až do věku dítěte 3 let. Žádost o rodičovskou dovolenou musí být písemná, s uvedením rozsahu a musí být podána alespoň 30 dní před nástupem. Rodičovská dovolená a rodičovský příspěvek jsou dva rozdílné instituty - dovolená je volno ze zaměstnání, rodičovský příspěvek dávka státní sociální podpory. Při pobírání rodičovského příspěvku může být rodič výdělečně činný, jeho příjmy nejsou sledovány.
Ochrana a práva po návratu z dovolené
Po návratu z rodičovské dovolené má zaměstnavatel povinnost přidělovat práci podle pracovní smlouvy a pracovně zařadit na tutéž práci a pracoviště, pokud je to možné. Pokud takové volné místo není, může dát výpověď z důvodu nadbytečnosti. Zaměstnavatel nemá povinnost automaticky prodloužit zaměstnanci pracovní smlouvu na dobu určitou; práva na pokračování zaměstnání a případné odškodnění se posuzují individuálně.
Dovolená a výpočet nároku
Poměrná část dovolené vzniká, pokud rodič v daném roce neodpracuje 52 týdnů. Dovolená se počítá z odpracované doby a překážek v práci. Nelimitované překážky (mateřská, rodičovská dovolená, doba ošetřování dítěte, nezbytné osobní překážky) se počítají v plném rozsahu. Limitované překážky se počítají částečně, max. 20násobku týdenní doby a za podmínky, že v daném roce bylo vykonáno alespoň 12 týdnů práce a/nebo překážek.
Čerpání dovolené má pevně stanovené pravidlo: dovolená se má čerpat zpravidla vcelku, a to do konce kalendárního roku, s vyžádáním oznámení alespoň 14 dní dopředu. Jedna část dovolené by měla být čerpána v minimálně 2 týdnech vcelku. V případě nevyčerpání do konce roku nebo převedení do dalšího roku musí zaměstnavatel určit dobu čerpání dovolené s ohledem na překážky a provozní důvody.

Žádosti o dovolenou a vzory
Žádost o dovolenou je doporučeno podat písemně, aby se předešlo sporům. Vzor žádosti zahrnuje například nástup mateřské dovolené a následné postupy k navazujícím dovoleným, včetně souběhu rodičovského příspěvku a čerpání dovolené.
Práva při mateřské a rodičovské dovolené: Od odchodu po návrat
Souvislosti s praktikami zaměstnavatelů a soudní řešení
Zaměstnavatel může dát výpověď (obecně § 52 Zákoníku práce), avšak výpověď během ochranné doby (např. během mateřské nebo rodičovské dovolené) bývá upravena výslovně tak, aby ji nebylo možné dát. V některých situacích je možné řešit spory ohledně doby určité a jejího vyčerpání soudně. Důležitá je orientace v právech během návratu z dovolené a volba, zda je vhodné uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru s odstupným, ale zaměstnankyně nemusí k ničemu přistoupit.
V praxi se často objevují dva typy klientů: zaměstnavatelé řešící, jak postupovat při těhotenství zaměstnankyně, a samotné zaměstnankyně, které po narození dítěte řeší, jaké právní jistoty a nároky jim náleží během mateřské, rodičovské dovolené a po návratu do zaměstnání.