První setkání s dcerou Alfrédou
Herečka Marie Doležalová (31), známá ze seriálu Comeback a vítězka StarDance 2015, se poprvé stala maminkou. Dne 7. srpna přivedla na svět dceru, které s partnerem Markem Zelinkou dali jméno Alfréda. Ačkoliv se o radostnou novinku podělila až po dvou týdnech, její dojemná slova a první fotografie malé Alfrédky obletěly sociální sítě.
Marie popsala své první pocity a dojmy z příchodu dcerky na svět s neuvěřitelnou upřímností. „A pak jsem z pokoje viděla město. Řeku a domy, kde děti křičí, že je léto, a mosty, kde lidé se vrací auty, nebe, silnici a cedule s reklamami, město, v kterém, nepohlo se nic. Byl den a po němdruhý den a ono neví, že mezi těmi dny, kdy slunce vyšlo, mezi mými stehny poprvé svítalo na svět, kde nadechla ses ty,“ napsala Doležalová k první fotografii své holčičky.
Dojemná slova doplnila poděkováním: „Děkujeme z celého srdce,“ dodala herečka i za tatínka dítěte. Pár si své soukromí obvykle pečlivě střeží, tentokrát však nahlédl za pomyslnou oponu.
Tělesné a emocionální proměny po porodu
Intenzivní tělesný kontakt, který vznikl během společného účinkování ve StarDance, zkrátka udělal své. Marie Doležalová popsala, jaké neuvěřitelné změny její tělo prodělalo. „Dva dny po porodu Alfí jsem nevěřícně zírala na svoje prsa, vypadala jsem jako po plastické operaci a byla to další z neuvěřitelných změn, které jsem moje tělo viděla prodělat v přímém přenosu. Nemohla jsem uvěřit, že je na světě něco, co popovzdechává jako malinkatý človíček, a vědomí, že je tady na světě teprve třetí den, mi mohlo roztrhat srdce pocitem naprostého zázraku.“
První dny v porodnici byly pro Marii emotivně náročné. Po dvou dnech strávených na jednotce intenzivní péče se s dcerou přesunuly na společný pokoj. „Nikdy nezapomenu, jak se za námi zavřely dveře, za mnou a mojí malou holčičkou, a já se toho srpnového dne v pokoji s výhledem na Vltavu rozplakala naprostým zoufalstvím, protože najednou jsem byla jen já a ona, miniaturní bodíčka, plenky, mazadlo na pupík, její postýlka, moje každý den se měnící břicho,“ svěřila se.
Mateřství se pro ni stalo zcela novou realitou, která ji vtáhla do „nějaké zvláštně živočišné roviny“. „Všechen vnější svět mi byl jedno, a když jsem z okna někdy na řece zahlédla paddleboardisty, jak stojí na prknech a plují po hladině řeky, přišlo mi naprosto podivné to pomyšlení, že venkovní svět plyne dál, že lidé chodí na obědy, k řece, po ulicích, že v televizi běží seriály. Nechápala jsem to. Můj vlastní život pukl na dvě poloviny. Na tu před ní a po ní. Na tu bez ní a s ní.“
Výzvy a zkušenosti s personálem
Marie Doležalová v rozhovoru pro podcast Houpačky sdílela i své zkušenosti s personálem v porodnici. Přiznala, že přestože většinou potkala „samé anděly“, narazila i na několik sester, pro které příchod nového života již nebyl „zábavný“. „Kvůli té první jsem půl hodiny brečela ve sprše na soukromém pokoji, kvůli té druhé jsem za pár dní brečela Markovi do telefonu do Belgie, zničená, zmatená a přesvědčená, že Alfí ubližuju, když ji kojím. A to mi obě řekly jen pár vět. V podstatě banálních.“
Herečka zároveň vyzývá k empatii vůči novopečeným matkám. „Milé sestry na oddělení šestinedělí, rozklepané maminky, co mají své dítě v náručí první den, vás možná už nudí, všechny jsou stejně hysterické, vážné, důležité a myslí si, že jen jim se stal zázrak. A vy moc dobře víte, že ne, že už jich byly stovky a ještě stovky budou. Když se mamince narodí první dítě, je opravdu jediná na celém světě, komu se ten zázrak stal. Je první a nikdo před ní to ještě nezažil. Je na svůj přerod sama a nikdy se ještě tolik nebála. Nekoulejte prosím očima, když se vás ptá na nějakou hloupost, nebuďte jízlivé a uštěpačné.“
Mateřství: Hledání vlastní cesty a autenticity
Marie Doležalová ve svých úvahách zdůrazňuje, že mateřství je proces, který nelze dokonale naplánovat ani ovlivnit hlavou. „Porod je jako přeplavat veliký jezero a všechny tvoje přípravy jsou jako vzít si s sebou správný plavky, vyplout v dobrej čas a znát historky těch, co plavali před tebou. Než se pustíš do plavby, zdají se ti tyhle věci důležitý. Jenomže důležitý nejsou. Nezmění nic na tom, že budeš najednou úplně sama uprostřed jezera, a potom ještě pořád a pořád nebude konec a ty budeš muset ze všech sil plavat...“
Herečka se zamýšlí nad tlakem společnosti na dokonalost matek. „Řeknu to bez obalu: po porodu jsme všechny tlusté. A díky tomu zjistíme, jak moc ve společnosti znamená být mladá a štíhlá žena. A pak najednou svoje tělo ztratíme. A cítíme, jako bychom ztrácely polovinu z nás. Jako kdybychom se měly stydět. Jako kdyby se náš celý život měl ihned točit kolem tématu „jak se vrátím do původní formy?“.
Marie Doležalová se staví proti povrchním formám a očekáváním, která na ženy společnost klade. „Máma nemá být dokonalá. To je úplně k ničemu. Na mámě se cení něco jiného: musí být autentická.“ Sama si po porodu nedává za cíl okamžitý návrat do původní formy. „Alfrédce je osm měsíců a já si teprve jdu občas trochu zaběhat, ale jinak nedělám nic a jím furt sladký. Pět kilo mám pořád nahoře a pařit ještě dlouho nikam nepůjdu. Nevracím se do divadla, ačkoli všechny moje kolegyně i s mladšími dětmi už zkoušejí nové věci. Ty oblasti života, kam nemůžu jít s mojí holčičkou, mě nezajímají.“
V rozhovoru pro podcast Houpačky, magazín pro aktivní rodiče, Marie sdílí své myšlenky o mateřství, rodičovství a hledání vlastní cesty. „Představila jsem si sama sebe za deset let. Co bych si asi vzkázala? Té pořád ještě vyjukané, oplácané, unavené a neustále šťastné mamince, že má svou holčičku? Co bych si řekla? „Nic z toho, co si myslíš, že musíš, tak nemusíš.” Zvláštní vzkaz. Opakuju si ho každý den.“
MARIE DOLEŽALOVÁ: Mateřství mě změnilo, konečně mě lidé berou jako dospělou • ROZHOVOR
„Vklouznout do mateřství mi přišlo strašně zajímavé. Ale vklouznout do role mámy, která má větší děti a začíná znovu žít, mi přijde těžší,“ přiznává. „Mám samozřejmě témata, kterým se nezasměju a nemávnu nad nimi rukou. Dlouho to pro mě byly věci spojené s prvním porodem. Byl těžký a já se zpětně na sebe zlobila, že jsem nebyla s dcerou, když mě potřebovala. A pak jsem si položila otázku, na koho se vlastně zlobíš? Na tu holku, co ležela po takovém porodu v posteli a vůbec nechápala, co se děje? Na tu se přece zlobit nemůžu.“
Marie Doležalová povzbuzuje ostatní matky k tomu, aby našly svou vlastní cestu a byly „autentické, své, upřímné, líné a šťastné!“