Současný management abnormálně invazivní placenty - placenta accreta/increta/percreta. Jak citovat tento článek: Koucký M, Vráblíková H, Černý A, Calda P. Současný management abnormálně invazivní placenty - placenta accreta/increta/percreta. Actual Gyn. Teprve v posledních letech se porodníci a gynekologové stále častěji setkávají s klinickými situacemi, které se tradičně v literatuře nazývaly placenta accreta, increta, percreta. Incidence uvedených stavů stoupá až v posledních dekádách. Ještě v 80. letech minulého století byly referovány případy placenta accreta s četností 1 na 2 510 těhotenství, v letech 1982-2002 to již bylo 1 na 533 těhotenství. V současné době se v odborném písemnictví používají termíny „morbidně adherující placenta“ nebo také „abnormálně invazivní placenta (AIP)“. Oba termíny souhrnně označují abnormální invazi trofoblastu, pro potřeby tohoto přehledu budeme dále v textu používat termín AIP a shrneme současné informace o etiologii, diagnostice a managementu AIP.
Etiologie a patofyziologie AIP
Obecně platí, že za normálních okolností dosahuje průnik trofoblastu pouze úrovně deciduy a neměl by pronikat skrze pars basalis endometria. Mezi endometriem a myometriem se nachází Nitabuchova membrána. Pokud trofoblast proniká Nitabuchovou membránou (depozita fibrinu mezi myometriem a endometriem), hovoříme o placenta accreta. Obr. Patogeneze abnormálně invazivní placenty není přesně známa. Předpokládá se, že invazi trofoblastu usnadňuje abnormální decidualizace, která může být důsledkem anatomických podmínek (dolní děložní segment, endocervix, děloha se septem či uterus duplex) nebo díky předchozím chirurgickým zákrokům na děloze (císařský řez, myomektomie, revize dutiny děložní, hysteroskopická resekce adhezí, ablace endometria, kornuální zákroky). Mezi další rizikové faktory patří multiparita a vyšší mateřský věk. Zprávy naznačují, že i bez zjevných rizikových faktorů se může objevit AIP, což podporuje hypotézu o významu deciduálního prostředí pro kontrolu invaze.
Tuto hypotézu podpořila Schwede et al., který ukazuje zvýšené počty T regulačních lymfocytů (Tregs) v případech AIP, což indikuje imunitní modulaci v decidue a souvislost s tolerancí paternálních antigenů. Tregs (CD3(+), CD4(+), CD25high, FoxP3high) jsou klíčové pro toleranci a udržení těhotenství; jejich nadměrný počet může vést k nekontrolované invazi trofoblastu. Nedostatek Tregs bývá spojován s potratem, předčasným porodem a preeklampsií, naopak jejich zvýšené hladiny v placentě bývají spojovány s invazí trofoblastu.
Diagnostika AIP - jak rozpoznat riziko
U těhotných s výše uvedenými rizikovými faktory lze ultrazvukovým vyšetřením vyjádřit podezření na AIP. Ultrazvuková diagnostika představuje v současnosti nejspolehlivější dostupnou metodu a metaanalýzy uvádějí senzitivitu kolem 91 % a specificitu kolem 96 %. Typické nálezy zahrnují ztrátu nebo přerušovanou linii mezi dělohou a močovým měchýřem (linie seróza dělohy/stěna močového měchýře), často s prominencí stěny děložní a indikátory inflace invaze napříč oblastí serií. Již v I. trimestru mohou existovat náznaky rizik, jako nidace plodového vejce v dolním segmentu těhotenství.
K pro upřesnění diagnostiky lze využít barevné Dopplerovské mapování - nálezy jako intralakunární tok, cévní jezírka, turbulence či hypervaskularizace rozhraní serózy dělohy a močového měchýře. Volumetrické ultrazvukové zobrazení umožňuje vizualizovat klikaté cévy jdoucí napříč placentou. MRI má podobnou citlivost jako ultrazvuk (asi 94 %) s nižší specifitou (84 %), avšak obecně není považována za primární diagnostickou modalitu a spíše slouží jako doplňková metoda v některých komplexních případech. Primárně by měl být použit ultrazvuk pro posouzení invaze trofoblastu.
Praktické postupy v prenatální péči zahrnují identifikaci těhotných s vyšším rizikem a informování pacientek o rizicích a možných postupech. Vysoké riziko zjištěné v prvním trimestru, např. nidace vejce v jizvě po císařském řezu, vyžaduje podrobné informační vedení a plánování. V druhém a třetím trimestru je nutné informovat o rizicích a o možnosti hysterektomie v souvislosti se zvládnutím tohoto stavu. Multidisciplinární tým s porodníkem, anesteziologem, neonatologem a případně urologem či radiologem zvyšuje bezpečnost péče.
Management AIP - planování porodu a volba strategie
Mezi jednotlivými pracovišti existují rozdíly v managementu AIP a neexistují dosud randomizované studie, které by zcela standardizovaly postup. Cílem prenatální péče je zejména identifikace těhotných s vyšším rizikem invaze a diskuse o možných modelech řešení na temelie pacientčiny reprodukčního plánu a klinické situace. Vysoké riziko AIP obecně vede k péči na specializovaných pracovištích s zkušeným personálem a připraveností na případné komplikace.
V jeho rámci se rozlišují dvě hlavní linie postupu:
- Radikální řešení na základě úplného odstranění placenty a hysterektomie, zejména pokud je podezření na hlubokou invazi (increta/percreta) a pokud pacientka neplánuje další těhotenství. Tyto situace vyžadují multidisciplinární konzilium a jasný informovaný souhlas pacientky.
- Konzervativní přístup s cílem zachovat dělohu a budoucí reprodukční možnosti, který se volí zejména v situacích, kdy je invaze omezená (fokální placenta accreta). Konzervativní postupy mohou zahrnovat plánovaný císařský řez a ponechání placenty in situ s následnou kontrolou. Nicméně literární údaje ukazují značná rizika spojená s konzervativní léčbou, včetně život ohrožujícího krvácení, sepse, sekundární hysterektomie a mateřské úmrtí, a proto se na některých pracovištích nepoužívají.
Před operací je cílem co nejpřesnější posouzení invaze trofoblastu. Pokud není podezření na prorůstání placenty do močového měchýře, operaci obvykle provádí porodník spolu s onkogynekologickým operatérem; v případě podezření na prorůstání do močového měchýře se do týmu zapojuje urolog. U některých center je k dispozici intervenční radiologie a balonková okluze arterií k redukci krevního tlaku během operace - toto řešení bývá využíváno v hybridních sálech za přítomnosti zkušeného pánevního operatéra.
Specifické postupy zahrnují:
- Čistě chirurgické řešení - standardně hysterektomie po odstranění placenty a kontrola krvácení, s možností radiofaktických zásahů na arteriální cesty podle potřeby.
- Kombinovaný balonkový a chirurgický postup - balonkové okluze ilických arterií po otevření břišní dutiny, s následným vyjmutím plodu a ponecháním placenty in situ, následnou hysterektomii a případnou salpingektomii k prevenci karcinomu tuby, který má snížit krevní ztrátu.
Řez na děloze je veden standardně a po vyvezení plodu se placenta ponechá in situ a anastomózou se pokračuje hysterektomií. Tímto způsobem lze snížit krevní ztrátu, ale zároveň nese rizika spojená s intervenční radiologií a s postupem samotným. U fokální placenty accreta mohou být rizika nižší a konzervativní postupy vhodnější, avšak u invaze do močového měchýře je často nutná spolupráce s urologem a případně s chirurgem.
Hlavní cíle perioperačního manažmentu jsou:
- Minimalizace krvácení a optimální připravenost krevních náhrad.
- Správné časování operace - optimálně mezi 34. a 36. týdnem ukončeného těhotenství. Některá pracoviště volí termín kolem 36. týdne při asymptomatickém průběhu.
- Podpora stability matky a plodu, zajištění intensivní péče v případě potřeby.
Časování a konkrétní postupy vedou ke snížení rizik spojených s obtížnými porodnickými situacemi, zejména pokud dojde k předčasnému porodu placenty s rozsáhlou invazí. Důležitým prvkem je i tímto způsobem minimalizace rizik při pokusu o vybavení placenty a zabránění zbytečné krvácivé ztráty.
Manažment patofyziologie po porodu
III. doba porodní je klíčová pro minimalizaci krvácení. Po porodu plodu se rozhoduje o retrakci dělohy a odloučení placenty. Pokud dojde k oddělení placenty, močových komplikacích a krvácení je třeba postupovat podle protokolu (kontrola placenty, monitorování krvácení). Manuální lýzu je možné provést pouze v případě, že placenta accreta/increta/percreta vyžadují hysterektomii nebo pokud není možné jinak odstranit placentu. Během III. doby porodní je nutné dávat pozor na opoziční krvácení a insufficientní retrakci dělohy, což vyžaduje pečlivé monitorování a včasné zásahy.
Manuální lýzu u adherentní placenty se používá jen v případech, kdy je možné dělohu zachovat a kdy invaze není hluboká. Při adherenci placenty je riziko intrapartálního krvácení a nutnost urgentní hysterektomie vyšší než v běžných porodech. Provádí se v narkóze, ale v některých situacích může být vykonána bez uspání pacientky, pokud je nutné jednat okamžitě kvůli masivnímu krvácení.
Přehled klinických možností a rizik
- Placenta accreta - placenta je k děloze přirostlá, invaze do endometriální vrstvy je méně hluboká; může být řešena manuálním vyjmutím, avšak s rizikem nutnosti hysterektomie při velké krvácivosti.
- Placenta increta - invaze trofoblastu do myometria; vyžaduje aktivní řízení s více specializovaným týmem; většinou končí hysterektomií.
- Placenta percreta - invaze až mimo děložní stěnu, často do okolních orgánů (např. močový měchýř); vyžaduje nejčastěji rozsáhlý chirurgický zásah s rizikem významné krevní ztráty a vysoké nároky na multidisciplinární spolupráci.
Všechny tyto stavy vyžadují cílené plánování a koordinaci mezi porodníky, anesteziology, neonatology, urology a radiology. Multidisciplinární přístup zvyšuje bezpečí pacientky a snižuje riziko komplikací. Pacientky s rizikem AIP by měly rodit na pracovišti, které je schopno vyřešit předpokládané komplikace.
Praktické poznámky a tipy pro praxi
- Před operací je důležité provést důkladné posouzení invaze trofoblastu a zvážit možnosti konzervativního versus radikálního řešení na základě rozsahu invaze a reprodukčních plánů pacientky.
- V případě potřeby může být k minimalizaci krvácení využita intervenční radiologie (balonková okluze). Tato metoda je zvláště výhodná na hybridních operačních sálech.
- V rozhraní diagnostiky a plánování by měl tým zahrnovat onkogynekologa, anesteziologa, neonatologa, urologa a případně radiologa; kdykoliv je to možné, transportovat pacientky na pracoviště s odpovídající personální kapacitou.
- Časování porodu s cílem minimalizovat krvácení bývá mezi 34.-36. týdnem; konkrétní plán vychází z klinické situace a rizik.

Naše pracoviště uvádí model multidisciplinárního konzilia a plánování ukončení těhotenství s cílem omezit krevní ztrátu. V případě fokální invaze je možné zvažovat konzervativní postupy; u hlubší invaze je preferována hysterektomie s připraveností na balonovou okluzi arterií a případně urologickou intervenci. V každém případě je klíčová pečlivá předoperační příprava, informovaný souhlas pacientky a koordinace mezi týmy.
Praktická poznámka: během operací se používají dvě hlavní strategie - čistě chirurgické řešení (hysterektomie po odstranění placenty) a kombinace operace s balonkovou okluzí. Před samotnou operací je důležité co nejpřesnější posouzení invaze; u rizikových případů je vhodná předoperační konzultace s urologem, anesteziologem, radiologem a onko-gynekologickým operatérem. Tím se maximalizuje bezpečnost a snižuje riziko krvácení a dalších komplikací.
Týmová spolupráce a logistika péče
Multidisciplinární přístup zvyšuje bezpečí pro pacientku a snižuje riziko komplikací. Pacientky s rizikem či přímo diagnózou AIP by měly rodit na pracovišti, které je schopno vyřešit předpokládané komplikace (krevní ztráta, nutnost hysterektomie, improvizace s radiologií). Naši pracovníci preferují plánování porodu kolem 36. ukončeného týdne a připravují konsilium pro případ radikálnějšího řešení. V případě potřeby bývá vyžadována balonová okluze arterií a prioritou je minimalizovat krvácení a chránit matku i plod.