V Česku je přes 195 tisíc domácností, kde děti žijí s jedním z rodičů. V téměř většině případů neúplných rodin je právě matka ta, která řeší bydlení, práci, peníze nebo výchovu dětí. Tedy každodenní koloběh rodinného života. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu o domácnostech. Jaký je vlastně status českých samoživitelek? Co si o nich Češi a Češky myslí? A na základě čeho se toto myšlení formuje?
Ženy samoživitelky jsou často zobrazované jako plačící chudinky, stěžující si jak na svůj osud, tak na muže, kteří je opustili. Jako „sociální trosky“ neschopné akce. Podle sociologických průzkumů má ale mnoho sólomatek například dvě práce, aby uživily sebe a své děti, o nějaké neakčnosti skutečně nemůže být řeč, spíše může být řeč o hrdinství. K mediální stereotypizaci přispívají i čeští politici s hláškami, „že si za to ty ženy mohou samy a že musí nést odpovědnost za špatný výběr partnera“ (Jiří Čunek), tedy opět označení sólomatka rovná se „neschopná žena“, nebo jsou prý „některé ženy schválně samoživitelkami, aby dosáhly na dávky“ (Alena Schillerová), tedy sólomatka rovná se „prospěchářka“.
Na sólomatky navíc lidé kladou podle sociologických průzkumů jiné nároky než na ostatní matky ve smyslu, když zůstala žena sama, bez manžela, bez partnera, měla by se nejen umět postarat o děti, ale navíc je i finančně zabezpečit. Sólomatky se pak často ocitají na pokraji fyzického vyčerpání z intenzivního rodičovství, protože je často skutečně nemá u dětí kdo vystřídat.
„Sólomámy“ je televizní dokumentární film, jehož cílem je přiblížit divákům společenskou problematiku samoživitelství. Dokumentární film kombinuje živé autentické situace s „mluvícími hlavami“ tří hlavních hrdinek. Hlavními postavami filmu jsou tři sólomatky Alena, Míša a Lucie. Ty se v průběhu natáčení ocitají v těžkých životních situacích, které musejí řešit. Míša se musí vystěhovat z bytu, protože nemá na nájem a neví, kam půjde se svým synem žít; Alena musí vzít druhou práci, aby uživila své tři dcery a snaží se skloubit pracovní a rodinný život; Lucie, která je relativně finančně zabezpečená a spokojená se svým singlovstvím, si začíná uvědomovat, že možná i jí chybí partnerský život.
The idea is that at individual scales the additional load is ignorable, but at mass scraper levels it adds up and makes scraping much more expensive. Ultimately, this is a placeholder solution so that more time can be spent on fingerprinting and identifying headless browsers (EG: via how they do font rendering) so that the challenge proof of work page doesn't need to be presented to users that are much more likely to be legitimate.
Netflix se rozhodl potěšit matky a všechny diváky, kteří mají rádi roztomilá miminka. Přináší dokumentární film, který je sice starý přes deset let, ale určitě má co nabídnout i dnes. Pohodový francouzský dokumentární film Mimina (Bébés) natočil v roce 2010 režisér a scénárista Thomas Balmès. Poznáme tři holčičky a jednoho chlapečka. Malá Ponijao žije se svými sourozenci v Namibii, rotomilá Hattie se narodila v San Francisku a Mari pochází z japonského Tokia. Jak tyto děti žijí a vyrůstají? Ponijao se narodila v chatrči, kdežto Hattie v dokonale vybaveném porodním centru v USA. Každé miminko je jiné, stejně jako prostředí, ve kterém žije. Dokumentární film o délce 79 minut ukazuje kontrasty čtyř kultur bez použití jakékoli formy vyprávění a nechává na divácích, aby si film sami interpretovali. Na Netflixu budou Mimina už 25. Časosběrný dokumentární film. 20 let ze životů lidí zavržených rodinou i společností.
Tomáš Škrdlant: „Od začátku devadesátých let provázím s kamerou několik dětí, dnes už dospělých lidí, které rodiče opustili hned v porodnici. Stát se o ně postaral: z hlediska hmotného jim téměř nic nechybělo, jenom žily v jiném světě. Vlastně v podsvětí: zvláště za komunistického režimu byly všechny odlišné děti odstraněny z dohledu a pečlivě izolovány od obyčejného života s jeho radostmi i strastmi. Jim se však podařilo vrátit do našeho světa: bydlí samostatně, pracují, mají zdravé děti, žení se i rozvádějí, někteří dokonce poznali své pokrevní rodiče."

Realita versus stereotypy
Na základě údajů se ukazuje, že počet dětí v domácnostech s jedním rodičem je vysoký a matky často řeší komplexní problémy související s bydlením, prací a financemi. Přestože média často zobrazují samoživitelky negativně, sociologické průzkumy ukazují, že many z nich pracuje na více než jednom úvazku a usiluje o stabilizaci rodinného života. Jejich úsilí bývá opomíjeno ve veřejné diskusi, která má tendenci je redukovat na stereotyp „opustěné ženy“.
Dokumenty a jejich dopad na veřejné vnímání
Televizní dokumentární filmy a mezinárodní snímky, jako Mimina (Bébés), ukazují, že každé miminko roste v unikátním prostředí a ukotvení rodinné struktury není jednotné. Tyto snímky nabízejí divákům prostor pro reflekci nad tím, jaké faktory formují vývoj dětí a jak společnost reaguje na různorodé rodinné konfigurace. Zároveň ukazují kontrasty mezi kulturami a systémy podpory rodinám.
Co zůstává otevřené?
- Jaké kroky by mohla společnost a stát učinit pro lepší podporu samoživitelek?
- Jaké jsou skutečné potřeby dětí v rodinách s jedním rodičem?
- Jak ovlivňují veřejné vyjadřování politiky a mediální narativ budoucí rozhodnutí žen a rodin?