Poprvé se potkali v příšeří biografu a hned si omylem vyměnili tašky. Podruhé se „našli“ u okénka ztrát a nálezů, kam slečna Petra (Libuše Šafránková) přišla Tomášovi Krchňákovi (Josef Abrhám) připomenout, že podle jeho ztraceného diáře by právě v tomto okamžiku měl sedět v zubařském křesle. V témže duchu pokračovala známost stále ještě svobodného, pětatřicetiletého, značně roztržitého vědeckého aspiranta Krchňáka a romanticky založené slečny Petry až do dne, kdy se Tomáš odjel podívat za rodiči na venkov. Doma jej uvítala bábovka a dobře míněné rady, začínající u jeho kandidátské práce a končící u maminčina povzdechu, že vnoučků se už asi nikdy nedočká. O to větším překvapením byla pro rodiče Tomášova reakce: „Já se budu ženit“. Rodinný rozhovor mžikem nabral jiný směr. „Člověk by se měl ženit s rozmyslem,“ varoval před zbrklostí otec. „Toho druhého nejlíp poznáš, když s ním cestuješ.“ Oni dva s maminkou například jeli na svatební cestu do Jiljí.
Na svatební cestě do Jiljí a technické zajímavosti natáčení
Na zkušební předsvatební cestu oba představitelé hlavních rolí odjíždějí vlakem z Prahy hlavního nádraží. Vrchol Portyš, kam vlečou dřevěný trám, je ve skutečnosti Zlaté návrší kousek nad Vrbatovou boudou. Romantická večeře se odehrává v Jestřábí boudě. Byla součástí pěti bud, které postavila československá armáda jako základnu při budování betonových bunkrů na hřebenech Krkonoš, využívali je nacisté jako výcvikové středisko pro vojáky mířící do polárních krajů, poté byly rekreačními objekty a v 80. letech lehly popelem jedna za druhou. Roku 1986 byly srovnány se zemí. Na Berounce se dohadují se sedlákem, zda mohou tábořit v Alkazaru. Pikantní je, že o pár let později od natočení filmu bylo v tomto starém lomu umožněno bezplatné táboření a toto nařízení platí dodnes. Kemp se sportovním instruktorem Radovanem je rekreační zařízení Akedemie múzických umění v Poněšicích na Vltavě. Jez, který kanoi nastávajících novomanželů převrátí, je Buzkov na Vltavě. Filmové nádraží v Ústí představuje vlaková stanice Vráž u Berouna a nádraží Předmostí je vedlejší nádraží Loděnice. Mimochodem na loděnickém nádraží se natáčely také Ostře sledované vlaky.

Chcete upřednostnit v Google naše články? Film "Svatební cesta do Jiljí" z roku 1983, režírovaný Hynek Bočan, je nezapomenutelnou českou komedií, která se zapsala do srdcí diváků. Při natáčení vodáckých scén na Vltavě asistovali i mladí vodní slalomáři, mezi nimiž byl i budoucí olympionik Jakub Prüher. Ten vzpomíná na natáčení s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem jako na nostalgickou zkušenost plnou nečekaných momentů a zábavných zážitků. Nejspíš budete znáti českou filmovou komedii Svatební cesta do Jiljí. Zábavná podívaná režiséra Hynka Bočana z roku 1983 natočená podle stejnojmenné knižní předlohy Miroslava Skály, který je také autorem scénáře. Hlavní role ve filmu vytvořili Libuše Šafránková a Josef Abrhám. Při jedné ze scén na vodě jim asistovali vodní slalomáři z Českých Budějovic.
"No, jestli si na to vzpomínáme, je to tedy s podivem, protože ten film se točil před 42 lety a pokaždé, když jde v televizi, tak spousta našich kamarádů posílá fotky nás kluků v červených trenýrkách a s blonďatými hlavami," usmívá se Jakub Prüher. Tehdy přímo na vodě asistoval u natáčení, později dokonce reprezentoval ČR na olympijských hrách v Barceloně! "Vzpomínáme si na to, jak hrajeme ve společnosti Libušky Šafránkové a Pepy Abraháma. Vzpomínáme na to vždy a docela nás potěší, protože ten film je vlastně krásný." Jakub Prüher přidává i další pohled: "Taky se na reprízy díváme, protože už tam vidíme naše kamarády, kteří tenkrát byli ve věku, co jsme teď my a už nejsou dávno mezi námi. Takže to je taková nostalgická vzpomínka."

Vodácká scéna se natáčela na Vltavě na Purkarci. "To natáčení jsme si užívali," loví v paměti úspěšný vodní slalomář. "Libuška Šafránková nebyla vodačka. Opravdu a určitě. A Pepa Abrhám taky moc ne. Tenkrát nebylo úplné teplo," přibližuje srpen roku 1983. "Když se natáčela scéna, kdy se převrátí loď, a ono jim to neustále nějak nešlo, tak nakonec naše kamarádka Monika Jandová dělala double Libušce Šafránkové. Ta už byla na břehu fialová zimou."
Jaký byl Prüherův konkrétní úkol? "Já byl nominovaný jako vodácký kameraman," usmívá se vodní slalomář a přidává detaily: "Byla tam taková scéna, kdy Šafránková s Abrhámem jedou lodí a ta se přelomí vejpůl. To už byla nařízlá loď a byla spojená jenom takovými hřebíčky, které ve chvíli, když se dostala na hranu jezu, tak Pepa Abrhám musel vytáhnout ty hřebíky vytáhnout a ta loď se vlastně zlomila. To byla ta situace, kdy tam ta Libuška zoufale plavala ve vltavské vodě." Prüher přidává i další zajímavost: "Voda nebyla čistá, jako je teď. Tehdy tam z Větřní pluly zbytky fialové celulózy, voda byla pěnivá, taková jako pivo."
A role vodáckého kameramana? "Potřebovali udělat záběry z pohledu posádky, když se jede do šlajsny. Loď tam vletí a zlomí se. Já jako patnáctiletý boreček dostal za úkol, abych to natočil. Dostal jsem kánoi. Ne rozbitou, ale normální. Přidělali mi kameru. Já vyjel, oni ji zapnuli, a ve chvíli, kdy jsem přepadl v té šlajsně, kamera nebyla dobře připevněná, spadla do vody. Tak to byl první pokus. Znovu se to opakovalo. Dali novou kameru, přidělali ji už tak, aby jim neupadla. Ve chvíli, kdy loď dostala náraz, když přepadla do šlajsny, kamera sice neupadla do vody, ale převrátila se směrem do lodě a natáčela jen vnitřek lodi. To se režisérovi nehodilo. Ale na potřetí to vyšlo a myslím, že to byl krásný záběr, na který jsem pyšný."
Jak už to při natáčení vodáckých scén chodí, vydatně se plavalo. "Celkem dost," přikyvuje Prüher. "Po pár nevydařených záběrech, když už promrzlé Libušce Šafránkové cvakaly zuby, nastoupili dabéři z našeho klubu a ti plavání zvládali s naprostou bravurou."
Úspěšný vodní slalomář dodává i nevodáckou scénku, kterou si československá herecká hvězda pamatovala do konce života: "Bylo hodně sucho. Na břehu v kempu, kde se to točilo, byly všude díry po myších nebo hraboších. Někdo dětem poradil, aby napustily flašku vodou a strčily ji do té díry. Myšky se potřebovaly zachránit a vlétly do láhve. Moje sestra nachytala láhev plnou myšek a přišla se s tím pochlubit Libušce Šafránkové. Tím jí způsobila opravdu podstatně největší šok z celého natáčení."
Vzpomínky na film Svatební cesta do Jiljí z roku 1983, jeho natáčení a osudy hlavních postav zůstávají živé. "A tušili jste, že hereckým hvězdám Libuši Šafránkové a Josefu Abrhámovi při natáčení asistovali vodáci z Českých Budějovic? Voda byla při natáčení ledová a moc nevoněla. Řeka nebyla čistá jako dnes, ale z Větřní pluly fialové zbytky celulózy a voda byla pěnivá jako pivo," popisuje vodák Jakub Prüher.

Herecké výkony obou protagonistů obdivuje, ale velcí sportovci to podle něj nebyli. "Přestože se točilo v srpnu, tenkrát nebylo zrovna teplo. Když se natáčela scéna, kdy se jim převrátí loď, tak se pořád nedařilo. Nakonec naše kamarádka Monika Jandová dělala dublérku Libušce, která už byla na břehu zfialovělá zimou," vypráví Jakub Prüher. On sám tehdy dostal za úkol pořídit záběry z lodi při nájezdu do šlajsny. "Dostal jsem kánoi, na kterou přidělali kameru. Při prvním pokusu spadla do vody, protože nebyla dobře připevněná. Pak mi dali novou kameru, ta sice neupadla, ale ohnula se směrem do lodi a natáčela vnitřek."
Vliv a odkaz Svatební cesty do Jiljí
Vzpomínky samotných účastníků a svědků natáčení ukazují, jak dynamický proces to byl - od technických výzev po lidské okamžiky, které dodávají filmu jeho neopakovatelné kouzlo. Příběh o dvou lidech, kteří se potkali náhodou, a jejich cestě do Jiljí, se stal součástí české filmové historie i vzpomínek natáčecích týmů a vodních slalomářů, kteří tehdy asistentovali na Vltavě.