Praha - Vědci, kteří chtějí léčit nemocné pomocí kmenových buněk z lidských zárodků, dostali v minulých dnech dvě stěžejní povolení pro průlomové experimenty. Nejdříve přišla zpráva z Londýna, že britská společnost ReNeuron získala svolení ke klinickým testům, při nichž lékaři vnesou pacientům po mozkové mrtvici do mozku kmenové buňky z potracených lidských plodů. Zpráva je pro výzkum této léčebné techniky povzbudivá, není však úplným překvapením. V Británii jsou pravidla tomuto výzkumu velmi nakloněna. Vědci zde mají povolení odebírat z embryí buňky pro výzkum a také vytvářet potřebná embrya klonováním.
Druhá zpráva, z Washingtonu, zlomová je. Společnost Geron z kalifornského Menlo Parku dostala povolení k použití kmenových buněk ze zárodků pro opravu míchy osob, které se staly po úrazu nepohyblivými. Dokážou se přeměnit v další buňky lidského těla: svalové, kostní, nervové, kožní... Různé typy lidských kmenových buněk se vyskytují v dospělém těle, například v kostní dřeni, tukové tkáni, vlasových váčcích. Obsahuje je i krev z pupečníkové šňůry. Vědci pro pokusy zpravidla používají embrya, která zbyla nevyužita na klinikách pro umělé oplození.
Bývalý americký prezident George W. Bush zakázal v roce 2001 poskytovat federální prostředky pro výzkum kmenových buněk odebraných z lidských embryí, protože považuje za lidské bytosti i několikadenní shluky buněk bez nervové soustavy, které zbudou jako nevyužité v klinikách pro umělé oplození a tak jako tak budou zničeny. Nový prezident Barack Obama slíbil ve volební kampani, že tato omezení zruší. Úřad tvrdí, že to je jen časová shoda, protože žádost zvažoval řadu měsíců a vyžádal si kvůli ní rekordních 22 tisíc stran odborné dokumentace. Společnost Geron plánuje zpočátku zapojit do pokusu osm až deset nepohyblivých osob se zraněním míchy, které utrpěly jeden až dva týdny před léčivým zákrokem. První fáze klinických experimentů má za prvořadý úkol zjistit, zda léčba není nebezpečná a pacientům neuškodí. Teprve poté se "dolaďuje" tak, aby mohla pomoci.

I experimenty s laboratorními potkany zatím ukázaly, že ochrnutá zvířata se mohou po buněčné léčbě zase nejistě pohybovat, ale ne běhat jako dřív. Vědci však doufají, že díky lepšímu poznání budou postupně dosahovat ještě lepších výsledků. "Je to určitě pokrok, na který jsme čekali dlouho," hodnotí rozhodnutí amerických úřadů Petr Dvořák, vedoucí Biologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jeho tým dokázal v roce 2003 jako třetí na světě izolovat z lidských embryí kmenové buňky. Od té doby se účastní mezinárodních studií, buňky zkoumají, kultivují a zjišťují, jak se vyvíjejí.
Embryonální kmenové buňky, než se transplantují pokusnému zvířeti, musí projít laboratorními zásahy, které umožní jejich diferenciaci, tedy proměnu v buňky požadované v těle. "Nezvládnutá diferenciace totiž vede ke vzniku nádorů," vysvětluje docent Dvořák. To je jeden z problémů, kterému budou čelit i výzkumníci ze společnosti Geron při svých testech. "Příliš neodtajnili, jak chtějí průběh pokusu zajistit," říká Eva Syková, ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd v Praze. "Předčasné experimenty by mohly výzkum zase zbrzdit. Profesorka Syková se výzkumem kmenových buněk dlouhodobě zabývá. Její tým nyní uskutečňuje dvě klinické studie. Podobně jako na jiných špičkových pracovištích ve světě však pražští lékaři používají kmenové buňky dospělé, odebrané z kostní dřeně pacientů. Jejich výhodou je, že "ladí" s imunitním systémem pacienta, a ani proti nim nejsou etické výhrady.
Etické a vědecké souvislosti“
"Ukazuje se, že transplantované kmenové buňky se nejlépe zapojí do činnosti míchy ještě brzy po zranění. Pak už účinnost léčby klesá," popisuje Eva Syková. "Zato u diabetiků časový odstup tolik nevadí." 18. 9. Prof. Ing. Biomedicínský výzkum vkládá do lidských embryonálních kmenových buněk velké naděje. Mohly by posloužit k buněčným terapiím řady degenerativních onemocnění a předpokládá se, že najdou uplatnění i při léčbě následků nejrůznějších zranění.
Základní charakteristika embryonálních kmenových buněk spočívá v tom, že se v laboratorních podmínkách neomezeně množí a mohou se diferencovat na jakýkoli buněčný typ dospělého těla. Lidské embryonální kmenové buňky jsou v drtivé většině získávány in vitro kultivací buněk embryoblastu, které pocházejí ze zhruba týden starých lidských embryí ve stadiu blastocysty. Právě v tom tkví kámen úrazu: na rozdíl od lidského embrya postrádají embryonální kmenové buňky schopnost vývoje v lidské individuum. Mnoho lidí vidí v embryu lidskou bytost a jeho proměnu v embryonální kmenové buňky vnímají jako „vraždu“.
V některých zemích, především pak v USA, se stal odmítavý vztah k tvorbě embryonálních kmenových buněk oficiálním stanoviskem. USA nedávají na tento druh výzkumu peníze z federálního rozpočtu. Pokus parlamentu o změnu zvrátil prezident Bush prvním vetem, jež během svých dvou prezidentských mandátů využil. Američtí vědci smějí z federálních zdrojů financovat jen výzkum prováděný na šestdesáti oficiálně povolených liniích embryonálních kmenových buněk. Nové linie se za federální prostředky vytvářet nesmějí. Oficiální „sada“ povolených linií embryonálních kmenových buněk se brzy ukázala pro další výzkum jako zcela nedostačující. Nové linie vznikají jen s podporou jednotlivých států nebo s podporou soukromého kapitálu. To významně omezuje rozvoj buněčných terapií. Jen málokterá země může věnovat na výzkum embryonálních kmenových buněk takové prostředky, jaké by byly s to uvolnit americké federální grantové agentury. Zpomalení tohoto odvětví biomedicínského výzkumu v USA má proto globální dopad.
Není divu, že vědci hledají z této nepříjemné situace východisko. Snaží se vyvinout postup pro tvorbu embryonálních kmenových buněk, při kterém by lidské embryo neutrpělo žádnou újmu. Dalo by se říci, že usilují o to, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Genetici vypěstovali v prasatech lidské ledviny. Ledviny jsou orgánem, který se v medicíně transplantuje nejčastěji. Tentokrát vědci vytvořili chimérická embrya, která v sobě spojovala lidské a prasečí buňky. „Trvalo nám to pět let. Geneticky jsme prase upravili, abychom vytvořili prostor pro růst lidských buněk s menší konkurencí prasečích buněk. Už dříve vědci úspěšně kultivovali potkaní orgány uvnitř myší a myší orgány v tělech potkanů. Hlavním problémem při vytváření lidsko-prasečích chimér byla schopnost prasečích buněk vytlačovat buňky lidské. Výzkumníci se s tím vypořádali tak, že odstranili dva geny nezbytné pro vznik ledvin uvnitř prasečího embrya. Tím vytvořili v jejich embryu mezeru. Před vložením embryí do prasečích samic vědci embrya kultivovali ve zkumavkách obsahujících látky, které vyživovaly jak lidské, tak prasečí buňky. Porodu se však embryonální chiméry ještě nedočkaly. U pěti embryí vybraných k analýze zjistili, že mají funkčně normální ledviny pro své vývojové stadium. Tyto ledviny nebyly zcela lidské, obsahovaly jen 50 až 60 procent lidských buněk. Cévy a nervy vznikly převážně z prasečích buněk. Studie publikovaná Cell Stem Cell není bez kritiků. Čínští výzkumníci však chtějí ve svém výzkumu pokračovat. V čínském přístupu by prasata mohla sloužit jako inkubátory pro orgány, které jsou kompatibilní s pacientem. Riziko odmítnutí orgánů, či nutnost být spolu s transplantátem odkázán na imunosupresiva, by se proto mohla výrazně snížit.
Potenciál embryonálních kmenových buněk
Lidské embryonální kmenové buňky jsou unikátní v tom, že se mohou vyvinout v jakýkoli buněčný typ přítomný v dospělém lidském těle. Díky tomu jsou potenciálně dobře využitelné pro léčebné účely u řady nemocí, například cukrovky, slepoty nebo Parkinsonovy a Alzheimerovy nemoci. Lidské embryonální kmenové buňky představují v posledních desetiletích nesmírně nadějný nástroj pro výzkum mnoha zdravotních poruch. Pokusy o léčbu chorob však zatím váznou na tom, že vědci neumějí z embryonálních kmenových buněk vypěstovat plnohodnotné léčebné buňky.
Před 20 lety, 6. listopadu 1998, se podařilo americkým vědcům pod vedením Jamese Thomsona na Wisconsinské univerzitě poprvé v historii vytvořit embryonální kmenové buňky člověka. Co jsou kmenové buňky? Většina buněk lidského embrya se promění v placentu a plodové obaly, které chrání vyvíjející se zárodek. Asi třetina buněk je ale předurčena k vývoji v budoucího člověka, v jakýkoli z asi 230 typů buněk dospělého lidského těla. To vědce dlouho fascinovalo, až přišel průlom Jamese Thomsona.
Osvědčily se v pokusech na zvířatech, i když jiné výsledky prokázaly při jejich použití riziko vzniku zhoubných nádorů. Existují i etické námitky proti destrukci lidských zárodků při terapeutickém klonování: lidskému zárodku nelze upřít lidský charakter. Využití embryonálních kmenových buněk donedávna bránil spíše nedostatek věrohodné zprávy o reálnosti takových snah. Tvrzení americké společnosti Advanced Cell Technology či italského gynekologa Severina Antinoriho se nebrala příliš vážně. To se změnilo, když v prestižním časopise Science (únor 2004) bylo ohlášeno první naklonování lidských embryí a v květnu 2005 dokonce získání linií kmenových buněk z embryí „na míru“ konkrétních pacientů. Hlavním autorem publikovaných zpráv byl jihokorejský vědec Woo Suk Hwang.
První kritické připomínky vznesli bioetici. Vyslovili pochybnost o korektnosti financování i získávání ženských vajíček. Po vyšetřování bylo 11. 1. 2006 zveřejněno, že Hwangův tým žádné linie embryonálních kmenových buněk nevytvořil a že podklady obou prací byly zfalšovány. Mezery ve veřejném diskurzu vedly ke zvýšené opatrnosti i v ČR; Česká cesta ke kmenovým buňkám byla posunuta do širšího kontextu mezinárodních debat. Osvědčily se také indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC), které byly představeny v roce 2007 japonským vědcem Šinjou Jamanakou. Buňky pacientů se dokážou proměnit v univerzální buněčnou surovinu pro výrobu jakéhokoli typu léčebných buněk tím, že se v buňkách uvede do činnosti čtveřice pečlivě vybraných genů. V roce 2012 za to Jamanaka dostal Nobelovu cenu za lékařství.
Human Embryonic Development
Buňky iPSC jsou někdy označovány za budoucnost medicíny. Nehrozí u nich riziko odmítnutí, lze je snadno „přeprogramovat“ a jejich tvorba se nepotýká s takovými etickými problémy, jako embryonální kmenové buňky. Podle přednosty Biologického ústavu Masarykovy univerzity Petra Dvořáka je proto pravděpodobné, že „bude bariéra širokého preklinického a klinického využívání buněk iPSC brzy prolomena a změní medicínu“. Lidské embryonální kmenové buňky nicméně stále představují podle biologa a profesora České zemědělské univerzity Jaroslava Petra „kámen mudrců medicíny“ a nenahraditelný nástroj pro výzkum mnoha zdravotních poruch. Už začaly první zkoušky léčení Parkinsonovy choroby, ve stadiu příprav je i léčba cukrovky prvního typu.
Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou, budou vám zobrazovány reklamy cílené i necílené. Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoliv odvolat. Po zpracování souhlasů se zobrazí text: “Souhlas pro jiné účely, než je cílení reklamy …”.
Když se podíváme na historický kontext, je zřejmé, že veřejné chápání embryonálních kmenových buněk i jejich legislativní rámec prošly významnými posuny. Skandály a zpoždění v některých státech vedly k opatrnosti, zatímco jiné země otevřely dveře pro klinické testy a regulované výzkumy. Česká republika a další státy střední Evropy vykazují snahu hledat rovnováhu mezi etickými principy a potenciálem pro léčení těžkých onemocnění. Vědecké odvětví se tak vydává směrem k terapiím, které by mohly jednou zcela změnit způsob, jakým chápeme léčbu degenerativních poruch a zranění míchy.