Tracheomalacie je stav postihující průdušnici (tracheu), který může vést k jejímu kolapsu a udušení. Termín sestává ze slova tracheo- (průdušnice) a -malacie (změknutí). Tracheomalácia je zdravotný stav charakterizovaný zmäkčením stien trachey (priedušnice), čo vedie ku kolapsu dýchacích ciest počas dýchania.
Výskyt a rizikové faktory u extrémně nedonošených novorozenců
Malacie jsou častějším onemocněním, než by se zdálo, přesná data o výskytu nelze získat. Při podezření je třeba pátrat po možných indiciích přispívajících k podezření na malacii. Je třeba se zaměřit na onemocnění, u kterých je vyšší riziko (Downův syndrom, chronická bakteriální bronchitida, prematurita, esofageální atrezie, kardiovaskulární anomálie, choroby pojivové tkáně).
Velmi nezralý novorozenec má plíce ještě v sakulárním vývojovém stadiu s relativně malým vnitřním povrchem a velkým podílem intersticiální tkáně. Funkční nezralost se projevuje nedostatečnou schopností udržovat funkční reziduální objem (FRC) na základě nedostatečné produkce surfaktantu. Surfaktant je povrchově aktivní látka, která se nachází uvnitř plicních sklípků a zabraňuje kolapsu sklípků na konci výdechu tím, že snižuje jejich povrchové napětí. Začíná se produkovat ve druhé polovině těhotenství (od 24. až 28. týdne těhotenství) v Golgiho aparátu endoplazmatického retikula pneumocytů II. typu, které ho secernují na vnitřní alveolární povrch a reabsorbují k recyklaci.

Klinické projevy a diagnostika
Při výdechu se mění tlaky v průdušnici, která má tendenci se zužovat a kolabovat. To je provázeno pocity dušnosti a stridorem (chrčivě hvízdavý zvuk) při výdechu. Nejčastějším příznakem je kašel, který bývá často charakteristický a hlasitý. Kašel může být vyvolán námahou, někdy imituje astma svou přítomností především v noci.
Klinické projevy malacie jsou nespecifické. Při klinickém vyšetření mohou být slyšitelné i pískoty v exspiriu, poslechové obstrukční fenomény však nebývají hlavním symptomem. Děti s malacií kašlou po prodělaných respiračních infektech delší dobu než zdravé děti. Většinou chybí alergická anamnéza, je však prokázáno, že malacie má rodinný výskyt. Rodič může být tedy stejně jako dítě v dětství léčen pro astma bez prokázané alergie, ze kterého vyrostl.
Diagnostickou metodou prokazující malacii je bronchoskopie v celkové anestezii. Bronchoskopie flexibilním přístrojem na specializovaném pracovišti má oproti ostatním metodám, především zobrazovacím, tu výhodu, že operatér přímo zhodnotí místo malacie, zda se jedná o lokalizované postižení, či kolabuje velká část trachey či bronchů. Lékař může svým zrakem posoudit závažnost vady, stav sliznice, eventuálně přítomnost fistuly či jiných přidružených anomálií. Navíc tento výkon poskytuje možnost odebrat materiál k vyšetření (BAL, biopsie či brushing bronchiální sliznice, eventuálně endobronchiální biopsie).
Na dalším místě po bronchoskopii stojí v diagnostice zobrazovací metody jako například CT, bronchografie, MR, nicméně zlatým standardem zůstává flexibilní bronchoskopie. Postižená zužující se část průdušnice může být nalezena pomocí zobrazovacích metod, jako je například CT vyšetření.

Léčba a péče o extrémně nedonošené novorozence s tracheomalacií
Onemocnění má tendenci ke spontánní úpravě. Mnohé deti s vrozenou tracheomalaciou môžu z tohto ochorenia vyrásť, keď im dozrievajú dýchacie cesty. Prognóza pro jednotlivce s tracheomaláciou se líší v závislosti od závažnosti ochorenia a účinnosti liečby. Včasná diagnóza a dodržiavanie liečebných plánov výrazně zlepšují výsledky.
Antiastmatická terapie v případě malacie nemá opodstatnění, pokud není průduškové astma komorbiditou (malacie přítomnost astmatu nevylučuje). Pokud je dítě vybaveno úlevovými antiastmatiky, nemají na potíže efekt, v malém procentu případů mohou potíže dokonce zhoršit.
Mezi léčebná opatření u nezralých novorozenců s respiračním selháním patří využití distenční ventilační podpory CPAP (Continuous Positive Airway Pressure), časné podání surfaktantu, šetrná ventilace, diagnostika a léčba otevřené Botallovy dučeje (PDA) a další. Novorozenec s ventilační podporou pomocí nCPAP (nasal Continuous Positive Airway Pressure) - oxygenoterapie (zvlhčený ohřátý kyslík).
U extrémně nedonošených novorozenců je důležité minimalizovat iatrogenní rizika, pečovat o optimální hydrataci a elektrolytovou bilanci a sledovat komplikace spojené s prematuritou (např. bronchopulmonální dysplazii, infekce, nekrotizující enterokolitidu či intrakraniální krvácení), které mohou průběh tracheomalacie zhoršit.

Konzervativní přístupy
- Podpora dýchání: nCPAP, oxygenoterapie, šetrná ventilace a optimalizace ventilátorových režimů.
- Podpora sekrece a clearance hlenu: fyzioterapie dýchacích cest, sledování a intervence při infekcích.
- Farmakoterapie: kortikosteroidy mohou být použity ke zmenšení zánětu, avšak antiastmatika nemají primární význam bez komorbidity astmatu.
- Nutriční a podpůrná péče: zajištění optimálního přibývání hmotnosti a prevence komplikací spojených s extrémní prematuritou.
Intervenční a chirurgické možnosti
V závažných nebo persistujících případech, kdy konzervativní terapie selhává, mohou být zváženy intervenční postupy. Flexibilní bronchoskopie zároveň slouží k plánování těchto výkonů, protože operatér přímo zhodnotí místo malacie a závažnost vady.

Rehabilitace a role multidisciplinárního týmu
Respirační fyzioterapie je hlavní formou rehabilitace u nedonošených novorozenců. Správně vedenou rehabilitací dochází ke zlepšení funkční koordinace mezi dýchacími a ostatními svaly trupu. Žádoucí je současně podpora perorálního příjmu, zlepšení koordinace mezi sáním, polykáním a dýcháním.
Fyzioterapeuti, specializovaní na dětské nemocné jsou ve Fakultní nemocnici Olomouc zcela nezastupitelní ve zdravotnických týmech na Dětské klinice a Novorozeneckém oddělení. „Společně s ošetřovatelským týmem se snažíme optimalizovat míru i kvalitu všech stimulů ze zevního prostředí, které na nedonošené miminko působí. Zjednodušeně, snažíme se miminko cíleně aktivovat ale přitom současně konejšit či minimalizovat možné negativní důsledky na jeho nezralý mozek.“
„Fyzioterapií tak napomáháme celému organizmu nezralého novorozence dozrát i mimo organismus matky. Rodiče nemají omezené návštěvní hodiny. Je nesmírně výhodné, pokud se na rehabilitaci přímo spolupodílí.“
Respirační fyzioterapie - dechová rehabilitace
Specifika péče u extrémně nízké porodní hmotnosti a velmi předčasných porodů
Poporodní adaptace nezralého novorozence je obtížná. U nezralých novorozenců mladších 32. týdnů se zvyšuje riziko komplikací jako jsou infekce, nekrotizující enterokolitida, intrakraniální krvácení či bronchopulmonální dysplazie, které mohou významně ovlivnit průběh respiračních onemocnění včetně tracheomalacie.
U dětí s RDS, které nejsou léčené podáním surfaktantu, dochází již půl hodiny po narození k nekróze epiteliálních buněk alveolů. Po 48 hodinách se začíná obnovovat epitel a na povrchu alveolů se začíná objevovat surfaktant. Při nekomplikovaném průběhu RDS mizí hyalinní membrány do 7. dne života.
Mezi preventivní opatření pro snížení rizika závažných respiračních komplikací patří indukce plicní zralosti in utero podáním kortikosteroidů ženám s příznaky předčasného porodu před 34. týdnem.
Klíčová doporučení pro praxi
- Myslet na malacii v diferenciální diagnostice opakujících se respiračních potíží či „obtížně léčitelného astmatu“ u dětí, zvláště u předčasně narozených.
- Při podezření provést flexibilní bronchoskopii na specializovaném pracovišti jako zlatý standard diagnostiky.
- Preferovat konzervativní podpůrnou léčbu (nCPAP, oxygenoterapie, fyzioterapie), monitorovat vývoj a přistoupit k intervenčním řešením pouze při selhání nebo těžké obstrukci.
- Zajistit multidisciplinární péči: neonatolog, dětský pneumolog, fyzioterapeut, chirurg a zkušený bronchoskopista.
- Zapojit rodiče do péče a rehabilitace, což zlepšuje výsledky a psychologickou adaptaci rodiny.
Na tato onemocnění je nutné myslet i v ordinaci praktického lékaře, nespokojit se s diagnózou obtížně léčitelného astmatu a dítě nechat prohlédnout dětským pneumologem.
tags: #lecba #tracheomalacie #u #extremne #nedonosenych