Jako citlivá duše bych se s vámi ráda podělila o svůj traumatický zážitek z Příbramské nemocnice. Byl krásný slunečný den, 10 hodin dopoledne, chystala jsem se na svou poslední zkoušku do Prahy. Praskla mi plodová voda. Byl to šok, protože termín jsem měla až za 17 dní, ale cítila jsem se výborně. Byla jsem šťastná, zavolala manželovi, ať v klidu vyrazí z Prahy z práce pro mne, že vyrazíme do porodnice.
Venku se zdálo všechno idylické, cesta byla nádherná a my jsme si dělali legraci. Příchod do porodnice byl stále super, ještě jsme byli velmi pozitivně naladěni. Při příjmu ale bohužel mé nadšení nesdíleli. Paní doktorka byla chladná a první vyšetření se rovnalo jejími obřími prsty pozdějším porodním bolestem. Její výsměšná slova: „Vy se stále smějete, tak to ještě nerodíte" mě dostala. Odvětila jsem, že se hodlám smát až do konce.
Porodní plán jsem měla připraven - při přečtení asi třetího bodu, kdy chtěla diskutovat a z jejího výrazu bylo jasné, co si o mne a mém přístupu myslí, jsem porodní plán sbalila. (Byla jsem v plné síle a netušila co mě čeká.) Dnes bych na porodním plánu trvala zuby nehty, ale nechtěla jsem dělat scény a byla tak poslušná holčička. Dohadovat se s někým, kdo vám nerozumí, je náročné i normálně, natož když zrovna rodíte.
Poté jsem byla přesunuta na takzvanou „hekárnu“. Ano, materiální zázemí a vybavení se musí Příbramské nemocnici nechat, to je na jedničku. Ovšem lidské teplo jsem našla jen stěží. Dostala jsem přidělenou první porodní asistentku - mladou dívku, která byla jedinou pozitivní vzpomínkou na onen zážitek. Byla milá, laskavá, hodná, hladila mě. Když mě musela vyšetřit, byla citlivá, o všem mě informovala a moje tělo se jí otevřelo, takže vyšetření od ní nebolelo ani trochu. Moc jí děkuji a škoda, že se mnou nezůstala celých mých 28 hodin.
Zaujala jsem postoj, že s touto paní doktorkou neporodím a hodlám čekat na další směnu. A tak jsme čekali. V noci, kdy jsem byla stále otevřená jen na 2 cm, mi paní doktorka přišla nabízet injeknci „provokovačku“. Tam už asi i paní doktorka začala nesnášet mě. Nabídla mi příbalový leták, který jsem okamžitě chtěla. Když uviděla mé nadšení pro něj, vytasila se s tím, že se tam dočtu o hrozící zástavě srdce a dalších vedlejších účincích. Po několika hodinách, kdy se blížily ranní hodiny, jsem selhala poprvé. Nechala jsem si onu provokovačku píchnout, bylo mi po ní zle. Klepala jsem se. (Nemuselo to být z ní, začala jsem být velmi nervózní a bolesti sílily.)
Nastalo ráno, výměna porodních asistentek. Má druhá asistentka již tak citlivá nebyla. Byla drsnějšího rázu. Po 24 hodinách jsem zažádala o epidural. Křičela jsem bolestí už i při jeho aplikaci. Bolest trochu polevila asi na hodinu. Po hodině se bolesti vrátily v snad ještě větší síle a další dávky epiduralu již nezabraly. Nastala výměna paní doktorky za mladší a sice milejší… ale bohužel mě „dostala“ v zuboženém a hysterickém stavu. Ta původní si ještě stihla rýpnout: „No vidíte, už se nesmějete".
V posledních krizových čtyřech hodinách jsem začala prosit o císařský řez nebo o smrt. Císařský řez mi nechtěli udělat, že už je to škoda, když už jsem se konečně trochu pootevřela a miminko mělo monitor. Bila jsem bolestí hlavu o zeď, ale s tím jsem srovnána. Byla jsem hysteričtější a hysteričtější a oni zlejší a tvrdší. Prosila jsem o změnu polohy, ta však byla striktně zakázána. Bez upozornění mě rozstříhali. Bez upozornění mi porodní asistentka začala skákat po břiše - nikdy jsem nezažila nic horšího. Moje dítě bylo vytlačeno násilím z mého břicha ven. Dítě bylo klidné, odebrali mi ho. Slyšela jsem sestru, jak mu říká: „Dělej, zařvi“ a klepe s ním.
Miminko bylo zabalené v čepici na hrudníku, bez klasického bonding. Dali mi ho na hrudník zabaleného, oblečeného, ačkoliv to bylo na několik minut. Po pár minutách mi ho odnesli na šestinedělí. Byla jsem bez něj ještě přes hodinu na porodním sále. Trvalo to tak dvě hodiny, než mi ho přivezli ukázat umytého a oblečeného. Po dlouhém boji jsem kojila, i když rady sester byly nedostatečné. Apelovaly na mě, ať kojím maximálně 5 minut a střídám prsa. Před každým kojením jsem musela miminko zvážit, zapsat váhu, změřit teplotu.
Ve své bezmoci jsem chtěla jen ležet a být se svým synem, který mohl být přicucnutý k prsu třeba 24 hodin. Sestřička mi ukazovala mytí miminka šampónem - a v pěně malé dítě pláčlo. Miminko nakonec chvilku spolu nebylo, a moje dvě kamarádky, které rodily pár dní přede mnou, mají totožný zážitek i s jiným personálem. A gift bouquet is a safe bet. It will please, improve your mood and put a smile on your face in any situation. A bouquet can symbolize love, affection, compassion, care, wishes, thanks and apologies. Give your loved ones a feeling of uniqueness with a bouquet that we will deliver to you throughout the Czech Republic.
V textu se objevují i odkazy na služby květin a rozvozů a zmiňuje se průvodce těhotenstvím a ocenění personálu. Dále se objevují fragmenty doprovodných dopisů a poděkování lékařům, které jdou mimo hlavní téma porodu v Příbrami, avšak ukazují na rozmanitost zkušeností a hodnocení.
Zkušenosti a poznámky k péči v porodnici
Materiální zázemí a vybavení porodu lze zhodnotit kladně, nicméně lidské teplo a empatie často rozhodují o celkovém dojmu z péče. Krátká pozitivní interakce s empatickou asistentkou dokáže výrazně zlepšit prožitek porodu i při technických nárocích. Probudí se pocit bezpečí, když osobní přístup vyvažuje nároky na výkony a lékařské zákroky.
Výměny samotných lékařů a asistentek bývají klíčovým momentem, kdy se mění tón péče. V případě, že pacientka na bolest reaguje silně, je klíčové zvládnout komunikaci a nabídnout bezpečné možnosti zvládnutí bolesti. V opačném případě hrozí eskalace stresu a narušení důvěry v personál.
Bonding a kontakt s miminkem
Když dojde k odloučení od novorozence, je důležité co nejdříve zajistit kontakt s dítětem a podporu pro kojení. Bonding a kojení jsou zásadní pro psycho‑fyzické zdraví novorozence i matky. Praktiky jako kontakt kůží na kůži a včasné přizpůsobení režimu šestinedělí mohou mít dlouhodobý vliv na vztah matky a dítěte.
Kojení a podpora ze strany sester
Kojení vyžaduje nejen fyzickou kapacitu, ale i správné rady a podporu. Když jsou rady zaměřeny na časové limity a okamžité úspěchy, mohou vznikat zbytečné tlaky a pocit selhání. Důležité je, aby sestry poskytovaly realistická doporučení a podporu v první dny po porodu, včetně řešení problémů s hypotékou a rozvojem kojení.
Infografika: Cesta porodu a péče v Příbramské porodnici

Tabulka: Klíčové okamžiky a doporučení pro porodní péči
| Okamžik | Popis | Doporučení |
|---|---|---|
| První kontakt | Empatický přístup a jasné informování | Respektovat porodní plán, komunikovat |
| Otevření 2 cm | Podpora bolesti a rozhodnutí o medikaci | Nb- být otevřený k volbě |
| Epidaur | Bolestivá procedura, časté změny | Informovat o rizicích, kontrolovat reakce |
| Porod | Násilné zvládnutí bolesti | Bezpečná a citlivá intervence |
| Bonding | Kontakt s miminkem | Co nejdříve, bez zbytečného odkladu |
| Kojení | Rady a podpora sester | Pravdivé a realistické pokyny |
Gift bouquet texty a odkazy na rozvoz květin byly v kontextu článku zařazeny jako ilustrativní poznámky o souvislostech kolem tématu dárků a podpory, ale nejsou středem děje samotné zkušenosti z porodnice.
Poděkování a veřejné vyjádření
V rámci zkušeností se objevují dopisy děkující lékařům a děkující personálu, které ukazují, že i v náročných chvílích existuje snaha vyzdvihnout pozitivní momenty a ocenit profesionalitu. Takové vyjádření patří k důležitému hlasu pacientů - ukazuje, že kvalita péče je víc než technické postupy a že lidský vztah má význam pro psychickou pohodu matky i dítěte.