Kvĕten měsíc deseti nejchlapeček tradice význam seznam informace

Jednou z nejnaléhavějšíj springových činností rolníka, dnes zemědělc e, i zahrádkáře bylo hubení plevele. Právě měsíc květen je měsícem rozhodujících opatření v boji s plevelí. Pranostiky říkají: Hodně plevele, málo semene. Bejlí na poli z pecnu odkrojí. Špatný hospodář je vždy plevelář. Je-li na poli chrpa a mák, bude chleba jen tak tak.

Velmi důležité pro včelaře byly takzvané rané roje. Zvláště roje květnové, které již využívají bohatou červnovou pastvu. Filipojakubská chladna, jsou pro sady a zahrady zrádná. Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk. Jen velice málo přísloví zná dnešní člověk a doznalo takové popularity a obecného rozšíření jako skupina se jmény Pankrác, Servác , Bonifác a jejich kuchařka - uplakaná Žofie.

V lidových pojmenováních se nejčastěji objevují i názvy ledoví muži, ledoví svatí, ledováci, ledáci, zmrzlí muži, zmrzlíci, ale i železní muži a mnoho dalších variant. Ledoví muži patří mezi nejstarší lidové pranostiky evropského mírného pásma. Pankrác, Servác, Bonifác - studení bratři, přinesou chladna, jak se patří. Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všici sedláci.

Květnové pranostiky a lidová hospodářská pravidla svorně preferují vlhčí a chladnější počasí před teplou a suchou povětrností tohoto měsíce. Studený máj - ve stodole ráj. Studený máj zakládá na chléb. Je-li květen chladný, rok nebude hladný. Máj chladný a deštivý, pro stodoly je příznivý. Májový deštíček - úrody tatíček. Časné zahájení pastvy mělo značný hospodářský význam. A tento okamžik byl netrpělivě očekáván. V květnu je slyšet trávu růst.

Chladný máj bude-li rositi, mnoho sena se bude kositi. Hledej trávy pro své krávy, budeš míti zdravé stravy. V květnu slaví také hasiči, a to proto, že 4. května má svátek svatý Florián - patron hasičů a dalších řemesel spojených s ohněm. Rozsáhlou a tematicky diferencovanou složkou tradiční kultury jsou lidové obyčeje, v etnologii obvykle zahrnuté pod pojmem obyčejová tradice, obřadní kultura, příp. zvykosloví. Patří k nim jednak projevy vázané na určitá data kalendáře (kalendářní obyčeje, nebo také výroční obyčeje), jednak na běh lidského života (rodinné obyčeje, obyčeje životního cyklu).

Lidové obyčeje se vyznačují poměrnou stabilitou. Tradice jako forma předávání kulturních hodnot v lokálním společenství hrála podstatnou úlohu při jejich udržování. Současně působily i tendence opačné, vedoucí ke změně. Příznačným rysem obyčejů je jejich synkretická povaha, kdy vedle relativně starých prvků působí jevy nové, překrývají se kulturní prvky náležející různým dobám. Obyčej chápeme v obecném smyslu jako tradicí určený způsob chování, který je v daném společenství všeobecně přijatý, rozšířený a ustálený; uplatňuje se v opakovaných situacích každodenního života, ale zejména při významných momentech života člověka, společnosti, přírody; je součástí systému společenské komunikace.

Některé obyčejové projevy současnosti mají povahu obřadu-rituálu: obřad provází přelomové události v životě člověka, jeho vykonání je podmínkou uznání a potvrzení platnosti důležitých změn (např. požehnání rodičů snoubencům při svatbě, rozloučení se zemřelým). Svátky jsou stabilizovanou kulturní formou společenského a rodinného života. Přispívají k jeho ozvláštnění a cyklizaci; jejich osou jsou data v kalendáři, jež určuje jednak křesťanská tradice (Vánoce, Velikonoce, svatodušní svátky, svátky zemřelých), jednak občanská (svátek 1. máje, Mistra Jana Husa, 28. října aj.). Slavant se pak fenoménem společenským (shromáždění lidí) a kulturním (idea, program, náplň); je vázána obvykle na instituci, která ji pořádá. Z tohoto hlediska může jít např. o slavnost církevní, spolkovou, obecní-městskou, národní či státní (Boží tělo, primice, svěcení stříkačky, slavnost rodáků, jubilejní slavnost obce, školní slavnost vánočního stromku aj.).

Název zvykosloví (paralelní např. Období od svátku Třech králů do Popeleční středy. Datum Popeleční středy je pohyblivé. Období masopustu, které vrcholí dny před Popeleční středou, se končí zpravidla v únoru nebo v březnu. Názvy jsou krajově rozmanité (masopust, ostatky, fašank, voračky, končiny aj.). V tradiční kultuře je to čas svateb, zabíjaček, zábav, obchůzek masek. Do posledních tří masopustních dnů se soustřeďují mnohotvárné, bohaté a svým původem a funkcí různorodé obyčeje - obchůzky, přestrojování, zvláštní jídla, tance a taneční hry, divadelní scénky a zábavy, v nichž se projevovala mužská chasa, ale i ženy, děti, cechy, spolky.

Všeobecným znakem masopustního období jsou také masopustní merendy a plesy, příznačné pro městskou kulturu. Jako spolková sokolská maškarní zábava se rozvinuly od konce 19. 3.1.1.1 Obchůzky masek a maskování: Obchůzky maskovaných postav s muzikou se vyskytují dosud na mnoha místech; skladba maškar je velmi pestrá, od starých typů zvířecích masek (medvěd, kůň), “světa naopak” (muži převlečení za ženy) a cirkusových postav k maskám zpodobujícím a parodujícím rozličná zaměstnání, povolání stav, zástupce jiných etnik (žid, cikán), s aktualizační tendencí k současnosti (postavy z televize, bezdomovci aj.).

Infografika: Přehled květnových pranostik, svátků a obyčejů

3.1.1.2 Masopustní pečivo, formy a místní názvy: Typické jsou různé druhy smaženého pečiva (koblihy, šišky, boží milosti různých tvarů a názvů) pro návštěvníky a účastníky obchůzek. 3.1.1.3 Předávání masopustního práva, obchůzka s právem: Obchůzky byly v tradiční kultuře záležitostí svobodné chasy, jíž uděloval starosta svolení k pořádání zábav. Odznakem této pravomoci byla ozdobená hůl (šavle), právo, s nímž masopustního navštěvovali domy, pod nímž se pak v hostinci konaly různé žertovné soudy za zdánlivé přestupky přítomných občanů. Ostatkové právo, příznačné pro tradici Hané, se příležitostně udržuje dodnes. 3.1.1.4 Pochovávání basy (masopustu, bakusa aj.): Konec období je vyjádřen v pochovávání basy (masopustu), lidové hře parodující církevní pohřeb. Hlavní motiv vycházel z nastávajícího postu se zákazem zábav a muzik. Konec tohoto období ztělesňovala basa (příp. loutka, Bakus).

3.1.2.1 Obchůzky s figurou smrti (vynášení smrti, zimy): Obchůzka dětí s figurou znázorňující smrt, zimu. Váže se k Smrtné neděli. Figura má převážně ženskou, ale i mužskou podobu (Smrtka, Mařena, Smrťák). K obchůzce, jejímiž interprety jsou děti (dříve i mládež), zejména dívky, se vážou obřadní písně a říkadla. Starší formou vyvrcholení obchůzky je ničení loutky a poté společné pohoštění.

Obchůzky májků a královských průvodů - vizuální schéma

3.1.2.2 Obchůzky s májkem (letečkem, jedličkou): Obchůzka děvčat s ozdobeným stromkem (májkem, letečkem, jedličkou), provázená obřadními písněmi, říkadly, popěvky. Váže se převážně ke Smrtné neděli (navazuje vynášení smrtky nebo mu předchází), někde k neděli Květné. V křesťanství nejdůležitější svátek roku zasvěcený vzkříšení Ježíše Krista. Slaví se první neděli po prvním jarním úplňku. Předchází jim přípravné období jarního postu, vrcholí ve velikonočním týdnu (pašijový, svatý týden), který začíná na Květnou neděli a končí velikonoční nedělí. V tradiční kultuře se na Velikonoce vážou obyčeje spojené s příchodem jara a nového období.

3.1.2.3.1 Velikonoční klepání - obchůzka chlapců se samoznějícími zvukovými nástroji (idiofony) v čase od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty. Ohlašují čas namísto kostelních zvonů, které jsou podle církevní tradice zavázány. Obchůzky mají různé regionální názvy, obyčejně v návaznosti na nástroje (klapání, hrkání, řehtání, harfování aj.), a poměrně pevnou organizační strukturu podle věku účastníků. 3.1.2.3.3 Velikonoční pomlázka: V tradiční kultuře je označením obyčeje, který se váže k poslednímu dni Velikonoc, a to mrskání dívek a žen spletenými vrbovými pruty. Pomlázka znamená také samotný prut, který má řadu dalších místních a krajových označení (žíla, pletenec, mrskačka, tatar aj.), i dar za obřadní bití. Také samotný obyčej má řadu regionálních názvů (mrskut, šlahačka, šmigrus aj.). Pro severovýchodní Moravu a Slezsko je charakteristické namísto pomlázky polévání žen a dívek vodou; místy se oba obyčeje prolínají. Magický význam mrskání vrbovými pruty souvisel s vírou v plodonosnou a životadárnou sílu vegetace, která se dotykem přenášela na člověka. Tradiční odměnou za pomlázku jsou malovaná vejce, v současnosti přibývá novodobých forem (perníky, stužky). Různé způsoby pletení pomlázky ze 4-8 prutů.

3.1.2.3.4 Zdobení vajíček (kraslice): Vejce (příp. 3.1.2.3.6 zdobení hrobů o Velikonocích (kraslicemi, jívovými proutky, pomlázkou): Ve 20. Obyčeje, slavnosti a zábavy mládeže, vážící se k 1. 3.1.3.1 Stavění májů: Stavění listnatých nebo jehličnatých stromů, s kmenem očištěným od kůry, s ponechanou korunou ozdobenou stuhami a šátky před domy děvčat (individuální máje) nebo do středu obce (společný máj). Společné máje bývají ozdobeny praporem, figurou (dědek), lahví vína aj.; takový máj je středem zábavy s tancem. Je zvykem máj hlídat, neboť podřezání stromu znamená značnou újmu na prestiži místní chasy. Stavění májů patří k živým obyčejům na mnoha místech a ve většině krajů.

3.1.3.2 Kácení máje koncem května je spojeno s žertovnými, zpravidla improvizovanými scénkami maskovaných postav podle tradičního schématu (jedni přicházejí máj podřezat a ukrást, druzí tomu brání). 3.1.3.3 Žertovné obyčeje v předvečer 1. Pohyblivé církevní svátky na počátku léta, slavené 7 týdnů po Velikonocích. 3.1.4.1 Svatodušní královské průvody: obyčej volit si krále a pořádat průvody a jízdy a hry s postavami krále a královny a jejich doprovodu v různých formách a s různými názvy): obchůzky děvčat s tancem (královničky, králky, chození s královnou), pěší průvody a jízdy chlapců na koních s králem (honění krále, jízda králů, hra na krále). Objížďky s králem na Moravě mají dnes podobu lokální folklórní slavnosti (Troubsko, Kralice, Vlčnov, Hluk).

Mapa květnových svátků a obyčejů v českých regionech

3.1.5.1 Boží tělo - v katolické církvi svátek ustanovení svátosti oltářní, reálné přítomnosti těla Ježíše Krista v eucharistii. 3.1.5.2 V tradiční kultuře se připisovala zvláštní moc zeleni a květům, posvěceným při procesí. Užívaly jako ochranné prostředky v domě, chlévě, v poli. Lidová tradice se projevuje mj. Pálení hranice dříví k určitým dnům v kalendáři: v tradiční kultuře to byl svátek sv. Filipa a Jakuba (30. 4.) a sv. Jana Křtitele (24. 3.1.6.1).

3.1.6.2 Memoriální oheň: pálení ohně 6. července na památku upálení Mistra Jana Husa (lidově husovy ohně, husova hranice) vycházelo v 19. a 20. Tradiční slavnost obce vázaná ke dni patrona kostela (nebo posvěcení kostela), spojená s hostinou, k níž se schází širší rodina a příbuzenstvo. Má společensky integrační úlohu.

3.1.8.1 Dožínky - slavnost po ukončení žatvy, která se konala na rolnických hospodářstvích, na velkostatcích, v zemědělských družstvech. Jádrem dožínek je předávání věnce z obilí (hospodáři, majiteli či představiteli zemědělského podniku), které iniciují sami pracovníci při žních, a následné pohoštění. 3.1.8.2 Dočesná: slavnost po ukončení sklizně chmelu, spojená s průvodem, předáváním věnce z chmelu (tyče ovinuté chmelem aj.), pohoštěním a zábavou. 3.1.8.3 Vinobraní: slavnost spojená se sklizní vinných hroznů; v průvodu bývá nesen velký střapec z hroznů, do slavnosti jsou zařazeny prvky starých vinohradnických zvyklostí (zarážení hory, čtení horenských práv).

Vizualizace dožínek a vinobraní

3.1.9.1 Obchůzky barborek v předvečer svátku sv. Barbory (4. 12.), bíle maskovaných dívek a žen. 3.1.9.2 Obchůzka lucek v předvečer svátku sv. Lucie (13. 12.), bíle maskovaných žen. 3.1.9.3 Mikulášské obchůzky v předvečer svátku sv. Mikuláše (6. 12.): nejčastěji Mikuláše v tradičním převleku za biskupa (ornát, vysoká koruna na způsob mitry, berla), čerta s řetězem (v obráceném kožichu, s tváří začerněnou tváří nebo v masce) a anděla (v bílých šatech, s křídly, se zvonkem a s košem naplněným dárky).

Maskované průvody a mikulášské postavy

3.1.10.1 Štědrovečerní pokrmy - v tradiční kultuře k nim patřila jídla, jimž lidová víra připisovala v přeneseném významu vlastnosti vegetativní síly (z rostlinných produktů - obilnin, ovoce, mák, česnek). 3.1.10.2 Štědrovečerní věštění - tradiční způsoby předpovídání budoucnosti, které se zaměřovalo na úrodu, počasí, na poznání lidských osudů (z krájení jablek, z rozlousknutých ořechů, z počtu přinesených polínek, z házení střevícem atd.). 3.1.10.3 Betlémské stádo (ovce, chodění ovcí, békání) - štědrovečerní průvod chlapců se zvonečky, kteří hlasem napodobují ovečky. Pastýř přitom troubil a práskal prutem, dostával od hospodářů výslužku.

3.1.10.5 Svátek sv. Jana Evangelisty (27. 3.1.10.6 Koláčová slavnost: zábava mládeže na Nový rok, spojená s nakrojováním nazdobeného koláče (bábovky, dortu), který dostávaly služebné dívky po skončení roční služby. 3.1.10.7 Svátek Tří králů 6.1.: církevní svátek na počest biblických mudrců z Východu, kteří se přišli do Betléma poklonit novorozenci Ježíšovi a obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Je spojen s obchůzkou chlapců představujících biblické tři krále, kteří před domem zazpívali známou koledu a dostávali naturální a peněžní dárky, někde nosívali malý betlém a tyč se zlatou hvězdou.

Ilustrativní tabulka: Přehled květnových svátků

3.2.2.1 Požádání o ruku děvčete: Zvyk navazující na oboustrannou vůli obou mladých lidí uzavřít sňatek. 3.2.2.2 Zásnuby: Veřejné obřadné potvrzení dohody o uzavření manželství, spojené s domácí oslavou obvykle u rodičů nevěsty za účasti příbuzných či přátel, při níž si snoubenci vyměňují zásnubní prsteny a ohlašuje se zpravidla datum svatby. 3.2.2.3 Zváný na svatbu: Norma určující způsob zvaní svatebních hostí. 3.2.2.4 Předsvatební setkání mládeže: Setkání mládeže, příp. dalších osob, před svatbou s pohoštěním, ... Měsíc lásky začíná jeho největší tradicí, a to prvomájovým líbáním pod rozkvetlou třešní či jabloní. Tento zvyk vzniknul podle všeho na počátku minulého století, kdy představitel romantismu slavný básník Karel Hynek Mácha napsal svou lyrickoepickou skladbu Máj.

Schéma prvomájových rituálů a májky

Bojujete-li o zimy a mrazíky, květen slibuje různorodé kulturní akce a tradiční svátky. Kdysi se jako hlavní prvek jarních slavností uvádí Máj - majálesy, majálesy, letniční slavnosti - a jízdy králů a královničky, které jsou součástí chasy a mládeže. Mládí, síla, krása leží v centru každé z nich. V období radostně kvetoucí přírody, těsně před tím, než začne plodit, je třeba podpořit dobrý růst. Kvĕten je prvním měsícem hojnosti. Dává nám jahody, rebarboru, chřest, množství lupení na pesta a saláty i lístků na čaj a v neposlední řadě záplavu květů. Jak využít květy jeřábu pro harmonizaci ženského hormonálního systému či květy hlohu na povzbuzení činnosti srdce a zmírnění stresu, radí Hanka Zemanová v Rytmu roku.

Ilustrace květin a jarní přírody

Je první máj, lásky čas. Můžeme se líbat pod rozkvetlými stromy, pečovat o krásné trávníky, drbat za ušima svoje pejsky, morčata a kočičky, ale můžeme svou lásku rozšiřovat i na téměř neviditelné živočichy v půdě, na potok za vesnicí, do kterého se vypouští jímky plné chemické drogerie, na ubývající louky plné brouků, motýlů, ptáků, bylin a květů nebo na kuřata a prasata ve velkochovech, jejichž význam jsme zredukovali na plastový balíček co nejlevnějšího masa. Jak se má takové kuře či žížala? Jak si prozpěvuje voda ve vesnickém potoce? Lásku můžeme prohlubovat tím, že se budeme otvírat schopnosti soucitu. Všichni jsme propojeni.

tags: #kveten #mesic #deseti #nej #chlapecek