Spontánním potratem končí okolo 15 %1 rozpoznaných těhotenství. Skutečné číslo je zřejmě mnohem vyšší, protože mnoho těhotenství zanikne ještě dříve, než žena zjistí své těhotenství. Většina potratů (až 80 %) proběhne v 1. trimestru těhotenství, tedy do 12. Potrat je pro ženu velmi bolestivý, a to nejen fyzicky, ale hlavně po psychické stránce. I když se tato událost stane na počátku těhotenství, má již žena vytvořen k budoucímu dítěti emoční vztah, a potrat obvykle způsobí velké duševní trauma. Ženy po potratu nejvíce zajímá, co bylo příčinou potratu. Možných příčin je mnoho, bohužel ve většině případů se příčina nedá zjistit. Obecně se má za to, že jeden potrat je náhodný jev a nezvyšuje pravděpodobnost potratu v dalším těhotenství. Při třech a více potratech se již lékaři snaží zjistit možnou příčinu potrácení a pomoci tak ženě donosit zdravé dítě.
Příčiny samovolného potratu mohou být různorodé a často se vzájemně prolínají. Nejde o jednu chybu ani o jedno špatné rozhodnutí. Právě proto je samovolný potrat - zejména pokud se opakuje - důvodem obrátit se na specialistu v oblasti reprodukční medicíny. Pokud je v pozadí některá z výše uvedených příčin, má smysl ji cíleně vyšetřit. Čas. Informace. A prostor nadechnout se. Z tělesného hlediska je důležité absolvovat kontrolu u gynekologa a dát tělu možnost se zotavit vlastním tempem. Zároveň ale platí, že ani lékařská péče nemusí znamenat spěch nebo tlak na rozhodování. Vedle tělesného hojení přichází i to vnitřní. Po samovolném potratu se mohou objevit emoce, které nejdou jednoduše pojmenovat - smutek, prázdno, zmatek, obavy z další cesty. Tyto prožitky nejsou selháním ani známkou slabosti. Jsou přirozenou reakcí na ztrátu, která si zaslouží pozornost.
Samovolný potrat je zkušenost, která bolí fyzicky i emočně. Přesto není selháním, ve většině případů jde o situaci, kterou nebylo možné ovlivnit. Pokud máte za sebou samovolný nebo opakovaný potrat, je v pořádku hledat odpovědi i podporu. Na klinikách PRONATAL se na podobné situace díváme komplexně - kombinujeme medicínské vyšetření, individuální přístup a lidskou podporu. První krok nemusí znamenat rozhodnutí.
Každá těhotná žena je v průběhu gravidity vystavena působení choroboplodných zárodků, či už běžných (rýma, zánět průdušek, chřipka) nebo méně obvyklých (herpes, mononukleosa), některé infekce jsou mimo těhotenství banální, ale v těhotenství představují zvýšenou hrozbu pro dítě nebo i pro matku (toxoplazmóza, listerióza, plané neštovice). V naprosté většině případů matka svým imunitním systémem (nebo i s pomocí léků) infekcí úspěšně zvládne a pro dítě a jí samotnou nezůstanou žádné následky. Kromě toho úlohu sehrává i poševní imunita a čípek, který obsahuje hustý hlen s obrannými látkami, který chrání před přestupem infekce. K infekci dítěte může dojít dvěma základními způsoby: nitroděložně a během porodu. Typickým obrazem celkové infekce plodu je tzv. TORCH syndrom (zkratka Toxoplazmóza, Ostatní, Rubeola [zarděnky], Cytomegalovirus, Herpes).
Máme na mysli běžnou infekční rýmu, chřipku, zánět průdušek, angínu. Tyto infekce nejsou pro těhotenství nebezpečné, většinou imunita matky a placentární bariéra zabrání přechodu k dítěti. Snad dlouhotrvající horečky u chřipky by mohly ohrozit vývoj plodu, proto je vhodné chřipku vyležet a vyléčit. Těhotné obecně jsou více náchylné na komplikace chřipky (zánět plic, zánět srdcového svalu) proto se někdy doporučuje těhotné proti chřipce očkovat. Téměř všechny tyto infekce můžou přímo, nebo nepřímo ohrozit vývoj plodu.
Syfilis způsobují bakterie Treponema pallidum, přenáší se pohlavním stykem, v minulosti zřídka krevní transfuzí - teď jsou krevní přípravky pečlivě kontrolovány. Po 4. měsíci těhotenství treponemy prochází placentou a infikují plod. Každá těhotná je na případnou infekci v poradně kontrolována; ženy, které syfilis v minulosti překonaly, dostávají v těhotenství zajišťovací léčbu penicilinem. Samotná kapavka plod neohrožuje, zánět čípku nebo močových cest však může být rizikem předčasného porodu. Dítě se může nakazit během porodu a dostat kapavkový zánět očí, proto se dítěti po porodu kape do oka dezinfekce. Matka s neléčenou kapavkou je po porodu ohrožena velice závažným zánětem dělohy.
Rozšířená pohlavně přenosná choroba způsobuje zánět děložního krčka, dělohy a vejcovodů. Plod v děloze neohrožuje a není jasný důkaz ani o hrozbě předčasného porodu. O jejich šíření je málo informací, ale předpokládá se, že se šíří převážně pohlavním stykem. Jejich přítomnost je riziková z důvodu předčasného porodu nebo pozdního potratu, ale přesný mechanizmus není znám. HIV infekce se přenáší převážně sexuálním kontaktem. Je to chronické dlouhodobé onemocnění postihující imunitní systém. Přenáší se k plodu u cca. 15 % případů, při dobré léčbě je riziko přenosu méně než 2 %. Dítě se může nakazit již přechodem infekce v děloze, nebo během porodu, rizikové je i kojení. Virus nezpůsobuje ani potrat, ani předčasný porod, ani viditelně nepoškozuje plod. Při nákaze se dítě rodí jako HIV pozitivní a v průběhu několika let se u něho rozvíjí klasický AIDS. HIV pozitivní těhotné berou v těhotenství léky na snížení rizika přenosu a rodí císařským řezem.
Genitální herpes je nejčastěji způsoben herpetickým virem 2, ale roste počet případů, kdy se může projevit i infekce běžným virem ústního oparu na pohlavních orgánech. Virus způsobuje infekci plodu zcela výjimečně, tehdy se to projeví jako TORCH syndrom. Dítě se častěji nakazí během porodu, proto v případě výsevu v čase porodu je potřeba rodit císařským řezem. Žloutenka typu B nezpůsobuje poškození dítěte ani potrat. Dítě se může nitroděložně nakazit a mít žloutenku s následným poškozením jater. Proto se těhotné vyšetřují na nosičství žloutenky a v pozitivním případě se novorozenci po porodu proti infekci očkují.
Plané neštovice můžou mít v těhotenství u ženy závažný průběh. Při infekci v průběhu těhotenství můžou výjimečně způsobit i TORCH syndrom u plodu. Při výsevu u ženy v čase porodu hrozí velice závažná infekce novorozence, který se nakazí od matky. Proto se porodníci snaží porod oddálit až do doby, kdy bude mít matka protilátky, které dítě ochrání. V případě porodu v čase výsevu se dítěti podávají protilátky uměle. Zarděnky (Rubeola) jsou nejnebezpečnější virovou nákazou pro těhotné. Způsobují vážné poškození plodu TORCH syndromem ve velkém procentu případů. Proto se přistoupilo k plošnému očkování populace a k poškození plodu již naštěstí nedochází. Cytomegalovirus způsobuje infekci podobnou angíně, ale nejčastěji nákaza probíhá bez projevů. V malém procentu případů se může nakažet plod a infekce plodu probíhá pod obrazem TORCH syndromu. Diagnostika a opatření jsou velice problematická, nedá se určit, ve kterém případě došlo k postižení dítěte a ve kterém ne. Prevence neexistuje. Ohroženy jsou hlavně učitelky a vychovatelky, protože cytomegalovirus je často v dětských kolektivech. Na rozdíl od neštovic, překonaná infekce v dětství nechrání naplno, protože cytomegalovirů je více druhů a proto může dojít k reinfekci.
Listerióza je infekční onemocnění, které probíhá většinou naprosto banálně jako horečka, zvracení, bolesti svalů. Může probíhat i bezpříznakově. U lidí s oslabenou imunitou a u těhotných žen však může probíhat závažně až pod obrazem zánětu mozkových plen. Možno se infikovat z půdy, syrového masa, nedostatečně zpracovaných uzenin a nepasterizovaných sýrů. Proto by se těmto potravinám těhotná měla vyhýbat, při práci v kuchyni je potřebné si pečlivě mýt ruce po práci s masem a používat jinou utěrku na ruce a jinou na nádobí. V současné době jsou všechny sýry prodávané v obchodech pasterizované.
Je to poměrně časté onemocnění, naprostá většina infekcí probíhá zcela nenápadně, až bezpříznakově. Nejčastěji se onemocnění projeví přechodnou horečkou, zduřením uzlin. Zřídka může dojít k zánětu oka, nebo zánětu mozku, zvláště u lidí s poruchou imunity. Po překonané infekce je celoživotní imunita. Těhotná, která překonala toxoplazmózu, je celý život chráněná před infekcí a její dítě není ohroženo. Nebezpečná pro dítě je jenom první infekce matky, když je získaná v průběhu těhotenství. U dítěte probíhá pod obrazem TORCH syndromu. Hostitelem parazita jsou kočkovité šelmy včetně domácích koček. Člověk nebo jiný savci jsou jenom hostitelem přechodným. Parazit se množí ve střevě koček a vylučuje se stolicí, schopnost nákazy však získává až 2 dny po vyloučení. Takže možno shrnout: samotná kočka není infekční, jenom její stolice 2 dni stará. Parazit se pak může hromadit v půdě, a těhotná se může nakazit během práce na zahradě. Nejčastěji však dochází k nákaze z nedostatečně tepelně zpracovaného masa a při práci s ním. Proto platí stejné doporučení jako u listeriózy. Když má těhotná kočku, tak by neměla čistit její záchodek.
Závěrem možno shrnout, že infekce nejsou častým zdrojem poškození plodu, nejčastěji dochází k potratu nebo vrozeným vadám na základě genetických změn.
MUDr. Gynekologicko - porodnická klinika 1. Bolestivou zkušenost v podobě samovolného potratu má za sebou podle statistik každá pátá žena. Spontánní potrat totiž není zdaleka tak vzácným jevem, jak by se mohlo zdát. Většinou k němu dochází v prvním trimestru. Příčin spontánního neboli samovolného potratu může být celá řada. Častými viníky bývají podle lékařů imunologická onemocnění, hormonální příčiny, prodělané infekce, chronické nemoci, ale i vnější vlivy, jako jsou kouření či nadměrná konzumace alkoholu. Za největším procentem potratů však stojí genetické abnormality, které často ústí v různé chromozomální vady plodu. Příčiny těchto komplikací nejde v žádném případě hledat pouze na straně žen. Ve stejné míře se na nich můžou podílet kvalita mužských spermií či vzájemná genetická „souhra“ obou partnerů.
K příčinám opakovaného potrácení patří generační a genetické faktory. K vyšetřením se řadí karyotyp rodičů a preimplantační genetické testování embryí (PGT). Příčinu opakovaného potratu lze identifikovat přibližně v 50-60%. Genetické poradenství je indikováno ve všech případech chromozomální aberace rodičů. Nejčastějšími anomáliemi jsou uterus subseptus a jiné deformace dělohy. U některých případů může být příčina trombofilní mutace (Leidenská mutace, mutace protrombinu) a autoimunitní onemocnění spojené s antifosfolipidovým syndromem. PROMISE a ALIFE studie ukazují, že suplementace progesteronem a některé antikoagulační terapie nemusí mít očekávaný efekt.
Pro vyšetření je možné použít extendPCR či array CGH, které detekují chromozomové odchylky a mikrodeleční syndromy. Počet terapií s preimplantačním genetickým vyšetřením roste a zvyšuje úspěšnost embryotransferu. U žen s opakovanými aborty bývá často doporučováno IVF s genetickým screeningem embryí, i když výhody nejsou vždy jasné. Při opravách a léčbách souvisejících s uterinálními abnormalitami se někdy zvažuje metroplastika a další zákroky, avšak jejich účinnost není jednoznačná.
Preventivní a terapeutické postupy zahrnují psychologickou podporu a změny životního stylu, ale i lékařské intervence jako nízké dávky kyseliny acetylsalicylové a nízkomolekulární heparin (LMWH) v některých diagnotických konstelacích. Imunoterapie a některé další imunologické intervence nebyly jednoznačně prokázány jako účinné a nejsou obecně doporučovány mimo klinický výzkum.

| Infekce | Riziko pro plod | Prevence/ opatření |
|---|---|---|
| Toxoplazmóza | Závisí na gestačním stáří, větší riziko na začátku | Vyhnout se čerstvému masu, pravidelná hygiena |
| Syfilis | Potrat či vrozená syfilis | Screening, penicilinová léčba |
| HIV | Transfer na plod je možný | Léčba snižující přenos, císařský řez |
V závěru lze shrnout, že infekce nejsou častým zdrojem poškození plodu, nejčastěji dochází k potratu nebo vrozeným vadám na základě genetických změn. Příčiny opakovaného potratu jsou mnohostranné a zahrnují genetické, hormonální, autoimunitní a infekční faktory. Každý případ vyžaduje individuální vyšetření a zapojení odborníků z reprodukční medicíny.
POTRAT- nejčastější otázky a odpovědi na otázky o spontánním i umělém potratu
tags: #ktere #infekcni #onemocneni #zpusobuje #potraty