V reakci na Mezinárodní den za bezpečné interrupce vyzvaly organizace jako Konsent a Amnesty International ČR k ústavnímu zakotvení práva na interrupci v České republice. Tato iniciativa, podpořená happeningem v Praze a stovkami podpisů pod peticí, reaguje na alarmující statistiky: celosvětově každých 23 minut zemře žena nebo dívka kvůli zákazu či omezení interrupcí. Organizace poukazují na to, že v České republice se ochrana reprodukčního zdraví žen zastavila na úrovni 80. let.
Průzkum NMS Research ukázal, že ústavní zakotvení interrupcí podporuje 68 % české populace. Podobné právní úpravy již fungují ve Francii, Slovinsku či Srbsku. Naopak ve Spojených státech došlo po rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization v roce 2022 k zákazu interrupcí ve 13 státech.
„Podepsala jsem, protože je důležité, aby ženy rozhodovaly o svém těle. Děsí mě, co se děje ve světě, kde ženy umírají, aby se zachránil plod, který nemusí přežít,“ vyjádřila své pohnutky jedna z podporovatelek petice, Veronika.
V České republice bylo v roce 2023 umělé ukončení těhotenství provedeno u 15 088 žen, nejčastěji ve věku 30 až 34 let, přičemž převládaly svobodné ženy. Za posledních 15 let bylo předloženo nejméně sedm návrhů na omezení přístupu k interrupcím, včetně snahy o povinné uvádění informací o poradenství zaměřeném na „zachování těhotenství“ na obalech těhotenských testů a návrhu na úplné zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství v roce 2023.
Organizce Konsent a Amnesty International ČR usilují o rozšíření dostupnosti farmakologické interrupce až do 9.-12. týdne těhotenství (nyní do sedmého týdne), o zajištění důstojnějších podmínek v nemocnicích a o zřízení státního informačního webu o potratech. Cílem je ústavní ochrana, která by zabránila budoucím vládám oslabit či zrušit toto právo bez širokého společenského konsensu.
Právo na interrupci v kontextu evropské legislativy
Otázka práva žen rozhodovat o vlastním těle v souvislosti s interrupcí vyvolává vášnivé debaty napříč Evropou. Legislativní úpravy se značně liší, od nejliberálnějších systémů až po ty nejpřísnější.
Podle údajů Center for Reproductive Rights (CRR) žije pouze 34 % žen v reprodukčním věku v zemích s legálně dostupnou interrupcí. Nelegální umělé potraty si celosvětově vyžádají přibližně 39 000 životů ročně.
Ústavní zakotvení a liberální přístupy
Evropský parlament vyzval k začlenění práva na interrupci do Listiny základních práv EU, návrh je však stále předmětem debat a vyžaduje jednomyslný souhlas všech členských států.
Francie se v březnu 2024 stala první zemí na světě, která výslovně zakotvila právo na interrupci do své ústavy, což podporuje přibližně 80 % obyvatelstva. Interrupce je zde legální do 14. týdne těhotenství a provádějí ji praktičtí lékaři a porodní asistentky.
Španělsko usiluje o zakotvení práva na interrupci do ústavy, aby ochránilo ženy před „reakční vlnou“ ze strany krajní pravice a konzervativní opozice. I přes snahy o zpřísnění ze strany některých regionálních vlád, Španělsko povoluje potrat na žádost do 14. týdne těhotenství a do 22. týdne v případě ohrožení zdraví matky nebo anomálií plodu.
Mezi země s převážně liberálním přístupem patří Nizozemsko (interrupce na žádost do 22.-24. týdne), Švédsko (do 18. týdne), Portugalsko (do 10. týdne), Dánsko (do 18. týdne), Finsko (do 12. týdne) a Belgie. Tyto země se liší především v délce lhůty pro interrupci na žádost a administrativních překážkách.
Přístup k interrupcím v dalších evropských zemích
V mnoha dalších zemích, včetně Rakouska, Německa, České republiky, Lucemburska, Irska, Řecka, Estonska, Lotyšska, Litvy, Bulharska, Rumunska, Slovinska a Slovenska, je interrupce povolena obvykle do 10. až 14. týdne těhotenství. Procedurální požadavky a společenské přijetí se však liší.
- Německo: Interrupce je technicky považována za trestný čin, ale není trestána, pokud je provedena do 12. týdne těhotenství po povinném poradenství a třídenní čekací lhůtě.
- Irsko: Legalizovalo interrupce v roce 2018 po referendu, které zrušilo ústavní zákaz.
- Rumunsko: Interrupce na žádost je legální do 14. týdne, poté pouze ve výjimečných případech. Dostupnost a plné hrazení však mohou představovat překážku.
- Bulharsko: Interrupce na žádost je povolena do 12. týdne těhotenství. Po této době je možná pouze ze zdravotních důvodů.
- Slovinsko: Ústava zaručuje svobodu rozhodnout se, zda mít děti, ale téma je předmětem vášnivých diskusí.
Obtížný přístup a výhrada svědomí
V Chorvatsku je interrupce legální do 12. týdne, ale přístup se liší regionálně a mnoho lékařů uplatňuje výhradu svědomí, což ztěžuje dostupnost.
Bosna a Hercegovina umožňuje interrupci na žádost do 10. týdne, poté pouze v případě ohrožení zdraví nebo jako důsledek trestného činu. Přesto ženy narážejí na překážky, včetně nedostatku zařízení a možnosti lékařů odmítnout výkon z důvodu svědomí.
Maďarsko v roce 2022 zpřísnilo zákon tím, že uložilo ženám zvažujícím potrat povinnost vyslechnout si „životní funkce“ plodu. Vláda zároveň prosazuje politiku na podporu porodnosti.
V Itálii je interrupce legální do 12. týdne, ale vysoký podíl zdravotníků uplatňujících výhradu svědomí (63-80 %) představuje významnou překážku.
V Polsku musí matka porodit i když dítě zemře!
Nejtvrdší právní úpravy v Evropě
Malta považuje všechny umělé potraty za trestný čin, s výjimkou případů ohrožení života matky nebo plodu. V roce 2023 byla pravidla ještě zpřísněna.
V Polsku je od roku 2020 umělý potrat legální pouze v případě ohrožení života nebo zdraví ženy, nebo pokud je důsledkem trestného činu. Feministická hnutí prosazují liberalizaci zákonů, zatímco konzervativní skupiny tlačí na zpřísnění.
Vliv katolické církve je patrný i v postojích Malty a Polska, kde hnutí pro život aktivně usilují o omezení reprodukčních práv.
Zkušenosti žen a systémové bariéry
Přestože jsou interrupce v mnoha zemích legální, ženy se často setkávají s řadou překážek. Patří mezi ně:
- Nedostatek informací a stigmatizace: Interrupce je stále tabuizované téma, což ztěžuje ženám získávání potřebných informací a podpory.
- Neprofesionální a necitlivý přístup zdravotnického personálu: Některé ženy popisují arogantní, povýšené nebo odsuzující chování lékařů a sester, které jim způsobilo další psychické trauma.
- Dlouhé čekací doby a administrativní překážky: V některých zemích, i tam, kde je interrupce legální, mohou dlouhé čekací doby a složité administrativní procesy vést k tomu, že ženy musí zákrok podstoupit v pozdější fázi těhotenství nebo vyhledat pomoc v zahraničí.
- Výhrada svědomí lékařů: Ve státech jako Itálie, Chorvatsko nebo Portugalsko mnoho lékařů odmítá provádět interrupce z důvodu svědomí, což omezuje dostupnost péče.
- Cenové bariéry: V některých případech mohou být náklady na interrupci, zejména v soukromých zařízeních nebo v zahraničí, pro ženy finančně nedostupné.
- Regulační nejasnosti a politické tlaky: Legislativní změny, často motivované politicky nebo ideologicky, mohou dále komplikovat přístup k péči.
Například v Německu, ačkoli je interrupce legální, je stále vedena v trestním zákoníku, což vytváří stigma a může vést k nedostatku lékařského vzdělání v této oblasti. V reakci na to se konají tzv. „papájové workshopy“, kde se lékaři cvičí v technikách potratu.
V Polsku iniciativy jako „Ciocia Czesia“ (Teta Češka) pomáhají ženám vycestovat na zákrok do Česka, jelikož cestování do zahraničí je pro mnohé jedinou možností, jak získat potřebnou péči.
Situace v Evropě ukazuje, že i v zemích s liberální legislativou mohou systémové překážky bránit ženám v přístupu k včasné a důstojné péči. Iniciativy jako „Můj hlas, moje volba“ usilují o bezplatný přístup k bezpečným potratovým službám pro všechny ženy v EU.