Petr Kos jezdil rok co rok rybařit na Aljašku. Lovil lososy z vln, které jednou připomínaly mrazivé zrcadlo, jindy kopaly jak splašený kůň. Na druhé straně světa se učil od starých mořských vlků. A že to byli také chlapi od Vltavy, okoukal u nich, že člověk se nemusí bát bouří, dřiny, ani klukovských snů. Jak se přihodí, že si český táta od rodiny koupí norskou tuleňářskou loď? Už dříve jsem jezdil každé léto na Aljašku, vždycky zhruba na čtyři měsíce. Lovení lososů na menších bárkách bylo tou nejlepší prací, jakou jsem kdy měl. V určitý moment mi ale přišlo, že nastal čas koupit si vlastní loď. Hlavou mi běželo, že ještě nejsem tak starej. Že mám v sobě pořád dost energie, abych mohl zkusit i větší dobrodružství, než je „jen“ plavba po slapské přehradě. A Norsko mi přišlo jako rozumná volba - letadlem jste v něm za dvě hodiny, rozbité lodě tam mají relativně levné, krajinu nádhernou. Takže jsem našel inzerát na loď, kterou nikdo nechtěl. Zaletěl jsem se na ni podívat, zalíbila se mi.

Co jste viděl, když jste ji měl před sebou? Popravdě? Potápějící se vybydlený vrak. Přízrak. Na Anně nic nefungovalo, ani elektřina. Všechno bylo rozbité, motor mrtvý, na první pohled zadřený. Do 112 let staré lodě teklo zespoda i seshora, opadávala barva, uvnitř nebyl žádný nábytek ani nádrže na vodu. U spousty problémů jsem radši předstíral, že je nevidím. Díky svým aljašským zkušenostem jsem si ale dokázal představit, jaká práce mě čeká. Taky jsem už měl živě před očima, jak bude nádherné, až dám Annu dohromady a budu s ní jezdit.

Když jsem o tom povídal klukům z bergenského přístaviště, dívali se na mě jak na blázna. Vzali vás mezi sebe? Norové jsou sympaťáci, zabere ale dost času, než si vás pustí k tělu. Mně v jejich očích dost pomohlo, že už jsem měl s rybářskými loděmi svou zkušenost. Nebrali mě jako úplného jelimánka. Byť si nějakou dobu taky mysleli své.
Tvrdá dřina, která tvoří kapitána
Jak jsem byl v té lodi pořád zavřený, tak se prý třeba dohadovali, jestli tam náhodou nefetuju. Čekala vás na Anně velká dřina? Spousta věcí se dá vyřešit jedině tím, že zatnete zuby a prostě se do toho pustíte. Představuje to velkou nezávislost. Spočívá ale především v tom, že si všechno musíte udělat sám. Ono je hezké si plánovat, že když si pořídíte loď, budou za vámi co chvíli jezdit kamarádi, aby s ní pomohli. Jenže takhle to nefunguje. Přijede málokdo, a to ještě jen na pár dnů.
Měl jste toho někdy dost? Kolikrát! Ale utéct? To nejde… Třeba s tím zmíněným motorem jsem zjistil, že funguje, i když byl zaplavený; rozbitá byla jen převodovka. Na zkoušku jsem ji odvezl firmě v Oslu, která převodovky dělá a repasuje. Prý to bylo to nejhorší, co v životě viděli. Za opravu si řekli cenu, za níž bych ty lodě měl dvě. Nezbylo mi nic jiného, než si ji odvézt do Čech a doma si vše udělat sám. Za čtrnáct dnů jsem měl hotovo. A Norové koukali, když jsem převodovku na podlaze lodi zase skládal. Už za tři dny se Anna poprvé rozjela, cítil jsem obrovské zadostiučinění.
První plavba a její dozvuky
Jak vám bylo po těle, když jste s Annou poprvé vyplul? Krásně. Trochu mi to připomínalo Aljašku, kde jsme chytali na podobně velkých lodích, taky starších. Zároveň to bylo hodně jiné - pokud se na lodi jen vezete jako posádka, nemusíte nad spoustou věcí přemýšlet. Jakmile jste ale kapitán, pořád musíte mít v hlavě plán B. Já se díky Aljašce naučil zachovávat klid. Zpětně vidím, že moje námluvy s Annou přišly ve správný okamžik. Rok předtím by bylo moc brzo, rok potom moc pozdě. Anna není malá lodička, kterou si rukou jen tak přitáhnete k molu. Mě už ale jen tak něco nezaskočí. Poznal jsem, že většinou se dá všechno spravit.
Pořizoval jste si Annu čistě kvůli sobě a svému snu? Jistě, moje pohnutky byly takové, že si díky ní splním sen. Jako kluk jsem přece četl Jacka Londona, chodil jsem do skauta - tohle všechno za tím pochopitelně bylo. Zároveň jsem ale chtěl své zážitky z moře zprostředkovat i ostatním. A taky mi bylo jasné, že si loď musí na sebe vydělat. Chtěl jsem na ni brát zájemce o mořské výlety - ať už prahnou jen po prázdninové vyjížďce, nebo po kormidlování, tahání plachet, veškeré dřině na palubě.
Širší plány a širší svět
Plán mi nějakou dobu celkem vycházel: Jedno léto jsem loď opravoval, druhé jsem pořádal zkušební plavby. Měl jsem za to, že během třetího léta už bude Anna fungovat s plnou parádou. Musel jste kvůli němu letošní sezonu zabalit? V podstatě ano. Někdy v červnu, když byly hranice otevřené, jsem odjel Annu připravit. Norsko se pak ovšem zavřelo. Takže mě napadlo: Když lidi nemůžou za mnou, vyrazím já za nimi. Přiblížím se alespoň do Německa. Chytil se toho kamarádův syn Luďa, který se potřeboval dostat do Česka, ale zrušili mu letenky. Jel se mnou, přestože nikdy předtím nebyl na moři.
Před vyplutím jsem ho uklidňoval, že do pěti dnů jsme v Německu. Nakonec se to protáhlo na dvanáct, protože nás nahánělo ošklivé počasí. Bouřka vlastně Annu málem zfoukla až do Švédska. Nakonec to dopadlo dobře - přistáli jsme na jednom malém dánském ostrově, kde už na nás v přístavu čekal houf lidí. Byl to ten největší nečas, do kterého jste se zatím s Annou dostal? Ano. A díky téhle bouři jsem si ověřil, že mám opravdu dobrou loď. Postavili ji kdysi fortelně! Ne náhodou už před dávnými lety dokázala proplouvat mezi ledovci. Uvnitř má ručně tesaná žebra z poctivých borovicových trámů, pořádné fošny na obšívce, velký kýl. I proto se s ní příští rok nebudu bát na sever Norska, za velrybami a polární září.

Historie Anny a jejího pokladu
Co vůbec víte o její historii? Že s ní lidé kdysi na severu lovili tuleně a lední medvědy. Několik měsíců v kuse, v osmi chlapech na palubě. K dobíjení tuleňů používali zbraň zvanou hakapik, palici zakončenou ostrým hákem. Já se na sever Norska chci vypravit i proto, Jelikož se mi odtamtud začali ozývat lidé, kteří Annu z dřívějška znali. Byli nadšení, že stále existuje. Že se o ni někdo stará. Neuvěřitelný poklad!

Našel jste nějaký obzvlášť překvapivý? Jeden pochází třeba z druhé světové války. Když Němci v roce 1940 okupovali Norsko, proběhla velká námořní bitva o Narvik. Anna se tenkrát právě vracela z rybolovu na Lofotech, zakotvila ve vesnici, u níž zrovna nouzově přistálo britské letadlo; nedlouho po zmíněné bitvě se ztratilo v mlze a došlo mu palivo. Rybáři z Anny si nejdřív u místního učitele ověřili, že piloti mluví anglicky, pak Brity naložili na palubu a dovezli je na konzulát do Tromsö.

K dobývání poznání o Anně patří i vzpomínky na kamarády z Aljašky. Byli to Tonda a Miloš, dva čeští emigranti z Prahy, kteří se seznámili až po emigraci v Seattlu. Tondovi za komunistů zavřeli tátu, Miloš odešel po okupaci v osmašedesátém - ve vlasti nechal manželku s ročním synem, znovu je viděl až po revoluci. Tonda si v Americe nejdřive vydělával jako zedník, Miloš jako nástrojář. Jednou je napadlo, že by bylo fajn pořídit si loď. A protože šlo o chlapy, kteří jenom nekecali, ale pro své sny i něco dělali, dotáhli to do konce.
Tonda s Milošem koupili starou dřevěnou bárku, ke které byly přirostlé dlouhé zelené traviny kelpy. Začali s ní chytat u Seattlu, později si troufli i na Aljašku. Zkraje zažívali různé perné chvilky. Těsně před vyplutím třeba zjistili, že nemají mapu. Neuvěřitelné. Po nějaké době se loď Tondovi přímo při chytání potopila. Prostě ji přeložil rybami, a jak byla rozeschlá, začala mu dovnitř téct voda.

Ráno ho u bóje našli rybáři. Ani to ho od moře neodradilo. Tonda. Byl jste námořnické ucho, když jste se s nimi seznámil? Rozhodně. Díky skautu jsem si ale uměl se spoustou problémů poradit.
Co Aljaška naučila a co z ní vyplývá pro současnou plavbu
Jakmile Čech přijede do Ameriky, trochu se před tamními lidmi podceňuje. Na lodi se vždycky rychle pozná, kdo je kecálek, kdo umí. Kdo chce dělat, kdo ne. Hned zjistíte, s kým se dá plout daleko. Třeba podle toho, že když celý den kormidlujete, druhý vám přinese hrnek s kafem a udělá polévku. Co dalšího vás Aljaška naučila? Že na lodi se za každou chybu platí dvakrát víc než na pevnině. Pokud jste ráno líný a řeknete si, že něco zkontrolujete až zítra, pak se tahle zanedbaná věc spolehlivě rozsype.
Existují nějaké mořské končiny, o nichž se vám dodnes zdá? Pár mi jich utkvělo. Jeli jsme třeba jednou s Tondou brzo ráno chytat a najednou jsme vedle sebe spatřili hřbety kosatek. A jindy jsme na Aljašce natáhli síť a kapitán zničehoni hlásí, že se v ní cuká žralok. Lanem jsme ho vytáhli, byl to docela macek.
A jak tahle dobrodružství snáší vaše manželka? Bez její podpory bych to nikdy nedělal. Jako rodina se všichni máme rádi, o to jsou dlouhá odloučení těžší. Pořád jim slibuju, že je za to jednou svezu někam do tepla. Jasně, není to jednoduché.
Český dobrodruh, který v Norsku koupil starou tuleňářskou loď, s níž vozí zájemce kolem norských fjordů (web sailboatanna.com). Na sever míří v drtivé většině případů sám, bez rodiny. Dříve vyrážel každé léto zhruba na čtyři měsíce rybařit na Aljašku. Vyučil se jako knihkupec.
Na závěr o současném využití a nabídce pro zájemce
Pronajměte si loď s kapitánem: Vaše bezstarostné dobrodružství čeká na vás. Nastupte na bezproblémový a nezapomenutelný zážitek z plavby s našimi službami půjčovny lodí, kompletně s profesionálním kapitánem u kormidla. Posaďte se, relaxujte a nechte našeho zkušeného kapitána vést vás vodami, ať už objevujete skryté zátoky, užíváte vodní sporty nebo jednoduše plujete podél pobřeží. S naší možností půjčovny lodi s kapitánem můžete nechat navigaci a logistiku na nás, abyste se mohli plně ponořit do krásy vašeho okolí. Rozlučte se se stresem a pozdravte relaxaci s naší bezstarostnou půjčovnou lodí s kapitánem.
Kos, ostrov naděje a nové možnosti pro vaši dovolenou
Kos, malebný řecký ostrov ve Středozemním moři, vás okouzlí slunečnými plážemi, průzračným mořem a bohatou historií. Stejnojmenné hlavní město Kos okouzlí úzkými uličkami, kavárnami a památkami, které vyprávějí příběh bohaté minulosti ostrova. Místní gastronomie nabízí bohatou kombinaci středomořských chutí, čerstvých surovin a tradičních receptů, které potěší milovníky masa, ryb i zeleniny. Slunce, moře a pohoda - ostrov nabízí pohádkové pláže lemující jeho 112 kilometrů dlouhé pobřeží. Přímo v hlavním městě si můžete užít pláže Lambi a Paradise Beach, o něco dál pak oblíbenou Kardamenu, ideální pro odpočinek i vodní sporty.
- Otevírací hodiny: Obchody jsou obvykle otevřené od 9:00 do 21:00, restaurace servírují obědy od 13:00 a večeře od 19:00.
- Veřejná doprava: Po ostrově jezdí pravidelné autobusové linky spojující hlavní město s plážemi a vesnicemi.
- Počasí: Typicky středomořské klima s horkými, suchými léty a mírnými zimami.
- Historie: Kos má bohatou historii sahající až do antiky, Asklepiův chrám byl důležitým centrem lékařství; Hippokrata, otce medicíny, pocházejícího z Kos, odkaz zůstává živý.
Výletní lodě kotví buď v přístavu Port Kos, nebo na širém moři. V případě kotvení na moři je zajištěn transfer menšími čluny. Pokud loď zakotví přímo v přístavu, do centra Kos se snadno dostanete pěšky přibližně za 15-20 minut podél pobřeží.