Kardiotokografie (KTG), známá také jako CTG nebo "monitor", je základní metodou pro sledování srdeční frekvence plodu a děložní činnosti matky. Tato neinvazivní a bezbolestná metoda umožňuje lékařům a porodním asistentkám zhodnotit stav miminka uvnitř dělohy a v průběhu porodu.
Co je kardiotokografie?
Kardiotokografický přístroj zaznamenává dva hlavní parametry:
- Kardiotachogram: Záznam srdeční frekvence plodu.
- Tokogram: Záznam děložní činnosti matky.
Moderní přístroje mohou zaznamenávat i pohyby plodu. KTG se nejčastěji provádí od 32. týdne těhotenství, standardně od 36. týdne, a je nezbytnou součástí péče při příjmu do porodnice nebo při sledování rizikových těhotenství.
Jak probíhá vyšetření CTG?
Vyšetření se obvykle provádí v poloze na zádech nebo na boku, aby se předešlo syndromu dolní duté žíly. Na břicho těhotné ženy se pomocí elastických pásů připevní dvě sondy. Jedna sonda snímá srdeční ozvy miminka (pomocí dopplerovského ultrazvuku) a druhá sníma děložní stahy (pomocí tlaku na břišní stěnu).
Délka vyšetření se obvykle pohybuje mezi 20 až 40 minutami. Během vyšetření je důležité zůstat v klidu, aby nedošlo ke zkreslení záznamu. Pokud je plod během záznamu neaktivní (spí), může být nutné jej jemně probudit například vypitím sladké tekutiny nebo krátkou procházkou, aby se zachytila jeho reakce na podněty.
Kdy se CTG provádí?
- Rutinní kontroly v těhotenství: Obvykle od 32. týdne těhotenství, častěji pak od 36. týdne, zpravidla jednou týdně.
- Po termínu porodu: Pro kontrolu stavu plodu při přenášení, může být prováděno i dvakrát denně.
- Při příjmu do porodnice: Jako součást vstupního vyšetření.
- Během porodu: Pro kontinuální sledování stavu plodu, zejména při rizikových faktorech.
- Jako součást zátěžových testů: Například oxytocinový zátěžový test (OZT), který se provádí kolem termínu porodu nebo po něm.
Hodnocení CTG záznamu
Hodnocení CTG záznamu zahrnuje několik klíčových parametrů:
Bazální srdeční frekvence plodu
Normální bazální srdeční frekvence (normokardie) se pohybuje mezi 110 až 160 tepy za minutu. Tato hodnota se s postupujícím těhotenstvím mírně snižuje.
- Tachykardie: Srdeční frekvence nad 160 tepů za minutu. Může být způsobena hypoxií plodu, ale také infekcí, stresem matky nebo užíváním některých léků.
- Bradykardie: Srdeční frekvence pod 110 tepů za minutu. Lehká bradykardie (100-110 tepů/min) může být ještě v mezích fyziologie u donošeného plodu. Závažná bradykardie (pod 100 tepů/min) je považována za patologický stav a může signalizovat pokročilou hypoxii.
Variabilita srdeční frekvence
Variabilita představuje oscilace srdeční frekvence plodu. Hodnotí se její amplituda. Normální variabilita se pohybuje mezi 5 až 25 tepy za minutu. Snížená variabilita (pod 5 tepů/min) může signalizovat hypoxii nebo útlum centrálního nervového systému plodu. Zvýšená variabilita (saltatorní záznam, nad 25 tepů/min po dobu delší než 30 minut) je rovněž považována za abnormální.
Akcelerace
Akcelerace jsou přechodná zvýšení srdeční frekvence plodu o více než 15 tepů za minutu nad bazální linii, trvající déle než 15 sekund. Většinou jsou spojeny s pohyby plodu a odrážejí jeho fyziologický stav. Akcelerace jsou obvykle normálním nálezem a svědčí o dobré kondici CNS plodu.
Decelerace
Decelerace jsou přechodná snížení srdeční frekvence plodu. Rozlišují se:
- Rané (časné) decelerace: Začínají a končí současně s děložní kontrakcí. Jsou způsobeny zvýšeným tlakem na hlavičku plodu a nejsou projevem hypoxie.
- Pozdní decelerace: Začínají se zpožděním po začátku kontrakce a končí až po jejím vymizení. Obvykle jsou spojeny s hypoxií plodu a vyžadují pozornost.
- Variabilní decelerace: Mají náhodný tvar a časování vzhledem ke kontrakcím. Jsou způsobeny kompresí pupečníku a nejsou primárně projevem hypoxie, ale mohou se kombinovat s pozdními deceleracemi a signalizovat tak riziko.
- Prolongované decelerace: Trvají déle než 3 minuty a jsou silně spojeny s hypoxií plodu.
Význam CTG v těhotenství a porodu
Kardiotokografie je klíčovým nástrojem pro včasné odhalení možných komplikací, jako je hypoxie plodu (nedostatek kyslíku) nebo jeho tísně. Suspektní nález na CTG může vést k dalším vyšetřením a včasnému zásahu. Patologický záznam, který ukazuje na vysoké riziko, je důvodem k neprodleným opatřením, která mohou zahrnovat například úpravu polohy matky, podání kyslíku nebo v krajním případě i urgentní porod císařským řezem.
Během porodu je CTG monitorování neocenitelné pro sledování reakce plodu na jednotlivé kontrakce a celkovou zátěž porodu. Umožňuje posoudit, zda plod zvládá porodní proces bezpečně.
Historický kontext
Poslech srdečních ozev plodu má dlouhou historii, sahající až do 17. století. Postupně se vyvíjely metody a přístroje, od jednoduchých stetoskopů až po moderní kardiotokografy. Zavedení CTG v 60. letech 20. století znamenalo významný pokrok v perinatální péči, kdy se pozornost zaměřila nejen na matku, ale i na stav plodu během porodu. Dalšími milníky bylo zavedení fetální pulzní oxymetrie a monitorování segmentu ST v EKG plodu.