Prase divoké (Sus scrofa), hovorově divočák, je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jedná se o typického všežravce, který k životu upřednostňuje staré lesní porosty. Dospělý samec prasete divokého se označuje jako kanec či kňour, samice jako bachyně, mládě od porodu (metání) do 31. března následujícího roku jako sele (případně markazín, pokud má ještě pruhovanou srst), mladý jedinec poté do 31. roku života.
Rozmanitost a rozšíření
Prase divoké obývá téměř celou Evropu, výjimkou jsou Britské ostrovy, kde byla populace vyhubena. Vyskytuje se také v teplých a lesnatých částech Asie a severní Afriky. Jeho domovinou je téměř celá Evropa a Asie, v některých částech světa byl introdukován či migruje do nových oblastí. Dospělí samci dorůstají 120-180 cm, kohoutková výška bývá 55-100 cm, hmotnost se pohybuje běžně mezi 50-90 kg, v některých oblastech a poddruzích však až kolem 100-250 kg. Bachyně váží obvykle 80-150 kg.
Poddruhy a rozmanitost srsti
- evropské prase divoké (Sus scrofa scrofa) - tmavá srst, hřbetní hříva často výrazná
- karpatské, sardinské, severoafrické, anatolské a další poddruhy - různé kresby na hlavě, velikost a zbarvení se liší podle regionu
Způsob života a chování
Divoká prasata jsou noční až krepsukulární, samotářská až do období rozmnožování. Žijí ve stádech, která bývají ve většině případů tvořena bachyněmi s jejich selaty; dospělí samci se po většinu času zdržují mimo tlupy. Tlupa má jasně danou hierarchii s nejstarší bachyní na čele. Selata mají speciální status a mohou projevovat jistou volnost vůči členům tlupy. Tlupy obvykle opouštějí pelechy na noc a vyhledávají potravu po lese, na polích či v blízkosti lidských obydlí.
Potrava a hledání potravy
Divoká prasata jsou všežravá a vyhledávají širokou škálu zdrojů potravy: tráva, hlízy, ořechy, bobule, kořeny, odpadky, hmyz, drobní obratlovci a mršiny. Zvláště často navštěvují kukuřičná pole a laty, kde mohou napáchat značné škody. Díky čichu a sluchu jsou schopna v noci cloumat terén a překonávat překážky, při čemž často vyvolávají hluk a bahenní koupelě pro ochranu proti parasite i mouchám. Při setkání s lidmi mohou vyvolat konflikty, zejména pokud jsou jejich mláďata v blízkosti.
Porod a reprodukce bachyní
Bachyně dosahují pohlavní dospělosti kolem 8. měsíce života. Samci bývají sexuálně aktivní kolem 2 let. Doba páření se většinou odehrává v rozmezí od listopadu do ledna. Bachyně je březí 114-118 dnů. Ve střední Evropě se většina vrhů koná od března do května. Počet mláďat ve vrhu bývá 3-12. Selata se rodí nahnědlá a pruhovaná; po čase pruhování mizí a u dospělých prasat se barva liší od šedé až po černou.
Metání a vývoj mláďat
Selata se rodí v pelechu a matka je kojí zhruba 2 měsíce, i když první potravu již přijímají kolem 14. dne života. Do 3 měsíců věku se načíná bledé pruhování, a do 6 měsíců dosahují mláďata hmotnosti 40-50 kg. Rychlý růst a plodnost bachyní vedou k rychlému nárůstu populace, zejména při vhodných podmínkách a nedostatku predátorů.
Ekonomické a sociální dopady
V zemědělských oblastech způsobují divočáci značné škody na plodinách, zejména na kukuřici, bramborách, dýni a dalších kulturách. V některých regionech je lov divočáků nejčastěji organizován v naději snížit škody a chránit veřejný pořádek. V současnosti je prase divoké v České republice druhým nejvíce loveným druhem srstnaté zvěře; roční odstřel se pohybuje kolem desítek až stovek tisíc kusů ročně. Mnozí myslivci i ochránci přírody upozorňují, že nadměrné stavy vyžadují kombinaci změn v zemědělství, snížení dostupnosti potravy a efektivní lov.
Chování bachyně při ochraně mláďat
V období říje mohou kanci svádět souboje o samice, selata mohou být vedená bachyní do bezpečí a matka reaguje rychlým útokem na vetřelce. Bachyně v ochranném chování mohou doslova ohrozit okolí a soustavně bránit mláďata. Z tohoto důvodu bývá při procházkách lesem třeba dávat pozor na vodící bachyně se selaty a vyhýbat se kontaktu s ní a jejím stádem, zvláště pokud máte psy.

Wild Boar Basics – Part 1
Management a zajištění bezpečnosti
Řízené odstřely, odchytové klece a pachové ohradníky jsou nástroje, které myslivci a samosprávy používají k minimalizaci konfliktů mezi prasaty a lidmi. Místo, kde se prasata vyskytují poblíž měst, vyžaduje specifický přístup a spolupráci s veřejností. Důležité je nezažívat krmení prasat ze strany lidí a zabezpečit domy a zahrady tak, aby byla pro prasata méně atraktivní. V některých lokalitách se provádí i nutné odlovy za bezpečných podmínek, aby se snížil tlak na zvířata a okolí.
Příloha: stručný přehled klíčových čísel
- Prase divoké je rozšířené po celé Evropě s výjimkou Britských ostrovů
- Roční odstřel v některých regionech může dosahovat desítek až stovek tisíc kusů
- Bachyně nese 3-12 mláďat v jednom vrhu
- Prase divoké je v mnoha zemích považováno za náročného škůdce, ale i důležitou součást fauna
Tyto skutečnosti ukazují na významný dopad prasat divokých na ekosystém i na lidské aktivity. Změny v zemědělských postupech, snížení potravní atraktivity pro prasata a efektivní dohled myslivců mohou přispět k udržení vyvážené populace a snížení škod.